Autor Téma: Takový normální let  (Přečteno 2543 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Takový normální let
« kdy: Červen 30, 2012, 04:54:07 »
Zvoní budík.
Je ráno.
Nechce se Ti z vyhřáté postele, ale musíš. Jak mnoho lidí nenávidí svůj budík a ranní vstávání.
Máš velké štěstí, že ráno pro Tebe neznamená totéž, co pro ostatní. Ráno máš někdy v poledne, jindy večer. Dnes to bylo v devět hodin.
Venku je pošmourno, prší.
Za malou chvíli zavoní pokojem káva, na plotýnce se vaří v konvici voda pro čaj. Toasty, máslo, džem. Obvyklá snídaně po celém světě. Jedna z mála věcí, která může připomínat domov.
Ranní toaleta, obvyklé holení a připravit potřebné věci k letu do kufru. Doklady, příručka, brýle, licence, hodinky, klíče od bytu. Ještě chvíle času, zkontrolovat ranní poštu a už je skoro dvanáct. U vchodu do resortu máš být připraven v pravé poledne. Po východu z domu ovšem zvedáš hlavu k nebesům a zkoumáš pečlivě oblaka. Jakoby věděla a na chvíli přestalo pršet. Jakmile auto přijelo, opět se spustil liják, jako kdyby teď všichni věděli, že Ty již jsi v bezpečí auta a již nepromokneš.
Část posádky Tě vítá, ostatní vyzvednete cestou na letiště.
Jako obvykle, cesta je zdlouhavá. Nekonečné kolony aut stojících na křižovatkách vyvolávají na tvářích ostatních členů posádky nelibé úšklebky a netrpělivé podupávání nohou na podlahu dává najevo, že časový plán nebude, jako obvykle, dodržen.
Na letiště jste dorazili s půlhodinovým zpožděním. Nepřestává pršet a těžké, olověné mraky, jako kdyby chtěly dát všem, posádce a cestujícím, najevo, že dnes zadarmo nic nebude. Je nutné se připravit na turbulenci.
Začíná obvyklá rutina, tobě tak známá. Počasí, zprávy pro letce (NOTAMy), předpověď počasí, výpočet paliva. Diskuse s posádkou a obvyklé pokyny pro případ nouze. Informace pro posádku o počasí na cílovém letišti, o počasí po trati (bude turbulence a dnes zřejmě silnější než obvykle), doba letu. Domluvené signály a …
… nějaké dotazy? Ne? OK. Můžeme jít.
Děvčata opět švitoří svým jazykem, kterému nerozumíš, muži okolo použijí svůj akcent, připomínající dobu bojovníků Čingis Chána.
V jídelně zasedneš ke stolu a čekáš, až budeš obsloužen. Jsi kapitán a proto v hierarchii tohoto národa Tvé postavení je neslučitelné s tím, aby ses sám obsluhoval ve frontě u výdejního pultu. Dnes, protože jsou volby, byla připravena slavnostní tabule s dobrotami této země. Setkáváš se s tím, o čem jsi dosud jenom četl. Dostáváš zelený čaj, slaný, protože suché počasí tělo zbavuje soli, a s mlékem, ve kterém plave kousek másla. Aby vše bylo dobré a pro hosta z daleké země to nejlepší. (Tvé představy by máslo raději viděly ráno na toastu, než v této tekutině). Ochutnáš, ale seznáš, že Tvé útroby by zřejmě tuto pochoutku nepřijaly a proto raději s úsměvem poděkuješ. Pobavené úsměvy okolo sedících spolustolovníků, Ti dávají najevo, že vědí o neobvyklosti tohoto nápoje a jako cizinec snad budeš s pochopením omluven.
Dostaneš polévku, jídlo, a na závěr opět čaj, pro hosta speciálně nyní již bez mléka a másla, jenom málo osolený. Ten již nemůžeš odmítnout. Popíjíš tedy pomalými doušky a snažíš se najít poetiku v chuti, pro Tebe tak neobvyklou.
Následuje obvyklá bezpečnostní prohlídka, kontrola pasů. Každodenní rutina, které se divíš, protože veškeré okolí užívá výhod bezvízového styku. Pokaždé žádáš, že nechceš razítko do pasu, neboť sem jsi přijel s pasem panensky čistým a nyní, po necelých třech měsících vypadá Tvůj pas, jako doklad cestovatele, který se vydal okolo celého světa. Jsi zvědav, jak dlouho Tvůj pas tenhle nápor razítek vydrží. Možná, že v létě, při návštěvě domova, budeš muset požádat o pas nový.
Konečně v letadle. Opět mnoho lidí, kteří neustále něco chtějí, obvykle podepsat jakési dokumenty. Dojem, že jsi v životě nepodepsal dohromady tolik dokumentů, není nesprávný.
Konečně je vše u konce, dveře zavřeny a vyrážíte….
„Transasian Eight eight five, is ready…“
Povolení, spouštění motorů, pojíždění, vyčkávání před vjezdem na dráhu, až přistane letoun.
„Cleared for také off!“
Motory, dnes na plný výkon, zahučí, pouštíš sevření brzd a letoun se rozjíždí.
V1, Rotate!! Přitažení řídicí páky, lehké zhoupnutí a letoun je ve vzduchu. Zavřít podvozek. Snížit výkon motorům, „točíme na kurs 145 stupňů“. Akcelerace rychlosti. Zavřít klapky a dále stoupat. Stoupat nahoru až k nebesům…
V cestě leží zlověstné mraky, na obrazovce radaru vyplněné červené barvou. Jako semafor na křižovatce. Stop! Tam nesmíte!
Žádost řídicím provozu a točíte doleva, kurs 120. Je dostatečný na to, aby červená barva zlověstného mraku zůstala na pravoboku vzdušného korábu. Dále pokračujete ve stoupání a téměř v deseti tisících metrech se objeví slunce a jasná modř oblohy nad vámi.
Letoun se usadí na své trati a v kabině zavládne úleva. Nejhorší je za Tebou, cestující dostávají jídlo, na které se tolik těšili. Steward Ti nabízí kávu. Chvíle rozhodnutí. Za celou tu dobu, co brázdíš nebe s různými letadly v barvách všech možných společností, zjistil jsi, že v éře globalizace, káva chutná všude stejně. Dávno jsou setřeny rozdíly mezi kávou z Jamajky nebo z Keni. Mezi kávou, kterou upražili u vás doma v Meziříčí, nebo naopak, kávou ze Sumatry. Nyní je to jen hnědá tekutina, kterou je nutno si osladit a dochutit.
S díky odmítneš, tuto lahodnou chuť přenecháš cestujícím, kteří jistojistě na kávu, vypitou ve výši deseti tisíc metrů, nezapomenou.
A opět vidíš před sebou zlověstnou hradbu bílých a šedých kup, tyčí se před Tebou jako val, který je nutno ztéci. Pokud Tvé síly na takový útok nevystačí, překážku raději obejít. Opět si vezmeš ku pomoci radar a raději zvolíš druhou možnost. Chytře využiješ větru z pravé strany, neboť oblet po pravé straně této linie Ti trať zkrátí a Ty ušetříš společnosti nějaký kilogram paliva navíc.
Cestujícím nabídneš krátkou informaci s omluvou, že budou muset sedět na místě, protože případná turbulence by se jim nemusela vyplatit. A raději ať opět použijí bezpečnostní pásy. Předpověď nelhala. Letmým mrknutím oka zjistíš, že dnes to není naposled. A opět si vzpomeneš na bájné pilota z doby Exupéryho, kteří neměli takové vymoženosti, jako radary nebo předpovědi z meteorologického centra ve Fankfurtu nad Mohanem, a Ty se svým letadlem se pohybuješ na východní Asií, tedy neskutečně daleko od tohoto střediska. Již v dobách Tvých začátků se často zjišťovalo počasí pomocí telefonů a přenos map cestou přenosu z družice se v té době rovnal fantazírování, hodné Julese Vernea.
Letadlem to zatřese a zjistíš, že není jiné cesty, než do mraků vletět.
Letoun se probíjí vrstvou oblačnosti, ze které občas vylétneš, aby ses opět ponořil do bílé tmy, kdy máš k dispozici jenom údaje přístrojů, na které se musíš ve všech případech spolehnout.
Po půlhodině letu letoun opět vyklouzne do volného prostoru a Ty si s úlevou oddechneš. Odpovíš na dotaz, jestli může být cestujícím opět nabídnuta káva, jestli již turbulence nebude. Zkoumáš prostor okolo sebe. Nad letadlem, ale též pod ním je oblačnost, občas protrhaná, ale to je neklamná známka větru, který na letadlo občas mívá stejné účinky, jako ruka barmana v Hemingway baru, když ti připravuje nápoj. Připadáš si jako věštěc, kdy se Tě stewardka nevinně zeptá a očekává odpověď, v mnoha případech kladnou, ale navýsost jednoduchou, a Ty neumíš odpovědět. Občas by sis přál mít před sebou skleněnou kouli jako v pohádce, kde by toužebně očekávanou odpověď ve stylu ano - ne jsi uviděl a s klidem mohl odpovědět.
Tento klid zachováš, jsi přece kapitán letadla a zvolíš kompromis. Ano káva může být podávána, ale cestující budou ještě chvíli připoutáni na svých místech. Na tváři děvčete se rozhostí úsměv, cestující budou zabaveni, nebudou se nudit a také jí cesta rychleji uběhne.
Sotva se zavřou dveře, ozve se zlověstně "Crl crl crl…….." . Autopilot byl odpojen, ale ne Tebou, nebo rukou kolegy prvního důstojníka. To se letadlo, ovládáno počítači rozhodlo, když vyhodnotilo situaci. Výsledkem byl signál, že pohoda pro Tebe na palubě končí. Jen jsi zjistil, oč kráčí, opět Cink, cink, (jako v té pohádce „dědečku hříbečku“) a odpojuje se automatické ovládání tahu motorů a pár dalších, pro cestující, prkotin. Ne tak pro Tebe.
Zkoušíš vše možné, co pro tuto situaci připadá v úvahu, neboť v tomto případě Ti stroj mnoho informací nedává. Pouze Ti oznámil výsledek své akce. A tak nezbývá, než stabilizovat let, řídit ručně (ach jo, ještě skoro dvě hodiny letu) a dále zkoumat příručky a postupy, co se dá napravit. Předáváš řízení prvnímu důstojníkovi, který ve svém mladickém nadšení ještě ruční řízení vnímá jako zábavu a Ty se ponoříš do hlubin řídicího počítače, který odmítá poslušnost a postavil si hlavu, že čas odečítat nebude. Chyba je jasná, ale leží někde v útrobách těch kovových bedýnek pod Tebou. Nedá se nic dělat, Zatímco jeden řídí, druhý musí zastat vše ostatní A není toho málo, Výpočty, odhady, sledování množství paliva….
Cestující nic nepoznali, kolega, ač mladý Asiat se snaží a letí vcelku dobře. Ty máš situaci též pod kontrolou, jenom kávu, „my darling“, tu si dáme až po přistání. V této chvíli máme oba dva své ruce naprosto zaměstnány a kelímek s kávou by již nebylo kam umístit.
Jak rád nyní vzpomínáš na všechny ty roky, kdy Ti staří letci dávali najevo, že ještě nic neumíš a ještě se musíš mnoho učit, abys dosáhl stejných kvalit. Učil ses od nich, z knížek a vlastních zkušeností, kdy jsi přemýšlel, s pomocí fyzikálních vzorečků a příruček teoretiků, proč Tě ta nebo ona situace překvapila. Nyní již nepoužíváš stejná slova, mnohdy v angličtině ani nelze vyjádřit vše stejně, jako svou mateřštinou, raději mladému kolegovi napravo ukážeš, že se opravdu musí ještě mnoho učit, aby řešil situaci s přehledem a v klidu. Přiznejme si ale, že občas máš představu jeviště, kdy jsi, bohužel, hlavní postavou děje a samotného příběhu vůbec. Má to též své klady. Můžeš si rozhodnout, jestli v dané situace budeš hrát truchlohru, psychologické drama nebo veselohru. Komedie není blízká Tvému srdci, neboť úmyslné plácání sebou do bláta, aby se publikum smálo, Ti připadá příliš laciné. To vše si uvědomuješ nyní, na nebi dalekých kontinentů, mezi lidmi mluvícími divnou, Tobě neznámou řečí, neustále se usmívajícími, ale Ty již dávno víš, že za úsměvem na jejich tváři je mnohdy schována nejistota nebo očekávání věcí příštích.
Provedeš přípravu pro klesání, pro přiblížení k letišti (divné slovo, že? To je tak, když se překládá z angličtiny. Ale bohužel již nelze změnit, protože mu rozumějí všichni v letectví), pro samotné přistání a také pohyb na zemi. Pokusíš se vysvětlit úlohu svou a posléze též kolegovu, protože zanedlouho přebereš řízení letounu do svých rukou a máš letoun pevně ve své paži. A to doslova.
Přistání probíhá hladce, cestující tleskají, ale dnes, dnes si potlesk opravdu oba dva zasloužíte. Jenom nemůžete před oponou na děkovačku, ještě musíte najít správnou cestu k nástupnímu mostu, cestu označenou písmeny, kterou na Tebe vychrlí řídicí provozu ze vzdálené věže, a ty nesmíš zabloudit, protože by ses potkal s jiným letadlem. Není pro pilota nic hloupějšího, než když na jedné cestě stojí proti sobě dvě letadla a musejí se hledat tahače, protože otočit stroj s křídly jednoduše nejde kvůli nedostatku prostoru.
Na znamení mávače s praporky zastavíš, vypneš motory a oddechneš si.
To, že chlapci z místní světoznámé letecké společnosti Ti moc nepomohou, a že budeš muset absolvovat opět celý, skoro pětihodinový let nazpět domů, s letadlem v tomto stavu ještě netušíš. Usmíváš se, potřásáš si s rukama, které se k tobě natahují, neboť v tomhle koutě světa si s muži s výložkami na ramenou chce potřást rukou skoro každý. Zřejmě, aby měl doma o čem povídat.

Cestu nazpět musíš důkladně promyslet, podmínky lepší nebudou a letadlo nakonec také ne. Po hodině a půl marného bádání celý proces ukončíš, jelikož by ses domů nedostal z důvodu časové tísně, které Ti předpisy ještě umožňují. Noví cestující jsou nabroušeni, protože museli na odlet čekat. Jindy čekáš Ty na ně, ale to jim nevadí, jsou přeci pány, protože si zaplatili cestu a tudíž také Tebe. Jenom přidělávají problémy s překládáním letových plánů a placení penalizací za ně.

Kola podvozku se dotknou ranveje domovského letiště skoro ve tři hodiny a než všichni cestující vystoupí, než vzbudíte spícího řidiče, který mikrobusem rozveze celou posádku do jejich domovů, je téměř ráno.
Uléháš do postele, za okny již svítá a Ty s poťouchlým výrazem ve tváří kontroluješ budík, jestli není nastaven na zvonění. Protože dnes, dnes můžeš spát.
Další let Tě čeká až zítra…….