2. duben 1945
Počasí: Náhlé deště
Situace 10. Panzer Regiment
Dle rozkazu zahajují vybrané jednotky částečný protiútok na sever s cílem vyprostit obklíčené zbytky granátníků a příslušníků Volkssturm v pevnostní linii severně od Poříčí. Jaké krásné gesto v posledních hodinách obrany. Počasí přeje celé věci, v noci se z nebe počínají bez jakéhokoli předchozího náznaku snášet husté provazce deště, usnadňující zakrytí všech příprav. Tanky zaujímají výhodná palebná postavení na hřebenech nad Poříčím, na Poříčském hřbetu, poblíž homolovitého útvaru kóty 621 (Hůra), ležícího na půli cesty mezi Poříčím a východnější vsí Slavětín, a konečně na lesních cestách západně od zmíněné osady, pro krytí křídla celé operace.
Ještě v noci, pod rouškou tmy a deště, zahajuje střední dělostřelectvo i tankové kanony palbu na veškeré zjištěné nepřátelské cíle. O chvíli později vyráží po nezpevněných polních cestách ze vsi Markoušovice přímým severním směrem, překonává německými silami držený hřeben a vpadá do drobné osady Bezděkov v zářezu severního úbočí a odtud přímo zpět k Poříčí a pevnostní linii. Díky okamžiku překvapení se podaří prudkým úderem pancéřových granátníků od východu se zmocnit nepřátelských postavení na návrší Na Sádkách (543) a odtud ještě naposledy nakrátko opanovat strategickou komunikaci Petříkovice-Poříčí nad Úpou. Dál se již granátníci ani jejich obrněné transportéry dostat nedokáží, posádky opevnění jim musí vyrazit vstříc, největší naději představuje mnoha proláklinami a roklemi rozbrázděné jihovýchodní lesnaté úbočí bezejmenné kóty 582 severně od Poříčí. Jen velmi málo vašich to však dokáže. Někteří z granátníků vedoucích z železobetonových objektů do poslední chvíle boj na zdrženou nakonec končí zcela odříznuti a umírají do posledního muže, jiní umírají při pokusu projít zpět do nových vlastních linií u kóty 543 (Na Sádkách). I s přeživšími následuje chvatný ústup zpět do vlastních pozic severně od Markoušovic.
Nepřítel již během operace odpovídá velmi zuřivou a intenzivní dělostřeleckou palbou proti veškerým cílům na Poříčském hřbetu, v menší, přesto však vydatné míře i v ostatních oblastech. Relativně krátce poté se mu již zároveň opět daří obnovit útok, v jasné naději na nynější zničení jádra vašich obrněných sil. Mnoho vašich obrněných strojů je ji však vyřazeno předchozí nepřátelskou dělostřelbou, jim i motorizované pěchotě navíc dochází nejen palivo, nýbrž i munice. Během následujících bojů se nepřítel postupně zmocňuje jak Poříčského hřbetu, tak Čížkových kamenů, pozic u Slavětína i vsi Markoušovice. Bojová obrněná vozidla kterým dosud ještě zůstávají alespoň nějaký benzín v nádržích, se na obou březích Úpy stahují do nových, dosti vratkých improvizovaných obranných pozic. Na západním břehu Úpy jsou to prostory kóty 495 (Písčitá výšina) a přilehlá ves Starý Rokytník. Na východním břehu jde o terén kolem Velkých Svatoňovic. Nepřítel je naštěstí díky obtížím ze strany pancéřových granátníků, opěšale provádějících neustálé výpady z lesnatých prostor, do večera nestačí prorazit, byť k tomu mnoho nezbývá.
K večeru zároveň dochází komuniké vrchního velitelství:
Vzhledem k hrubému neuposlechnutí rozkazů vrchního velitelství, ústícím spolu s liknavostí kombinovanou s nedostatečnou osobní iniciativou ve vrcholně nebezpečný průlom nepřítele na západ a s ním souvisejícím obklíčením a zničením sil Wehrmacht u města Waldenburg, zdecimováním sil 8. Panzer Division a akutním ohrožením severního křídla armád na území Protektorátu Čechy a Morava, je tímto velitel Pospec s okamžitou platností odvolán ze své funkce. Tímto sdělením budiž mu zároveň ohlášeno jeho předvolání před polní soud.
Situace 105. Regiment
Vojáci dle rozkazů zaujímají nové pozice, sotva však mají v noci čas v nich vyhloubit mělké zákopy, z rána se již ocitají pod frontálním tlakem sovětské pěchoty, po oddělených skupinách hledající slabé místo řídce obsazené linie. V lesnatém terénu na mnoha místech nepřítel prochází bez odporu liniemi a ocitá se v týlu obranných postavení, většinou aniž by k jeho potření postačovaly síly záloh. Výraznější podpora není znatelná ani ze strany 31.SS. Její muži, zřejmě za přímého souhlasu svého velitele, shromáždili v Červeném Kostelci veškeré dostupné zásoby kořalky a lihovin z širého okolí a za improvizované hudby konají za účelem zvýšení morálky hromadnou pitku. Během dne jsou ztracena rovněž postavení při Turovu. Morálka citelně klesá.
Situace 43. Panzerjäger
Jednotka zaujímá a opevňuje nové pozice dle rozkazů, z místního obyvatelstva, ze značné části českého, se daří vymámit zásoby čerstvých potravin i užitečné materiály nejrůznějšího druhu. Během dne jsou nová postavení skutečně několikráte otestována silným nepřátelským útočným snažením od Hronova i přilehlých oblastí, z míst odkud včerejšího dne vyrážely do útoku naopak síly samotného 43. Panzerjäger Abteilung. Ač s velkým vypětím, k večeru jsou stále nové pozice, vyjma některých lesnatých částí, stále v německých rukou.
Situace 31.SS
Jak požehnáno velitelem, z širého okolí jsou shromážděny veškeré dostupné zásoby lihovin a ve jménu zvýšení morálky, částečně za účelem "hladšího" přijetí mužů z trestaneckých praporů zpět do ozbrojených sil, je pořádána rozsáhlá pitka za účasti velkého procenta mužů jednotky.....dokonce i s improvizovanou hudbou. Dlužno podotknout, že v souvislosti s touto akcí dochází ze strany SS k mnoha počinům hraničících s válečným zločinem na civilním obyvatelstvu. Pro vojenskou situaci je však klíčové spíše krátkodobé, leč silné snížení bojeschopnosti bojových záloh praporu, který tak není schopen včas zasáhnout na podporu 105. Regimentu a zabránit kolapsu fronty v severní a severovýchodní části fronty.
20.SS
Částečná změna průběhu obranných linií se záhy projevuje jako opatření nejvyšší prozřetelnosti, když nepřítel již dopoledne nadcházejícího dne zahajuje útok proti samotnému městu Náchod a výšinám severně od něj, kolem Pavlišova. Zejména na již vyklizené výšiny východně od města, na bývalých německo-československých hranicích dopadá značně mohutná palebná příprava, která by jakékoli zdejší obránce nejspíše sama o sobě smetla z povrchu zemského. Neočekávaný déšť naštěstí brání sovětskému letectvu ve volných operacích a pancéřová protiútočná skupina vašich sil se může v týlu beze strachu pohybovat dle potřeby. Den je těžký po celé délce fronty, situaci mnohdy zachraňuje pouze masivní minometná palba z výhodných postavení v prostorách bývalé československé dělostřelecké tvrze Dobrošov, využívání odolných těžkých objektů bývalého čs. stálého opevnění a samotná bezbřehá statečnost estonských granátníků. Ačkoli se během dne některé části linie ocitají zatlačeny zpět z původních postavení, díky odvaze obránců izolovaných ohnisek odporu a včasným protiútokům vedených často spojenými silami záloh 20.SS a 43. Panzerjäger Abteilung se situaci vždy daří opětovně stabilizovat. Podvečer nachází estonská postavení znovu tak, jak je osvítily již paprsky ranního slunce, zatímco Rudá armáda konečně odkládá další nápor na zítřejší den.
Odpověď na zprávu vrchnímu velitelství přichází obratem:
Jménem Vůdce, strany a Velkého Německa je statečným estonským mužům vyjádřeno nejvyšší uznání stran příkladné statečnosti a skvělého výkonu na bojišti. Vzhledem k tlaku nepřátelského průlomu severně od vašich pozic, podél pohoří Krkonoše, a a strategické nezbytnosti udržení oblasti Liberce, Frýdlantu a Görlitze, vám však s politováním oznamujeme, že v současné chvíli není možno vaši jednotku jakkoli posílit.
Namísto posil, munice či paliva dochází pouze početná zásilka železných křížů a jiných vyznamenání.
Celková situace
Vzhledem ke všeobecnému katastrofálnímu nedostatku paliva a situaci na bojišti se ukazuje zjevným, že zdecimované síly na čáře Náchod-Trutnov není možno v nejbližších dnech posílit ani čerstvými jednotkami, ani zásobami munice či pohonných hmot. Vzhledem k tomu a akutní hrozbě kolapsu sil u Trutnova je vrchním velitelem vojsk na území Protektorátu Čechy a Morava, polním maršálem Ferdinandem Schörnerem, přes nesoulad s Vůdcovými instrukcemi povolen taktický ústup na novou, čerstvými silami zajišťovanou linii podél osy Dvůr Králové nad Labem-Jaroměř. Díky náhlým návratem prudkých dešťů opětovně rozbahněnému terénu se v noci ze 2. na 3. dubna 1945 daří ústup zahájit a bez větších ztrát dokončit následujícího dne.
Je však stále výlučnou zásluhou obránců Broumovské oblasti, že bylo vůbec možno zbudovat v týlu novou opěrnou linii a zabránit rychlému odříznutí bezpočtu příslušníků německých ozbrojených sil. Mnozí jim bezesporu dluží únik před jistým sovětským zajetím i vlastní život. Po více jak tři dny se dařilo zadržovat postup Rudé armády na západ, dalších 5 pět bránit nepříteli ve vstupu na území Protektorátu. Obdivuhodný počin, přihlédne-li se k vzájemnému poměru sil protivníků.
Velitel 10. Panzer Regiment
Je záhy nahrazen ve své pozici a a polním soudem odsouzen k trestu smrti pro katastrofální neuposlechnutí rozkazů. Rozsudek je však na poslední chvíli zrušen a odsouzený odeslán k obraně Berlína, kde je mu svěřen do velení oddíl Volkssturm. Během bitvy o srdce Třetí Říše je však již poměrně záhy hlášen jako nezvěstný, v souladu se svědectvím svých mužů pravděpodobně padlý v pouličních bojích.
Velitel 124. Regiment
Již 31. března 1945 upadá i s pozůstatky své jednotky do sovětského zajetí v kapse u Waldenburgu. Do Německa se již nikdy nevrátí, o dva roky později umírá v Sibiřském táboře na zimnici.
Velitel 105. Regiment
Vede svou jednotku v bojích u Dvora Králové a Nové Paky i při následujícím ústupovém boji. Během Pražského povstání je v ulicích Československého hlavního města vážně poraněn. Utrpěnému průstřelu levé plíce vzápětí podléhá pro nedostatečnou úroveň zdravotní péče polního lazaretu.
Velitel 43. Panzerjäger Abteilung
Nadále velí svému oddílu stíhačů tanků, jeho jednotka se aktivně zapojuje do posledního dne bojů až do samého konce války, kdy se vzdává americkým vojskům poblíž bývalých Československo-Rakouských hranic. V souladu s dohodou o sférách vlivu USA a SSSR je však on sám i jeho jednotka záhy předán do rukou Rudé armády a transportován zpět do Ruska. Zpět do vlastni se navrací až po mnoha letech v sibiřských uranových dolech, jako zdravotně i psychicky zlomený člověk. I přes podlomené zdraví si jej přirozená smrt nachází až v únoru 1991.
Velitel 1. Grenadier Regiment KG "Trabandt"
Jeho jednotka setrvává v nejtužších bojích až do samého konce války, její poslední zbytky jsou jejím velitelem 8. května 1945 rozpuštěny západně od Československo-Německých hranic, odkud se přeživší příslušníci vydávají každý svou cestou. Samotný velitel útvaru je o dva týdny později zadržen v Bavorsku, aby čelil obvinění z válečných zločinů údajně spáchaných pod jeho velením. Je odsouzen k 20 letům odnětí svobody, již o několik let později je však předčasně propuštěn pro zpětné přehodnocení klíčových svědectví. Usazuje se zpět ve své domovině, v malém bavorském městečku jihozápadně od Mnichova, kde se stává místně politicky aktivním a po 12 let zastává úřad místního starosty. Umírá na srdeční příhodu roku 1964.
Velitel Waffen-Grenadier Regiment der SS 45 Estland
Za činnost v bojích u Náchoda je navržen na Rytířský kříž. Se svou jednotkou se v severních Čechách znovu připojuje k 20. Waffen Grenadier Division der SS a již bez odloučení se s ní účastní bojů až do skončení války, kdy se i se svými muži poblíž Litoměřic dostává do sovětského zajetí. Stejně jako značná část příslušníků jeho regimentu, i on sám je na místě popraven.
