Panzernet

DURCHBRUCHSWAGEN

tank k prolamování nepřátelských linií

teoretická podoba tanku Durchbruchswagen, zdroj: wikiwiki.jp, upraveno

Projekt 30 tunového tanku s označením Durchbruchswagen (zkráceně D.W.) byl sice sám o sobě neúspěchem, pomohl však položit základy pro další vývoj, na jehož konci stál legendární těžký tank Tiger. Sousloví Durchbruchswagen znamená v překladu průlomový vůz, nikoliv však ve smyslu nějakého průlomového vynálezu nebo technologie, ale průlomu skrze nepřátelské obranné pozice. Durchbruchswagen ovšem nebylo první a ani poslední označení tohoto projektu… k tomu ale až později.

Vznik projektu

První úvahy o stavbě tanku hmotnostní kategorie 30 tun se objevily již v říjnu 1935. Stála za nimi snaha německé armády získat tank, schopný zdolat silný čelní pancíř těžkých francouzských obrněnců Char 2C a Char B1 (Char B1 byl zaveden do výroby právě v roce 1935). Hlavním požadavkem armády tedy bylo použití silného kanonu ráže 75 mm, který by dokázal pálit střely o úsťové rychlosti alespoň 650 m/s. Předpokládalo se přitom, že pro takto výkonnou zbraň bude nutno postavit úplně nový nosič, tedy úplně nový tank. Propočty německého zbrojního úřadu ukazovaly, že tank nesoucí uvedenou zbraň bude natolik mohutný, že při pancéřování o síle pouhých 20 mm dosáhne hmotnosti právě oněch cca 30 tun. A 30 tun, to byl limit, přes který zbrojní úřad nechtěl jít kvůli nosnosti německých ženijních mostů.

Do projektu se jako hlavní dodavatelé zapojily tři společnosti. Firma Maybach-Motorenbau měla pro tank vyvinout nový motor o výkonu 600 až 700 koní, podvozek a korbu měla navrhnout firma Henschel a konečně vývoj bojové věže dostala na starost firma Krupp. Zadání, které firma Krupp v roce 1936 obdržela, však bylo poněkud překvapivé. Podle něj měl být totiž do věže instalován kanon 7,5 cm KwK L/24, tedy zbraň s krátkou hlavní (24 násobků ráže), kterou byly vyzbrojeny rané tanky Panzer IV. Tato zbraň však rozhodně nestačila na probití pancíře francouzských těžkých tanků, neboť nebyla navržena pro ničení obrněnců, nýbrž pro boj proti tzv. měkkým cílům jako byla kulometná hnízda, bunkry nebo postavení dělostřelectva.

Durchbruchswagen, zdroj: tanks-encyclopedia.com, upraveno

B.W., I.W., nebo D.W.?

Překvapující bylo také první oficiální označení projektu, které znělo Begleitwagen (verstärkt), zkráceně B.W. (verstärkt). Tím bylo vcelku jasně řečeno, že má jít o silnější (verstärkt = zesílený) variantu tanku Panzer IV, neboť Begleitwagen bylo označení používané armádou právě pro Panzer IV. Sousloví Begleitwagen přitom znamená doslova „doprovodný vůz“ a velmi dobře popisuje taktickou roli tanku Panzer IV, tedy doprovázet početnější Panzer III a poskytovat jim podporu při ničení zmiňovaných měkkých cílů. Volba názvu B.W. (verstärkt) ve spojení s volbou kanonu 7,5 cm KwK L/24 ukazuje, že nový 30 tunový by měl na bojišti plnit stejnou roli, jako tank Panzer IV. To však vůbec neodpovídá původnímu záměru vojáků získat tank k ničení silně pancéřovaných francouzských obrněnců. Vypadá to, jako by zbrojní úřad zcela opustil původní myšlenku a začal chystat něco jako silnějšího nástupce tanku Panzer IV. Proč ale došlo k tomuto obratu není z literatury vůbec zřejmé.

Každopádně označení B.W. (verstärkt) nakonec platilo pouze do března 1937, kdy byl vyvíjený tank přejmenován na Infanteriewagen, zkráceně I.W. Název Infanteriewagen znamená doslova pěchotní vůz a evokuje tedy tank pro podporu pěchoty, což v rámci německého přístupu k budování tankového vojska nedává mnoho smyslu. Mělo snad jít o další změnu bojového poslání vyvíjeného stroje? Není asi nutno se tím příliš znepokojovat, protože životnost označení I.W. činila pouhý jeden měsíc. Hned v dubnu 1937 byl totiž projekt znovu přejmenován, a to právě na Durchbruchswagen (zkráceně D.W.). Toto označení se pak udrželo až do listopadu 1939, kdy na scénu vstoupil kód VK 30.01 (alte Konstruktion)… ale o tom zase až později.

Popis stroje

Jak již bylo řečeno, podvozek a korbu pro nový tank měla navrhnout a vyrobit firma Henschel. Ta zpracovala hned dva návrhy nového stroje, pojmenované D.W. I a D.W. II, které se navzájem lišily převážně vnitřními komponentami. Durchbruchswagen dostal podvozek se šesti dvojitými pojezdovými koly a třemi vratnými kladkami na každém boku. Pojezdová kola byla opatřená gumovou obručí pro hladší jízdu a odpružena individuálně pomocí torzních tyčí. První a poslední pojezdové kolo bylo opatřeno ještě dodatečnými tlumiči umístěnými zvnějšku na boku trupu. Vzadu bylo napínací kolo a vpředu kolo hnací, silně inspirované typem používaným u polopásových tahačů. Pásy tanku byly široké 300 mm a rovněž vycházely z pásů používaných u německých polopásových vozidel.

jedna ze dvou známých fotografií prototypu tanku Durchbruchswagen ukazuje detail osy pro přední hnací kolo a první pojezdové kolo s tlumičem, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Protože firma Maybach nedokázala včas dodat požadovaný silnější motor, byl pro pohon Durchbruchswagenu zvolen benzínový dvanáctiválec Maybach HL 120 TR o výkonu 300 koní. Převodovka byla typu Maybach Variorex. Původní propočty zbrojního úřadu počítaly s tím, že pokud se má tank vejít do hmotnostního limitu 30 tun, bude muset mít pancíř o síle maximálně 20 mm. Ukázalo se však, že stanovený limit je možné dodržet i při použití mnohem silnějšího pancíře (jistě k tomu přispělo i použití lehčího kanonu s krátkou hlavní). Trup Durchbruchswagenu tak měl pancíř o síle 50 mm na čele, bocích i zádi a 20 mm silné dno a strop.

První navržená varianta tanku s označením D.W. I dostala řídící ústrojí typu Cletrac s třístupňovou jednotkou pro ovládání pásů. Druhá varianta označená D.W. II měla odlišné hnací ústrojí včetně řídicích brzd a koncových převodů, ale také upravená hnací kola, pásy a systém odpružení pojezdových kol. Jinak byly obě varianty prakticky shodné. U obou byl trup tanku tvořen dvěma samostatnými částmi, přední sekcí s kabinou posádky a zadní sekcí motorovou. Oba tyto bloky se k sobě spojovaly pomocí šroubů. Pravděpodobně někdy okolo poloviny roku 1938 postavila firma Henschel prototypy obou svých návrhů, tedy D.W. I a D.W. II. Byly však vyrobeny pouze z měkké oceli primárně pro účely jízdních testů.

Firma Krupp dodala zbrojnímu úřadu návrh své bojové věže již v únoru 1937. Všechny její stěny byly silné 50 mm, pouze strop měl 15 mm a maska zbraní 20 mm. Velmi netypicky pro německou tankovou školu měla být radiostanice instalována nikoliv v trupu, ale v zadní části bojové věže. Poté, co Henschel i Krupp dodali své návrhy, následovalo z nějakého důvodu dost dlouhé období „ticha“. Teprve v červnu 1938 podepsal zbrojní úřad s firmou Krupp smlouvu na stavbu jednoho kusu ověřovací věže (Versuchsturm). Její výroba pak trvala až do konce května 1939.

druhá existující fotografie zachycuje pouze kus pásu Durchbruchswagenu, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Testy a ukončení

Po vyhodnocení jízdních testů prototypů D.W. I a D.W. II dospěl zbrojní úřad k tomu, že ani jeden z nich není dostatečně vyzrálý a firma Henschel dostala za úkol pokračovat ve vývoji a připravit další návrh (nebo návrhy) podvozku a korby, zatímco firma Krupp měla provést modernizaci bojové věže. V listopadu 1939 byl původní Durchbruchswagen přejmenován na „VK 30.01 alte Konstruktion“, zatímco další generace 30 tunového tanku, na které se nyní pracovalo, dostala označení „VK 30.01 neue Konstruktion“. Později byla objednána stavba ještě jednoho prototypu tentokrát s plnohodnotným pancéřováním. Z literatury však není zřejmé, zda byl tento třetí prototyp vůbec postaven. Každopádně vývoj Durchbruchswagenu, nebo chcete-li VK 30.01 alte Konstruktion, už dále nepokračoval.

OBSAH ČLÁNKU: