Autor Téma: Lehký tank 7TP (Polsko)  (Přečteno 6398 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Lehký tank 7TP (Polsko)
« kdy: Únor 22, 2013, 12:03:44 »

Úvod k vývoji tankové školy v Polsku v letech 1918-1939:
Po první světové válce britská armáda hledala, v rámci šetření finančních prostředků, které byly pro armádu velmi omezené po skončení prvního světového konfliktu, s vývojem vhodného nástupce prvoválečných tanků. Do té doby za první světové války, britská armáda nasadila masově pouze neohrabané tanky typu MARK. Francouzská armáda nasadila o něco povedenější lehké tanky typu FT-17. Oba tyto stroje byly páteří svých armád v letech 1916-1918. Po skončení války byla viditelná redukce obou armád (britské a francouzské), tj. snižování počtu branců, techniky a letectva, včetně finančních prostředků do nich vložených.

Většina armád po skočení konfliktu začala investovat (omezené) prostředky do vývoje vlastních tankových konstrukcí - příkladem je britská armáda, která svoji taktiku založila na lehkých (Light tank), křižníkových (Cruiser) a pěchotní (Infantry) tanky. Zatímco většina armád evropských zemí (vyjímkou byl Sovětský Svaz - ten ovšem produkoval velká množství různých konstrukcí od lehkých tanků po těžké více věžové a Británie) se upřela na cestu vývoje lehkých, rychlých tanků.

 Jiná byla situace v Německu, které nemělo mít v důsledku Versailleské smlouvy žádný tank. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci začala výroba lehkých tanků PzKpfw I a PzKpfw II, měly sloužit jako cvičné a přechodné tanky do doby, než budou vyvinuty tanky pro skutečné bojové použití PzKpfw III a PzKpfw IV. PzKpfw III byl plánován jako hlavní bitevní tank a PzKpfw IV jako těžký podpůrný tank.


Situace v Polsku po skončení prvního světového konfliktu (po kterém opět získalo samostatnost), se táhla zpočátku v kořenech cesty francouzské tankové školy, což vedlo k nákupu 120 kusů krátce po vzniku státu. Při vypuknutí konfliktu v září 1939 polská armáda disponovala ještě 102 kusy tohoto typu tanku. Přestože polská armáda měla poměrně dost velký tankový park, musela se s otázkou zastarávání tohoto typu tanku začít ohlížet po novém typu - byly zde dvě možnosti: nákup a vlastní vývoj.


E Vickers (Vickers Mark E, Vickers 6-Ton)
Možností se stal hlavně nákup a licenční výroba tanku z jiné země. Zde se nabídlo řešení na konci 20.let.  V roce 1928 byl v britské zbrojovce Vickers-Armstrongs Ltd vyroben pokusný prototyp lehkého tanku pro britskou armádu - autory nového tanku byli projektanti John Carden a Vivian Loyd. A to rovnou ve dvou různých verzích!

TYP A - dvouvěžový typ, vyzbrojený dvěma kulomety
TYP B - jednověžový typ, vyzbrojený jedním kulometem a kanónem ráže 47mm

Přestože byl typ nakonec zkoumán a testován britskou armádou, ta tento typ tanku nakonec nepřijala do své výzbroje. Proto se výrobce rozhodl pro jeho uvolnění na export. Jednotlivé kusy tanku byly nakonec dodány do Sovětském svazu, Řecku, Polsku, Bolívii, Siamu, Finsku, Portugalsku, Číně a Bulharsku. Jako jediný právo na licenční výrobu odkoupil Sovětský svaz a Polsko. V Sovětském svazu se staly základem pro vývoj vlastních tanků typu T-26.


Polská komise 14.září 1931 podepsala dohodu o koupi 38 kusů tanku Vickers Mk.E typ A s licencí pro jejich výrobu. Cena byla původně stanovena za 3800 liber za tank, poté, po dalších jednáních, byla upravena na 3165 liber za kus. Nakonec Poláci zaplatili celkem 138.770 liber (4.301.870.zł). Podle některých dokumentů, mělo dojít ovšem ke koupi rovných 50 kusů za stejnou jednotkovou cenu, přičemž 12 kusů mělo být určeno na náhradní díly.
Po dodání tanků do Polska polská armádní výzkumná jednotka zjistila ovšem nedostatky tohoto typu a nedoporučila nákup ani sériovou výrobu typu. Naopak doporučila vývoj vlastní vylepšené varianty. Vývoj tohoto projektu, původně označený VAU-33, vedl ke konstrukci polských tanků 7TP.


Tanky Vickers E trpěly mnoha problémy, z nichž nejvážnější byla tendence motoru Siddeley k přehřívání. Tento problém se nevyřešil ani instalací rozměrných vstupů sání vzduchu, charakteristických pro polské tanky Vickers E. V Polsku byl proto v roce 1934 zahájen program výroby vlastní, vylepšené verze tohoto tanku, odlišující se zejména jinou pohonnou skupinou.


Dožití tanků Vickers v polské armádě
Dodaných 38 kusů smontovaných tanků Vickers bylo v roce 1934 na žádost polské vlády částečně upraveno a modernizováno:
-rozšíření vzduchových otvorů nad motorovou částí
-přezbrojení kulomety WKM 13,2 mm Hotchkiss WZ. 30 z původních Hotchkiss wz.25 ráže 7.92mm (16 kusů)
-přezbrojení krátkým kanónem wz.18 ráže 37mm (6 kusů)

Roku 1934 bylo zbývajících nepřezbrojených 22 kusů upraveno instalací jednověžové nástavby a instalací 47 mm kanónu. V roce 1939 vlastnila polská armáda tedy 22 kusy dvouvěžových a 16 kusy jednověžových tanků Vickers. Většina těchto strojů byla ovšem velmi opotřebovaná a v zářijových bojích byly všechny tanky zničeny postupujícími německými silami, opuštěno pro technické poruchy či nedostatek pohonných hmot a následně ukořistěny německými silami.

Zajímavostí je, že ještě v roce 1938 se některé tanky typu Vickers podíleli na obsazení části Těšínska a srážek na polsko-slovenských hranicích.


Vývoj tanku 7TP:
Korba tanku a podvozek zůstal v téměř nezměněné podobě v klasické koncepci. Byla rozdělena na celkem tři části, obsahující:
-prostor řidiče
-bojový prostor
-motorový prostor

Pancéřování korby v té době odpovídalo světovým standartům, ovšem postupem času zastarávalo rychleji, než by si polské velení přálo. Pancéřování bylo klasickým produktem té doby - válcované ocelové profily s pancéřovými plechy, snýtované.
Čelo: 17 mm
Bok/Zadní kryt motoru : 13mm
Vrch podvozku : 10mm
Podvozek: 9,5mm
Vrchní kryt motoru: 5mm
Věž: 15mm
Vrch věže : 10mm


Pohonnou jednotku obstaral šestiválcový motor Diesel Saurer VBLDb (tovární licenční označení PZInż. 235) o výkonu 1800 ot/min, čímž tanku dodal následující hodnoty:
Max. rychlost:   35 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost:   11,1 hp/t
Dojezd:  150 km

Spotřeba PHM - 80 l/100 km - silnice, 100 l/100 km - terén
Obsah nádrže - 130 l

Svah    36 °
Boční náklon (°)    ?
Překročivost  (m)    1,8
Výstupnost   (m)    0,75
Brodivost     (m)    1


Podvozek byl klasický převzatý systém Vickers, upravený polskými inženýry pro vlastní potřeby.  Podvozek sestával na každé straně z:
-hnacího kola vpředu
-osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obručemi (rozdělených do párů - vozíčků)
-napínacího kola vzadu
-čtyř napínacích kladek


Boční pohled ukazuje klasické uspořádání podvozku tanku

Řešení pojezdových kol rovněž nebylo obvyklé - dvě dvojice, spojeny a vypruženy listovými pery, se uprostřed opíraly o závěsný bod podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na kyvném rameni, která umožňovala pohyb celé podvozkové skupiny. To mělo za následek časté namáhání předních a zadních vozíčků kol.
Nejméně namáhanou částí podvozku byly dva prostřední vozíčky, které tedy nevyžadovaly instalaci kyvného ramena a k jejich uchycení stačily pouze listové pružiny.



Od tanku Vickers rovněž převzal nový polský tank i systém věží, jen s tím rozdílem, že ne všechny tanky byly tímto systémem vybaveny. I zde se jednalo o typ podle počtu věží: 7TPdw a 7TPjw

TYP 7TP dw
-tank byl vyzbrojený dvěma věžemi s výzbrojí dvou kulometů Browning ráže 7,92mm nebo 13,2 mm
-vyráběl se od roku 1935 
-vyrobeno 24 ks tohoto stroje
-od roku 1937 probíhalo jejich přezbrojení na jednověžovou verzi s kanónem
-uvažovalo se také o použití francouzského kanónu SA18 ráže 37mm
-od počátku chápán pouze jako přechodné řešení do příchodu jednověžových typů
-po příchodu jednověžových tanků začala jejich úprava s jednou věží
-roku 1939 zbylo v aktivní službě pouze 16 vozidel

Délka: 4,88 m
Šířka: 2,43 m
Výška: 2,19 m
Světlost: 0,38 m
Hmotnost: 9,4 t
Maximální rychlost: 32 km/h
Dojezd: 150 km
Posádka: 3

TYP 7TP jw
-s jednou věží vyzbrojen jedním kanónem 37 mm kanón Bofors
-vyráběl se od roku 1937
-vyrobeno 108 ks tohoto stroje
-tanky vyráběné koncem roku 1938 měly ve věži schránky na uložení radiostanice

Délka: 4,65 m
Šířka: 2,43 m
Výška: 2,12 m
Světlost: 0,38 m
Hmotnost: 9,9 t
Maximální rychlost: 35 km/h
Dojezd: 150 km
Posádka: 3


Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Lehký tank 7TP
« Odpověď #1 kdy: Únor 22, 2013, 01:20:52 »
Stroje postavené na podvozku tanku 7TP



Dělostřelecký tahač C7P
Dělostřelecký tahač byl vyvinut v letech 1931 až 1934 v polské konstrukční kanceláři firmy PZInż konstruktérem Witoldem Jakuszem. Firma se již dříve od 20.let zabývala výrobou a konstrukcí vojenských i civilních automobilů (vznik 1928). Během modernizace polské armády na jejich bedrech ležela hlavní tíha vývoje a výroby osobních a nákladních automobilů a dělostřeleckých tahačů pro polskou armádu, která do té z tahačů disponovala zastaralým francouzským typem Citroën-Kegresse.
Hlavní výhodou nového tahače měla být pro polskou armádu její jednoduchost výroby, tím i nižší cena a technická nenáročnost a odolnost.

Netříštění výroby napomáhal i fakt, že podvozek byl téměř beze změn převzatý od tanku 7TP. V roce 1933 byly postaveny první dva prototypy, které armáda otestovala na vševojskových zkouškách. Typy prototypů:
-C6P měl motor umístěný v přední části a používá pohon na přední kola
-C6T měl motor umístěný za osádkou a používá pohon zadních kol

Po sérii testů bylo C6P vybrán jako lepší a nařízena jeho výroba, která začala roku 1934. Celkem bylo do začátku války postaveno 151 kusů z 350 objednaných. Rovných 108 kusů bylo dáno k dispozici dělostřeleckým jednotkám, dalších 18 kusů skončilo u 10. motorizované jízdní brigády. Dva kusy byly dány k dispozici  pro údržbu silnic a opravy poškozených železnic v případě války. Po vypuknutí války jich nemálo skončilo jako kořistní u ženijních jednotek Wehrmachtu, část ukořistila Rudá armáda (neznámé množství) a zbytek byl zničen během ústupových bojů.

Po roce 1940 mělo podle plánů polského velení s nimi být počítáno jako s rezervními stroji a nemálo jich mělo být roku 1942 dáno k dispozici pro civilní údržbu komunikací jako sněžné pluhy. Těmto plánům učinil konce začátek války.


Hmotnost    8.5 t
Délka    4.60 m
Šířka    2.40 m
Výška    2.40 m
Posádka    8


Motor    PZInż. 235 diesel
115 hp
Zavěšení    listová pružina podvozku
Provozní
rozsah    150 km
Rychlost    26 km / h



Bojové nasazení

Po vypuknutí války v roce 1939 byly tanky 7TPdw téměř všechny nasazeny během bojů o Varšavu, jelikož byly dislokovány v místním výcvikovém centru. Tanky byly zařazeny do dvou polských praporů lehkých tanků, které měly bojovat v okolí Varšavy, omezeně také do jiných jednotek. Přestože byly polské osádky v početní i technické nevýhodě, podařilo se jim částečně zbrzdit postup Němců na Varšavu a uvnitř města vést pouliční boje i proti technicky vyspělejšímu protivníkovy.

Jednotky, u nichž je použití tanků 7TP dokázané:
1.lehký tankový Batalion - armáda ,,Prusko" - disponovala celkem 49 kusy. Do bojů vstoupila 4.září a své tanky využívala jako mobilní delostřelcká stanoviště a pro krytí ústupových akcí. Jednotka se se svými tanky zúčastnila srážek s německou armádou u Przedbórz, Sulejow, Inowłódz, Odrzywół a Drzewica. 8.září se jí podařilo zastavit německý postup ovšem za těžkých ztrát. Byla stažena do týlu. Část praporu byla zničena v bitvě u Głowaczów, zbytku praporu se podařilo 13.září překročit Vislu na druhý břeh. Zde se připojil k Lublinské armádě a byl začleněn do Varšavské obrněné brigády. V rámci její součásti se batalion účastnil bitvy u Józefów, kde pozbyl většinu své zbývající techniky, a osádky se vzdaly většinou Němcům.

2.lehký tankový Batalion - armáda Łódź - disponovala celkem 49 kusy. Do bojů se zapojila jako součást Piotrkówy operační skupiny. Do prvních bojů skupina vstoupila poblíž říček Prudka a Bełchatów 4.září. Následujícího dne jednotka vedla protiútok proti Němci obsazené vesnici Piotrków, ale protiútok selhal a jednotka zde přišla o většinu své techniky. Tankový prapor byl stažen do Varšavy a poté do Brześć, kde byl z prostředků 60. pěší divize reorganizován. 15. - 16.září se účastnil bojů u Wlodawy, kde díky útokům Luftwaffe jednotka utrpěla těžké ztráty a stáhla se na jih. Zde v důsledku nedostatku pohonných hmot a vstupu SSSR do války 17.září, zničila všechnu svou techniku a pěšky ustoupila do Rumunska.

1. a 2. rota lehkých tanků - Varšava -zbývající tanky na území Varšavy a okolí byly dány k dispozici nově vzniklé 1. a 2. rota lehkých tanků. 1.rota disponovala 11 dvouvěžovými tanky, původně určené k výcviku. Jednotka bojovala na předměstí Okęcie, kde v důsledku nedostatku pěchotních PT prostředků utrpěla těžké ztráty. 12.září byla jednotka stažena do týlu a stala se součástí 2.roty lehkých tanků.

2.rota disponovala celkem 11 jednověžovými tanky plus další technikou. Jednotka se účastnila na úspěšné obraně čtvrti Wola proti německé motorizované pěchotě. Mimo jiné se jednotka účastnila výpadu proti obci Wawrzyszew, kde bylo shromáždiště německých jednotek pro útok na Varšavu a podařilo se jim tyto přípravy narušit.  15.září jednotka dělala předvoj silám, určeným ke spojení s armádou Pozaň. Po bitvě u Bzury, kde se sice podařilo německé jednotky porazit, ovšem jednotka utrpěla těžké ztráty. Až do 27.září se tanky poté účastnily obrany Varšavy, kdy byly zničeny svými osádkami.

Nevýhodou Poláků byla jejich početní nevýhoda, roztříštěnost tankových sil a nemožnost najít adekvátní odpověď na německou taktiku bleskové války. Většina strojů byla zničena německými jednotkami během bojů, část byla ukořistěna. Do střetů se tanky zapojily po 17.září i s rudou armádou. Rovněž zde byla část strojů ukořistěna jednotkami nepřítele a podrobena testům, převážně na polygonu v Kubince.
 

Kořistní stroje:
Stroje ukořistěné německou armádou dostaly název PzKpfw 7TP 731 (p) a sloužily převážně k policejní službě a výcviku osádek tanků.  Po pádu Polska německá armáda zařadila do své výzbroje celkem 20 kusů tohoto tanku, a to do jednotky 203.praporu 1.tankové divize Wehrmachtu. Německou armádou byly používány jako strážní a výcvikové na území Norska a Francie. 20 tanků ustoupila do Rumunska.

Dokonce se účastnily německé přehlídky ve Varšavě 20.října 1939, kdy byly kompletně přetřeny německou tankovou šedou a opatřeny bílými kříži.
Sovětské jednotky zajali zcela jistě jeden tank 7TP (jednověžový) a na přelomu let 1939/40 jej testovali v Kubince.

Zajímavostí je, že ještě v roce 1938 se některé tanky typu Vickers podíleli na obsazení části Těšínska a srážek na polsko-slovenských hranicích.





Zdroje:
pl.wikipedie.org
en.wikipedia.org
valka.cz
fronta.cz
modelforum.cz
derela.republika.pl
desertwar.net
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Re: Lehký tank 7TP
« Odpověď #2 kdy: Únor 23, 2013, 04:02:57 »
Nevíš kolik strojů se podařilo Němcům ukořistit? Hádám, že vzhledem k fanatické obraně Varšavy jich tolik nebylo.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

pospec

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Lehký tank 7TP
« Odpověď #3 kdy: Únor 23, 2013, 04:52:58 »
Nikde jsem bohužel na přesná čísla nenarazil, jednalo se pouze o několik jednotlivých kusů v různém stavu opotřebení.

Podle militaryfactory.com jich mělo být použito německou armádou aktivně asi kolem 20 kusů.
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/