Přestože Argentina zasáhla do druhé světové války až k jejímu konci a prakticky na nátlak Spojených států, uvědomovala si potřebu vlastnictví vlastního tanku co by vojenské reprezentace země. Ovšem stále v průběhu konfliktu byla země průmyslově méně vyspělou a argentinské armádě nezbývalo než se ohlížet po možném stroji v zahraničí - a nejvíce jim byly sympatické stroje čtyř evropských států:
- Británie - Vickers - Loyd
- Francie - různé lehké tanky a tančíky firem Renault, FCM a Hotchkiss
- Itálie - L2/29, a sérii tančíku L3
- Československo - lehký tank vz.38
Ovšem díky zvyšujícímu se napětí v Evropě se všechny zmíněné státy zapojily do zbrojního závodu a než se vůbec argentinské armádní velení rozhoupalo, zmíněné státy již nestačily naplňovat vlastní požadavky s tím, že české zbrojovky již vyráběly pro Wehrmacht. Tím všechny zmíněné státy vypadly ze hry a jediný stát, produkující tanky evropské úrovně byly Spojené státy, ovšem argentinský zájem o M3 Stuart skončil již na prvním úřadě jako nevhodný - zřejmě pro argentinskou polofašistickou vládu. Další obavou USA bylo možné přenesení konfliktu do Jižní a Střední Ameriky a tím možné zapletení USA do nového světového konfliktu. A tak místo uzavření smlouvy o dodávce tanků a sériové výrobě bylo z USA posláno hospodářské a zbrojní embargo.
Od roku 1940 až do roku 1942 tak probíhala různá řešení, projekty a dohady o možných nárocích na vhodný argentinský tank. S ohledem na vývoj válečných operací v Evropě bylo shledáno, že ideální bude tzv. střední tank. Kvůli tomu byla v roce 1940 založena Generální správa zbrojní výroby, která měla dospět ke konečnému verdiktu ohledně vlastností tanku. V roce 1943 byl konečně schválen nejideálnější projekt.
Realizací celého projektu byl pověřen pplk. Alfredo Aquiles BAISI, též označován za otce argentinských obrněných sil či argentinského Guderiana (tvůrce a myšlenkového otce německé takové armády a doktríny). Správnost rozhodnutí pověření vedením právě Baisiho se ukázala hned, když dokázal vést projektové práce, organizací (jinak rivalizujících) jednotlivých složek armády a současně získávat pro projekt velké množství domácích i zahraničních subdodavatelských firem.
Navíc Alfredo Aquiles BAISI strávil krátký čas v USA ještě před uvalením embarga a zde nejdříve obdivoval M3 Stuart a Grant, přičemž jej nejvíce okouzlil nejnovější americký střední tank M4 Sherman. Tím se jeho projekt nemohl zapřít, jelikož argentinský tank se tvarově, výzbrojí a koncepčně podobal Shermanu.
Celý projekt měl poměrně rychlé tempo, od skončení a schválení projektových papírů byla za 45 dní postavena v měřítku 1:1 dřevěná maketa a za pouhé dva měsíce byl představen plnohodnotný prototyp. Stroj byl již koncepčně moderním a místo nýtování, před válkou oblíbené, byl z velké části svařovaný - trup byl vyrobený z pancéřových plátů spojených svářením a věž byla odlévaná (přestože tahle technologie byla pro argentinský průmysl mírně obtížnější a zlé jazyky tvrdí, že prototyp dostal až druhou věž). Než ovšem byla zvládnuta výroba věže, prošel již zkompletovaný podvozek zkouškami, při kterých obstál.
Ještě před dokončením prototypu došlo v Argentině k vojenskému převratu dne 4. června 1943, který ukončil vládu Ramóna Castillo. Objevení nového tanku na oslavách 1. výročí převratu bylo pro nový režim velmi vhodné a v den výročí ulicí Avenida del Libertador v Buenos Aires v rámci přehlídky již jelo 10 plně zkompletovaných tanků Nahuel. K nim se později během několika měsíců k navýšení počtů tankové techniky argentinské armády přidalo dalších 6 tanků. Všechny tanky vyrobila firma Arsenal Esteban de Luca v Buenos Aires, která ovšem po dokončení 16. kusu další stroje nepřidala, jelikož se změnila mezinárodní politika Argentiny a okolích zemí. V roce 1950 se ve stavech argentinské armády nacházelo ještě 13 tanků (3 tanky byly rozebrány pro náhradní díly) a poslední byl vyřazen z aktivní služby až v roce 1962 - zřejmě všechny tanky nakonec skončily jako cvičné, později jako cíle pro nácvik dělostřelecké palby a nakonec byly všechny sešrotovány.
Jejich osud, který jim udál, že se dnešních dnů nedočkal jediný, byla jednak poválečná politika západních států a hlavně potřeba Británie k pokrytí válečných výdajů a poválečné obnovy, čili velmi ochotně a levně se zbavovala přebytečných strojů, hlavně typu Sherman.
Technické údaje:hmotnost 35 t
délka 6,22 m
výška 2,95 m
šířka 2,33 m
překonání překážek 30 stupňů
Pohon a výkon:
motor Lorraine Dietrich 12 E.B. ,vodou chlazený 12ti válec do W o výkonu 500
převodovka 4+R
Zavěšení vertikální spirální pružinou
max. rychlost 40 km/hod (na silnici)
dojezd 250 km (na silnici)
Pancéřování a výzbroj:
pancéřování 25-80 mm
výzbroj -1x75 mm kanón Krupp 75/30(polní dělo vzor 1909):
- dostřel-7700 m
- kadence 10 výstřelů/min.
- 1 kulomet ráže 12,7 mm
- 3 kulomety Madsen model 1926 ráže 7,62 mm v trupe ovládané radistou-v roce 1948 byly dva středové kulomety odstraněny
-organická výzbroj posádky - revolvery Ballster Molina a samopaly Halcon ráže 11,25 mm
- rádiové spojení - rádio a interkom Telefunken
posádka: 5 mužů (velitel, střelec, nabíječ, řidič, střelec z kulometu/ záložní řidič)
Uvedu též, že v rámci výročí převratu z června 1944, vznikla replika tanku v Nahuel C73, k roku 2007 mu k pojízdnosti chyběl motor.
Zdroje:
zona-militar.com
en.wikipedia.org
forum.valka.cz
