německá obrněná technika druhé světové války
německá obrněná technika druhé světové války
ADKZ
rakouský projekt, který Němci nepřevzali
finální prototyp ADKZ, všimněte si řetězů na předních a "pásů" na zadních kolech, zdroj: warwheels.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Vznik obrněnce
Obrněný automobil ADKZ nelze sice v žádném případě označit jako zástupce německé bojové techniky druhé světové války, ovšem za zmínku v této sekci jistě stojí. Automobil ADKZ vznikl ve společnosti Steyr-Daimler-Puch na objednávku rakouské armády. Jeho vývoj probíhal od roku 1935 do roku 1937 kdy byl dokončen plnohodnotný prototyp v podobě, která měla přejít do sériové výroby. Mimo tento finální exemplář vznikly pravděpodobně ještě dva ověřovací kusy, které se ovšem od toho finálního a zřejmě i od sebe navzájem lišily různými detaily.
Popis vozidla
Označení ADKZ bylo zkratkou slov Austro Daimler Kraft Zugwagen. Stroj měl třínápravový podvozek s pohonem všech kol. Přední náprava byla řiditelná a měla pouze jednoduchá kola. Na zadních nápravách byla kola zdvojená, takže celkem měl vůz deset kol a pneumatik. Zadní nápravy byly odpruženy na každé straně jednou společnou listovou pružinou. Pro zlepšení jízdních vlastností, zejména v měkčím terénu, se na přední kola nasazovaly řetězy a přes kola obou zadních náprav se přetahovaly improvizované pásy. Trup stroje byl jednoduchých tvarů, tvořený rovnými deskami spojenými svárem a nýtováním. Síla jeho pancíře se pohybovala od 8 do 14,5 mm. Nos čelní stěny tvořilo spojení horní a dolní desky. Odsud se horní deska zvedala až k rovné střeše trupu, na které byla instalována otočná věž.
V horní části čelní stěny byl relativně velký obdélníkový průzor řidiče. Za plochou pro věž se strop trupu schodkovitě snižoval a směrem k zádi navazovala vodorovná stropní deska motorového prostoru pokrytá několika servisními a ventilačními otvory. Dále vzadu se tato deska lámala a svažovala směrem k zádi. Věž vozidla byla hranatá a nesla veškerou integrální výzbroj stroje. Tu tvořil jednak protitankový kanon ráže 20 mm a potom také kulomet ráže 8 mm. Kanon byl instaován na pravé straně čelní stěny a kulomet vlevo, každý v samostatném kulovitém střelišti. Mezi oběma zbraněmi byl potom u prvních prototypů průzor, u finální podoby vozu ale velký reflektor uložený v uzavíratelném kovovém krytu kruhového tvaru. Pro kanon se nakládala zásoba 150 kusů munice, pro kulomet bylo na palubě celkem 3000 nábojů.
první prototyp ADKZ, všimněte si hranatých blatníků a původních reflektorů, zdroj: warwheels.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Stropní deska věže byla zalomená. Její přední část byla šikmá, zadní vodorovná. V přední části byl přitom hlavní průlez pro nástup a výstup posádky, který se uzavíral dvoudílným poklopem. Obě boční i zadní stěna měly uzavíratelné pozorovací otvory, ze které se ovšam dalo také vést palbu z ručních zbraní. Pohonnou jednotkou vozu byl vodou chlazený, benzínový šestiválec Austro Daimler M 650 o obsahu 4994 kubických centimetrů. Agregát dával maximální výkon 108 koní při 2500 otáčkách za minutu. Převodovka Voith JDR 2,54/3,3M 2 umožňovala řazení tří rychlostních stupňů pro jízdu vpřed i vzad. ADKZ dosahoval hmotnosti 8 tun a jeho maximální rychlost činila 75 km/h. Na délku měřil vůz 4765 mm, na výšku 2416 mm a jeho šířka byla 2400 mm. Dojezd vozu v terénu se pohyboval okolo 300 km, na silnici potom okolo 400 km. Posádku ADKZ tvořili tři nebo čtyři muži.
První prototypy měly velmi jednoduše řešené hranaté blatníky. Jeden samostatný pro přední kolo a druhý delší společný pro obě zadní kola. Prostor mezi předním a zadním blatníkem zůstal u prvních prototypů nevyužitý. Na dolní polovině čelní stěny trupu byly upevněny dva háky pro připojení vlečných lan. Na předních blatnících byly potom velké reflektory, klasického automobilového provedení. Na čelní stěně byla původně také dvojice klaksonů. Dva reflektory byly také na zadních blatnících. Mířily směrem za vůz a používaly se při couvání.
Ve své finální podobě měl ovšem automobil bratníky se zakulacenými hranami. Minimálně na levé straně byl prostor mezi předním a zadním blatníkem uzavřen a vznikl zde nákladní prostor pro nářadí a různý materiál. Přední blatník díky této nákladní schránce vlastně plynule navazoval až na ten zadní. Původní automobilové reflektory byly u posledního prototypu nahrazeny měnšími světly zapuštěnými přímo do blatníků, které bylo ještě navíc možno zakrýt kovovým krytem. Na spodní části čelní stěny trupu, kde byly původně vlečné háky, se nově objevila další osa s dvojicí menších plných kol. Ty sloužily pouze jako pomoc a prevence uvíznutí při překonávání vysokých terénních překážek. Okolo věže se dále objevila rozměrná rámová anténa uchycená na čtyřech nosnících. Anténu lze ovšem spatřit i na fotografiíích starších prototypů takže nebyla jen doménou finálního exempláře.
žřejmě druhý prototyp ADKZ, který má sice již zakulacené blatníky, ale stále původní reflektory, zdroj: warwheels.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Konec projektu
Testy prototypu a objednání sériové výroby zhatilo v březnu 1938 připojení Rakouska k nacistické Třetí říši. Němci ovšem neměli o rozběhnutí výroby tohoto vozu zájem a tak byl celý projekt ukončen. Vzniklé prototypy se pravděpodobně žádného bojového nasazení během druhé světové války nedočkaly.
OBSAH ČLÁNKU:
Přebírání textů ze stránek Panzernet bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.