Autor Téma: Severokorejské válečné zločiny v letech 1950-1953 až dodnes  (Přečteno 4376 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Severní a Jižní Korea vznikly na Korejském poloostrově dva nové nezávislé státy - severní Korea, též KLDR - Korejská lidově demokratická republika a Korejská republika, západně orientovaný stát, ovšem s minimem práv pro civilní obyvatelstvo v čele s vládcem s velkou podporou armády. Od roku 1945 byly obě poloviny okupovány Spojenými státy americkými a Sovětským svazem, jelikož za druhé světové války se jednalo o součást Japonska. V roce 1948 podél 38. rovnoběžky vznikla hranice mezi dvěma nově vyhlášenými státy - Korejskou lidově demokratickou republiky a Korejskou republikou.

Severní část byla komunistickým státem pod dohledem sovětské vlády, co se týče politiky země, zbrojení a mezinárodních vztazích. Jižní část byla čistě autokratická (nedemokratická) vláda I Sung-mana, ovšem s nenávistí ke komunismu a s podporou západních zemí jako USA a Velká Británie a těšila se i mezinárodní podpoře a hlavně podpoře Organizace Spojených Národů (OSN). V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku, která trvala od června 1950 až do července 1953, přičemž boje byly kruté, ve kterých obě strany střídavě získávaly převahu. Zapojily se do ní síly OSN a americké armády na straně Korejské republiky proti silám Severní Koreje s podporou komunistické Číny a dobrovolníkům vyslaným ze Sovětského svazu.
již 10. července 1951 byla zahájena jednání o příměří, ale protáhla se ještě na dva dlouhé roky - 20. července byla konečně stanovena demarkační linie pár kilometrů severně od 38. rovnoběžky a kolem ní demilitarizované pásmo.

 27. července 1953 podepsala OSN s představiteli Severní Koreje a Číny „Dohodu o příměří“ a byla konečně zastavena palba.


Za celou válku zemřelo dohromady kolem šesti miliónů lidí, z toho plné čtyři miliony civilistů na obou stranách. Tito lidé se ocitali uprostřed křížové palby obou armád, bombardování letectvem a dělostřeleckými bateriemi i masakry páchanými pozemními jednotkami obou armád. Síly Jižní Koreje většinou bombardovaly civilní cíle na severu a stříleli vše, co ze severu se objevilo před jejich liniemi, včetně jihokorejských civilních uprchlíků (ne vždy se jednalo o omyl, ve vesnici No Gun Ri mezi 26. až 29. červencem 1950 postříleli asi 400 uprchlíků směřujících na jih.


Ani severní Korea ovšem nezůstala pozadu a její válečné zločiny byly daleko divočejší.  V počátcích války nebrali Severokorejci téměř žádné zajatce, všechny povraždili. Nerespektovali Červený ani Křesťanský kříž a zvraždili i neozbrojené raněné, lékaře a kaplany. Těchto případů byly stovky, zde vyjmenované nebudou definitivní, jedná se o nejznámější zvěrstva severokorejské armády.

Univerzitní nemocnice v Soulu, poprava kněze
28. června vstoupili Severokorejci do Soulu. V univerzitní nemocnici, která sloužila pro léčbu vojáků zraněných v boji,  našli 150 raněných jihokorejských vojáků. Na rozkaz velícího důstojníka byli všichni pacienti zastřeleni nebo ubodání přímo na lůžku.

17.července byla severokorejci zaskočena skupina dvaceti amerických vojáků. jednalo se o improvizované obvaziště s jedním lékařem označeným červeným křížem a polním kaplanem, oba neozbrojeni. Kaplan byl s dalšími 18 vojáky postřílen, ale lékař, ač těžce zraněn přežil.

Masakr na kótě 303
14.srpna 1950 byla severokorejskými jednotkami zajata po boji skupina celkem 26 příslušníků americké armády. Vojáci byli okradeni o cennosti, dokonce i bot, které si severokorejci ihned vzali a obuli, ruce jim byly svázány a vojáci byli drženi v nelidských podmínkách. Na druhý den se k nim připojilo dalších 19 amerických zajatců, přičemž skupina již čítala celkem 45 osob. třetí den byli zajatci vyvedeni z domů, kde byli drženi k blízkému svahu a se stále svázanými rukami postříleni palbou do temena hlavy a doráženi palbou ze samopalů. Ze všech zajatců přežili tento masakr pouze čtyři vojáci, kteří o něm později podali svoji výpověď.

Masový hrob u Chondžu
17. srpna postříleli Severokorejci téměř padesát spoutaných a v rokli klečících zajatců. Střelba trvala čtvrthodiny a prováděli ji osmnáctiletí vojáci, kteří ještě měsíc předtím seděli v lavicích své střední školy. Masakr přežili tři muži, protože ustupující Severokorejci neměli čas zkontrolovat, zda jsou všichni mrtví.

Krvavé září 1950
10. září v noci povraždili Severokorejci odhadem 1500 zajatců, když palba trvala 45 minut. S největší pravděpodobností byla většina zajatců jihokorejští vojáci a pouze zbytek Američané. V Čchongdžu bylo postříleno asi 600 - 2000 jihokorejských civilistů, údaje se dosti liší a nejsou zcela jednotná. Oběti byly popraveny z velké části palbou ze samopalů, popravením kulkou do týla, ovšem nechybělo ubodání, rozpolcení hlavy tupým nástrojem či zapálením.

Přibližně ve stejnou dobu v okolí Jongčchongu bylo popraveno 500 jihokorejských válečných zajatců, přičemž v masových hrobech se nacházelo téměř 300 dalších těl příslušníků jihokorejské armády z dřívějšího období. Vojáci byli postaveni do čtyř řad a palbou do zad popraveni, přičemž ti, jež přežili, byly doraženi bajonety a klacky. Poté byla těla naskládána na hromadu, polita benzínem a zapálena.

27.září 1950 bylo 60 amerických vojáků uvězněných v Tedžonu spoutáno ostnatým drátem a vyvedeni na dvůr vězení. Byli přinuceni kleknout si u vyhloubených hrobů a palbou do zad zblízka postříleni. Přežil pouze jediný voják, jež se později dostal k americkým liniím a vypověděl o tomto masakru. Během 23. až 27.září postříleli severokorejští vojáci asi 5000 - 7000 jihokorejských vojáků a civilistů.

Krvavější ,,Rudý" říjen
2. října 1950 v Tongdangni zajali Severokorejci všechny mladé muže ze vsi a položili jim tuto otázku. Čtyřicet z nich odmítlo a všichni byli svázáni a zastřeleni.
Na konci října přešla jihokorejská a americká armáda do protiútoku s podporou jednotek OSN. Jejich jednotky se nezadržitelně blížily k severokorejskému hlavnímu městu Pchjongjang, jehož pád se již zdál nevyhnutelný. Severokorejci v obavě před jednotkami jihu a Američanů naložili asi 180 amerických zajatců na železniční vagony pro odvoz na sever do Pchjogjangu. Již předtím bez vody a jídla a podnikli pěší pochod ze Soulu a 30.října byli v železničních vagónech dovezeni k Sunčonskému tunelu. Pozdě odpoledne byli v malých skupinách vyvedeni z vagónů pod záminkou odvedení do zajateckého tábora a dostání přídělů jídla.

Na blízkém svahu ovšem místo jídla je čekali vojáci se sovětskými automatickými zbraněmi. Celkem 68 zajatců bylo popraveno, sedm zemřelo na podvýživu a zbytek byl ponechán na místě vstříc kruté smrti, jelikož většina z nich trpěla těžkým neléčeným zápalem plic, podvýživu a rovněž neléčenou úplavicí. Celkově zůstalo pod svahem 138 mrtvých těl příslušníků americké armády.

13.října bylo 12 amerických zajatců zavřeno ve vesnici u Naedae zavřeno do bambusové chýše, do které začali severokorejci bez varování střílet a až na 5 osob všechny postříleli. Po ukončení palby zůstalo 5 vojáků naživu. Jeden vypověděl, že po zahájení palby kolega před ním dostal kulku do prsou a on se ihned vrhl na zem. Poté cítil, že po skončení palby kdosi do něj kopl a on dále předstíral mrtvého.


V prosinci 1950 jelo pět amerických letců jedoucích na své letiště na otevřeném voze. V oblasti ovšem operovala severokorejská jednotka, o níž neměla skupina tušení. Vůz padl do léčky. Po příchodu jihokorejské hlídky na místo, ukázalo se, že všech pět letců bylo mrtvých. Smrtícím nástrojem se stalo rozpálené bambusové kopí se špičkou. Letci byli na více než 20 místech na těle pobodáni a ponecháni na místě, kde svým zraněním podlehli následkem vykrvácení.



Závěr
Konflikt skončil dohodou o příměří z 27. července 1953. Křehké příměří trvá dodnes a kdykoliv může konflikt opět propuknout, protože smlouva o uzavření míru nebyla podepsána. Ve válce bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno 2,5 milionu Korejců, zemřelo přes 33 000 Američanů a 3 000 příslušníků vojsk OSN. Ovšem napětí a možnost konfliktu, s častými přestřelkami na hranicích a provokacemi jedné či druhé strany, trvá dodnes a každý den visí ve vzduchu hrozba opětovného propuknutí konfliktu.

Příspěvek neobsahuje veškeré severokorejské válečné zločiny, jedná se pouze o hromadný soupis nejznámějších zločinů severokorejské armády v letech 1950-1953.


Zdroje:
J. Anderson, A. Williams, V. Head - nejkrutější válečné zločiny v dějinách
http://vojta-vojta.blogspot.cz
http://cs.wikipedia.org - Korejská válka (cz)
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pan.sup

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 1506
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 19. prosince 2008
Re: Severokorejské válečné zločiny v letech 1950-1953 až dodnes
« Odpověď #1 kdy: Březen 13, 2013, 07:12:32 »
Ono je to trochu složitější.......
I. Korea nebyla součástí Japonska, od roku 1905 byla jeho protektorátem (výraz protektorát není možné vnímat vždy negativně). Docházelo k silnému pojaponštění, ale nenávist vůči okupantovi byla nesmírně silná, podmaněna historickými událostmi sahajícími až k Hidejošimu a "žíznivé válce". Např. na Taiwanu zústala okupační správa Japonska až do roku 1946, než přišel KMT (který "kupodivu" nebyl nikterak vítán(ne, že by tamější vztahy byly na extra lepší úrovni, např. na přelomu století zde domorodci zkonzumovali několik desítek japonských atletů)). V případě Korei to možné nebylo, Japonci by dopadli stejně jako sudetští Němci v ČSR. Proto byly obdobným způsobem civilisté vystěhováni do Japonska.
II. I sung-man (obdivuji Váš fonetický překlad, většinou je špatně uváděn jako Li syn-man) byl pěkný uličník. Několik desetiletí byl v americké emigraci, kde neúspěšně kul pikle proti Japoncům. To, že se stařík I stal roku 1948 prezidentem, bylo zcela logické, vždyť zpátečničtí Korejci neznali svobodné volby a věřili naprosto všemu, co jim nakukal. O demokracii nemůže být vůbec řeč, a to po následujích třicet let, Pak Čong-Hui, nástupce I Sung-mana, na tom nebyl s benevolencí o moc lépe.
III. Volby byly severem zpochybněny, dost možná opodstatněně. Z toho všeho vyústil vznik dvou států, první pod taktovkou SSSR, druhý pod taktovkou USA. Jeden druhého považuje za nelegitmní. Z toho důvodu se snaží osvobodit trpící lid pod falešnou vládou (obdobný vztah jako ostrovní a kontinentální Čína).
IV. Je těžké posuzovat zločiny páchané mezi KLDR a KR jako válečné, když zde vlastně mezi nimi žádná válka nepropukla. KLDR válčila, ale ne proti KR, protože ta neexistuje, nýbrž proti USA, které vlastně s KLDR neválčila, ale byla zde jen na "police action", sovětší piloti zde taktéž neválčili, protože zde vlastně žádní nebyli, Čína si jen hájila 38. rovnoběžku a KR výháněla komunisty ze svých severních provincií, bohatých na nerostné suroviny. Kdo začal útočit, je sporné. Dříve se u nás tvrdilo, že jih, potom že sever, taktéž jsem slyšel, že to všechno vyprovokoval Čankajšek, což je přinejmenším logické (chtěl se vrátit do Číny).
V. Dnes víme, že se KR vydala tou správnou cestou (do 60. let to tak nevypadalo), ale cesta to byla dlouhá, trnitá a nejednoznačné.

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Severokorejské válečné zločiny v letech 1950-1953 až dodnes
« Odpověď #2 kdy: Březen 13, 2013, 08:24:17 »
V podstatě totéž jako Vietnam o pár let později. USA byly ve válce proti šíření komunismu, při které bohužel musely podporovat vlády, nemající s demokracií nic společného...ale pořád to bylo menší zlo.
"пуля дура, штык молодěц!!!"

pan.sup

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 1506
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 19. prosince 2008
Re: Severokorejské válečné zločiny v letech 1950-1953 až dodnes
« Odpověď #3 kdy: Březen 13, 2013, 10:09:37 »
To nepopírám. I když v některých případech by se dalo polemizovat, ale tak je to vždy.