Stručná historie 1.Čs.partyzánské brigády J.Žižky z Trocnova - diskuze

[pospec]

Diskuzní část k tématu Stručná historie 1.Čs.partyzánské brigády J.Žižky z Trocnova
http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,5856.0.html

[pospec]

Thor Herman

Doporučil bych také
http://www.zasvobodu.cz/tak-to-nebylo-/

Také je třeba upozornit, že Němci proti spolupracovníkům a příslušníkům partyzánské brigády J.Ž. používali do té doby v protektorátě nevídané způsoby.
 Dokonce i po atentátu na Reinharda Heydricha byli lidé popravováni na základě soudních rozsudků (i když o "úrovni" soudů se asi bavit nebudeme), a i když byli popraveny celé rodiny, tak nezletilé děti byly nechány v péči příbuzných nebo pokud tito o ně neměli zájem, byly dány do dětských domovů.
Kdežto zde byly celé rodiny popravovány na místě bez soudu, včetně nezletilých a dětí. A to často upálením zaživa. Byla dokonce popravena Emilie Londová ve vysokém stupni těhotenství. O vypalování a drancování majetku se asi není třeba zmiňovat.

Dandy DG

Ano, způsob jakým si Němci a jejich spojenci počínali na Valašsku poslední půlrok války, zanechává stopy v lidech dodnes. Pamětníků ubývá, ale najdou se a je na nás abychom jejich prožitky uchovali.
Jen pro zajímavost na zásahu proti Londovým se podílelo stejné komando, jako později v dubnu na Ploštině a v Prlově. Bylo to jedno uskupení Z b V Kommando Nr.31, sídlící v Hošťálkové. Velitelství měli ve Vizovicích. K dispozici měli i cvičené psy a když se chystali na větší zátah, povolávali jednotku - Schuthundenzug Abteilung 2 ze Slušovic. Vítám Thorovu poznámku a tímto vyzývám všechny, kdo by chtěli své vědomosti o PBJŽ zveřejnit včetně fotografií, aby tak učinili neboť se tím zapojí do práce Historické skupiny PBJŽ a pomohou v nelehkém odkrývání pravdy a fám.

[Thor Herman]

Součástí brigády byl i oddíl "OLGA".  Jeho činnosti a zejména osobě zástupkyně velitele Olze Františákové se věnuje kniha autora Rudolfa Ströbingera RUDÁ ZRADA..
Poutavě psaná kniha o mladé sedmnáctileté dívce, která se zamiluje do německého poddůstojníka Michaela Steina, ten její lásku opětuje a chystá si ji vzít. Vezme ji na plukovní ples, kde ji ukáže velitele svého pluku majora Dietricha von Müllera. V září Michael odjíždí bojovat proti Polsku a je zabit. Olgu poté znásilní parta místních mladíků.
Olga se poté seznámí s jiným německým vojákem, toho však nakazí pohlavní chorobou za což je odsouzená na 56 dnů do pracovního tábora. Poté je zverbována gestapem jako jeho spolupracovnice.
Velmi romantická a téměř srdcervoucí historka, avšak když se člověk zamyslí, zjistí že jsou to naprosté nesmysly, ne-li přímo účelové lži.
- pochybuji, že by německý voják vůbec uvažoval o svatbě s českou dívkou, platily Norimberské zákony.
- asi by ji nemohl vzít na plukovní ples, jako poddůstojník by na něj nejspíš ani neměl přístup, potažmo si na něj dovést Češku. Nehledě na to, že mezi březnem a zářím se plesy nekonají
-samotné Olze bylo v té době 13 let, je (byla) totiž ročník 1926.
Tato kniha je názorným příkladem, jak se díky obratné manipulaci s fakty snaží někteří "historici" očernit československý protifašistický odpor.

[Dandy.DG.]

Přesně tak, jsou to lži a výmysly. V roce 1940 měla prý podepsat spolupráci s gestapem, ve čtrnáctí!!! Je to všechno výsledek neznalosti tématu v Německu, ale co je horší, Olgu Františákovou obvinil i pan Pospíšil v knize Hyeny. Oddíl Olga byl velmi úspěšný partyzánský odřad. Nebýt tyranského velitele Houfka, nebylo by tomuto oddílu co vyčíst. Josef Houfek je kontroverzní postava odboje. Sloužil ve wehrmachtu, tam neuspěl, vyhodili jej. Protloukal se jak se dalo až zakotvil u partyzánů. Tragické je to, že sám zabil za banální přestupky nejméně dva své podřízené bojovníky. Musíme však psát i tyto pravdy. Mezi partyzány byli i takoví viz. Kotačka, Muroň, Dvořák,Šmíd a další řada kolaborantů. Mají na svědomí stovky lidských životů. Olga Františáková byla se svým oddílem i v Prlově, kde se vyptávala na možnost ubytování dvakrát provedla zásobovací akci u místního "kolaboranta" Kameníka, ale Houfek chtěl být co nejdále od velení, aby jej nemohli z ničeho obvinit. Její partyzánská dráha začala již na Slovensku, kde se přidala k oddílu. Ten kdo by si dovolil na ni házet špínu, musel by mít důkazy.

[Thor Herman]

Ono se tomuto oddílu povedlo něco velmi mimořádného: zajali totiž německého generála - generálmajora Dietricha von Müllera. A dokonce s ním prorazili frontu a předali jej Rudé armádě. Nejsem si jist, zda-li se něco podobného během druhé světové války podařilo jinému partyzánskému oddílu kdekoliv v Evropě.
Což musí být pro Němce velké ponížení a pokoření, asi jako když 9. května 1945 v půl desáté dopoledne podepsal viceadmirál Friedrich Frisius na velitelství brigády kapitulaci tamní posádky. Generálu Liškovi se vzdalo asi 10500 německých obránců Dunkerque. Tedy generálu armády, kterou Němci neuznávali a na její příslušníky se pohlíželo jako na velezrádce říše.

[Dandy.DG.]

Tak, tak a také ta vítězná přestřelka na Bunči s elitními Einsatzkomandy, při prvním nepovedeném předání generála Mülera, byla ukázkou, že i partyzáni uměli bojovat.

[WILIAM]

Brigáda sa určite  na slovenskom území nedostala do bojového stretu s POHG .

[Dandy.DG.]

Můžu vědět z čeho vycházíte?
Zdroje? Pamětníci? I kdyby to byla pravda, tak asi 180 slovenských příslušníků POHG, HG, HM vstoupili dobrovolně do  SS Jagdverbande Slow. 323 "Josef" a další do Abwehrgruppe 218 "Edelweiss" (Nižňanský). Obě se podíleli v boji proti povstalcům v SNP, tam od 29.8  do 6.9 operovala i Ušiakova skupina desantníků, posílená o mladé muže z Moravy, kteří dostali rozkaz, probít se na území protektorátu. POHG byli i v Povážské Bystrici, takže střet při bojích kolem Váhu, je klidně možný. Určitě však bojovali proti brigádě na Moravě!