Aquila (Orel)Jednalo se o druhou a předposlední letadlovou loď italského námořnictva za druhé světové války. Její historie se začala psát, kdy se roku 1941 začalo s přestavbou pasažérské lodě Roma. Itálie, podobně jako Francie, význam letadlových lodí podcenila -podle Washingtonské konference mohla postavit až dvě lodě o výtlaku 54 000 tun. Důvodem u Itálie bylo, že Středomoří mělo spoustu menších či větších ostrovů, které sloužily jako námořní a letecké základny, čili dle italského velení bylo dostačující, že námořnictvo bude podporováno letadly z pozemních základen. Výsledkem této spolupráce bylo, že se námořnictvo často ocitalo bez stíhací ochrany, že letouny přiletěly do bojové oblasti pozdě nebo že italské letouny napadly vlastní lodě (jak tomu bylo v bitvě u Punta Stilo).
Jak již bylo řečeno, díky tomu přešlo k přestavbě dvou pasažérských lodí - Roma byla přestavěna na Aquilu, zatímco Augustus se měl změnit na Sparviero. K přejmenování lodě z Roma byl důvod, že v době rozhodnutí o přestavbě již probíhala výstavba stejnojmenné bitevní lodi.
Z lodi byly sejmuty nástavby, její příď byla prodloužena, trup dostal po stranách protitorpédovou obšívku a jinak byl řešen i systém vodotěsných komor. Pohon byl vytvořen kombinací dvou pohonných sekcí lehkých křižníků Cornelio Silla a Paolo Emilio třídy Capitani Romani, jejichž stavba byla zrušena (z křižníku Capitani Romani bylo namontovaných i 8 děl ráže 135 mm). Loď měla mít 4 turbíny (po dvou z každého křižníku), přičemž každá turbína, společně s dvěma kotly tvořila oddělenou část, pohánějící jeden šroub.
Letadla měla startovat pomocí dvou německých katapultů Demag. Velký velitelský ostrov s komínem byl na pravé straně letové paluby. Loď měla dva výtahy dopravující letouny z hangárů o rozměrech 160x18 metrů. Jelikož hlavním posláním lodi měla být stíhací ochrana válečných svazů italského námořnictva, měla nést pouze stíhací letouny a stíhací bombardéry (a to 66 kusů letounů Reggiane Re.2001 OR se sklopnými křídly).
Proměna ,,Říma" na ,,Orla" začala v polovině roku 1941 a její stavba se táhla až do září 1943 (italská kapitulace), kdy loď byla téměř hotová. V té době ovšem Janov obsadily německé jednotky, které se loď pokusily zprovoznit do bojeschopného stavu. Díky italským dělníkům se to ovšem nepodařilo.
Současně byla loď napadena i jednotkami italských žabích mužů, bojujících na straně Spojenců, a díky nim se loď částečně potopila a dosedla na dno doku. 19. dubna 1945 byla loď poškozena při spojeneckém leteckém útoku na Janov a Němci z ní udělali bariéru blokující vjezd do janovského přístavu. Po válce byla vyzvednuta a po dlouhých diskuzích, jak s ní naložit, byla odvlečena do přístavu La Spezia a zde v letech 1951–1952 sešrotována.
Technická data:
Výtlak: 23 500 t (standardní)
28 800 t (plný)
Délka: 211. 6 m
Šířka: 30 m
Ponor: 7.3 m
Pohon: 8 kotlů typu Thornycroft, 4 turbíny Belluzo
Výkon: 150 000 k
Rychlost: 29.5 uzlů
Výzbroj:
8 děl ráže 135 mm
12 děl ráže 65 mm
22 postavení 20 mm děl po šesti v jednom postavení
41 letadel v hangáru, dalších 10 na palubě (dva palubní výtahy)
Osádka asi 1400 mužů (Wikipedie se zmiňuje o 66 letadlech).
