Autor Téma: Čs. letci (1939-1945)  (Přečteno 37884 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Čs. letci (1939-1945)
« kdy: Září 14, 2009, 09:10:35 »
                   OSUDY ČESKOSLOVENSKÝCH LETCŮ...

          volně zpracované vyprávění o válečných osudech našich letců po odchodu z republiky.....

       15.března 1939 byla obsazena hitlerovským Německem ČSR a zřízen Protektorát Čechy a Morava, když den předtím byl vyhlášen samostatný Slovenský štát /dnes "historiky" přejmenován na Slovenská republika. Nicméně se současnou Slovenskou republikou jde jen o shodu názvů bez právní kontiunity - pozn.autora/.  Stálá letiště, jako Hradec Králové,  Olomouc,  Praha - Kbely a samozřejmě všechna další,  byla obsazena okupačními vojsky s vyhlášením zákazu vzletu.  Je všeobecně známo,  že 15.3.1939 panovalo špatné, tzv. neletové, počasí.  Letci, tak jako celé čs.letectvo, bylo zbraní vpravdě elitní. V prvé řadě, k tomuto druhu vojska, nastupovali mladí mužové, mnohdy chlapci, dobrovolně a nepokrytě kritizovali přijetí Mnichovské dohody v září 1938 s následným odstoupení pohraničí. Proto ani později letectvo neztratilo přízeň veřejnosti, která právě v letcích samotných spatřovala symbol odhodlání bránit republiku.
       Po okupaci mnoho letců, tedy nejen pilotů, ale i navigátorů a posléze také dalších příslušníků tohoto druhu vojska, přemýšlelo co dál.
Jedním z aspektů hitlerovců bylo i to, že si velice dobře  pamatovali odhodlání českých vojáků pro obranu republiky a proto nechtěli okamžitě, svým postojem zavdat těmto lidem příčinu k vytvoření odboje. To, jak Němci se vznikem odboje počítali a v podstatě se jej obávali svědčí i fakt, že pevnostní systém, ať již v pohraničí, nebo ve vnitrozemí, byl když ne přímo zlikvidován (Pražská čára), tak byly vytvořeny pokusy alespoň k jeho znehodnocení.
V tomto duchu se také nesla  nabídka Göringa čs.letcům ke vstupu do POMOCNÝCH služeb Luftwaffe, a dále k letovým službám v Lufthanse. Traduje se, že platové podmínky pro službu u Lufthansy, byly údajně velice lákavé.
Jednou z nabídek bylo  přelétávat ukořistěné letouny do Německa k dalšímu využití. Z této akce velice záhy sešlo, neboť letci B.Zikmund a J.Návesník dne 26.dubna 1939 po vzletu  z Hradce Králové, zamířili s letounem B-71 namísto do Německa na stranu přesně opačnou, do SSSR. Přistáli po vyčerpání paliva u Gomelu. Byli internováni v SSSR a nakonec po dlouhých vyjednáváních posláni do V.Británie. Bohužel, jejich plavba na křižníku Trinidad se jim stala osudnou. HMS Trinidad byl potopen v Barentsově moři.
Vzhledem k tomu, že letci byli  postupně propouštěni ze svazku čs.armády, začaly se množit otázky  "co dál?". Mnozí piloti byli členy Svazu letců RČS a ten již krátce po okupaci, jako "podzemní činnost" organizoval útěky do zahraničí, neboť všichni  věřili, že Hitler se ve svých choutkách nezastaví a válka je na spadnutí.....

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #1 kdy: Září 15, 2009, 07:08:50 »
Trasy odchodů za hranice vedly především do Polska přes Ostravsko, Těšínsko, Beskydy. (Uvědomme si, že v té době za Opavou bylo Německo, hranice v r.1939 vypadaly zcela jinak než po válce) . Činnost v Polsku organizoval  český konzulát v Krakově. Český konzul dr.Vladimír Henzl odmítl úřad Němcům předat. Poláci to nakonec tolerovali, protože po tajných jednání s Čechy víceméně již také tušili, že nyní je na řadě Polsko a sliby dané v r. 1938 Hitlerem, již dávno neplatí. Nicméně se reakce Němců obávali a i když nakonec nikoho z českých uprchlíků Němcům nepředali, první utečenci to měli zpočátku krušné. Údaje hovoří, že do srpna 1938 odešlo do Polska neméně 600 příslušníků bývalé čsl. armády. Nutno také napsat, že mezi uprchlíky nefigurovali jenom vojáci, ale i lidé, kteří před Němci z Protektorátu prchali hlavně z rasových, náboženských či politických důvodů. Tak se také stalo,že v Polsku  mohlo být až 10 tis. utečenců z bývalé ČSR.
Konzulát v té době řešil problémy spojené s ubytováním, ale hlavně s nedostatkem peněz. Ty získával převážně z poplatků za úřední výkony, ale  sbírkami mezi krajany nebo Poláky, ale též od uprchlíků.
                          Neustále se řešilo co dál. Konzulát se obrátil na exilovou „vládu“ v Anglii o pomoc. Angličané ale prohlásili, že o vojáky nemají zájem. Jediní, kdo mohl využít jejich služeb, byli exulanti - Židé a komunisté, které VB označila za opravdu pronásledované. Dr.Henzl vyjednával jak s Poláky, tak s Francií cestou pařížského konzulátu, který vedl.dr.Štěpán Osuský. Poláci se totiž začali obávat reakce Němců pro tak velký počet českých emigrantů, kteří nepokrytě dávali najevo, proč odešli z domova.
Francouzská vláda po jednání s dr.Osuským Čechům nabídla zařazení do Cizinecké legie, s ústním příslibem po vypuknutí války o zpětném zařazeni k bojovým leteckým jednotkám. Letcům v Polsku se tento návrh příliš nelíbil, ale v době stále ještě trvajícího míru francouzské zákony nedovolovaly zařazení do jednotek pravidelné francouzské armády.
                         Konzulátu v Krakově se podařilo zajistit pro ubytování uprchlíku nejprve Dom Turystyczny na krakovském Rynku Glownym, zanedlouho pár baráků po skautech poblíž Krakowa v Bronowicach Malych. V tomto táboře se soustřeďovali všichni uprchlí vojáci. I když bez uniforem a beze zbraní, začala se formovat „československá legie“ s vytvářením základů jednotek dle původního zařazení vojáků. Jedním z prvních velitelů byl pplk.pěch. Ludvík Svoboda. Ten do exilu odešel z funkce velitele náhradního praporu u Pěšího pluku 3 v Kroměříži. Zanedlouho byly dojednány transporty letců do Francie, první cesta se uskutečnila na parníku Chrobry  z přístavu Gdynie. Celkem do konce září 1939, kdy transporty byly zastaveny z důvodu hrozby války, odjelo z Polska asi 500 letců. Odhaduje se, že až 190 jich ještě v Polsku mohlo zůstat.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #2 kdy: Září 19, 2009, 09:10:58 »
Osudy těchto letců byly poměrně různorodé. Některým se ještě podařilo utéci přes Rumunsko a Balkán na vlastní pěst, mnozí vstoupili do řad polského vojska. Jsou dokonce známy i případy, kdy těsně před naloděním po návštěvě polského důstojníka zůstali v Polsku.
Poláci si totiž začali uvědomovat, že situace se přiostřuje a vycvičení čeští piloti, pozorovatelé, ale i další vojáci mohou být v době pro Polsko kritické, vlastně přínosem. Celkem 93 plně kvalifikovaných letců vstoupilo do polského letectva. Soustředěni byli povětšinou na letecké základně v Deblinu, jižně Wazszawy. Přepadení Polska a následné válečné operace hitlerovského Německa měly poměrně rychlý spád a proto vystopovat osudy jednotlivých letců je poměrně obtížné. Snad mohu doporučit práce p.Jiřího Rajlicha, který se snaží pečlivě zdokumentovat cestu našich pilotů válčišti Evropy v době WWII.
Po vybombardování Deblinu se většina letců soustředila na letišti Góra Pulawska, kde byla již zcela oficiálně zřízena Czechoslowacka Eskadra Rozpoznawcza, tedy první čs.vojenská letka ve II.sv.válce. Její trvání ale nebylo dlouhé. Většina letců v závěru polské kampaně volila postup přes Rumunsko, kde sice byla internována, ale mnohdy zcela formálně a často byli velice rychle propuštěni a odesláni do Francie. Podle historiků, konečný stav letců ve Francii byl krátce před její kapitulací skoro 985 mužů. /Je všeobecně známo, že mezi letci, zůstavšími v Polsku byl později velice dobře známý Josef František, eso 303. polskiego diwizjonu mysliwskiego RAF /

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #3 kdy: Září 21, 2009, 09:40:50 »
Po příjezdu do Francie byli letci zpravidla ubytováváni v kasárnách okolo Paříže, kde čekali na vyřízení formalit spojených se vstupem do Cizinecké Legie. Pro zajímavost uvádím z knihy J.Rajlicha podmínky pro přiznání hodností:
Důstojníci čs.armády, kteří absolvovali francouzskou vojenskou školu a složili závěrečné zkoušky,byli přijati v hodnosti poručíka. (Sous-lieutenant) .
Důstojníci, kteří neabsolvovali žádnou francouzskou vojenskou školu, ale byli hodnosti vyšší než poručík, se měli nejprve podrobit závěrečné zkoušce. Po jejím zdárném absolvování mohli být také jmenování do hodností poručíků. V opačném případě, byli nejprve vysláni na zkušenou v hodnosti četaře a po devíti měsících se měli opět podrobit zkoušce.
Záložní důstojníci, rotmistři a poddůstojníci, byli vždy přijímáni jen do hodnosti vojína.
Závazek ke službě měl být podepsán na dobu pěti let. A i když zde existoval ústní příslib Maurice Gamelina,tehdejšího generálního  inspektora francouzské armády o zproštění závazku v případě války, vzbuzoval tento u letců poměrně velkou nejistotu.Ti totiž ústnímu slibu moc nevěřili.  /Tolik z pera historika J.Rajlicha./
Do Cizinecké legie vstoupilo 449 letců a nejprve nastoupili do střediska v Marseille. Posléze byli převáženi do Afriky,do Siddí bel Abbés. Protože známe francouzskou „rychlost“ byrokratických úkonů, tak se stalo, že   v Siddí bylo do 1.září 1939 umístěno „pouze“ 103 letců.
3.září 1939 vyhlásila Francie válku Německu a paradoxně tento akt nejradostněji přivítali právě Češi…..

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #4 kdy: Září 22, 2009, 11:33:53 »
Po vstupu Francie do války, francouzská místa splnila svůj slib a začala čs. letce umísťovat k leteckým jednotkám. Ty, co už byli v Africe, přemístila na základny v Maroku, Tunisu a Alžíru, další, kteří se ještě nacházeli na půdě Francie, k základnám ve Francii. Nejprve to bylo v Agde, posléze na letišti Bordeaux-Mérinac, Chartres,Toulouse. Zatímco se piloti začali seznamovat a přeškolovat na francouzské stroje, rozčarování jim způsobila zpráva, že ač u leteckých jednotek, musí požádat velení Cizinecké legie o vyvázání z jejího svazku. Nebyli si totiž jisti, zda jejich žádosti budou vyřízeny kladně. Po dobu zpracovávání těchto žádostí sloužili u leteckých jednotek v původních legionářských hodnostech a tudíž, většinou vojínům, náleželo velice malé služné. Tato příčina byla zdrojem velké nervozity, neboť mnohdy i jejich francouzští kolegové si uvědomovali tuto obrovskou nespravedlnost. Projevem byla velice špatná strava,nedostatek peněz na ošacení,cigarety a jiné nutné životní potřeby.
Klíčovým krokem byl až tzv. „československý status“, který tento problém posléze když ne úplně, tak alespoň částečně vyřešil.

„Československý status", podepsaný francouzskou vládou dne 24.1.1940, přiznával československým vojákům charakter příslušníků československé armády. Tedy regulérní armády. Proto měli být tímto okamžikem vyvázáni ze smluvního vztahu v Cizinecké legii, i když bylo nutno podat, jak již bylo výše uvedeno, vlastní žádost. Tento status se smluvně vztahoval na všechny československé vojáky, uprchlé do Francie z Protektorátu, pro Francii s označením „bývalé Československé republiky“. Status nabýval zpětné platnosti k 2.říjnu 1939 a upravoval tak postavení i hmotné požitky čs.vojáků. Bylo provedeno povyšování,a to obzvláště do hodností rotného, a to téměř všem četařům,ať již aktivním nebo záložním. Hodnost desátníka byla přiznána téměř všem zbývajícím československým vojákům. 
Realizace statutu a přiznání hmotných náhrad /tedy peněz/ byla prováděna velice pomalu. Jedním z důvodů byla všeobecná pomalost francouzských úřadů a dalším personální roztříštěnost v umístění letců u jednotek.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #5 kdy: Říjen 02, 2009, 09:57:58 »
Je nutné se zde zmínit o jedné velice důležité věci A tou je fakt, že ačkoli Francie byla jedním ze signatářů Mnichovské dohody v září 1938, v roce 1939 neuznala plnou okupaci ČSR a již 17.března 1939 vydala plné prohlášení k tomuto násilnému aktu v dějinách naší země. Tím Francie dala najevo, že uznává kontinuitu vlády ČSR, zastupitelských úřadů a také armády. Proto čs.velvyslanec v Paříži vydal prohlášení, že činnost konzulátu ukončí jedině na nátlak francouzské strany.
Tímto přehledem  se dostáváme k důležitému faktu a tím je Dohoda o obnovení československé armády ve Francii , podepsána 2.10.1939.
 Tato dohoda stanovovala základní postuláty, nutné ke vzniku nových ozbrojených jednotek na území Francie, které budou požívat jisté samostatnosti, ale zároveň se předpokládala  součinnost s francouzskou armádou v bojových operacích.
Krátká citace  ze čl.I  Obecné zásady:
1. Samostatná armáda československá  bude obnovena na francouzském území,aby bojovala pod svými prapory.
2. Z hlediska politického bude tato armáda podléhati pravomoci zatímní vlády československé.
3. Z hlediska vojenského,bude podléhati hlavnímu velitelství francouzskému.
____________________________________
Poznámka „pod čarou“ :
Proč o tom všem takhle zeširoka píši? Je mnoho literatury, obzvláště memoárové, které poměrně čtivě i přehledně zobrazují přímou bojovou činnost našich pilotů ve Francii v roce 1940. Téměř nikomu nejsou neznámá jména Alois Vašátko, František Peřina, František Novák, a mnoho dalších. Je již ale poměrně málo známá skutečnost, že ve Francii byla  i jasně viditelná snaha vytvořit vlastní bojové jednotky, a dát tak odboji jasný a zřetelný/ viditelný / ráz. Bylo to poměrně důležité nejen z psychologického hlediska pro přítomné vojáky , ale i z hlediska právní kontinuity Republiky československé a jejich politických orgánů. Jak vše nakonec dopadlo bych chtěl  popsat i nadále.


Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #6 kdy: Říjen 03, 2009, 07:37:22 »
Na základě výše zmiňované dohody tedy bylo zahájeno zřizování velitelství čs.pozemní brigády, situace u letců byla značně komplikovanější. Československé vojenské velení, sdružené  ve vojenské kanceláři (ČSVS)  Českého Národního výboru (ČSNV) přistoupilo k organizaci a potřebám letců zodpovědně. Panovala představa, že se bude vytvářet až 8 stíhacích letek (Escadrille) a 4 bombardovací. Měly být vyzbrojeny letadly francouzské výroby, označeny francouzskými výsostnými znaky s československým znakem na trupu.  /pro názornost,  existuje mnoho fotografií M.S. – 406 s polskou šachovnicí na trupu/. Dokonce se uvažovalo i o nových čs. uniformách. I zde existuje fotografický materiál, ukazující piloty v uniformách jakéhosi mixu mezi původní československou a francouzskou. Nebylo zde ale domyšleno, jak ochránit případné zajatce z řad pilotů, neboť v té době již existoval pověstný §91 Říšského zákona, podle něhož měli být čs. vojáci krutě trestáni za boj proti Říši. (známý z mnoha filmů, kdy již naši letci mají uniformy RAF s domovenkou „Czechoslovakia“). Také proto mnoho našich letců  bojovalo později v původních francouzských uniformách, doplněných pouze původním československým pilotním odznakem. Na čepicích měli někteří taktéž původní čs. znak.
Nakonec tato idea nebyla naplněna. Nejprve Francouzi namítali, že bude lepší, když naši piloti poznají taktiku a život u francouzských bojových jednotek. Současně si tím i zvýší úroveň znalostí francouzštiny. Důvody byly ale prozaičtější. Francie sama měla nedostatek letounů a technického materiálu pro své Groupe de Chasse, natož tak výzbroj pro cizince. Napadením Francie Německem po útoku 10.května 1940 vzaly tyto plány za své a čs.vojenští piloti se bojů zúčastnili v sestavě Armée de l´Air…

Zbývá dodat, že 1.června 1940 byla podepsána čs.- francouzská Dohoda o vojenském letectvu. Stanovovala přesně vše to, o čem již bylo dříve jednáno a bylo ujednáno. Jasně a zřetelně určovala podřízenost a velení, systém náboru a taktéž i výzbroj a výstroj letců. Bohužel již z překotného běhu událostí nešlo tuto dohodu naplnit, neboť 25.června 1940 vstoupily v platnost podmínky Příměří mezi bojujícími stranami Francií, Itálií a Německem. Tedy krátce - kapitulace Francie. Naši piloti se v bojích proti nenáviděnému nepříteli proslavili službou ve francouzských perutích. Mnohdy se jich se sešlo v jedné peruti více a tak se i stalo, že ve stíhací skupině   G/C   I/6   byli všichni její  čeští příslušníci převeleni do stavu 1.letky. Vznikla tak zcela neoficiálně „ 1.čs.stíhací letka “. Nikoli jako důsledek politických smluv, ale z čistě praktického důvodu. Sešlo se tak u jediné jednotky mnoho bývalých kamarádů.Taktéž se předpokládalo, že se zmenší jazykové problémy.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #7 kdy: Říjen 10, 2009, 03:20:51 »
Po podepsání tzv. „československého statutu“, došlo k vyřešení nejpalčivější, a to hmotné situace čs. letců. Směrnice ze statusu vyplývající, stanovovala „plat“ dle hodnosti. Pro představu: četař-letec měl pobírat měsíčně 1194 franků s leteckým příplatkem 275 franků. Štábní rotmistr měl již plat 1548 franků plus 300 franků leteckého příplatku. Poručík měl již přiznáno celkem 3069 franků s přídavkem dalších 259 franků a kapitán 3891 plus 228 franků. Štábní kapitán obdržel 4701 franků a 245 franků leteckého příplatku.
Uvědoměme si, že předtím v hodnosti vojína francouzské armády /a to byla naprostá většina/, pobírali služné 0,50 franků. Tedy 50 centimů /pro představu asi jako 50 haléřů/, a jako corporal-chief pobírali 1,75 franků plus 2,20 franku  leteckého příplatku  denně.
Z uvedeného je zřejmé, že ač se na tehdejší ceny ve Francii nejednalo o horentní sumy, navýšení bylo znatelné.
Četař Otto Hanzlíček si ve svém deníku poznamenal : „Ježíšmarjá, to bude peněz! To se nedá ani utratit.“ /viz publikace jeho deníku/
K tomu podotkněme, že se jednalo o náhradu uznanou k datu 2.října 1939, tedy téměř k začátku války a vyplácení mělo býti prováděno zpětně. Vzhledem k různým důvodům, byrokratickým či faktickým, jako je působení u různých jednotek a vzniklém chaosu válečné vřavy, docházelo k proplácení ještě i v Anglii, po evakuaci letců z poražené Francie. Tam ale došlo k tomu, že kurs v té době byl pro francouzskou měnu velice nevýhodný a za svůj na první dojem vysoký obnos,  piloti dostali několik desítek,maximálně set tehdejších liber šterlinků.
„Na zbohatnutí to nebylo, ale nepřišli jsme vydělávat, ale bojovat“, můžeme číst v dalším z mnoha deníku našich letců.
Tolik pro ilustraci pár informací o poměrech života našich letců ve Francii po útěku z okupované vlasti

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #8 kdy: Říjen 19, 2009, 10:24:30 »
Jak již bylo uvedeno dříve, 3.září 1939 Francie vyhlásila Německu válku a to vyhlášení války opětovalo. Začalo období „podivné války“. Obě země, ve válečném stavu, avšak přímé vojenské operace proti sobě neprováděly.  Francouzští politikové si tehdy mysleli, že čas hraje proti Němcům,  avšak opak byl pravdou. V období relativního klidu mohla Francie, tušíce již úmysly Hitlera, provádět dozbrojování a zdokonalování válečné struktury své armády,vládl v této zemi i nadále chaos, polovičaté řešení problémů a liknavé řešení zadání úkolů. Vše toto můžeme sledovat nejen v memoárové literatuře našich letců – pozdějších přímých účastníků bojů, ale i v různých dílech  historiků napříč údobím trvání poválečné republiky.
Čeští piloti přecházeli ze služeb Cizinecké legie do Arméé de l´Air postupně a na podzim roku 1939 i relativně pomalu. Nejprve ČSVS plánovalo zřídit  výcvikové centrum v Cognacu,tak jak za 1.sv.války ale po nesouhlasu francouzské strany bylo toto utvořeno v jihofrancouzském Agde, kde byli soustředěni nejen letci, ale i bývalí vojáci čs.armády, příslušníci  jiných druhů zbraní.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #9 kdy: Říjen 20, 2009, 07:09:29 »
       Výcvikové středisko našich letců bylo posléze ustanoveno v Chartres, nedaleko Paříže, poměrně velký počet pilotů, po odchodu z Cizinecké legie, zůstával provádět výcvik v severní Africe. Nejprve v Blidě, poté v Oranu. Nutno podotknout, že v těchto střediscích byl výcvik na poměrně slabé úrovni, neboť letadel zde bylo málo a ta navíc byla velice stará. Snad nejmodernějším typem byl zpočátku letoun Dewoitine D – 510. Teprve počátkem roku 1940 přicházel  do Afriky novější typ letounu, Morane Saulnier MS – 406.
       Po příchodu k bojovým jednotkám,  poblíž německo–francouzské hranice byli letci zařazováni průběžně do francouzských letek. Létali v tomto čase převážně na typech MS – 406  a  Curtiss H–75 Hawk. Toto letadlo  si piloti nesmírně oblíbili a převážně si přáli být zařazeni k letkám, tímto typem vyzbrojeným. Poměrně brzo se prokázalo, že protivníka na letounech Bf-109 D  jejich Curtissy předčí a i  s Bf 109 E může poměrně rovnocenně soupeřit. Ale celkově  "Emila" hodnotili /nejen  naši/  piloti  velice vysoko, hovořili o něm  jako o nejlepším letounu té doby.
Letová činnost se omezovala na poměrně časté doprovody průzkumných letounů, poslézena provádění přímých leteckých hlídek. Docházelo také k vlastním soubojům, ale v poměrně malé míře. Občas na sebe narazily i větší skupiny stíhačů, ale po případném zásahu, bojovníci té které strany hledaly spásu za hranicí na svém území. Nedocházelo ani k přímému bombardování, ani jiným druhům činnosti s dopadem na civilní obyvatelstvo, až Francouzi sami sebe přesvědčovali, že Německo vlastně ani nemá zájem je napadnout.
Jak krutě se mýlili, se měli přesvědčit zanedlouho.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #10 kdy: Říjen 23, 2009, 09:22:05 »
10.května 1940
Tohoto dne Wehrmacht za masivní podpory Luftwaffe překročily hranice zemí Beneluxu, tedy Belgie, Holandska. Směr útoku je všeobecně znám, pozdější zámysl napadení Francie postupem přes Ardeny také. Skončilo období podivné války.
Armée de l´Air přesunula část svých jednotek k severu. V průběhu bojů, se tak stávalo, že se s Němci utkali nejen Francouzi, ale i naši stíhači nad Francií. Pokud byli  zasažení, Němci  se stahovali nad území Belgie. Paradoxně, dokud Belgie nerozpoznala, že se sama neubrání a nepožádala Francii o pomoc,  dokonce sestřelené letce internovala (!). Jedním z příkladů je náš četař  Václav Cukr.
Po zhroucení Belgie i Holandska zaútočilo Německo na Francii..(Všiml jsem si, že popis celé operace německého Wehrmachtu je popsán již jinde, lze si tedy udělat téměř dokonalý obrázek o průběhu bojů na frontě v roce 1940. Francouzi stále žili ještě vítězstvím na řece Marně a v podobný „zázrak“ věřili i nyní.). Činnost našich letců se začíná zintenzivňovat. Nejen, že na frontu začínají přicházet noví a noví piloti, ale jsou dodávána i nová letadla, obzvláště Dewoitine D-520.  Morane MS-406 jsou  od těchto útvarů  stahovány a  přesunovány do Afriky, kde hrozí útokem Itálie. Případně  byly vytvářeny nové stíhací skupiny. Nejznámější jednotkou, ve které  naši piloti sloužili,  je snad GC I/5, peruť slavných „Čápů“ s historií již z doby 1.sv.války. Pod vedení captaine Accarta, tam bojovali F.Peřina, T.Vybíral, A.Vrána a legendární  „Amos“, A.Vašátko. Jedním z padlých této perutě byl T.Hamšík.
 

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #11 kdy: Říjen 25, 2009, 06:13:17 »
       Při studiu různých materiálů mne zaujal způsob organizace boje francouzského letectva proti Luftwaffe. Jejich způsob boje se velice odlišoval od pozdějších válčišť, na kterém se Luftwaffe objevila. Ať již jde o Bitvu o Británii, Středomořské válčiště či později východní fronta.
       Francouzi téměř zásadně létali ve skupinách minimálně po 3 letounech (patrouille), nejčastěji létalo 6 letounů.  Nebyly výjimkou vzlety celé letky od dané jednotky (Groupe de Chasse). Často francouzské letouny vzlétaly proti bombardovacím, či průzkumným německým letounům. Úkoly průzkumu v Luftwaffe nejčastěji plnily typy Dornier Do 17, Junkers Ju 88, ale také Heinkel He 111. Letouny dost často létaly osamocené, avšak téměř  s výškovým zajištěním minimálně 6 stíhacích Messerschmittů  Bf-109 E. V závěrečném období francouzské kampaně však nebylo výjimkou, že stíhací doprovod tvořilo až 20 nebo dokonce 35 stíhacích „stodevítek“. Proto se v tabulkách úspěchů  pilotů Armée de l´Air z bojů o Francii objevuje tak velké množství sestřelených letounů ve spolupráci.           
       Dalším faktorem byla v té době již přežitá výzbroj (počet i ráže zbraní letounů již byly nedostatečné). Mnohokráte se stávalo, že  po útocích včech francouzských strojů německý průzkumník, ač poškozen, přistál na svém letišti.
Úkoly bombardování a taktické podpory vojsk byly svěřovány letounům Ju-87 Stuka, ale i zde se projevil jejich základní nedostatek. K akci byla potřeba absolutní nadvláda ve vzduchu, jinak  se Stuky stávaly oběťmi francouzských stíhačů. Naopak Francouzi, téměř nepodnikali bombardovací útoky na útočícího nepřítele. Ať již taktickými letouny, či bombardéry.
      Němci při leteckém útoku podporovali útočící pozemní jednotky v přímé součinnosti, Francouzi spoléhali na svou hlásnou službu. Že občas nefungovala jak měla je nasnadě, protože často byl postup německých vojsk tak rychlý, že obsluhy hlásných stanovišť hledaly svou spásu a záchranu jen v rychlém útěku.
Dovolím si citovat z knihy J.Rajlicha, Na nebi sladké Francie:
„  … šlo zde o obecnější a hlubší problém. Rok před vypuknutím války ztratila Armée de´l Air statut samostatné zbraně a byla přímo podřízena pozemnímu vojsku. Tvořila nyní tak součást armády, jejichž štáby si nevěděly co si s ním počít. Od letců  byly žádány převážně průzkumné úkoly a zajištění vzdušné obrany vlastních vojsk. Velení armády předpokládalo, že letadla zase budou bojovat jen proti letadlům, dojde k opotřebení, ale rozhodující bitvu opět svede jen a jen armáda. Toto nelze kvalifikovat jinak, než absolutní nepochopení úlohy moderní zbraně, jakou letectvo opravdu bylo.
        A tak zatímco na frontě existoval zoufalý nedostatek náhradních dílů a také celých letounů, v zápolí bylo mnoho nezalétaných a nedovybavených nově vyrobených letadel….“

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #12 kdy: Listopad 03, 2009, 06:56:15 »
V průběhu bojů docházelo poměrně často ke ztrátám. Možná proto, že letouny, obzvláště francouzské, nebyly nijak vybaveny ochranou pro piloty. Výjimku tvořily jen Morany MS-406 a Curtissy P-36.  Seznam jmen českých letců, padlých ve Francii  čítá „pouhých“ 28 jmen, ale společně se ztrátami francouzských spolubojovníků převyšuje počet padlých pilotů německé Luftwafe. (úplný seznam najdete kupříkladu  v knize Zlomená křídla E.Čejky).
Jedním z letců, kteří zahynuli v přímém boji, byl i rotný Josef Hranička. Ve Francii byl do bojové služby zařazen k jednotce Groupe de Chasse I/6. Dne  5.června 1940 se zúčastnil akce volného stíhání v prostoru severní Pikardie  /na severovýchod od Paříže/, proti nepřátelským bombardovacím letounům . V uvedené oblasti skutečně francouzské stíhačky narazily ne letouny Henschel 123 /Henchel eins-zwei-drei  :) /, které podnikaly útoky proti francouzským pozemním jednotkám v rámci svých úkolů jako Sturzkampfflugzeuge – STUKA . Piloti GC I/6 sestřelili celkem 3 německé letouny po poměrně  krátkém boji. Úspěchy si připsali  npor.S.Janouch, npor.S.Fejfar a S/Lt.F.Janis /Francouz/. V sestavě byli navíc i další čeští piloti: rt.V.Jícha, rt.J.Kučera a rt.J.Hranička.
Posledně jmenovaný se však při návratu na mateřské letiště poněkud opozdil. Zůstal osamocen za sestavou Moranů. Stal se tak kořistí Messerschmittů Bf-109 E, kteří na něj zaútočili z převýšení a sestřelili jej. Náš pilot zahynul. V době svého pádu k zemi v plamenech bylo rt.Hraničkovi 37 let a byl tak nejstarším českým letcem, který zahynul ve francouzské kampani.
Sestřel si nárokoval německý pilot Leutnant Erbo Graf von Kageneck, pro něhož byl náš pilot čvrtým sestřeleným protivníkovým letadlem. Celkově však ve válce dosáhl plných 67 sestřelů, než podlehl v souboji s  Curtissy P-40 Tomahawk nad severní Afrikou dne 24.12.1941 . V té době již ve funkci Staffelkapitän  9/JG 27,  Graf von Kageneck  dne 12.1.1942   podlehl  zraněním ze souboje.

Zdroj: J.Rajlich, Na nebi sladké Francie, Praha 2008
Pro zaryté gůglisty: najdete o něm info, a taktéž Wikipedie se o něm zmiňuje....

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #13 kdy: Listopad 05, 2009, 11:06:00 »
3.června 1940 začala operace PAULA. Byl to v podstatě boj mezi Luftwaffe a Armée de l´Air, kdy Němci začali intenzivněji bombardovat oblast okolí Paříže, jako přípravu pro útok tankových vojsk. V soubojích s německou Luftwaffe, opět excelovali stíhači G/C I/5, ale i další Češi v ostatních perutích, S.Fejfar, S.Janouch, J.Kulhánek, Ota Korec. Byli bohužel i oběti. Již výše zmiňovaný J.Hranička, S.Popelka.
V rámci této operace, Arměe de l´Air si nárokoval 21 jistých a 18 pravděpodobných sestřelů. Němci naopak přiznávají ve svých dokumentech ztráty 12 letounů a 7 dalších bylo poškozeno.
Luftwaffe si nárokovala 79 sestřelených francouzských letadel a pozoruhodných 300-400 zničených letounů protivníka na zemi. Skutečnost byla prozaičtější: Francouzi přiznali ztrátu 23 sestřelených stíhaček a 7 vážných poškození. Podle zpráv na letištích po útocích nepřítele mělo být zničeno úplně 16 (!) strojů a asi 50 poškozeno. Ztráty na personálu bylo 32 osob, oproti útokům na civilní obyvatelstvo (bombardování železničních stanic, křižovatek a tovární haly), kde bylo zabito 254 a zraněno asi 650 osob.
      5. června 1940, v 05.00 hodin ráno spustil Wehrmacht operaci „ROT“, bezprostřední útok do vnitrozemí Francie. Nad bojištěm pozemním se odehrálo mnoho leteckých soubojů českých, francouzských, ale i polských stíhačů proti německé  Luftwaffe. I když archivy hovoří o vysokých počtech sestřelů Němců (údajně bylo sestřeleno 55 německých letadel), největší starostí  Francouzů byly tanky. Paradoxem bylo, že mnoho z nich  ještě před nedávnem bylo ve výzbroji nyní již  obsazeného spojence. V jednotkách Wehrmachtu nyní označovaných jako Pz.Kpfw 35(t) a Pz.Kpfw 38(t). Naši piloti je znali spíše pod označením LT-35 a  LT-38. Pokud je na bojišti spatřili, už neměly známou tříbarevnou kamufláž….. Navíc jako znamení pro své letce, měly často na zádí rudou vlajku s černým hákovým křížem v bílém poli, popřípadě žluté kosočtverce.
Francouzské velení nejprve nasadilo proti záplavě tanků letouny Bréguet Bre 693, později i zakoupené americké bombardéry Glenn-Martin 167F (nám známé spíše pod pozdějším jménem, jež mu dala RAF - Maryland).Tyto operace byly kryty stíhači, ať již na Dewoitinách D 520, Curtissech či stále sloužících MS-406.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Čs. letci (1939-1945)
« Odpověď #14 kdy: Listopad 11, 2009, 05:25:18 »
Bombardovací operace v této podobě neměly mnoho šancí na úspěch. Opět se tak v plné nahotě ukázaly chyby francouzského velení ve správném vyhodnocení letectva jako moderní zbraně v soudobé válce. Kromě již nutného vybojování nadvlády ve vzduchu (což se více dařilo Luftwaffe), dochází i k rozvoji úkolu přímé podpory  /taktické podpory/ pozemních vojsk.Ať již v obraně, či útoku. (RAF na tom byla podobně, ale tento úkol byl před ni postaven až v roce 1944, pokud opomineme operace Dieppe. Nabídka vhodných strojů byla tak neskonale širší,)
 V této situaci bylo rozhodnuto použít k boji proti německým tankům letadla Morane MS- 406. Tato letadla měla v motoru, mezi válci, střílející dutou hřídelí vrtule 20mm kanon (v té době stále ještě velká ráže) Hispano-Suiza HS.9 nebo francouzský HS.404. Druhý jmenovaný měl teoretickou rychlost střelby až 700 ran/min. Stratégům se tato zbraň zdála dostatečná a tak byl eskadrám, vyzbrojeným tímto typem letounu vydán příslušný rozkaz.

     Že se jednalo o letoun pro tento druh boje nevhodný se posléze  ukázalo. Řadový, kapalinou chlazený motor byl v boji velice zranitelný, (pro tento druh boje je daleko vhodnější motor hvězdicový), navíc postrádal jakoukoli pasivní (pancéřovou) ochranu letounových systémů (palivové nádrže, chladicí soustava) a obzvláště pilota samotného proti soustředěné palbě ze zbraní na zemi.(Pilot měl pancíř za sebou,jako součást opěradla.Tudíž jej chránil proti útokům stíhačů ze zadní polosféry).
Jako první měla tyto úkoly plnit GC I/6, posléze doplněna letouny i piloty z GC III/7 a GCII/2. Skoro polovina pilotů  v jednotce tehdy byli Češi.
Václav Šikl si ve svém deníku později napsal: „Letka, kterou jsme měli posílit skoro neexistovala. Byla téměř vybita. Zůstalo jen několik pošramocených letounů.“