Panzernet

SPW UNIC P 107

obrněný transportér na francouzském podvozku

obrněný transportér leichter Schutzenpanzerwagen U304(f) na podvozku Unic P 107, zdroj: super-hobby.cz, upraveno

Polopásové nákladní automobily Unic P 107 vyráběla francouzská společnost Unic ve spolupráci s firmou Citroen. Stroj spočíval na podvozku tvořeném přední řiditelnou nápravou a zadní pásovou sestavou. Konstrukce pásové části odpovídala standardům francouzské konstrukční školy té doby a byla řešena podobně jako u jiných polopásů.

Vepředu ji ohraničovalo velké hnací kolo a vzadu jen o něco menší kolo napínací, obě loukoťového provedení. Mezi nimi se nalézala čtyři drobná a poměrně složitě uchycená pojezdová kola. Přední a zadní pár kol byl spojen do jakýchsi vozíků a oba tyto vozíky byly potom napojeny na jeden větší vozík. Na něj potom shora navazoval úchyt jediné podpůrné kladky, která podpírala pás shora. Tento hlavní "vozík" byl odpružen mohutnou listovou pružinou a kovovým nosníkem spojen se zadním napínacím kolem.

Stroj byl poháněn čtyřválcovým motorem o výkonu 60 koní, který mu dokázal udělit na silnici rychlost až 45 km/h a to při spotřebě okolo 40 litrů benzínu na 100 km.

2 cm Flak 38 Selbstfahrlafette auf leSPW U304(f), zdroj: topwar.ru, upraveno

Po francouzské kapitulaci padlo Němcům do rukou několik set těchto vozidel v plně funkčním stavu. Německá armáda si s nimi poradila po svém - jednak je začala využívat v původní podobě a k původnímu účelu, tedy jako nákladní automobily a tahače, ale mimo to také vzniklo několik přestaveb, kterými byl stroj upraven pro zcela jiný účel.

První upravenou verzí byl obrněný transportér pěchoty označovaný jako Manschafttransportwagen U 304 (f). U 304 (f) bylo obecné označení, které Němci přiřadili stroji Unic P 107 po začlenění do vlastní armády. Na podvozku vyrostla rozměrná nástavba svařená z ocelových plechů. V zadní části stroje, kde byl prostor pro pěchotní družstvo, spolu plechy horní a dolní poloviny trupu svíraly ostrý úhel. Toto zkosení stěny zvyšovalo její odolnost proti ostřelování. Pancíř však nabízel ochranu pouze před palbou z ručních zbraní nebo před drobnými střepinami. Jeho síla totiž byla pouhých 8 mm.

Výzbroj transportéru tvořila dvojice kulometů MG 34 ráže 7,92 mm. Jejich rozmístěný bylo identické s německým standardem pro vlastní obrněné transportéry jako Sd.Kfz. 250 nebo Sd.Kfz. 251. První kulomet byl tedy uchycen na přední hraně shora otevřeného přepravního prostoru a byl chráněn ocelovým štítem. Druhý kulomet byl zavěšen na pohyblivém rameni na zadní hraně přepravního prostoru.

Do této podoby bylo přestavěno celkem 60 strojů Unic P 107 a všechny potom sloužily u Schnelle Brigade West.

3,7cm PaK 35/36 auf Zugkraftwagen P-107 U-304(f), zdroj: topwar.ru, upraveno

Druhou přestavbou francouzského tahače se stal samohybný protiletadlový kanon Flak 38 ráže 20 mm. Kanon byl instalován lafetován uprostřed přepravního prostoru a to včetně svého poměrně velkého čelního štítu. Stěny okolo bojového prostoru zbraně musely být sníženy aby se rozšířil volný prostor pro hladké otáčení kanonu. Podle fotografie je zřejmé, že se za vozidlo připojoval nákladní vozík s dodatečnou zásobou munice. Do této podoby bylo upraveno celkem 72 strojů.

Poslední variantou polopásu, kterou Němci vytvořily byl stíhač tanků vyzbrojený kanonem PaK 36 ráže 37 mm. Konstrukce trupu byla shodná jako u již popsaného Manschafttransportwagen U 304 (f). Jen místo pčedního kulometu byl v bojovém prostoru instalován lehký protitankový kanon včetně svého štítu. Zadní kulomet na otočném rameni zůstal zachován. Přesný počet takto upravených strojů není znám.

Všechny tři popsané přestavby francouzského vozu vznikaly v dílnách Baukommanda Becker. Náklady na jejich výrobu byly minimální, stejná však byla i praktická bojová hodnota výsledných kompletů.