německá obrněná technika druhé světové války
německá obrněná technika druhé světové války
7,5 cm Pak 40 auf SOMUA
stíhač tanků na podvozku francouzského tahače
vrak zničeného Panzerjäger mit 7,5cm Pak 40 auf Fahrgestell Somua MCG, zdroj: Flickr.com, Public domain, praveno
Tahače Somua MCG
Polopásy Somua MCG vyráběl francouzský průmyslový koncern SOMUA (Societe d`Outillage Mecanique et d`Usinage d`Artillerie) od roku 1932 jako tahače pro těžké armádní houfnice ráže 155 mm. Ve své původní podobě dosahoval stroj hmotnosti 6,25 tuny.
Podvozek vozidla byl tvořen přední řiditelnou nápravou a zadní pásovou sestavou. Ta byla ohraničena vepředu velkým hnacím kolem a vzadu jen o něco menším kolem napínacím. Mezi nimi se nalézala čtyři drobná a poměrně složitě uchycená pojezdová kola. Přední a zadní pár kol byl spojen do jakýchsi vozíků a oba tyto vozíky byly potom napojeny na jeden větší vozík. Na něj potom shora navazoval úchyt jediné podpůrné kladky, která podpírala pás shora. Tento hlavní "vozík" byl odpružen mohutnou listovou pružinou a kovovým nosníkem spojen se zadním napínacím kolem. Jak je vidět bylo řešení pásové části velmi podobné řešení použitému rovněž u výše popsaného Unic P 107 a několika dalších francouzských polopásů této doby.
Německá přestavba
Po pádu Francie v roce 1940 padlo Němcům do rukou velké množství těchto strojů v perfektním stavu. Wehrmacht je začal používat jednak v nezměněné podobě jako nákladní tahače. Mimo to jich ale bylo nemalé množství přestavěno na stroje jiného určení, například transportéry pro ženijní jednotky, muniční vozy nebo samohybná protitanková děla.
vrak zničeného Panzerjäger mit 7,5cm Pak 40 auf Fahrgestell Somua MCG, zdroj: Flickr.com, Public domain, praveno
Tímto protitankovým dělem byl právě stroj označovaný jako Panzerjäger mit 7,5cm Pak 40 auf Fahrgestell Somua MCG. Na popsaném polopásovém podvozku vyrostl rozměrný trup, který se od hranaté kapoty motoru vpředu rozšiřoval a zvyšoval směrem dozadu. V zadní části nad pásy se potom pancíř zvedal aby obehnal bojový prostor kanonu. Kanon samotný byl uchycen v čelní stěně tohoto prostoru. Jak již napovídá název stroje, byl za hlavní zbraň zvolen protitankový kanon Pak 40 ráže 75 mm. Strop a částečně i zadní stěna bojového prostoru zůstaly odkryté a při nepříznivém počasí se přes ně přetahovala impregnovaná plachta.
Výrobou těchto polopásových stíhačů tanků se zabývalo tzv. Baukommando Becker a celkem jich vzniklo 72 kusů. Všechny potom sloužily v rámci tzv. Schnelle Brigade West.
OBSAH ČLÁNKU:
Přebírání textů ze stránek Panzernet bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.