Debakl s tančíky vzor 33 ukázal, že nemohou plně nahradit tanky, a to ani lehké kategorie i přes pokusy vyzbrojit je otočnou věží. Jelikož československá armáda disponovala pouze osmi kusy prvoválečných FT-17, které zrovna v té době již nebyly nejmodernější, museli naši konstruktéři začít doslova od nuly. Firma ČKD využila zaváhání ostatních zbrojařských firem a předložila armádě návrh projektu lehkého pásového vozidla klasické koncepce. Armáda projekt přijala a umístila prototyp do VLTÚ, kde ho podstoupila testování, kde se ovšem projevují různé technické problémy. Do února 1933 najal v rámci testování kolem 3400km, do března navýšeno na 4000km.
Práce na ověřovací sérii začaly již před rokem 1932, kdy začala výroba v šesti kusech. Po přijetí byl tank objednán ministrem obrany v sérii rovných 50 kusů. Samotná výroba začala v září roku 1933, přičemž armáda začala přejímat první kusy na jaře roku 1935, kdy současně obdržely armádní označení Lehký tank vzor 34 (LT vz.34). Počátkem roku 1936 byla celá série hotova. Evidenční čísla 13490-13539, prototyp 13363.
První série byla hotova až 23.dubna 1934, jelikož dodavatel plechů - Poldiny hutě - dodal plechy pochybné kvality, které po nastřelování praskaly. Ani tehdy nebyly tanky kompletně hotovy, protože do té doby byly vyzbrojovány dvěma kulomety ve věži a v korbě. Definitivně byly tanky vyzbrojeny kulometem a dělem až roku 1936.
Armáda sice tank přijala, avšak poté dodatečně vypsala požadavky, které měly určovat, jak by měly tanky pro ni vypadat:
Kategorie II - tank s pancéřováním o tloušťce 15 mm
Kategorie II a - jezdecký tank pro spolupráci s jednotkami jezdectva a pěchoty, při útoku na nepřipravená obranná postavení, pancíř takovýchto tanků byl specifikovaný - čelní o tloušťce 25 mm, boční o tl. 15 mm
Kategorie II b - tank pro podporu pěchoty s pancéřováním na celém tanku o tloušťce 25 mm
Všechny tyto tanky měly být vyzbrojeny dělem ráže 37 mm a dvěma těžkými kulomety.
Kategorie III - střední tanky s pancéřováním o tloušťce 32 mm a dělem ráže 47 mm, tyto vozy měly sloužit k útokům na připravená obranná postavení a k boji s tanky nepřítele.
Tank byl složen z ocelových profilů, na němž byly přišroubovány či nanýtovány ploché pancéřové plechy, jež byly vodotěsné (do 1 metru). Motorový prostor byl od bojového oddělen 3mm přepážkou, přičemž možnost přístupu k motoru zevnitř umožňovaly dvířka umístěná v ní. Celkové pancéřování o tloušce 8, 10, 12 a 15mm bylo největším problémem tanku, které bylo nedostatečné.
Výzbroj tanku byla dostatečné té době:
-těžký kulomet ZB 35 ráže 7.92mm v kulové lafetě (odměr 20°, náměr -10 až +25°) s počtem nábojů: 2000ks
-těžký kulomet ZB 35 ráže 7.92mm ve věžis počtem nábojů: 2000ks či kanón Škoda A3 ráže 37mm (arm. označení: vz.34ÚV)
délka hlavně: 1458mm (L/39)
hmotnost: 235kg
životnost: 3000 ran
munice (vezená): 60 nábojů
Výkon děla zaručoval proražení 45mm svislého cementovaného pancíře na vzdálenost 500 m. Při sklonu pancéřování o 30° a síle 25mm ho dokázal prorazit na 1000 metrů. Kandence děla byla 15 výstřelů za minutu s dostřelem:
-až 1500 metrů (protipancéřový granát)
-až 4000 metrů (nárazový granát)
Všechny zbraně byly zaměřovány pomocí záměrných dalekohledů. Interiér byl navržen s celkovým ohledem na pohodlí osádky:
-řidič a radista seděli v přední části vozidla na kožených sedadlech
-řidič měl k dispozici dva průzory o rozměrech 300x75mm, chráněné dvěma clonami - ve vnitřní cloně se nacházel periskop, s možností pozorování v rozsahu 25°
Přístup do bojové části vozidla umožňoval poklop velitelské kupole na věži a další v podlaze korby. Kruh věže zabírá celou šíři stropu bojového prostoru o průměru kuličkové dráhy 1 265 mm, na zádi je speciální tunel pro ventilátor chladiče. Pohonná jednotka byla tvořena čtyřdobým čtyřválcovým motorem Praga N-67 o objemu 6082 ccm a výkony 67 HP při 1400 rpm.
Prototyp -
http://forum.valka.cz/files/p2a_identifikace_116.jpg
