Autor Téma: Čs. letci (1939-1945)  (Přečteno 34015 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #120 kdy: Únor 20, 2011, 09:32:50 »
Stříbrné *A*
   ... Silver A,  Silver B,  Anthropoid.

    Tři slova. Tři názvy bojových skupin, které každý znalec historie boje československých vojáků proti nacismu velice dobře zná.
    Ale jak spolu souvisí bojové výsadky paradesantních skupin na území Protektorátu Čechy a Morava společně s tématem československých letců v řadách RAF? Souvisí. A možná více, než by se na první pohled zdálo.
      Ve stejný den, kdy byl sestřelen letoun KX o B, při účasti v početně silném náletu na Wilhelsmhaven, odstartoval ve 22.00 hodin z letiště Tangmere letoun Halifax Mk.II s trupovýn kódem NF o V , seriového čísla L9613, se sedmičlennou posádkou, které velel F/Lt Ronald C. Hockey, DFC. V letové posádce v této chvíli nebyli žádní Češi, pouze padákový průvodce škpt.gšt. Jaroslav Šustr, v uniformě RAF s hodností Pilot Officer. Doprovázel sedm československých výsadkářů, v níž skupině Silver A velel nadporučík Alfréd Bartoš.......
      Tolik úvodem k akci, která vešla do historie a byla nesčetněkrát zobrazena ve filmech, knihách, stejně jako akce bombardovací skupiny, jež svou činností zajistila této operaci relativní "klid".
       Historie našich výsadků sahá téměř do začátku války. Jejich spojitost s vedením boje z půdy britských ostrovů je velice dobře znatelná. To proto, že do V.Británie uprchl se svou skupinou plk.Moravec a Britové si jeho informací z Protektorátu velice cenili. Tohoto faktu využívalo exilové vedení, Československá prozatímní vláda a nepochybně také dr.E.Beneš, ve svých snahách o uznání celého exilového velení od britské strany, jako jediného a právoplatného vedení Republiky Československé, o jejíž právní kontinuitu dr.E.Beneš neustále usiloval.
     Plk.Moravec, těsně před obsazením českých zemí dokázal vytvořit poměrně silnou skupinu informátorů, včetně  zajištění rádiového spojení s "ústředím". (Opíral se o význačného A-54, jehož osoba není cílem našeho vyprávění). Získané informace byly předávány SOE ( Special Operation Executive), která si tohoto úsilí velice cenila. Moravec se snažil o neustálé posilování své práce, ale (obzvláště v roce 1941)  pomalu se dostával do "konfliktu" s velením SOE. To vyžadovalo taktéž "aktivní" práci na území Protektorátu. Tedy mimo sběru informací, též odbojovou a záškodnickou činnost. Moravec, ale taktéž Beneš, tuto práci odmítali, neboť si uvědomovali několik negativních faktorů:
Prvním byl jakýsi důkaz potřebnosti a tím také sebevědomí lidí, účastnících se této činnosti v Protektorátu. Pokud by přišlo "velení" ve formě vojenských výsadků, je možné, že by vzniklo mnoho nedorozumění v odbojových skupinách.
Druhým byl teror, který nacisté na území Protektorátu rozpoutali, a který nechtělo exilové vedení zesilovat.
Neposledním faktem bylo také to, že pokud by výsadky bojovaly v uniformách, vztahovalo by se na ně ustanovené Ženevských konvencí, ale jejich druhy "v civilu" by čekala jistá smrt.(*)
      Nicméně situace se zcela změnila dne 27.září 1941, kdy do Prahy přijel Šéf hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), SS-Obergruppenführer und Generall der Polizei, REINHARD HEYDRICH. Byl ustanoven do funkce Zastupujícího Říšského protektora. Hned následujícího dne vyhlásil stanné právo, trvající 4 měsíce, v němž dokázal poslat na smrt předsedu protektorátní vlády A.Eliáše a dalších 600 Čechů. Převážně příslušníky inteligence a špičky odbojové organizace Obrana národa.
     V Londýně padlo rozhodnutí. Začala se připravovat akce, o níž neměl nikdo téměř ani ponětí. Do výcvikového centra SOE (STS 2 -Special training School 2- v Bellasis u Dorkingu)  byli vybráni muži z československé brigády, t.č. usazené v Leamington Spa, k výcviku pro budoucí výsadky. Není bez zajímavosti, že patřili k nejlepším. Nutno připomenout, že v té době bylo ve výcviku také několik polských skupin.
Ale velkým problémem SOE byla doprava, dnes můžeme říci  logistika. Pro své účely by potřebovalo poměrně velký počet letounů. Na požadavky velení SOE však RAF nereflektovalo. Dokonce se Air Marshall Charles F.Portal měl vyjádřit, že tyto akce jsou "....hazard, který může být politicky zlatým dolem úplně stejně jako fiaskem..."
Přes veškeré problémy se SOE podařilo najít shodu s RAF založením (obnovením) 138. squadrony RAF zvláštního určení. (No.138th Special duties squadron RAF) dne 25.8.1941. Velení squadrony, ale též SOE bylo zpočátku jasné, že pro úspěch přesného dosažení cíle bude nutné "angažovat" posádky ze zemí okupované Evropy, obzvláště Poláky a Čechoslováky. Záměr se podařil uskutečnit a kromě několika kompletních polských posádek se k peruti přihlásila také posádka P/O L.Anderleho, který k peruti nastoupil společně se svými druhy v září 1941. Squadrona byla nejprve vybavena letouny Armstrong Whitworth Whitley Mk.V. Ty se záhy ukázaly jako nevhodné pro vykonávání těchto operací a k peruti proto posléze přibyly taktéž čtyřmotorové Handley Page Halifax.
     Jednou z prvních akcí nad okupovaným územím Československa pro novou peruť byl výsadek Percentage, vedený svob.asp. F.Pavelkou. Skupina byla vysazena poblíž Čáslavi a za tuto akci byla posádka letounu vyznamenána Československými válečnými kříži.
     V noci ze 7. na 8. listopadu RAF podnikla soustředěný útok na celkem pět cílů najdenou. (Berlín, Köln, Mannheimm, Essen, Ostende, Boulogne, Oslo). Zmatek nad Evropou posloužil velice dobře jako krytí pro další akci 138.squadrony. První z nich byla akce Poláků pro svou první cestu nad okupované Polsko. Výsadek byl úspěšně proveden, ale z důvodu velice silného protivětru při zpáteční cestě posádka zjistila, že palivo na cestu do Anglie nevystačí. Proto nouzově přistála u obce Tomelillu ve Švédsku a byla internována. Poláci letěli s Halifaxem. Druhou akcí této noci byl let osádky P/O Anderleho nad Protektorát (NF o A). Na palubě byl desant SILVER A ve složení npor.A.Bartoš, rtm. J.Valčík, svob.J.Potůček. Výsadek měl být proveden u Heřmanova Městce. Nicméně flak, který pronásledoval bombardovací letouny, způsobil, že posádka často měnila trajektorii letu. Letoun ze základny Newmarket odstartoval v 18.14h a po prolétnutí trasy Ostende-Mannheim-Köln-Praha. Nad Prahou však zuřila sněhová bouře a piloti Prahu oblétávali z jihu. Jelikož doskoková plocha nebyla zjištěna, z obavy před nedostatkem paliva P/O Anderle otočil stroj k cestě nazpět do Anglie. Na domovské základně přistáli v 05.00h ráno a v nádržích zůstalo tak 50 litrů benzínu....
     Další let byl se skupinou Silver A proveden 30.listopadu, ale opět nebyl úspěšný, neboť navigátor nemohl najít prostor místa shozu. Skoro by se dalo říci, že zabloudil. Po devíti hodinách letu vyčerpaná posádka přistála v Newmarketu.
Ke 138. peruti přibyla další československá posádka, jejíž velitel P/O J.Balla provedl dvě akce a poté se všichni vrátili nazpět ke 311. peruti. K 138. peruti namísto ní nastoupila posádka vedená Sgt.Janem Jankem. Ta však v noci 8.března 1942 při vzletu k akci havarovala a u peruti nadále zůstala pouze Anderleho posádka, která v roce 1942 byla taktéž přecvičena na Halifax.
    Velení peruti seznalo, že k letům na vzdálené plochy v okupovaných územích bývalého Československa a Polska jsou Whitleye opravdu nevhodné, pro výsadek Silver A byl určen letoun Halifax. Podle termínů, zde uvedených, je vidět časovou souslednost téměř jednoho měsíce. Bylo domluveno, že výsadky budou prováděny za úplňku, aby parašutisté při doskoku se mohli lépe orientovat a navíc připravit se na kontakt se zemí.
Příhodná noc nastala 28.prosince 1941. Velký útok byl proveden na Wilhelsmhaven a přetížený Halifax od 138. peruti zvláštního určení se odlepil od dráhy v Tangmere ve 22.00 hodin místního času. Na palubě byly desanty SIVER A, SILVER B, ANTHROPOID. Letoun zamířil po trati Le Crotoy - Darmstadt - Norimberk - Plzeň. Jelikož bylo na zemi nebývalé množství sněhu, navigace pro posádku byla velice ztížena. Bylo hlášeno, že skupina ANTHROPOID , ve složení rt.Jan Kubiš a rt.Jozef Gabčík, byla vysazena jako první u Plzně ve 02.24 ráno ( ve skutečnosti vyskočila u obce Nehvizdy u Čelákovic). V pořadí jako druhá byla vysazena skupina SILVER A (npor.Alfréd Bartoš, rtm.Josef Valčík, svob.Jiří Potůček) dle posádky u Pardubic v 02.37 ráno. Ve skutečnosti to bylo mezi městy Poděbrady a Městec Králové. Poslední opustila letoun skupina SILVER B (rt.Jan Zemek a čet.Vladimír Škácha) v 02.56. Namísto u Ždírce, kde byli očekáváni, seskočili u Kasaliček nedaleko Přelouče. Navigační omyl posádky Halifaxu je zde naprosto zřejmý. Plzeň si spletli se zasněženou Prahou..... Zpáteční let měl být proveden po trati Plzeň - Norimberk - Darmstadt  - Brusel - Leloy Hill - Tangmere. Přistání bylo zaznamenáno v 08.19 hodin ráno......
Osudy výsadkových skupin nám jsou dobře známy. Sledováním jejich činnosti bychom se již dostali mimo okruh působení našich letců v RAF.....
U 138.peruti zvláštního určení v této chvíli operovaly dvě kompletní československé posádky.

_________________________
(*) toto se potvrdilo v případě sgt.Pavla Svobody, navigátora Šiškova KX o B. Po výše jmenovaném náletu byl zajat a putoval do zajateckého tábora, odkud se snažil několikrát utéci. Poslední pokus v říjnu 1944 byl úspěšný. Dostal se z kamenolomu u Spálova v Sudetech (nedaleko města Odry), kde byli posláni na práci až do své domovské obce Bohuslavice na Kyjovsku. Zde se přidal k partyzánské paraskupině Carbon. Dne 14. dubna 1945 při předávání zbraní však byla skupina napadena protipartizánským komandem. Byli zajati a jeho druhové namístě popraveni. Zastřeleni, zavražděni. Jelikož sgt. Svoboda byl ve spojenecké uniformě, byl zajat a odvezen do Kounicových kolejí v Brně.Také odtud se mu podařilo uprchnout. Konec války jej zastihl v okolí Velké Bíteše, kde bojoval s partyzány v Oddílu Generál Luža.