nejspíš první prototyp protiletadlového tanku Wirbelwind, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Tankisté potřebují Flakpanzery

Koncem května 1943 proběhlo společné jednání dvou vojensko-technických komisí (tzv. Panzerkommission a Waffenkommission), na kterém se mimo jiné řešila i otázka protivzdušné obrany německých tankových jednotek. Až doposud tuto úlohu plnily samohybné protiletadlové kanony na polopásových podvozcích jako Sd.Kfz. 6, Sd.Kfz. 7 či Sd.Kfz. 10. Německé tanky však stále naléhavěji potřebovaly ochranu přímo v bitevní vřavě první linie a pro tuto roli nebyla polopásová vozidla vhodná. Důvodem byla absence pancéřové ochrany. Obsluha kanonu na polopásovém podvozku stála v podstatě na otevřené plošině vystavená veškeré pozemní palbě nepřítele.

Na zmíněném jednání z května 1943 proto padlo rozhodnutí, že tankové útvary musí dostat mnohem lépe pancéřovaný protiletadlový doprovod. Každý německý tankový pluk měl co nejdříve obdržet 18 tzv. protiletadlových tanků (německy Flakpanzer). To znamená protiletadlový kanon umístěný na plně pásovém a plně pancéřovaném tankovém podvozku. Myšlenka jistě chvályhodná, byl zde ale jeden drobný háček. Žádné takové protiletadlové tanky totiž Němci neměli. Nejprve je tedy bylo třeba vyvinout, otestovat a pak rychle zavést do výroby.

Nejdřív to zkouší letectvo

Jako první se iniciativy chopili zástupci Luftwaffe, protože zajištění protivzdušné obrany německých pozemních jednotek spadalo obecně do kompetence letectva. Úřad vrchního zbrojíře letectva (Generalluftzeugmeister) tedy zahájil jednání s firmou Krupp s cílem postavit protiletadlový tank na podvozku středního tanku Panzer IV. Výsledkem jejich snahy byl Flakpanzer, který se stal známý pod neoficiálním jménem Möbelwagen.

protiletadlové tanky Wirbelwind byly stavěny na již použitých podvozcích tanků Panzer IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zástupci Luftwaffe i konstruktéři, kteří na vozidle pracovali, však bohužel nedokázali překročit stín starších vozidel podobného určení. Nepřišli s žádným inovativním konstrukčním řešením. Prostě jen vzali kanon Flak 43 ráže 37 mm, posadili jej na korbu tanku Panzer IV a obehnali sklopnými pancéřovými deskami. Kanon sice mohl střílet i když byly tyto desky zvednuté, ale pouze na vzdušné cíle (hlaveň musela mířit vzhůru). Palba na pozemní cíle byla možná pouze při sklopených stěnách bojového prostoru… no a v takové chvíli na tom byla obsluha kanonu úplně stejně, jako u starších polopásových vozidel, tzn. byla zcela nechráněná.

Guderian přebírá iniciativu

Když prototyp Möbelwagenu v říjnu 1943 viděl vrchní inspektor tankových jednotek Heinz Guderian, neměl sice žádných oficiálních námitek, ale spokojen rozhodně nebyl. Tehdy se Guderian rozhodl, že namísto dohadování s Luftwaffe o podobě Möbelwagenu si raději on a jeho tankisté postaví vlastní Flakpanzer. A bude to vozidlo mnohem pokročilejší konstrukce, vybavené otočnou pancéřovanou věží chránící posádku bez ohledu na to, zda právě střílí na vzdušný nebo pozemní cíl.

Jenže není bojová věž jako bojová věž. Vývoj plně uzavřené věže je zásadně složitější a náročnější než u věže s otevřeným stropem. Kompletně uzavřená bojová věž totiž vyžaduje řešení dvou zcela nových technických výzev, a to odvětrávání spalin při intenzivní palbě a zejména pak zajištění přehledu o dění na obloze. Guderian věděl, že ho tlačí čas a proto rozhodl, že mu v první kole bude stačit vozidlo s otevřeným stropem. Bezpečnost posádky tedy bude mít své limity, ale pořád to bude mnohem víc, než co nabízely staré polopásy a nový Möbelwagen. Hlavně ale bude takový stroj k dispozici poměrně rychle. Delší a složitější vývoj další generace Flakpanzeru s plně uzavřenou bojovou věží měl ale být zahájen také a probíhat paralelně (o tom si však povíme v jiném článku).

tento horní pohled na Wirbelwind krásně ukazuje rozmístění vojáků v otevřené bojové věži, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Guderian si byl vědom, že obchází zavedená pravidla, když se jako reprezentant pozemního vojska snaží vyvinout vlastní protiletadlovou zbraň. Odpor ze strany letectva se tedy dal očekávat. Jedním z hlavních argumentů Luftwaffe v takovém sporu s tankovým vojskem by pak nejspíš bylo, že další Flakpanzer přinese zbytečně další nároky na už tak přetížené zbrojní továrny. Guderian proto přistoupil k neobvyklému kroku s cílem obejít se v maximální možné míře bez německých zbrojovek.

Kompletní návrh konstrukce nového Flakpanzeru měl vzniknout přímo v rámci Guderianova inspektorátu č.6 (Inspektion der Panzertruppen). Výrobu pak měli zajistit samotní vojáci, konkrétně příslušníci výcvikového tankového praporu Panzer Ersatz und Ausbildungs Abteilung 15 ve městě Sagan (dnes polská Zaháň). Za tímto účelem zde byla vytvořena dílna pojmenovaná Ostbau-Sagan.

Guderianův nový Flakpanzer měl být založen na podvozku tanku Panzer IV, a to zkrátka proto, že žádná jiná možnost fakticky neexistovala. Tank Panzer III již nebyl ve výrobě a po tanku Panther byl u bojových jednotek takový hlad, že jeho výroba zdaleka nestíhala uspokojovat poptávku. O podvozku těžkého tanku Tiger nemělo vzhledem k jeho ceně vůbec smysl uvažovat. V rámci již zmiňované minimalizace dodatečných nároků na německé zbrojovky měly být Flakpanzery stavěny na starších již použitých podvozcích, které procházely generálními opravami.

dva "bratři ve zbrani" Wirbelwind (v popředí) a Ostwind (více vzadu) vyfotografovaní nejspíš na dvoře Ostbau-Sagan, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pak zde ale byla ještě otázka výzbroje a ta se ukázala poněkud složitější. První volbou byl čtyřhlavňový komplet Flakvierling 38 ráže 20 mm. U této zbraně však existovala obava, zda bude dostatečně účinná. Alternativou byl kanon Flak 43 ráže 37 mm, kterým byl vyzbrojen již zmiňovaný Möbelwagen. Guderian nakonec rozhodl, že jeho tým zkusí pro jistotu navrhnout a postavit rovnou dvě varianty nového Flakpanzeru s oběma uvedenými zbraněmi.

Návrhem konstrukce vozidla byl na inspektorátu č.6 pověřen mladý poručík a vystudovaný inženýr Josef von Glatter-Götz. Podle některých autorů hledali vojáci při práci na novém vozidle inspiraci u 12. tankové divize SS „Hitlerjugend“ ve Francii. Konkrétně u Untersturmführera Karla Wilhelma Krause, který byl velitelem protiletadlové roty pod 12. tankovým plukem. Untersturmführer Krause u svého útvaru experimentoval s přestavbou několika tanků Panzer IV na improvizované Flakpanzery osazené čtyřhlavňovým kompletem Flakvierling 38 ráže 20 mm. Ostbau-Sagan prý dokonce do Francie vyslala svého pracovníka, aby si Krauseho výtvor prohlédl a získal co nejvíce informací.

Jiné prameny tuto kapitolu naopak ani slovem nezmiňují a popravdě řečeno, celý tento příběh má jedno zásadní „ale“. Hlavní výzvou, která stála před konstruktéry nového Flakpanzeru nebylo ani tak samotné umístění zbraně na tankový podvozek, ale zejména provedení bojové věže. To byl ten zásadní a zároveň úplně nový konstrukční prvek. A improvizované Flakpanzery Untersturmführera Karla Wilhelma Krause žádnou bojovou věž neměly, takže jakou inspiraci v tomto směru vůbec mohly poskytnout?

důkladně maskovaný protiletadlový tank Wirbelwind na západní frontě, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Popis vozidla

Ať už to bylo jakkoliv, návrhy dvou různě vyzbrojených Flakpanzerů na podvozku Panzer IV byly připraveny v červnu 1944. Vozidlo s kanonem Flak 43 ráže 37 mm, které se stalo známé pod jménem Ostwind, je popsáno v samostatném článku. Na tomto místě si budeme dále povídat pouze o vozidle s kanonem Flakvierling 38 ráže 20 mm. Návrh tohoto stroje počítal s devítibokou věží s protaženou zádí, otevřeným stropem a skloněnými stěnami o síle 16 mm. Věž byla umístěna do prstence původní tankové věže, na rozdíl od ní však nezasahovala do interiéru korby (neměla tzv. koš). Nová věž zkrátka měla podlahu na úrovni stropu korby. Uvnitř věže se ukrýval čtyřhlavňový komplet Flakvierling 38 ráže 20 mm a jeho tříčlenná obsluha.

Flakvierling 38 nebyl vlastně nic jiného, než spojená sestava čtyř kanonů Flak 38. Komplet vyvinula v roce 1940 firma Rheinmetall s cílem vykompenzovat malý kalibr zbraně obrovskou kadencí. Čtyřče automatických kanonů skutečně dokázalo svůj cíl doslova zasypat olovem. Teoretická kadence byla cca 1800 střel za minutu (každá z hlavní zvládala 420 až 480 ran za minutu). Praktická rychlost střelby se sice pohybovala "jen" okolo 700 až 800 střel za minutu, ale i toto je dosti působivé číslo. Každý ze spřažených kanonů se nabíjel samostatně zásobníky po dvaceti nábojích.

Na každé straně kanonu seděl ve věži jeden nabíječ, zatímco střelec měl sedačku za kanonem. Na palubu Flakpanzeru se nakládalo celkem 160 zásobníků, tzn. 3200 nábojů. Z toho 32 zásobníků (tedy 640 nábojů) bylo uloženo přímo ve věži jako pohotovostní zásoba a zbytek uvnitř korby pod podlahou bojové věže. Sekundární výzbroj představoval kulomet MG 34 v korbě tanku, pro který bylo k dispozici 1350 nábojů. Kromě tří mužů ve věži patřili k posádce ještě řidič a radista/kulometčík sedící v přední části korby (stejně jako u běžného tanku Panzer IV). Komunikační výbavu vozidla tvořila radiostanice Fu 5 s prutovou anténou.

vrak protiletadlového tanku Wirbelwind na západní frontě, zdroj: Public Domain, upraveno

Podvozek z tanku Panzer IV s sebou přinášel pojezdová kola o průměru 470 mm s tlumící gumovou obručí pro hladší jízdu a odpružená párově pomocí listových pružin. Vpředu bylo ozubené hnací kolo, vzadu paprskové kolo napínací a k tomu ještě čtyři vratné kladky, které podpíraly horní část pásu. Pásy samotné byly široké 400 mm a každý z nich sestával z 99 článků. O pohon vozidla se staral kapalinou chlazený benzínový dvanáctiválec Maybach HL 120 TR o objemu 11,9 litru, který dával výkon 300 koní při 3000 otáčkách za minutu.

Motor byl uložen v zádi korby a hřídelí spojen s převodovkou Zahnradfabrik SSG 76 umístěnou v přední části mezi stanovištěm řidičem a radisty. Převodovka umožňovala řazení šesti stupňů pro jízdu vpřed a jednoho pro couvání. Zásoba benzínu činila 470 litrů, což vozidlu poskytovalo akční rádius cca 200 km po silnici a 130 km v terénu. Při jízdě po silnici dokázal stroj vyvinout maximální rychlost 38 km/h. S plnými nádržemi a zásobou munice vážil Flakpanzer rovných 22 tun. Na délku měřil 5,92 metru, na šířku 2,9 metru a vysoký byl 2,76 metru.

Výroba a nasazení

Nový obrněnec dostal oficiální označení Flakpanzerkampfwagen IV (2 cm Flak 38-Vierling) a výzbrojní kód Sd.Kfz. 161/4. Mnohem známější se však stal pod bojovým jménem Wirbelwind, což znamená doslova vichřice, ale v němčině se používá i v přeneseném významu jako označení pro člověka divoké povahy (česky asi něco na způsob slova „poděs“). Nejspíš někdy začátkem července 1944 byla fotografie jednoho z prvních postavených Wirbelwindů předvedena Hitlerovi a ten (v tu chvíli již zpětně) souhlasil se zahájením výroby.

američtí vojáci si prohlížejí vrak protiletadlového tanku Wirbelwind, zdroj: Public Domain, upraveno

Tímto byl Guderianův doposud lehce punkový projekt oficiálně schválen a inspektorát tankových jednotek objednal výrobu rovných sto kusů nového Flakpanzeru. Jak již bylo řečeno výše, kompletaci vozidel zajišťovala dílna Ostbau-Sagan při 15. výcvikovém tankovém praporu ve městě Sagan. Podvozky pocházely ze starších použitých tanků verze Ausf. G a Ausf. H, kanony přicházely buď přímo od firmy Rheinmetall-Borsig nebo od jiných licenčních výrobců a konečně dodávka bojových věží byla nasmlouvána u společnosti Deutsche Röhrenwerke.

Prvních 17 vozidel Wirbelwind bylo dokončeno ještě v červenci 1944, poslední 3 kusy z objednané stovky pak byly dodány v lednu 1945. Wirbelwindy byly přidělovány k protiletadlovým četám (Pz.Fla-Zug), kde byly typicky namíchány (4 + 4) s Flakpanzery typu Möbelwagen.

Bojové hlášení 503. praporu těžkých tanků z 25. listopadu 1944 vyzdvihuje Wirbelwind jako velmi efektivní bojový stroj. Jako jeho hlavní výhodu uvádí schopnost zahájit okamžitě palbu jak na vzdušné, tak na pozemní cíle, a to bez ztráty ochrany posádky (což u staršího Möbelwagenu, jak víme, neplatilo). Díky obrovské kadenci svých zbraní byl Wirbelwind rovněž velmi účinný při likvidaci pěchoty nebo nepancéřovaných vozidel.

Takticko-technická data

OBSAH ČLÁNKU:

HLEDÁ SE FLAKPANZER

MADE BY LUFTWAFFE

PŘICHÁZÍ GUDERIAN

POPIS VOZIDLA

VÝROBA A NASAZENÍ

TECHNICKÁ DATA