Autor Téma: Pancéřová ochrana pěchoty No.IV  (Přečteno 6101 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Pancéřová ochrana pěchoty No.IV
« kdy: Srpen 21, 2012, 12:28:57 »


Neprůstřelné vesty italského království

Italský generální štáb se začal zajímat o ochranu pěchoty již krátce po vypuknutí války. Už v roce 1915 se italští vojáci příležitostně vydávali na frontu s improvizovanými, neprůstřelnými pomůckami. Zaznamenány jsou případy, kdy vojáci nosili na hrudi pytle s pískem, improvizované pancéře nebo různé kovové destičky. I když byly tyto ochrané prostředky velice primitivní, zachrańovaly vojákům v poli životy a používaly se prakticky po celou dobu války. První přilby, které používala italská armáda, byly francouzské přilby typ Adrian. Tyto přilby sice byly velkým pokrokem oproti prostým čepicím, které se používaly doposud, polní podmínky si ale vyžadovaly silnější ochranu hlavy. Zvláště pak kvůli nebezpeší poranění hlavy, které hrozilo při boji ve vysokých horách. Z chrom-niklové oceli tak byly vyráběny různé druhy těžkých přileb italské výroby (Farina). Váha těchto přileb činila 4 libry. Široký lem přilby byl vytvořen ze tří samostatných plátů litiny, které byly spojeny pomocí nýtů. Ač se tento typ přilby zdá být velice odolný, poválečné testy prokázaly, že její balistická ochrana je nedostačující. Dalším typ italských přileb měl prostý puklicový tvar a jen velmi omezeně chránil nositelovu hlavu. Tento typ byl mnohem lehčí než první popsaná varianta přilby, ale díky větší tloušťce materiálu, poskytoval lepší ochranu než přilba Adrian. Bohužel se mi nepodařilo vypátrat nic bližšího. Nejpodobnější této přilbě byla francouzská puklice nebo německá Gaedeho přilba, jen bez nánosníku. Cílem tedy nejspíše bylo poskytnout vojákům ochranu před padajícím kamení.


Přilba typ Farini

Ansaldo a Frariselli

Koncem války vyráběla ženevská dílna Cocieta Anonima Italiana zvláštní hrudní pancíř – typ Ansaldo. Materiálem byla ocel obohacená o chrom, nikl a vanad. Tato ocel dokázala odolat projektilům o rychlosti 2500 stop za sekundu, na vzdálenost 100 yardů. Tloušťka použité ocele byla 0,25 pance a celý kyrys vážil 21 liber. Vyráběly se ale i lehčí varianty o váze 19, 17 a i 16 liber. Pancéř bylo možno nosit i jako štít, který vojáci mohli nosit před sebou, nebo jako zákopový štít. K tomuto účelu byl pancéř vybaven otvore, kterým bylo možno prostrčit pušku. Díky tomuto okénku bylo možno vést palbu v leže. Pokud byl pancíř nošen na hrudi, otvor byl jednoduše zaklopen plátem kovu na pantu. Bohužel se neví, kolik pancéřů bylo během války vyrobeno.
Dalším typem zbroje, vyráběným v Itálii byla Fariselliho vesta, jež vyřáběla milánská továrna Astori. Vesta měla tři kapsy, dvě na hrudi a jednu v oblasti hrudi. V každé z těchto kapes byla vsunuta destička z chrom-niklové oceli. Vesta vážila celkem 17 liber, díl chráníci břicho vážil 7,5 liber a hrudní díly pak 4 – 5 liber. Vesta sice odolala palbě italské pušky vzor 1891, leč poválečné testy ukázaly, že vestu bylo možno prostřelit puškou Mannlicher, na vzdálenost větší než 20 yardů. 200 kusů těchto vest bylo posláno britským jednotkám bojujícím ve Francii, není ale známo, že by byly bojově použity. V milánské společnosti Frati se vyráběl ještě další typ neprůstřelné zbroje, tentokrát se ale jednalo o kyrys. Tloušťka materiálu se pohybovala mezi 0,20 – 0,22 palce a na vzdálenost 20 až 200 yardů dokázala obstát palbě jak pušel italských, tak i projektilům vypáleným z pušek Mauser i Mannlicher. Při koncentraci zásahů na méně než 1 palec, docházelo již k průniku projektilů pancířem. Tento typ brnění vážil 15,5 liber. Lehčí variantou pro ochranu pěchoty byl model Gorgeno-Collaye. Výroba tohoto pancéře se kupodivu datuje již do roku 1916, určit přesnou podobu této vesty je ale složité. Některé pláty byly překryté látkou, jindy se nechávaly volně. Bohužel se ani neví, kde se tyto zbroje vyráběly. Existují též fotografie italských vojáků, kteří nosí zbroje vyráběné ve Francii nebo Británii. Jako zajímavost zmíním, že italští vojáci též používali jako ochrany při útoku zákopové štíty. Které byly určeny jako statická ochrana pro vojáky v zákopech. V případě útoku je vojáci nosili před sebou, jako štíty. Tento štít sice dokázal odolat i palbě z kulometu, bylaale problematická vysoká váha (30-60 liber), kvůli níž bylo možno štít přenést jen na krátkou vzdálenost. Pozorný čtenář si zajisté povšimne podobnosti s pancéřem typ Ansaldo, který sloužil též jako statický štít. Italové tak jako jediní používali hrudní pancéře též jako zákopové štíty a zákopové štíty jako ochranu útočící pěchoty.



Corazza Farina

Jedním z nejznámějších pancéřů, které se používaly za první světové války, je jednoznačně italská zbroj známá pod názvem Farina, podle továrny, v niž byla vyráběna. Tyto zbroje se vyráběly v jedné velikosti, hrudní díl měl lichoběžníkový tvar o rozměrech 30x40 cm. Tento díl byl složen z pěti vrstev chrom-niklového plechu. Tyto díly byly spojeny třiadvaceti nýty a tloušťka celého kyrysu činila 6 mm. Zbroj také zahrnovala chrániče ramen, které byly složeny ze čtyř vrstev ocelového plechu. Chrániče ramen byly připevněny jen volně pomocí popruhů s posuvnou sponou. Chrániče ramen bylo možno snadno odepnout a hrudní plát použít opět jako štít. Stejná výrobna (Farina), produkovala též lehcí, segmentovou zbroj, která byla složena z několika spojených plátů. Tato zbroj umožnovala mnohem větší ohebnost než základní typ. Tuto zbroj také bylo možno nosit pod uniformou a společnost ji nabízela k volnému prodeji. Vojáci si ji tedy museli v případě zájmu opatřit z vlastních prostředků. Dalším typem zbroje byl kyrys zvaný Orfei, víc se mi ale nepodařilo vypátrat. Na základě licence Ansaldo byla vyráběna zbroj zvaná Daigre. Existovaly též další vyrianty zbrojí a pancéřů, leč ty byly vyráběny na zakázku, dle individuálních požadavků jednotlivých důstojníků.
Zbroj Farina také měla obdobným způsobem řešenou přilbu. Na začátku článku jsem ji již zmínil. Tyto přilby měly různé tvary a různé varianty se od sebe lišily. Spočným znakem byl ale prostý válcovitý tvar se silným lemem, který byl opatřen vykrojením. Základní zbroje typ Farina se dostávaly na frontu v různých kombinacích, často s přilbami adrian atd. Také je vhodné zmínit, že tyto zbroje byly určeny ke zcela odlišným účelům, než tomu bylo u ostatních států. Tyto zbroje totiž byly určeny k ofencivním akcím. Těmito pancéři byly vybaveny italská přepadová družstva zvaná Compagnie della morte (jednotky smrti). Primární úlohou těchto jednotek bylo dostat se až k nepřátelským pozicím, zničit protipěchotní překážky a přestříhat ostrantý drát. Nemusím připomínat že se jednalo o velice nebezpečnou práci. Zbroje totiž nedokázaly odolávat soustředěné palbě z kulometů a často je dokázaly prostřelit i pušky Mauser nebo Mannlicher. O nekrytých místech ani nemluvě. Zbroje Farina se dostaly i do výzbroje belgické armády, což je nejspíše zapříčiněné příbuzenskými vztahy mezi královskými rody obou států. Dostaly se sem patrně ve větším množství, jelikož existuje několik fotografií se skupinami belgických pěšáků v kompletní zbroji Farina.







Zdroje:
Helmets and body armor in modern warfare – Dean Bashford
http://www.bevfitchett.com/military-body-armour/body-armour.html
http://www.worldwarforum.net/forum/viewtopic.php?f=40&t=1658
http://landships.activeboard.com/t36886061/a-doubt-about-the-farina-body-armour/?page=1&sort=newestFirst
http://landships.activeboard.com/forum.spark?aBID=63528&p=3&topicID=12767261
http://www.cimeetrincee.it/farina.htm
http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=4491.0
video:
http://www.youtube.com/watch?v=y5FPHZmmN9I
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757