Autor Téma: Samochód pancerny wz.34 (Polsko)  (Přečteno 3183 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Samochód pancerny wz.34 (Polsko)
« kdy: Prosinec 05, 2013, 04:16:04 »

Vznik vozidla
Celkově se jedná o přepracovaný obrněný automobil wz.28. Do konce roku 1930 vstoupilo do služby celkem 90 kusů OA wz.28, které ovšem nesplnily požadavky na ně kladené. Jejich maximální rychlost, výrobcem uváděná jako cestovní, stěží překročila 30 km/ hod. jejich průchodnost terénem se omezila pouze na polní cesty, pohonný systém byl velmi náročný na údržbu a gumové pásy se ukázaly jako málo odolné proti opotřebení.

Podobné problémy byly i u novějšího wz.29, který, ač měl již plně kolový podvozek, nebyl tím pravým vozidlem, které by naplnilo očekávání polské armády. Zkoušky prototypu ukazují, že i přes výhody, jako relativně silná výzbroj a pancéřování, měl stroj velké nedostatky. Jednalo se především nízkou rychlost a manévrovatelnost a velmi špatnou pohyblivost v terénu. Použitý podvozek i motor nebyl vhodný pro obrněný automobil. I samotná výzbroj i přes dobu svého vzniku byla již zastaralá. Rovněž zde byla znatelná absence rádio vybavení.

Proto bylo rozhodnuto o vývoji nástupce obrněných automobilů wz.28 a wz.29. Jelikož by ovšem vývoj čistě nového projektu byl časově i finančně velmi zdlouhavý, bylo dne 1.11. 1933 rozhodnuto, že všech 90 kusů obrněných automobilů wz.28 bude přestavěno na čistě kolové modely se silnější výzbrojí a lepším pohonem.

Projekt byl hotov již začátkem roku 1934. Od dubna do července téhož roku probíhaly testy, z nichž sice automobil wz.34 vyšel hůře v jízdě v terénu oproti wz.28, ovšem na silnici dosahoval lepších výsledků a lépe obstál i v ostřelovacích zkouškách pancéřování. V červenci 1934 dostal označení armády jako wzór 34 (wz. 34).

Do roku 1938 bylo přestavěno 86 automobilů na různé standarty:
 - Prvních 30 kusů jako WZ.34
 - následujících 22 ks neslo označení WZ.34-I
 - posledních 34 ks mělo označení WZ.34-II.

Někdy uváděné počty 90 rovných strojů je zřejmě omylné, jelikož zřejmě 3 kusy automobilů wz.28 měly sloužit společně s novým typem a díky byrokracii v polské armádě se zřejmě začaly pro zjednodušení uvádět jako wz.34 v rámci jednotky. Navíc nepořádek v označování jim navíc nadělaly i samotné osádky a mechanici, jelikož je označovaly ve svých hlášeních velmi jednoduše - Citroëns.




Verze samochódu pancerny wz.34

Hlavním rozdělením na tři typy strojů byl pohon a rozměry automobilů. Celkově nejjednodušší bude mluvit technické údaje:

Motory:
 Wz.34: Citroën B-14 - výkon 20 koní při 2100 ot / min, 1 477 cm3 (nebo 1452 cm3)
- Wz.34-I: Polský FIAT-108 - výkon 20 koní při 3000 ot / min, 995 cm3 (nebo 23 koní při 3600 ot / min)
- Wz.34-II: Polský FIAT-108-III (PZInż-117) - Výkon 23-24 hp při 3600 ot / min (nebo 25 koní), 995 cm3.

Rozměry:
Délka: (wz.34 a wz.34-I) 362 cm, (wz.34-II) 375 cm
Šířka: (wz.34 a wz.34-I) 191 cm, (wz.34-II) 195 cm
Výška: (wz.34 a wz.34-I) 222 cm, (wz.34-II) 223 cm
Světlá výška: (wz.34 a wz.34-I) 25 cm, (wz.34-II) 23 cm



Technické údaje:
Rozměry vozidla:
Délka   5 510 mm
Šířka   1 850 mm
Výška   2 470 mm

Jiné údaje:
Hmotnost   4 800 kg
Osádka 4 (velitel, řidič, zadní řidiče a zadní střelec)

Pancéřování korby tvarově bylo poplatné době vzniku. Pancéřování, tvořeno tvrzenými válcovanými pláty z niklové ocely, bylo spojeno nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. Rovněž jako u staršího předchůdce nebyl ani tento stroj pancéřován zespodu, čili pro něj mohla konec cesty znamenat i protipěchotní mina. Celkové pancéřování stroje dosahovalo údajů:
Čelo trupu:    6 - 9 mm
Boky trupu:    9 mm
Záď trupu:    7 mm
Čelo věže:    9 mm
Boky věže:    9 mm
Záď věže:    9 mm

Výkony:
Rychlost    50-55km/h
Dojezd   
na silnici: 250 km (vzor 34), 190 km (vzor 34 II)
v terénu: 90 km
Objem palivové nádrže    55l    (vzor 34) - 40l (vzor 34 II)
Spotřeba paliva    22 až 23 l / 100 km po silnici, 40 l / 100 km v terénu


Brod    0,30 m
Úhel příjezdové cesty    31,2 ° (vzor 34), 25 ° (vzor 34 II)
   


Výzbroj:

37 mm kanón Puteaux 18
 - počet ve stroji: 1
 - munice: 10 ks (v zásobnících po 25 ks)

Původně francouzský, krátko hlavňový kanón SA-18.
 Jednoduchá, velmi spolehlivá zbraň. Rychlost střelby 10 ran za minutu. Nevýhodou byla malá úsťová rychlost 500 m/sek. - průraznost 12 mm plech.
Celkem lze použít čtyři druhy munice:
PT munice Mle 1892 - úsťová rychlost - 388 m /s, hmotnost - 500 g, z toho 15 g výbušného materiálu. penetrace - 12 mm
PT munice (protitanková střela - APCR) Mle 1935 - úsťová rychlost - 600 m / s, hmotnost - 390 g, brnění penetrace - 21 mm na vzdálenost 400 metrů
Tříštivá MLE 1916 - úsťová rychlost 367 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 30 g, rozsah - cca 2500 m
Tříštivá MLE 1937 - úsťová rychlost - 440 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 56 g


7,92 mm kulomet Hotchkiss vz. 25
 - počet ve stroji: 1
 - munice:  1344 ks

Na zadní zvýšené části korby byla usazena věž, konstrukčně vycházející z věže tanku FT-17. Celkem 30 vozidel wz.34 bylo vyzbrojeno kanónem SA-18 ráže 37 mm, zbývajících 57 vozidel mělo ve věži lafetován pouze kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm. Osádka obrněného automobilu wz.34 se skládala z řidiče a velitele/střelce. Ke komunikaci s okolím byly používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována.



Nasazení:
Jednotky v době míru byly vyzbrojeny a organizovány následovně s tím, že mimo válečný konflikt nesměly býti přemísťovány ani vozidla nesměla býti převedena pod jiné jednotky. Polská armáda disponovala celkem 12 obrněnými prapory, z nichž celkem 7 bylo vyzbrojeno automobily wz.34.

Jednotky*:
1.  batalion pancerny (Poznaň)     9 ks
4.  batalion pancerny (Brzesc)      9 ks
5.  batalion pancerny (Karakov)    9 ks
6.  batalion pancerny (Lwov)        17 ks
7.  batalion pancerny (Grodno)      25 ks
8.  batalion pancerny (Bydgoszcz)  9 ks
12. batalion pancerny (Luck)         9 ks

* batalion pancerny = obrněný prapor

Válečné nasazení začalo pro tyto jednotky 1.září 1939. V tzv. bitvě u obce Mokra, obrněné vozy a tančíky 2. obrněné praporu podpořily protiútok 2. Střeleckého jízdního Regimentu (2.psk) proti německým tankům, které prorazily polské linie a ohrožovaly týl polského dělostřeleckého praporu (2.dak). Pro zachování překvapení výpadu projížděly obrněná vozidla lesem, který jim kupodivu větší problémy nezpůsobil. Při výjezdu z lesa způsobily hodně zmatku mezi německými tanky, jejichž osádky nepřátelské obrněnce v tomto prostoru neočekávaly, některé německé osádky dokonce začaly ve zmatku střílet na spřátelené tanky. Polská jednotka ztratila tři obrněné vozy a 1 bylo poškozené, ale německý útok byl odražen.

V průběhu 1. až 2. září  se 1. obrněný prapor účastnil střetů s útočícími jednotkami Grenzwacht (německé pohraniční stráže) a místními nacistickými sabotéry v oblasti města Leszno. Dne 2. září 2. četa obrněných vozů, spolu s III. regimentem 55.pěšího praporu, pronásledujíc nepřítele, překročila německou hranici a zničila několik vojenských aut v obci Koenigsdorf (Zalecze).

Dne 3. září ve večerních hodinách byly obrněné vozy 51. obrněné praporu poslány, aby se střetly s německou četou obrněných automobilů, jež pronásledovala ustupující polskou pěchotu v obci Slupia. Polské osádky se setkaly s Němci po setmění. Po krátkém boji německé posádky opustily všechna tři vozidla.

Dne 5. září obrněný vůz stejné čety 1. praporu prováděl průzkum na jih od Kielce. V odpoledních hodinách narazil na kolonu německých vozidel, která se přibližovala k obci Kielce a palbou dva z nich znehybnila. Ve večerních hodinách se celá jednotka dostala do dvoudenních bojů se záložními jednotkami německé 2. lehké divize na sever od obce Kielce.

Dne 7. září automobily z 6. praporu zaútočily na opožděnou zálohu německé 24. pěší divize. Během výpadu se obrněné automobily dostaly až do vesnice Panaszew (západně od Lodže), kde se setkaly s německým divizním velitelstvím. Přes počáteční překvapení Poláci ztratili dvě auta díky rychle reagujícím německým dělostřelcům. Dne 13. září poslední dva vozy tohoto praporu byly zahrnuty do 11. praporu, se kterým se podílely na útoku na městečko Seroczyn.

Zbytek vozidel 1. praporu byl zničen v bitvě v oblasti Ilza během 8. až 9.září.  Prapor odvážně podporoval útoky polské pěchoty. Mimo jiné, dne 8. září v odpoledních hodinách, polské obrněné vozy a tančíky, vjely do vesnice Błaziny Górne, kde překvapily německou motorizovanou pěchotu z německé 3. Lehké Divize. Německá pěchota se díky překvapivému polskému výpadu nezmohla na žádný odpor a ustoupila z obce.

Dne 8. září 3. obrněný prapor po střetu s útvary 3. Leichte Div, kryl ústup od Radomu směrem k Pulawě. Prapor tvořil ustupujícím jednotkám zadní voj - dva tančíky, dva obrněné vozy a motocyklisté se několikráte střetli s dotírajícím nepřítelem. Za Zvolenem se jim podařilo zničit německý obrněný vůz a další tři obrněné automobily v popředí Pulawy. Polská vozidla utrpěla též nějaké škody. Prapor byl napadán letadly po celý den, ovšem bez velkého efektu. Poslední obrněná auta a tančíky z 33. praporu byla zničena během pokusu o průlom z obce Tomaszow Lubelski během 18.-19. září.

Poslední jednotkou disponující těmito stroji byl útvar kpt. J. Neymanova od 9. obrněného praporu mjr A. Śliwińskiho. Dne 23. září poslední tři obrněná vozidla a nákladní automobily byly sloučeny do "obrněno-mechanizované skupiny". Během následujících dnů brigáda se snažila dosáhnout maďarských hranic. Na severu od Samboru brigádu překvapily invazní sovětské jednotky. Díky zásahu zbývajících polských automobilů se útvar vyhnul sovětskému zajetí. Ovšem poslední vozy musely být zničeny dne 27. září, kdy se pole a lesní cesty proměnily díky vydatným dešťům v moře bláta a vozy v nich následně zapadly. Pouze pěší útvary poté neměly proti sovětským mechanizovaným útvarům šanci a dostaly se do zajetí. Důstojníci těchto jednotek následně našly svůj hrob v Katyňských lesích.

Některé obrněné automobily, jež se nepodařilo mobilizovat již 1.září, byly přesunuty do centrálních rezerv. Následně se účastnily bojů v rámci improvizovaně sestavených útvarů.

Bojové ztráty obrněných automobilů wz.34 (včetně 8 strojů wz.29) činily následovně:
55% byly bojové ztráty
35% byly ztráty z technických důvodů
10% bylo způsobeno nedostatkem paliva

Všechny přeživší stroje v různých stavech poškození byly ukořistěny německou armádou. Několik aut bylo vybaveno improvizovanými bílými kříži a sloužily k udržování pořádku nad okupovaným územím. 5 obrněných automobilů mělo býti dáno k dispozici 203. tankovému praporu Wehrmachtu v Tomaszów Mazowiecki a Lodži, ovšem pro technický stav byly brzy vyřazeny ze služby, poslední měl býti v německých silách ještě roku 1943. Údajně 18 vozidel mělo sloužit v roce 1944 v chorvatských milicích, ovšem většina polských historiků tuto možnost vyvrací s tím, že většina strojů byla zničena a zbytek byl ve velmi špatném technickém stavu nevhodném k dalšímu použití a jsou zřejmě zaměňovány se zde skutečně sloužícími tančíky.


Zdroje:
derela.republika.pl
pl.wikipedia.org
forum.valka.cz
1939.pl
fronta.cz
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/