Autor Téma: Italské letadlové lodě  (Přečteno 1212 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2047
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Italské letadlové lodě
« kdy: Duben 19, 2015, 01:49:00 »
Giuseppe Miraglia
Rozvoj letectví za první světové války se dostal i na moře. Díky tomu začaly vznikat první nosiče letadel i na moři. Za první světové války (1918) došlo dokonce k náletu britských letadel z lodního nosiče na základnu německých Zeppelinů. Po válce si tohoto všimly i italské ozbrojené síly a začaly uvažovat o vlastním nosiči letadel.

Pro tento úkol si Regia Marina vybrala železniční trajekt Citta de Messina, jehož stavba začala 5. března 1921. Ale již roku 1923 byla získána zmíněnou Regia Marina. Konverze na letadlovou loď (v té době nosič letadel/hydroplánů) začala 24.ledna 1925, kdy byl trup ,,vydlabán" pro získání úložných hangárů. Celkově se do hangáru v zádi vešlo 6 hydroplánů se sklopnými křídly. Přímo na palubu se vešlo dalších pět letadel. Díky dvěma katapultům se konečný počet došplhal na rovných 20 letadel typu Macchi M.18. Ovšem v závislosti na model letadla.

Pro vyzdvižení letadla z trupu na moře byly nainstalovány dva ramenní železniční jeřáby. Tyto jeřáby byly odstraněny roku 1937 zavedením letadel Ro.43. Loď byla schopna i přepravy materiálu v podobě beden s municí, tanků a mužstva.
V letech 1935-36 během války v Etiopii dopravila tato letadlová loď neurčitý počet letadel italským jednotkám. Poté se účastnila během let 1936-39 i občanské války ve Španělsku, ovšem bližší informace nejsou známy. Po skončení války ve Španělsku byla loď ukotvena v přístavu Taranto a to až do vstupu Itálie do evropské války v červnu 1940 na straně Německa.

Letadlová loď se v průběhu války zřejmě účastnila eskortace konvojů německých jednotek do Afriky. V létě roku 1943, jako jedna z podmínek příměří mezi Spojenci a Itálií, odplula společně s bitevní lodí Giulio Cesare na Maltu, kde byla internována se zbytkem italské flotily, jež nepadla Němcům do rukou.

Roku 1942 byla na ní testována nová verze stíhacího letadla Reggiane Re.2000 se zvýšeným doletem, kterých nakonec bylo vyrobeno 350 kusů.
Po válce se loď jako transportní účastnila dopravení italských válečných zajatců zpět do Itálie a později zakotvila v přístavu Taranto. Zde byla chvíli využívána jako kasárenská pro osádka torpédových člunů, později byla odzbrojena a využívána v tovární činnosti jako zásobovací a 15.července 1950 došlo k jejímu oficiálnímu vyřazení. Její osud byl stejný jako u ostatních plavidel účastnících se války a na podzim roku 1950 byla sešrotována.


Technická data:
Výtlak: 4 507 t (standardní)
5 400 t (plný)*

Délka: 121. 22 m
Šířka: 14.99 m
Ponor: 5.82 m

Pohon: 8 kotlů typu Yarrow, turbíny Parsons (2 šrouby)
Výkon: 12 000 hp
Rychlost: 21 uzlů

Výzbroj:
4 děla ráže 10.2cm
12 kulometů ráže 13.2mm
17 letadel IMAM Ro.43 (původně 17 kusů Macchi M.18)

poznámky:
*jiný zdroj uvádí 4880 tun


Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2047
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Italské letadlové lodě
« Odpověď #1 kdy: Duben 19, 2015, 01:51:59 »
Aquila (Orel)
Jednalo se o druhou a předposlední letadlovou loď italského námořnictva za druhé světové války. Její historie se začala psát, kdy se roku 1941 začalo s přestavbou pasažérské lodě Roma. Itálie, podobně jako Francie, význam letadlových lodí podcenila -podle Washingtonské konference mohla postavit až dvě lodě o výtlaku 54 000 tun. Důvodem u Itálie bylo, že Středomoří mělo spoustu menších či větších ostrovů, které sloužily jako námořní a letecké základny, čili dle italského velení bylo dostačující, že námořnictvo bude podporováno letadly z pozemních základen. Výsledkem této spolupráce bylo, že se námořnictvo často ocitalo bez stíhací ochrany, že letouny přiletěly do bojové oblasti pozdě nebo že italské letouny napadly vlastní lodě (jak tomu bylo v bitvě u Punta Stilo).

Jak již bylo řečeno, díky tomu přešlo k přestavbě dvou pasažérských lodí - Roma byla přestavěna na Aquilu, zatímco Augustus se měl změnit na Sparviero. K přejmenování lodě z Roma byl důvod, že v době rozhodnutí o přestavbě již probíhala výstavba stejnojmenné bitevní lodi.
Z lodi byly sejmuty nástavby, její příď byla prodloužena, trup dostal po stranách protitorpédovou obšívku a jinak byl řešen i systém vodotěsných komor. Pohon byl vytvořen kombinací dvou pohonných sekcí lehkých křižníků Cornelio Silla a Paolo Emilio třídy Capitani Romani, jejichž stavba byla zrušena (z křižníku Capitani Romani bylo namontovaných i 8 děl ráže 135 mm). Loď měla mít 4 turbíny (po dvou z každého křižníku), přičemž každá turbína, společně s dvěma kotly tvořila oddělenou část, pohánějící jeden šroub.

Letadla měla startovat pomocí dvou německých katapultů Demag. Velký velitelský ostrov s komínem byl na pravé straně letové paluby. Loď měla dva výtahy dopravující letouny z hangárů o rozměrech 160x18 metrů. Jelikož hlavním posláním lodi měla být stíhací ochrana válečných svazů italského námořnictva, měla nést pouze stíhací letouny a stíhací bombardéry (a to 66 kusů letounů Reggiane Re.2001 OR se sklopnými křídly).
Proměna ,,Říma" na ,,Orla" začala v polovině roku 1941 a její stavba se táhla až do září 1943 (italská kapitulace), kdy loď byla téměř hotová. V té době ovšem Janov obsadily německé jednotky, které se loď pokusily zprovoznit do bojeschopného stavu. Díky italským dělníkům se to ovšem nepodařilo.

Současně byla loď napadena i jednotkami italských žabích mužů, bojujících na straně Spojenců, a díky nim se loď částečně potopila a dosedla na dno doku. 19. dubna 1945 byla loď poškozena při spojeneckém leteckém útoku na Janov a Němci z ní udělali bariéru blokující vjezd do janovského přístavu. Po válce byla vyzvednuta a po dlouhých diskuzích, jak s ní naložit, byla odvlečena do přístavu La Spezia a zde v letech 1951–1952 sešrotována.


Technická data:
Výtlak: 23 500 t (standardní)
28 800 t (plný)

Délka: 211. 6 m
Šířka: 30 m
Ponor: 7.3 m
Pohon: 8 kotlů typu Thornycroft, 4 turbíny Belluzo
Výkon: 150 000 k
Rychlost: 29.5 uzlů

Výzbroj:
8 děl ráže 135 mm
12 děl ráže 65 mm
22 postavení 20 mm děl po šesti v jednom postavení
41 letadel v hangáru, dalších 10 na palubě (dva palubní výtahy)

Osádka asi 1400 mužů (Wikipedie se zmiňuje o 66 letadlech).

Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2047
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Italské letadlové lodě
« Odpověď #2 kdy: Duben 19, 2015, 02:10:21 »
Sparverio

V roce 1936 Italské vojenské námořnictvo zvažovalo projekt přestavby pasažérské lodě Augustus (30 418 tun) na letadlovou loď. K realizaci však ještě v té době nedošlo. V té době loděnice před začátkem konfliktu vyráběly dopravní pasažérské lodě společně s hladinovými bitevními loděmi a křižníky pro italské vojenské námořnictvo.

Přestavba lodě proto započala až roku 1942 - původní koncepce nosiče zůstala nezměněná, základ měla tvořit Augustus a koncepce se lišila jen drobnými detaily odpovídající novým požadavkům.

Z lodi měly být sejmuty nástavby a měla dostala letovou palubu v hladkopalubovém uspořádání, hangáry se dvěma výtahy, novou výzbroj a protitorpédovou obšívku, zatímco původní pohon zůstal beze změn.
Největší změny proti starému návrhu se týkaly kanónové výzbroje lodě.

Původní návrh: 6 x 152 mm, 4 x 102 mm, desítky kanónů lehčích ráží
Nový návrh (1942): 8 x 135 mm, 12 x 65 mm a 22 x 20 mm

Trup lodě nedoznal žádnou změnu. Jenom měla být dodána protitorpédová obšívka, která by pomohla upravit stabilitu lodě. Měl být vybudován jediný hangár se dvěma výtahy pro letadla. V ostrově se měla nacházet bojová centrála. Upraveny by byly odvody spalin.
Přestavba začala v Janovských loděnicích Ansaldo odstraňováním nástaveb lodi na podzim roku 1942, ale v době italské kapitulace v roce 1943 loď obsadili Němci, kteří ji 5. října 1944 sami potopili jako součást blokády přístavu společně s lodí Aquila. V roce 1946 byla vyzdvižena a následujícího roku sešrotována.

Technická data:
Výtlak: 30 418 t (standardní)
Délka: 202. 4 m
Šířka: 25.24 m
Ponor: 79.2 m

Pohon: 8 kotlů typu Thornycroft, 4 turbíny Belluzo
28 000 hp
Výkon: 150 000 k
Rychlost: 18 uzlů

Výzbroj:
8 děl ráže 135 mm
12 děl ráže 65 mm
22 postavení 20 mm děl po šesti v jednom postavení
34 letadel Reggiane Re.2001 OR (dříve byly pro tento účel upraveny stíhačky Fiat G.50), nebo 16 stíhacích letounů a 9 bombardérů.

Pancíř: 70 mm boční, 80 mm paluba
Osádka asi 1400 mužů




Zdroje:
warshipsww2.eu
wikipedia.org
lopuch.cz
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/