Autor Téma: Židenický ,,puč" (1933)  (Přečteno 6323 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Židenický ,,puč" (1933)
« kdy: Srpen 11, 2012, 05:24:42 »
útok na Svatoplukova kasárna neměl být začátkem fašistické revoluce, jednalo se o samostatný podnik nadporučíka v záloze Ladislava Kobsinka. Ten oznámil záměr „večerního zájezdu“ jen několik chvil před samotným útokem a vydal rozkaz, že fašista, jenž jeho příkazu neuposlechne, bude zastřelen.


Počátek 16.ledna roku 1933 byl jedním z těch dnů, kdy venku řádily nejkrutější mrazy té zimy.

Představitelé Národní obce fašistické se snažili zajistit si jakoukoliv možnou podporu pro akci Ladislava Kobsinka. Na poradě koncem listopadu 1932 bylo pučistům přislíbena podpora k ovládnutí Brna a to následujících počtů:
-okres Hrušovany - 5000 mužů
-obec Šardice - 300 mužů
-obec Hovorany - 500 mužů
-obec Tišnov - 200 mužů

Největší problém ovšem představovalo, že v Brně samotném bylo množné mobilizovat pouze 150 přívrženců. Organizátoři puče čili nemohli být v žádném případě spokojeni, jelikož oněch pouhých 6000 mužů by dokázalo ovládnout pouze Brno a jeho blízké okolí. Proto bylo rozhodnuto o ovládnutí brněnské vojenské posádky v Židenicích (43. pěší pluk) a získání blízkého okolí. Pro informaci - tento počet se puče neúčastnil, většina mužů zůstala buď doma, nebo na místo nedorazila. Navíc většina z nich se nacházela v okolí Brna a po krachu plánu se vydala domů.

Původní plány uvažovaly o obsazení tří bodů:
-kasáren 43. pluku (Židenice)
-kasáren 10.pluku
-kasáren 6. pluku

O těchto třech bodech uvažoval jeden z organizátorů plánu, Otto Tesák, naopak Ladislav Kobsinek, bývalý nadporučík čs.armády, byl pro obsazení kasáren 43. a 10.pluku. Nakonec jejich nejednotu o cílech akce musel vyřešit zemský náčelník Národní obce fašistické, major ve výslužbě Uvír. Nakonec bylo rozhodnuto o realizaci plánu Ladislava Kobsinka. K přepadu kasáren 43.pluku se do jeho čela sám postavil Kobsinka, který zde dříve sloužil, čili znal stavbu budov, rozmístění stráží, umístění skladů apod. Po obsazení kasáren měla Kobsinkova skupina postoupit dále do města a obsadit policejní ředitelství, Velitel druhé skupiny Růžička, měl se svými spolubojovníky (z Tišnova a Hrušovan) obsadit zemské vojenské velitelství, hlavní poštu a nádraží. To vše ji mělo umožnit uskutečnit obsazení kasáren a vyzbrojení tamnějšími armádními zbraněmi a uniformami. Současně se počítalo, že se k povstání přidá i většina důstojníků, rotmistrů a značná část mužstva.

K obsazení kasáren 43.pluku v Židenících bylo vyčleněno 350 příslušníků Obce fašistické z Brna-města, Bučovicka a moravského Slovácka, dalších 400 mužů z Hrušovanska a Tišnovska mělo přepadnout kasárna 10.pluku v rámci druhého sledu útoku.

Ona sama doprava pučistů na místo se ukázal jako další problém - sehnat dva autodopravce, jež by byli ochotni odvézt velkou skupinu do Brna. Nakonec byli sehnáni Šušlíkem a Mlčkem v Bučovicích, druhý byl opatřen ve Slavkově pod záštitou odvozu ke schůzi v Brně. V prvním autobuse jeli muži ozbrojení střelnými zbraněmi, v druhém muži vyzbrojení noži či neozbrojení.

Cesta po zavátých cestách trvala ovšem dlouho, než bylo obvyklé. Když oba autobusy dorazily na Klajdovku, muselo osazenstvo obou strojů a pokračovat pěšky, jelikož cesta dále nebyla možná. Rovněž tma celé akci nenahrávala a skupina se musela ve tmě zastavit. Dokonce se jeden z mužů musel vrátit na Klajdovku s dotazem na cestu ke kasárnám!
Po delším bloudění vedoucí skupiny upozornili své muže, že každého policistu a vojáka, na kterého narazí, je nutné odzbrojit. V opačném případě bude ten, kdo neuposlechne, na místě zastřelen. Samotná skupina napočítala s odporem, jelikož jedna polovina posádky kasáren byla již propuštěna do civilního života a tu nahradila směs německých, maďarských a rusínských odvedenců.

„Patrně většina z nich ani nevěděla, co to fašismus je, věděli však, že Gajda, na venkově oblíbený řečník, je fašista.“

První útok měl směřovat na strážnici kasáren u hlavního vchodu. Bylo několik minut před půlnocí, když Kobsinek vydal rozkaz ke zteči kasáren. Nedlouho poté již skupina stála u zdi kasáren. Pod rouškou tmy začal skupina přelézati zdi, když na druhé straně nebyla ještě ani polovina skupiny, ozvala z noční tmy výzva: ,,Stůj nebo střelím" Nabitou puškou držel vojín Jindřich Filzmann na jednoho z pučistů - tím ho až do konce akce držel v šachu, zbytek skupiny se ovšem rozutekl.

Krátce před půlnocí proběhlo střídání stráží. Vojín Rubner si do zimní půlnoci vzal na sebe kožich a vyšel z vytopené strážnice. Převzal u brány klíče a sdělení o klidu kolem. Ovšem pár minut na to se před bránou objevil neznámý civilista a revolverem ho vyzval aby odložil zbraň. Přestože nebyl ozbrojen, otočil se ke strážnici a zvolal: ,,Do zbraně" Pomoc!"

V tu chvíli se objevilo kolem něj dalších 50 pučistů a svrhli ho na zem. Skupina, ozbrojená revolvery, se vydala ke strážnici. Tři pučisté s revolvery vstoupili a vyzvali přítomných pět vojáků aby se vzdali. Přestože se jeden z nich rychle vzpamatoval a pokusil se jednoho z pučistů odzbrojit, byl dalšími dvěma pučisty stržen k zemi. Na odpor se postavil i další z přítomných vojáků, který ohrožoval pučisty bajonetem nasazeným na pušce, vedoucí s revolverem ovšem na něj vystřelil a lehce zranil. Poté byli vojáci obráni o munici a zbraně. Na výzvu o vydání klíčů od skladů nereagovali.

Za několik minut se objevila ve světnici další skupina odzbrojených vojáků, kteří byli přemoženi pučisty, kteří se již vyzbrojili puškami ze stojanů ve strážnici. Již po pár minutách byli pučisté vyzbrojeni armádními puškami s municí a dokonce s několika zajatci.


U budovy technické roty se krátce po půlnoci stále nic ještě nedělo. Přítomný svobodník, konající službu, v tu chvíli měl asi největší obavy z toho, zda i k němu dojde na kontrolu inspekční důstojník. Proto vyhlédl ven, zda již nejde. Místo něj viděl skupinu lidí uprostřed nástupiště, ale díky tmě nebyl schopen poznat, zda jde o vojáky či civilisty. Po prvních výstřelech se rozběhl ke strážnici, ovšem ve dveřích jej zaskočili tři civilisté. Takto pučisté odzbrojili a odvlekli několik dalších vojáků.

V tu stejnou dobu měl dozor i rotná Jandl (náhodou okolností z Bučovic). 10 minut po půlnoci se stavil na inspekční světnici, aby hlásil, že je vše v pořádku. Praporčík Janoušek ho pozval dál (komu se v zimní vánici uprostřed noci taky líbilo). Ovšem sotva se usadil, ozval se na chodbě ruch. Jandl vyběhl na chodbu s cílem zjistit co se děje, byl vyzván pučisty, aby se vzdal a odevzdal zbraň a náboje. Se záměrem zjistit co se děje, vyšel i praporčík Janoušek, a rovněž byl vyzván aby se vzdal. Jandl se ovšem vrhl na pučistu a vyrval mu revolver z ruky. Jandl poté okamžitě vyskočil oknem a vyběhl směrem k plotu, který přelezl. Pučisté na něj zahájili palbu, ovšem natrefili se. Této skutečnosti využil i Janoušek a vyskočil jiným oknem na dvůr s cílem vyburcovat posádku k ostrému poplachu.

Utekl až ke strážnici, kde je ovšem pučisté, vyzbrojeni puškami a revolvery, zadrželi. díky náhodnému výstřelu, po kterém se pučisté ohlédli, využil jejich nepozornosti a vyřítil se ze strážnice, přelezl zeď a utíkal směrem do města.

Vojáci, bez informací co se děje a kdo jejich kasárna přepadl, se pokusili postavit pučistům na odpor kde se dalo. Příkladem je desátník Kindemann, který držel stráž u technické roty. Tam se vyzbrojil puškou a postavil se s výzvou Stát čtyřem pučistům, vedoucím rotného Jandla, do cesty. Položil pušku s bodák jednomu z pučistů na hruď, na což se skupina zastavila, následně byl ale střelen revolverem a ponechán svému osudu na místě.

Ve stejnou dobu se už jedna skupina dostala do ubikací technické roty a odtud do skladiště zbraní. Zde se zmocnili nábojů a jeden z útočníků se dokonce stihl kompletně převléci do uniformy. Dostatek nábojů pučistům zvedl sebevědomí a pálili po každém vojákovi na dvoře kasáren. Jiná skupina začala obsazovat ubikace, dokonce na ubikaci č.13 se pučisté usadili na postele a začali s vojáky rozmlouvat o jejich přidání se na stranu pučistů.

Poručík Janoušek dostal k nedaleké budově poddůstojnické školy, kde vzbudil trubače s výkřikem ,,Poplach!" Odpovědí byla salva fašistů, kteří rovněž vtrhli do ubikací školy. Útočníci vbíhali do místností a vyzývali vojáky, aby zůstali na ubikacích: ,,Zůstaňte v místnostech, je převrat! Dostanete 5kč žold! Okamžitě se vzdejte! Kdo se pokusí dostat ven, bude zastřelen!"

Jeden z vojáků opustil po jeho odchodu místnost, před budovou byl ovšem zadržen. Díky své odvaze ovšem vytrhl jednomu z pučistů pušku, na což mu přispěchali na pomoc další příslušníci poddůstojnické školy. V tom uviděli přibíhat asi dalších 10 pučistů. Vojíni Nedorostek a Heuer vydali povel k ústupu do objektu. Na pomoc jim přiběhl vojín Josef Bárta. Namířil na něj jeden z pučistů, jeho rána ovšem nevyšla. Naopak dostal zásah do hlavy z pušky vojína Nedorostky. Později pučista zemřel během převozu do nemocnice.

Mezitím Jandl běžel po kluzké silnici. Měl štěstí, po 15 minutách zahlédl světla přijíždějícího automobilu, který zastavil. S povelem, aby jej zavezl na Pražskou ulici, kde měl kasárna 10.pěší pluk. Zde zalarmoval nejbližšího důstojníka. Kasárnama se rozléhá ostrý poplach.
Na jiném místě se v téže dobu vrací ze zábavy četař Skřivan. Ke strážnici mu zbývalo několik set metrů, když zaslechl střelbu. To mu nesedělo, v mrazivé noci ze soboty na naděli se nehlásilo žádné cvičení. Rovněž se rozběhl k Židenicím, kde na prvního strážníka, které potkal, vychrlil: ,, V židenických kasárnách se střílí. Něco se tam děje." Na což byl strážníkem obeznámen, že poběží ke kasárnám, zatímco Skřivan měl z blízké budky zavolat na policejní ředitelství. Zde byla zalarmováno policejní ředitelství v Brně, které jako  okamžitou pohotovostní jednotku vyslalo k Židenicím 20 policistů v autech, ozbrojených puškami v čele s inspektorem Hanákem.  Ten si během cesty všiml jako první rozestříleného osobního auta. Věděl, že v okolí kasáren jsou obytné domy, kde bydlí důstojníci. Obešel je a seznámil se situací.

Do kasáren pronikly zadní opuštěnou bránou. Vběhli do budovy, odkud se ozývala nejbližší střelba. Zde přítomný voják je informoval, že všichni pučisté jsou v budově č.13. Okamžitě tam vtrhli a vyzvali překvapené pučisty aby se vzdali. Nabité pušky s bodáky policejního oddílu, mířícící na ně, byl pádný pro pučisty argument poslechnout. Na dotaz ,Kdo střílel?´se ozval přítomný vojín s jednoduchou odpovědí - ,,Všichni!"   Mezitím dorazily další policejní posily, které po krátké přestřelce obsadily hlavní bránu. Nastala honička na pučisty po celém areálu kasáren.


Ladislav Kobsinek


Radola Gajda
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Židenický ,,puč" (1933)
« Odpověď #1 kdy: Srpen 26, 2012, 02:19:45 »
Ve stejnou dobu začali ke svým jednotkám dorážet také armádní důstojníci, kteří bydleli v obytných domech nedaleko. Mezitím policejní oddíly obsazovaly kasárenské budovy. Asi čtvrt hodiny po půlnoci našla trojice důstojníků na strážnici poděšenou stráž beze zbraní. Jednalo se o dozorčího důstojníka pluku, druhého pobočníka velitele pluku a velitele 1.praporu. Hned po svém příchodu vydává tato trojice důstojníků povely k obraně a vedení protiútoků proti pučistům. To jde těžko, jelikož pučisté využívají rozlehlosti nádvoří a půlnoční tmy. Pálí po všem co se hýbe.


Kasárna v Židenicích ve 30.letech

Jenže štěstěna se pučistů nedrží. Armádní jednotky nejenom že získávají početní i materiální převahu, doráží i policejní posily z Brna. Ty, přestože zpočátku pálí naslepo a uvádějí do rozpaků hlavně vojáky, kteří zpočátku považují četníky za další skupinku pučistů, získají na stranu armády a policie výhodu v počtu lidí i zbraní. V tu chvíli byly některé skupinky pučistů zahnány do zákoutí kasáren či odříznuti v budovách. Jiní pučisté se pasí útěkem přes plot kasáren - některým se podaří uprchnout, někteří jsou chyceni policejními jednotkami, tvořící kruh kolem kasáren ve snaze zabránit úniku pučistů.

„Šel jsem z armády pryč a nemohl bych s hrstkou na vojáky…“
„…kdybych byl u toho, Kobsinka bych na místě zastřelil.“ Radola Gajda.

Armádní jednotky začínají prozkoumávat prostory kasáren, jednotky policie zase začínají dělat uzávěry na silnicích a pátrají v okolí kasáren. Policejní reflektor zároveň osvětluje tmavá zákoutí kasáren a napomáhá k odhalení pučistů využívající výhody tmy. Většina pučistů, která neunikla, byla policií a armádními jednotkami zatlačována přes nádvoří k budově velitelství, která v té době stále byla v rukou pučistů. Před rozedněním se vzdalo i 27 pučistů, nacházející se v areálu kasáren. Přestože všichni byli ozbrojeni, po výzvách k odhození zbraně všichni rádi uposlechli. Poté byli odvezeni policejními vozy na Hlavní policejní ředitelství v Brně.

Celá akce k vyčistění kasáren, od příjezdu policie, trvala asi málo přes hodinu. Při finálním pátrání byla nalezena i Kobsinkova šerpa, kterou během útěku zahodil. Většina pučistů se dala na útěk, většinou ke svým domovům. Kobsinek si to zamířil do Brna, kde po různých známých půjčil 700kčs. Společně s dalším pučistou, Duchoslavem Geidlem, se pokusili o útěk do zahraničí.


Gajda byl potrestán (při prvním vynesení rozsudku byl osvobozen, po pozdější revizi na žádost TGM byl Nejvyšším soudem odsouzen k šesti měsícům) za to, že: „o plánované akci věděl a neoznámil to úřadům“.

V neděli 22. ledna 1933 o půl třetí ráno zazněly ze Špilberku čtyři dělové výstřely. Armádní signál pro poplach. V té době ovšem byl puč již téměř potlačen. Výstřely z děl byly pro fašisty, kteří bývali dokonce příslušníky armády, pouze umíráčkem. Celkem 21 útočníků z řad pučistů bylo zadrženo v prostorách kasáren, další v průběhu noci. Zranění vojáci i pučisté byli dopraveni do nemocnice. Jediným mrtvým se stal pučista Semenka, který zemřel během převozu do nemocnice.


Státní aparát se po této události rozhodl vypořádat s pučisty tvrdě, bez ohledu na jejich minulost. Mimo to byli potrestáni i Gajdovi sympatizanti z řad příslušníků československé armády. Přestože se nikdy neprokázalo, že by někdo z nich otevřeně spolupracoval s fašisty proti republice (šlo nanejvýše o slovní sympatie), rozhodovaly vojenské orgány poměrně nekompromisně. Na řadu přišly degradace, finanční postihy nebo převelení.

Samotné pučisty po prvním přelíčení u soudu mohlo ještě hřát u srdce, jelikož si donesli poměrně nízké tresty:
-Kobsinek dostal šest let
-další účastníci přepadení několik měsíců vězení
-Jedenáct osob, mezi nimi i Radola Gajda, bylo osvobozeno

Poměrně nízké tresty můžeme hledat za tím, že soud posuzoval skutečně provedené činy, a ne plány či domněnky. Ovšem objevil se zde tlak ze strany státních orgánů (dokonce i prezidenta republiky T.G.Masaryka). Celou událost začal v únoru 1934 projednávat Nejvyšší soud v Praze, který již narozdíl od jeho předchůdce nebyl vůbec milý: 28. března vynesl nový, podstatně přísnější rozsudek, neboť dosavadní tresty víceméně zdvojnásobil.
-Kobsinek dostal dvanáct let
-další několikaleté tresty vězení
-Radola Gajda vyvázl s šesti měsíci, protože o plánované akci věděl a neoznámil to úřadům



Osudy aktérů ,,puče" po propuštění:
Radola Gajda
jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku, krom toho nějakou dobu bojoval na straně ruských bělogvardějců, 1918–1919 zastával významný post v armádě admirála Kolčaka) a český fašistický politik. V období Mnichovské krize se angažoval ve prospěch obrany ČSR a těžce nesl zradu spojenců. V době 2. republiky byl funkcionářem pravicové Strany národní jednoty. V březnu 1939 se společně s dalšími organizacemi podílel na vytvoření Českého národního výboru, což měla být podle představ aktérů budoucí vláda protektorátu.
Za německé nacistické okupace finančně pomáhal českým letcům prchajícím do zahraničního odboje, intervenoval ve prospěch některých persekuovaných osob a odmítal spolupráci s Němci. Při oslavě padesátin v únoru 1942 vyzýval své příznivce, aby nespolupracovali s německými okupanty. Gajda byl 12. května 1945 uvězněn a v roce 1947 odsouzen na dva roky. V odůvodnění rozsudku se neobjevilo nic, co by svědčilo o jeho kolaboraci s nacisty, odsouzen byl za svou činnost v době druhé republiky, propagaci českého fašismu a přijetí funkce v Českém národním výboru. Zemřel 15. dubna 1948.

Ladislav Kobsinek
Byl členem NOF od roku 1928 a dostal se až na pozici krajského náčelníka NOF.
V čs. armádě dosáhl hodnosti poručíka u 43. pěšího pluku v Brně, ale pro své fašistické názory byl z armády propuštěn. Poté se nějakou dobu léčil v psychiatrické léčebně. Nejvíce je ale znám jako vůdce neúspěšného fašistického puče v Brně 21.-22. ledna 1933 (tzv. Židenického puče). Už během puče, kdy bylo jasné, že nebude úspěšný, odjel z města přes Vídeň do Jugoslávie a poté do Rumuska. Zdejší úřady ho ale vydaly zpět Československu. Ještě téhož roku (1933) se konal soud s účastníky puče a L. Kobsinek byl odsouzen na 6 let. Na nátlak úřadů byl případ souzen znovu v r. 1934 a v něm mu byl trest zvýšen na 12 let.
V r. 1939 kdy byl propuštěn, vstupil do organizace Vlajka. V r. 1944 získal německé občanství. Po válce byl odsouzen na 12 let za kolaboraci. Po propuštění v r. 1957 byl státními úřady odsunut do Spolkové republiky Německo, kde zemřel.

Duchoslav Geidl
Gajdův bratranec a účastník puče v Židenicích. Poté se mu podařilo utéct do Rakouska a Jugoslávie, byl však na žádost čs. úřadů vydán zpět do Československa. Za pokus o přepadení kasárna byl odsouzen nejprve k 6-ti a v následné revizi procesu z 28. března 1934 k 12-ti letům žaláře a peněžitému trestu 20 000,- Kč. Po svém propuštění z vězení v lednu 1939 se dal Kobsinek ihned k dispozici německým úřadům a nadále působil již jen jako kolaborant. Stal se mimo jiné členem nechvalně známých Svatoplukových gard (od počátku roku 1941 dokonce velel druhému fašistickému pluku), obnovené Vlajky či obnovené Národní obce fašistické (neplést s prvorepublikovými organizacemi stejných jmen - za Protektorátu byli doslova proněmecké a kolaborantské, což se o těch prvorepublikových říci nedá - i přes jejich činy).
Od 1. ledna 1944 obdržel německé občanství a sloužil v jednotkách Volkssturmu. Po válce byl za svou kolaboraci odsouzen ke 12-ti letům vězení, propuštěn byl v roce 1957 a ještě téhož roku byl jako německý občan odsunut do Německa, kde v roce 1988 umírá.

Zdroje:
fronta.cz
radolagajda.cz
cs.wikipedia.org
armada.vojenstvi.cz
publikace Tajné heslo - granát
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Thor Herman

  • ČSR
  • Podplukovník
  • Příspěvků: 811
  • Není vždy hříchem neuposlechnout příkazu vrchnosti
Re: Židenický ,,puč" (1933)
« Odpověď #2 kdy: Prosinec 26, 2012, 01:04:59 »
Na doplnění

V.V.  z r. 1933, čl. 25.

ARMÁDNÍ ROZKAZ.
Pochvalné uznání.

Zákeřné přepadení Svatoplukových kasáren pěšího pluku 43 v Brně, provedené v noci s 21. na 22. ledna zločinnými útočníky, bylo v zárodku zmařeno rozhodným zákrokem vojska v kasárnách ubytovaného. Chování přepadených jednotlivců, odrážení útoků a učiněná bezpečnostní opatření svědčí o neohroženosti a rozvaze napadených.

Prokázané vojenské ctnosti jsou příkladem vzorného plnění povinností.

Vyslovuji pochvalné uznání všem vojenským osobám, které svou obětovností a odvahou přispěly k ráznému odražení útoku a zneškodnění útočníků.

Vynikající statečnost a rozhodnost projevili:

Z řad gážistů:
pplk. Jaroslav Herkloc, velitel I./43 praporu,
škpt. František Fremund (správce budov), posádkový dozorčí důstojník,
kpt. František Kopuletý, 2. pobočník vel. p. pl. 43,
kpt. dopl. Josef Šimek, ZVV. Brno,
kpt. konc. Josef Bouček: rázně organisovali a provedli čištění kasáren od útočníků;
prap. Josef Janoušek, kasární dozorčí důstojník, bráně se statečně proti přesile, myslil neustále na to, jak by odrazil útok, a neohroženě organisoval obranu a způsobil první poplach.

Z poddůstojníků a mužstva:
čet. d. sl. Gabriel Jandl, 4. polní roty, dozorčí rotmistr I. praporu, srazil revolver namířený na praporčíka Janouška a byv zadržen, vytrhl se útočníkům a neohroženě přispěl k přivolání posily;
čet. d. sl. Rudolf Klíma, technické roty obsadil telefonní ústřednu a udržoval spojení s vyšším velitelstvím po celou dobu boje;
čet. d. sl. Bedřich Tesař, pomocné roty neustal troubiti na poplach, ačkoli na něj bylo stříleno;
des. Arnošt Laube, 3. roty,
čet. d. sl. Miroslav Jahn, pomocné roty,
čet. d. sl. Karel Skřivan, 2. polní roty,
des. František Augusta, 3. polní roty,
voj. Vavřečka, 4. polní roty,
voj. Rudolf Kasík, pdůst. školy (1. roty),
voj. Jindřich Kretek, technické roty,
voj. Jindřich Filzmann, pdůst. školy: prokázali rozhodnost a vedli si zvláště statečně během boje a při čištění kasáren od útočníků.

Mimo to frekventanti poddůstojnické školy:
voj. Vlastimil Štěpánek, velitel stráže, ačkoliv byl z pistole raněn, setrval na svém místě;
voj. Ludvík Rubner, ač byl ohrožen na životě a přepaden přesilou, způsobil poplach;
voj. Jan Nedorostek, přispěl ohroženému kamarádovi na pomoc a smrtelně poranil jednoho z vůdců útočné skupiny fašistů a tak rozhodl o výsledku boje v obvodu poddůstojnické školy;
voj. Jindřich Kindermann, dozorčí vojín technické roty iniciativně zasáhl s vojínem Barešem, ač neměli nábojů proti přesile, byl při tom těžce raněn.

Očekávám, že v každém případě, kdy bude kýmkoliv ohrožena bezpečnost armády a tím i státu, projeví příslušníci vojska ať jednotlivci nebo vojenské útvary rozhodnost, statečnost a obětovnost, která bude zárukou, že branná moc republiky slní vždy svůj účel, který jest jí dán vrchním velitelem ve Služebním řádě, tj., že vždy obhájí trvání, celistvost a svobodu republiky proti nepřátelům zevnějším, jakož i pořádek a bezpečnost uvnitř státu.

Toto pochvalné uznání vyhlaste všem příslušníkům branné moci.

Čj. 9504-pres./1. odděl. u 26/1 1933.

Zdroj: http://www.hp19.cz/index.php?file=vv
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.

Hrdinství je stav ducha, kdy se chlapci mění v muže. A muži v mrtvoly. Obvykle zcela zbytečně.

JSEM VLASTENEC , JSEM NA TO HRDÝ A OSUD MÉ ZEMĚ MI NENÍ LHOSTEJNÝ

von.erzgebirge

  • Wehrmacht
    Oberleutnant - nadporučík
  • Příspěvků: 432
  • Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 16. května 2009
Re: Židenický ,,puč" (1933)
« Odpověď #3 kdy: Prosinec 27, 2012, 01:48:30 »


Hrob generála Gajdy na Olšanských hřbitovech v roce 2003.
V dubnu 2007 byl vandalsky poničen a posléze opraven.
Budoucnost je jasná. To pouze minulost se stále upravuje.