Heinkel He 219 UHU

[petarb]

Heinkel He 219 UHU
Počátkem června 1943 obdržela noční stíhací jednotka I/NJG 1 se základnou na letišti Venlo v Nizozemí nový typ německého nočního stíhacího letounu. Už v noci z 11. na 12.6.1943 sestřelil Gruppenkomandeur major Streib s tímto novým letounem 5 britských bombardovacích letounů, během dalších 10 ti dnů sestřelili příslušníci zmiňované jednotky dalších 10 bombardérů RAF.
Novými letouny bylo několik předsériových He 219 A-0 UHU.
Práce na novém letounu pro noční stáhací jednotky byly zahájeny v lednu 1942, jako odpověď na zahájení britské bombardovací ofenzivy proti Německu.
Jak již bylo řečeno první předsériové letouny verze A-0 byly bojovým jednotkám dodány začátkem července 1943, verze A1 nebyla sériově vyráběna a přešlo se rovnou na verzi A-2, která byla jednotkám dodávána od října 1943. V březnu 1944 vyšla z výrobní linky vyrianta A-5, která byla následována variantou A-6 ( odlehčená verze s výkonějšími motory DB 603 L - pro lovení britských Mosquit). Řadu sériově vyráběných letounů završila varianta A-7- výškový noční stíhač se silným pancéřováním.
Další vývojové varianty byly buď jen projektovány nebo stavěny v malých počtech, a to verze B-1 až B-3 a C1, C2.
Typ:
dvoumístný stíhací letoun pro činnost za ztížené viditelnosti a v noci
Motory:
dva invertní dvanáctiválcové, kapalinou chlazené řadové motory DB603E se vzletovým výkonem 1800Hp.
Rozměry:
rozpětí-18,5m, délka- 15,55m, délka včetně antén radaru- 16,34m, výška 4,4m, nosná plocha- 44,5 m2
Hmotnost:
prázdný 8345kg, vzletová 15100kg
Výkony:
max. rychlost 460km/hod u země, max. rychlost v 6000m 585km/hod, poč. stoupavost 10m/sec, stoupavost ve výšce 4000m  7,2m/sec, výstup do výšky 10000m 18,8min, max. dostup 12700m, dolet 2000km
Výzbroj:
2x MG 151/20 r. 20mm se zásobou 2x500 nábojů ve výstupku pod trupem, 2x MG 151/20 r. 20mm v kořenech křídel se zásobou 2x 400 nábojů, 2x MK 108 r. 30mm se zásobou 2x 100 nábojů v trupu za odtokovou hranou zaměřené pod úhlem 65° kupředu vzhůru.
Uvedené parametry platí pro verzi He 219 A7/R2

Zdroj: Německá stíhací a bombardovací letadla 1939-45 - J. Schmid

[pan.sup]

Vynikající značně nedoceněný letoun. Ta poslední výzbroj nebyla pravidlem. Schrägemusic se montovala pouze na přání pilota (alespoň to tak vyznělo z Piekalkewitze).

[Peter]

Taktéž souhlasím s panem.supem. Výborný stroj. Proč nebyl tak rozšířen? Bylo několik důvodů. Náročnost výroby (a tedy nemožnost "chrlit" tolik kusů jako např. u nočních Bf-110 či Ju-88). Dále jeho jednostrannost, narozdíl od jiných používaných strojů, se jednalo o čistě noční stíhací stroj a v neposlední řadě je uváděno i vysoké plošné zatížení a tedy náročnost na pilotáž. Výroba byla ukončena v na podzim 1944 ve prospěch konkurenčního Ju-88G hlavně z důvodu náročnosti výroby He-219 a také faktu, že Heinkel nedokázal dodávat, přislíbené množství letounů.
He-219 sloužil pouze u štábu a I. Gruppe NJG1 a dále pak u 3./NJGr10. Ohledně bojových výsledků, piloti I./NJG1 si nárokovali 123 sestřelů, nejúspěšnějším stíhačem na He 219 se byl Hpt. Modrow s 20ti vítězstvími. V boji bylo ztraceno 27 letounů.

[Hamerinski]

Vynikající značně nedoceněný letoun. Ta poslední výzbroj nebyla pravidlem. Schrägemusic se montovala pouze na přání pilota (alespoň to tak vyznělo z Piekalkewitze).

Ta byla namontována na přání pilota konkrétně majora Streiba, osvědčila se jinde a tak jí chtěl vyzkoušet v rámci experimentů s výzbrojí i na tomto stroji. Verze He 219A-2 bylo vyrobeno 40 strojů. Byly vyrobeny na základě Streibovi He 219V-11.
Jinak hodně strojů létalo pouze s výzbrojí složenou z 15 mm kulometů.

[petarb]

Taktéž souhlasím s panem.supem. Výborný stroj. Proč nebyl tak rozšířen? Bylo několik důvodů. Náročnost výroby (a tedy nemožnost "chrlit" tolik kusů jako např. u nočních Bf-110 či Ju-88). Dále jeho jednostrannost, narozdíl od jiných používaných strojů, se jednalo o čistě noční stíhací stroj a v neposlední řadě je uváděno i vysoké plošné zatížení a tedy náročnost na pilotáž. Výroba byla ukončena v na podzim 1944 ve prospěch konkurenčního Ju-88G hlavně z důvodu náročnosti výroby He-219 a také faktu, že Heinkel nedokázal dodávat, přislíbené množství letounů.
He-219 sloužil pouze u štábu a I. Gruppe NJG1 a dále pak u 3./NJGr10. Ohledně bojových výsledků, piloti I./NJG1 si nárokovali 123 sestřelů, nejúspěšnějším stíhačem na He 219 se byl Hpt. Modrow s 20ti vítězstvími. V boji bylo ztraceno 27 letounů.

Náročnost pilotáže? Výroba ukončena na podzim 1944? - slyším o tom poprvé, můžeš upřesnit svůj zdroj, dost mě to zajímá.
díky

[Kolomaznik]

Po válce bly tuším že dva stroje používány ČSR v zelené kamufláži, jestli chcete mužu sem o tom něco dát.

[Kolomaznik]

Tak tedy. Po druhé světové válce byly na území ČSR pouze 2 ks tohoto stroje a byly utajované. Přesněji to byly He 219A-5 UHU, na našem uzemí nesly v té době označení LB-79. Existují jen 3 fotky těchto strojů. Na území Protektorátu se objevily poprvé v roce 1944 v Chebu, kde se předtím montovaly He-177 A-1 na verzi A-3. Většinu strojů zničil bud americký nálet nebo ustupující němci, jedne stroj byl prý téměř kompletní zabaven Rudou armádou v v Praze Letňanech. Po válce nebyly letadla ani uvedena na seznamu kořistních letadel MNO (kde byly i letadla která nebyla zavedena v ČSR do služby). He 219 zatím c Chebu chátraly jak vlivem koroze tak vlivem obyvatel. Zájem o ně projevilo VLÚ až v červenci 1948, na letišti našli dva nekomlpetní trupy, 2 sady poškozených křídel, 6 strojů značně poškozených a fragmenty z TD. Dva draky byly dopraveny do Letova a proběhla jejich rekonstrukce. V roce 1950 bylo rozhodnuto jeden kus plně vybavit radarovou technikou a vyzbrojit a druhý který byl více poškozen byl uložen v areálu Letova. První vzlet již s označením LB-79(LB=lehký bombardér...) proběhl bez radaru a výzbroje 26.2.1951. Nä letoun nesoucí na ocasu kod V-29 byly namontovány 2 kanony MK 103 ráže 30mm a 2 kanony MG 151/20 ráže 20mm a radar FUG 220. 4.6.1951 byl předán letectvu a přidělen k 51. leteckému pluku. V roce 1952 byl z zeleno-šedé přestříkán do hliníkové kamufláže. Letectvo prý chtělo vybudovat celou letku, ale kvuli nějaké brigádě co zbylé "vraky" v Chebu rozřezala do sběru  to nakonec nevyšlo. Druhý kus nebyl dokončen ani s výzbrojí ani s radarem, ale uvažovalo s eo zástavbě motoru BMW 003, tento letoun nesl označení V-34. Letadla trpěla neustálímy poruchami. V roce 1952 byly nádrže prvního, teda toho lepšího neopravitelně naleptáno palivem LBE 100/135 a tak byl první kus 14.května 1952 zničen a druhý zanedlouho taky. Byly to první stroje v čs. letectvu v přídovým podvozkem, vystřelovacím sedadlem(to tu myslím ješte nikdo nenapsal) a radarem. A také velimi hezké letadlo. No to je ono mam to z časopisu ATM 9/07.

[Peter]

Náročnost pilotáže? Výroba ukončena na podzim 1944? - slyším o tom poprvé, můžeš upřesnit svůj zdroj, dost mě to zajímá.
díky.

Ohledně data zastavení výroby, tato informace se nachází ve většině publikací či článků zabývající se He-219. Výroba byla zastavena v v listopadu 1944 v rámci tzv. programu "Jägernotprogramm", což byl program nouzového rozvoje stíhacího letectva v jehož rámci měla být centralizována výroba stíhacích strojů a takřka zastavena výroba bombardovacích letadel, průzkumných a jiných strojů.
Nákres He-219A

Ohledně náročnosti pilotáže, kromě vysokého plošného zatížení, se stroj velmi špatně choval při letu na jeden motor (tzn. nebyl schopen pokračovat v letu pouze s jedním motorem) a hodně daleko k ideálu mělo i jeho chování při malých rychlostech. Většinu těchto "nedostatků" odhalili sami Němci a po válce jen potvrdily testy prováděné ve Velká Británii.
Bokorys LB-79

[Rogan]

Jen doplním maličkost: to UHU znamená v Němčině Výr, takže to klidně může být malými písmeny....

[shaity]

Vynikající značně nedoceněný letoun. Ta poslední výzbroj nebyla pravidlem. Schrägemusic se montovala pouze na přání pilota (alespoň to tak vyznělo z Piekalkewitze).

Hlavním důvodem proč se k jednotkám dostal až tak pozdě a nebyl všeobecně rozšířen byl,že jeho hlavním nepřítelem bylo říšské ministerstvo letectví v Berlíně,především generální zbrojmistr Erhard Milch.Pro Bomber commnd RAF docela výhra.

Zajímavá je jeho skvěle uspořádaná a vymyšlená kabina s vytřelovacími sedadly,jednu dobu se dokonce uvažovalo o kompletním převzetí pro typ Ju 388.

Jinak šlo docela o podmotorvaný letoun ,který rychlostně nestačil Moskytům i když během prvních 10 dnů nasazení sundala Streibova letka 20 letadel včetně 6 už zmíněných Mosquit.

[Sahidko]

nákres pilotnej kabíny He 219

K prvej úspešnej bojovej katapultáži došlo 11. apríla 1944. Každý z dvojčlennej posádky obdržal od profesora Heinkela odmenu vo výške 1000 ríšskych mariek.