Autor Téma: agent v Protektorátu  (Přečteno 2377 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

simamasa

  • Wehrmacht
    Hauptfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 217
  • Meine Damen und Herren...
agent v Protektorátu
« kdy: Březen 24, 2015, 08:22:45 »
Agent v Protektorátu



Výběr, výcvik, ...

Úkol vybrat agenta měla na starosti britská organizace SOE (Special Operations Executive), založená v roce 1940. Organizace také agenty cvičila a vysílala do zemí jako například Francie, Nizozemí, Dánsko, Norsko atd. Za tímto účelem měla i jednotlivé sekce, F pro Francii, N pro Nizozemí a podobně. Nicméně sekci C jako Czechoslovakia byste hledali marně. Výběr agentů pro Protektorát měl na starosti 2. odbor v čele s plukovníkem F. Moravcem. Avšak 2. odbor spolupracoval se SOE, neboť agenti se cvičili v táborech, které byly zřízeny právě organizací SOE. Stejně tak letadla, která dopravovala agenty nad Protektorát, byla zařazena u SOE.
A jak vlastně probíhal výběr československých agentů? K československé brigádě a parašutistické skupině byli vysláni pozorovatelé, kteří měli za úkol vybrat vhodné adepty. Tito pozorovatelé působili jako důstojníci a v útvaru o jejich poslání věděl pouze velitel. Když byli budoucí agenti vybráni, byli pozváni na pohovor se zástupcem F. Moravce, který je při pohovoru buď rovnou zamítl anebo se zeptal, zda se chtějí dobrovolně přihlásit do zvláštního výcviku. Ti, kteří řekli, že ne, se vrátili zpět k jednotce.
Vojáci, kteří odpověděli kladně, byli prověřeni dostupnými materiály. Kteří neprošli, se opět vrátili, kteří prošli, byli dopraveni do výcvikového tábora. Pokud v táboře člověk výcvik nezvládal, byl propuštěn, ať už na vlastní žádost nebo rozkazem, zpět do služby. Ve výcviku se čas věnoval přespolnímu běhu, čtení z map a výcviku se zbraněmi. Pokud měl být člověk radista, tak se přibralo  zacházení s vysílačkou apod. Adepti zde vystupovali pod již přidělenými krycími jmény, kterým se budu věnovat později. Pokud člověk, tedy budoucí agent výcvikem prošel, byl odeslán nejčastěji do vily, kde si na nějaký čas odpočinul.
Po pauze byl znovu odeslán do tábora za účelem ovládnutí boje z blízka, tichého zabití, ovládání výbušnin za účelem sabotáží, poznávání uniforem nepřítele, schopnostem chovat se „normálně“ při běžných kontrolách, ale adepti zde byli také vyslýcháni muži v uniformách SD nebo gestapa. V táboře se učila i taktika boje armád Osy, psaní tajných zpráv, umění tajných schůzek atd. Ti, kteří už neměli parašutistický výcvik, byli rychle doučeni.
              Jak jsem již předeslal, budu nyní hovořit o identitě agentů. Ta byla vytvořena před prvním výcvikem, ale budoucí agent zatím nedostal žádné padělané dokumenty. Jen mu bylo řečeno, že se nyní jmenuje tím a tím jménem, byl narozen zde a v ten den, měsíc a rok (přičemž falešný věk zhruba odpovídal skutečnému).
Po ukončení druhého výcviku byl agentovi sdělen jeho úkol a agenti byli sdruženi do dvojic nebo trojic, pokud se jednalo o skupinu s vysílačkou. Pokud v této chvíli agent couvl, byl internován na ostrově Man, kde byl až do konce války. Pokud se však agent rozhodl jít dál a těch bylo kolem 99%, byly každému agentovi přiděleny dokumenty, peníze a potravinové lístky (vše zhotoveno tak, aby nebyly nápadné při zběžné kontrole a pokud možno ani při zkoumání odborníky). Dále agent dostal krycí adresy (pokud byly nějaké). Kromě toho mu bylo přiděleno oblečení a doplňky, jako sirky, cigarety apod. vše s českými nebo německými nápisy bez sebemenší návaznosti na Velkou Británii (tudíž se mi nezdá pravděpodobné, že by Gabčík a Kubiš měli s sebou libry, šaty s anglickými cedulkami apod.).
Když byly přípravy hotové, zbýval už jen poslední krok a to doprava agentů. Agenti byli nejčastěji přepravování pomocí letadel typu Halifax. Jen kapitán letadla věděl o místě seskoku. Letadla létala vždy pouze jednu misi nad cílové území.
Celý výcvik i akce měly být co nejpřísněji utajeny a tak o akcích věděl malý okruh lidí, byli to F. Moravec, Edvard Beneš, plukovník Schrankmüller a štábní kapitán Fryč, kteří věděli vše. Dále potom jednotliví instruktoři, se kterými agenti přišli do styku, kteří ale věděli pouze určitou část akce. Přes veškerá utajení se však začaly šířit zprávy o agentech vyslaných do protektorátu. Moravec ve své knize Špión, jemuž nevěřili, píše, že je málo pravděpodobné, aby zprávy pocházely od vojenských osob. Dále píše, že zprávy o agentech veřejnosti říkal sám Beneš, který si liboval v tom, že je nejlépe informovaný zahraniční politik v Londýně. Tolik o krocích, které byly uskutečněny ve Velké Británii. Ve druhém díle Vám povím, jaký byl asi přibližný život agenta v protektorátu.


Plukovník František Moravec (později generál)


Znak SOE


Vila Wanborough Manor, místo relaxace budoucích agentů

Použité zdroje:
Guinnesova kniha špionáže-Mark Lloyd
Špión, jemuž nevěřili-František Moravec
http://en.wikipedia.org/wiki/Special_Operations_Executive
"Myšlenky nemohou přežít, jestliže za ně člověk nemůže bojovat."-Thomas Mann

simamasa

  • Wehrmacht
    Hauptfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 217
  • Meine Damen und Herren...
Re: agent v Protektorátu
« Odpověď #1 kdy: Duben 22, 2015, 09:23:58 »
Úkoly na místě

Úkoly agenta v protektorátu byly velmi různé. Nejčastěji však úkolem skupiny bylo rádiové spojení. Některé skupiny měly samozřejmě jiné úkoly, jako sabotáže nebo navádění letadel na cíl shozu bomb apod. Nesmíme však zapomenout na skupiny, které měly za úkol atentát. Vedle atentátu na Heydricha to byl ještě atentát na Emanuela Moravce, který měla za úkol skupina Tin. Agent byl v Protektorátu vysazen tam, kde neměl příbuzné a známé, kteří by ho mohli poznat. Ze stejného důvodu měl zakázáno tyto místa navštěvovat. Navázat kontakt s některými ilegálními skupinami, se mělo jen s těmi, které byly doporučeny už v Londýně, neboť v mnoha případech, zejména mezi komunistickým odbojem, bylo mnoho agentů a konfidentů gestapa. Pokud skupina dostala možnost krycích adres, musela nejdříve ověřit jejich důvěryhodnost a dostupnost. Některé adresy mohly být nastrčené od gestapa, nebo gestapu prozrazené.
                Nyní se budeme zabývat agenty, kteří měli udržovat rádiové spojení. Ti byli pro Londýn důležití v tom, že podávali vojenské informace, aby snáze probíhalo plánování dalších operací. Dále podávali informace o morálce obyvatelstva, o politické situaci apod.  Zároveň byli spojky mezi odbojem a exilem, neboť právě agenti byli často jediným způsobem jak předat zprávy dál. Kromě posílání zpráv museli ještě zprávy šifrovat a dešifrovat. Na trojčlennou skupinu celkem dost práce. Tito agenti měli výslovně zakázáno se bez rozkazu Londýna pouštět do ozbrojených akcí odboje a zbraně (pokud nějaké měli) použít jen v případě ohrožení vlastního života. Nejlepší místo, kde tyto skupiny mohly působit, bylo blízko větších měst, kde mohly mít informace hned z první ruky.
Dále zde byli agenti, kteří měli za úkol sabotáže. I zde by se daly tyto skupiny rozdělit na dvě části. Část, která spolupracovala s odbojem a část, která pracovala, tak říkajíc na vlastní pěst. Spolupráce s odbojem byla v tomto případě výhodná v tom, že místí obyvatelé, měli znalosti o frekvenci provozu na té a té železnici a silnici. Pokud byly nálože, tak se vyhazovaly do vzduchu železniční mosty (časem už vyhazování mostů bylo horší, neboť mosty začaly být hlídány). Když nálože došly, tak se rozebíraly koleje, kácely stromy nebo se přerušovalo telefonní a elektrické vedení.  Elektrické vedení se většinou přerušovalo do některých továren, často zbrojovek, kde následně vypadl provoz na několik hodin. Známé jsou i přeřezané brzdové hadičky u železničních vagónů, ale to je především dílo domácího odboje. Místo pobytu bylo nejlepší zejména v Beskydech, Brdech a na Českomoravské vysočině.
U skupin, které měly za úkol atentát, toho moc není. Tyto skupiny musely po delší čas sledovat svůj cíl, a dlouho plánovat. Během tohoto času mohli být agenti zatčeni. Po provedení atentátu byla pro takovéto agenty malá šance na přežití. Tento typ skupiny měl opět zakázáno provádět ozbrojené akce, vyjma vlastního atentátu. Styk s odbojem byl povolen jen kvůli zisku informací o dané osobě. Atentátu na Heydricha se zabývat nebudeme, snad jen že ze všech operací bylo právě této věnováno největší úsilí a byla právě proto také nejvíce zabezpečena.
Celkově však lze říci, že agenti, kteří byli vysazeni do Protektorátu, měli pouze vyčkávací funkce, právě kvůli poloze Protektorátu uvnitř Evropy a s tím související nemožnosti agenta vyzvednout zpět. Pokud byl agent vyzrazen a měl šanci na útěk, nejlepší možnost byla na Slovensko, které skýtalo o něco větší ochranu. Abych to celé shrnul, být agentem v protektorátu bylo dle mého názoru těžší, než být agentem dejme tomu, třeba ve Francii.

Použité zdroje:
Guinnesova kniha špionáže-Mark Lloyd
Špión, jemuž nevěřili-František Moravec
Češi pod německým protektorátem; okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945-Detlef Brandes
"Myšlenky nemohou přežít, jestliže za ně člověk nemůže bojovat."-Thomas Mann