Panzernet

WILTON FIJENOORD/KRUPP

obrněný automobil se zamotaným osudem

obrněný automobil Wilton Fijenoord v koloniální službě na ostrově Jáva, zdroj: militarymodels.co.nz se souhlasem provozovatele, upraveno

Vůz pro holandské kolonie

Lehký nákladní automobil Protze verze L2H 43 vyráběla firma Krupp mezi lety 1933 a 1936 (později jej nahradila verze L2H 143). Vozidlo sloužilo jak k přepravě nákladů, tak i pěchoty a k vlečení lehčích zbraní. Vzhledem ke svému velkému rozšíření se automobil dočkal i několika polních úprav na samohybné dělo. Mimo toho ale vznikl na jeho základě i nejméně jeden oficiální obrněný automobil. Nebylo to ovšem na zakázku německé armády, ale holandského království. Přesto můžeme tento stroj zařadit do rodiny německých druhoválečných obrněnců (důvod bude vysvětlen níže).

V srpnu 1933 hledalo nizozemské ministerstvo pro kolonie obrněný vůz pro službu ve svých východoindických državách. Společnost Wilton Fijenoord z Rotterdamu postavila jako odpověď na tento požadavek pancéřovou kabinu pro instalaci na podvozek zmíněného německého automobilu Krupp L2H 43. Původně byl vůz plánován pouze s jedním kulometem uloženým v otočné věži. Finální varianta ovšem měla kulomety celkem tři, jeden v čelní stěně trupu, jeden v jeho zadní stěně a třetí opět ve věži. Dík tomuto rozmístění mohly kulomety svou palbou pokrýt prakticky celé okolí vozidla. Zbraně byly uloženy v jakýchsi "rukávech", chránících a zřejmě i chladících jejich hlavně. Díky tloušťce těchto rukávů tak na první pohled budily spíše dojem kanonů než kulometů. Zásoba munice na palubě činila 6000 kusů.

Popis vozidla

Podvozek byl třínápravový s jednoduchými koly vpředu i vzadu. Kola byla chráněna rozměrnými pancéřovými blatníky, přičemž zadní pár kol měl blatník společný. Nad ním byl po obou stranách vozu uzavíratelný box pro uložení různého materiálu. Trup stroje byl snýtován z rovných ocelových desek o síle 3 mm na podlaze a stropu a 10 mm na všech ostatních stěnách. Čelo trupu kopírovalo původní ostře zkosenou kapotu motoru což zvyšovalo efektivní sílu pancéřování. Spodní část nosu trupu sloužila pro přívod vzduchu k pohonné jednotce a byla opatřena ocelovými žaluziemi. Zajímavým prvkem čelní stěny byl uprostřed instalovaný reflektor, který bylo zřejmě možné zaklopit do pancíře. Ostře zkosené byly také boční a zadní stěny.

obrněný automobil Wilton Fijenoord v koloniální službě na ostrově Jáva, zdroj: militarymodels.co.nz se souhlasem provozovatele, upraveno

Vůz měl dva řidičské posty pro snadnější couvání. Couvat s obrněným automobilem totiž nebyl vůbec snadný úkol protože z předního stanoviště neměl řidič vůbec žádný výhled za vůz. A otáčení celého automobilu mohlo být v bojové praxi někdy nemožné (například kvůli uvíznutí v úzké ulici nebo sutinách). Proto byla instalace druhého řidičského postu u tohoto druhu techniky vcelku běžnou praxí.

Pohonnou jednotku převzal obrněnec z původního náklaďáku a byl jí benzínový čtyřválec Krupp M304 o obsahu 3,3 litru, který dával maximální výkon 60 koní při 2500 otáčkách za minutu. Převodovka byla čtyřstupňová typu Aphon. Takto vybaven dokázal 4,5 tuny těžký vůz vyvinout na silnici maximální rychlost až 70 km/h. Obsah palivové nádrže bývá udáván jako 65 litrů. Je-li tento údaj pravdivý, došlo při stavbě obrněnce k jejímu zmenšení protože původní nákladní automobil Krupp Protze měl nádrž na 110 litrů benzínu. I tak prý zásoba ale paliva stačila na ujetí až 250 kilometrů po silnici. Posádku vozidla tvořili tři muži. Velitel měl své stanoviště ve věži a zajišťoval také obsluhu věžového kulometu. Dále byli na palubě přední a zadní řidič, z nichž každý obsluhoval také jeden trupový kulomet. K nástupu a výstupu sloužily mužům v trupu velké dveře ve spodní části boční stěny trupu, v prostoru mezi přední a dvěma zadními nápravami. Velitel měl vlastní průlez ve stropu věže.

Velké zklamání

Holandská továrna dokončila celkem tři exempláře tohoto vozu. První testy na území Nizozemska daly slibné výsledky. V dubnu 1934 tedy byly dva exempláře odeslány do dálnovýchodních kolonií a nasazeny do služby na ostrově Jáva. Výsledky praktického provozu již však byly spíše zklamáním než úspěchem. Vozy se ukázaly příliš těžké pro zdejší nezpevněné cesty a mosty. Vzduchem chlazený motor měl tendenci se přehřívat a co bylo ještě bolestnější, nebyl s to řádně pracovat s benzínem nižší kvality, který produkovala místní rafinérie. Vojáci tedy byli nuceni používat jediné jim dostupné kvalitnější palivo a sice letecký benzín. To samozřejmě přinášelo logistické komplikace. Oba stroje byly tedy jako nevyhovující potřebám vráceny továrně a celý program byl zastaven.

vrak holandského obrněného automobilu na nádvoří říšského kancléřství v dobytém Berlíně, zdroj: militarymodels.co.nz se souhlasem provozovatele, upraveno

Z Jávy až do Berlína

Firmě Wilton Fijenoord se podařilo je následujícího roku prodat do Brazílie. Zde byly po provedení několika úprav přiděleny jednotkám policie v Sao Paulo. Jen pro zajímavost uveďme, že mezi zmíněné úpravy patřila například náhrada kulometů za výmetnice slzného plynu, neboť stroje byly určeny primárně k rozhánění demonstrací. Továrna však nevěděla co si počít s třetím exemplářem až se jí nakonec roku 1936 přece jen podařilo dohodnout se s nizozemskou vládou na prodeji armádě. Koneckonců během testů v "kontinentálních" podmínkách se obrněnec osvědčil. Platba za vůz snad prý byla řešena slevou na daních.

V roce 1938 byl automobil přidělen k jednotce dělostřelectva. Po dobytí Nizozemí v květnu 1940 padl tento stroj nepoškozen do rukou německé armády. Pokud jde o další osud vozu, lze narazit na dvě zcela rozdílné verze. Podle té první zůstal stroj v Holandsku, kde jej využívaly německé okupační jednotky. Při ústupu z této země jej potom měli Němci vzít s sebou. Podle druhé verze zástupci Wehrmachtu logicky usoudili, že snažit se bojově využít tak ojedinělé vozidlo by bylo krajně neefektivní a tak tento stroj skončil jako exponát v berlínském technickém muzeu.

Ať tak či tak, s přimhouřeným okem můžeme tento stroj označit jako německý druhoválečný obrněný automobil protože jej Němci z čirého zoufalství použili během doslova posledních dnů války a to proti Sovětské armádě dobývající Berlín. Zda nakonec skutečně bojoval nebo ne zůstane asi nezodpovězenou otázkou. Jisté však je, že poničený vrak tohoto vozu byl nalezen v samotném srdci dobytého Berlína, na jednom z nádvoří říšského kancléřství. Po skončení války byl pravděpodobně rozebrán a sešrotován.

OBSAH ČLÁNKU: