Panzernet

PANHARD P178

francouzský stroj v německých službách

Panzerspähwagen P204(f), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Made in France

Součástí kořisti na Francouzích bylo i velké množství obrněných terénních automobilů Panhard P178. Francouzská armáda začala být těmito vozidly vybavována až krátce před vypuknutím války. Nešlo tedy o žádné zastaralé stroje, ale o velmi moderní a spolehlivé vozy, podle některých odborníků dokonce o nejlepší obrněná vozidla své doby.

Panhard P178, přezdívaný někdy posádkami "pan-pan", spočíval na podvozku se čtyřmi jednoduchými koly obutými do běžných pneumatik. Řešení trupu bylo velmi jednoduché, ale zároveň elegantní. Za nízkou svislou maskou se zvedala ostře skosená čelní deska, na kterou po stranách navazovaly blatníky předních kol. Čelní deska přecházela v méně skosenou stěnu s průzory pro řidiče, kterou začínala zvýšená část trupu. Ta zase končila těsně před zadními koly ostrým schodem za nímž už byl pouze rovný kryt motorového prostoru opatřený mřížováním pro přístup vzduchu k pohonné jednotce.

V přední části byl trup relativně úzký, za přední nápravou se však rozšiřoval aby se na zádi znovu zúžil mezi zadní kola. Zúženou příď a záď trupu však, při pohledu shora, vyrovnávaly blatníky, takže stroj měl v podstatě obdélníkový půdorys. Trup byl svařen a snýtován z ocelových plechů o síle 13 mm.

Panzerspähwagen P204(f) během opravy motoru, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Panhard P178 měl dvě kompletní řidičská stanoviště a dva řidiče. Přední řidič seděl uprostřed šířky hned za přední nápravou a z vozidla vyhlížel skrz tři uzavíratelné průzory. Jeden velký byl v čelní stěně přímo před jeho hlavou, po jednom menším měl potom na každé straně. Druhý řidič seděl čelem k zádi stroje v levé polovině trupu a výhled mu zajišťoval odklopný průzor na zadní stěně vyvýšené části nad motorovým prostorem. Ještě jeden průzor měl potom ve dveřích po své pravé ruce.

Zadní řidič přebíral ovládání vozu během couvání. Couvat s obrněným automobilem, prakticky bez výhledu dozadu, totiž nebylo vůbec jednoduché a zdlouhavě otáčet celý vůz bylo v bojových podmínkách příliš nebezpečné.

Zbylý dva členové posádky měli svá stanoviště v plně otočné věži, umístěné uprostřed trupu. Byl to nabíječ zbraní a velitel, který zároveň plnil i funkci střelce. Řidiči měli pro nástup a výstup z vozidla k dispozici každý svůj vlastní průlez. V případě zadního řidiče to byla, již zmíněná, dvířka po jeho pravé straně (po levé straně z pohledu ostatních členů posádky). Dvířka měla tvar pětiúhelníku a byla opatřena uzavíratelným průzorem. Otevírala se směrem k přídi vozu a držela na třech pantech.

Panzerspähwagen P204(f) ve verzi s 50ti milimetrovým kanonem, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Přední řidič měl svá nástupní dvířka na opačné straně trupu, tedy napravo. Měla tvar obdélníku a otevírala se směrem k zádi stroje. Na vnitřní straně těchto dvířek byly uchyceny bubnové zásobníky se střelivem pro kulomet. Velitel a nabíječ potom používali k nástupu do vozu buď kruchový průlez ve stropu věže, uzavíraný jednodílným poklopem, nebo větší obdélníkový průlez v zadní stěně věže. Ten uzavírala dvoudílná dvířka opatřená štěrbinovými průzory. Další podobné průzory byly v bočních stěnách věže a jeden i v její čelní stěně napravo od kanonu.

Ve ručně otáčené věži byla instalována veškerá organická výzbroj stroje, která se ovšem lišila podle konkrétní verze. Standardní a nejrozšířenější provedení Panhardu P178 bylo vyzbrojeno kanonem SA35 ráže 25 mm a doplňkovým kulometem MAC1931 ráže 7,5 mm. Kanon byl instalován uprostřed čelní stěny, kulomet potom nalevo od něj. Hlaveň kulometu chránil široký "rukáv", díky němuž kulomet opticky působil jako druhý kanon. Zásoba střeliva na palubě činila 150 nábojů pro kanon a 3750 nábojů pro kulomet.

Stroje určené pro potřeby velitelů nižších stupňů byly vybaveny dodatečnými prutovými anténami, které zvyšovaly dosah jejich vysílání. Antény byly dvě, jedna na předním a druhá na zadní blatníku na levé stran vozu. Antény o dost přesahovaly výšku samotného vozu. Aby nedošlo k jejich zlomení při průjezdu pod nízkou překážkou, byly antény uchyceny v kloubech které umožňovaly jejich zohnutí.

dva Panzerspähwagen P204(f) upravené na radiovozy s rozšířenou komunikační aparaturou a velkými rámovými anténami, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pro vyšší velitele vznikla ještě verze s podstatně rozšířenou kompletní radiovýbavou. Instalace výkonnější a tedy i těžší a rozměrnější radiostanice ER27 (pozn.: hmotnost této radiostanice byly cca 200 kg) si však vynutila významné změny. Místo otočné věže byl instalován pouze pevný box bez jakékoliv výzbroje. Kanon a kulomet musel uvolnit místo rádiu. Stroj tedy nebyl určen k přímé bojové činnosti, ale pouze k jejímu řízení z prostoru za bojovou linií. Sloužil jako rádiový most mezi jednotkami v poli a týlem. Stroje této verze měly rovněž dvě prutové antény na pravých blatnících.

Panhard P178 měřil 4,79 m na délku, 2,31 m na výšku a 2,01 m na šířku. Jeho celková hmotnost byla 8,2 tuny. Stroj byl poháněn osmiválcovým motorem o objemu 6,3 litru a maximálním výkonu 110 koní. S touto pohonnou jednotkou dokázal stroj dosáhnout na silnici rychlosti až 72 km/h. Zásoba paliva byly 145 litrů, což umožňovalo dojezd až 300 km.

V roce 1940 vzniklo malé množství strojů Panhard vyzbrojených kanonem ráže 47 mm. Tyto bývají označovány jako Panhard P178B. Trup stroje zůstal beze změny, zato pro novou zbraň musela být použitá nová rozměrnější věž. Vzhledem k dobytí Francie německou armádou v červnu 1940 však bylo vyrobeno jen velmi malé množství vozidel s touto výzbrojí.

jedna z mnoha speciálních úprav originálního Panhardu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Německá kořist

Po francouzské kapitulaci převzali Němci do výzbroje svých jednotek zhruba 190 vozidel Panhard P178. Většinou šlo o verzi vyzbrojenou 25ti milimetrovým kanonem. Wehrmacht přijal tyto stroje do služby pod označením Panzerspähwagen P204(f). Panhardy sloužily u policejních a protipartyzánských oddílů ale i u bojových jednotek jako průzkumná vozidla. V jejich výrobě však nový páni Francie nepokračovali neboť jejich potřeba tohoto druhu techniky byla již uspokojivě pokrytá kořistí i vlastní výrobou.

Některá vozidla Němci přezbrojili vlastními kanony KwK 30 L/55 nebo KwK 38 L/55 ráže 20 mm. V průběhu roku 1943 potom na neznámém počtu strojů provedli přezbrojení na 50ti milimetrový kanon KwK 38 L/42. Kvůli instalaci této rozměrné zbraně musela být zcela změněna konstrukce věže. Původní věž zmizela a to co ji nahradilo byl spíš otočný štít než opravdová věž. Tento štít chránil obsluhu kanonu zepředu a ze stran, shora a zezadu byl však otevřený (Panhard s touto výzbrojí je vidět na prvním snímku).

Celkem 43 strojů Panhard bylo přestavěno na průzkumné železniční vozy. Tyto stroje dostaly ocelová kola pro jízdu po železnici a postupovaly před nákladními vlaky aby jednak prozkoumaly terén před nimi a zároveň jim poskytly palebnou ochranu pro případ přepadení. Jelikož byly tyto stroje určeny k přesunům na dlouhé vzdálenosti, byly opatřeny silnými rámovými anténami pro lepší rádiové spojení. Rámové antény ale v německé armádě dostávaly i některé klasické Panhardy.

Panzerspähwagen P204(f) jako železniční průzkumné vozidlo, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-639-4252-20A, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Kromě již popsaných verzí vytvořili Němci ještě nejméně jednu další modifikaci obrněného automobilu Panhard P178. Ta byla vyzbrojena pouze dvěma kulomety, oběma instalovanými ve věži a sloužila pro potřeby jiných než přímo bojových jednotek, například válečných reportérů.

Po válce

Po skončení války byla výroba Panhardů ve Francii obnovena. Vyráběly se však pouze vozy označované před válkou jako P178B, tedy ty s výzbrojí v podobě kanonu ráže 47 mm. Ve francouzské armádě potom tato vozidla sloužila až do šedesátých let.

OBSAH ČLÁNKU:

MADE IN FRANCE

NĚMECKÁ KOŘIST

PO VÁLCE