Autor Téma: Vzpominky na osvobození Zlína  (Přečteno 18333 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

lizin

  • Wehrmacht
    Gefreiter - svobodník
  • Příspěvků: 20
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #15 kdy: Listopad 27, 2012, 05:13:32 »
Osvobození obce Hvozdná. Toto jsou vzpomínky mé maminky , která to viděla jako sedmileté dítě. V unoru 1945,respektive 4.2.1945 přitáhli do obce němci- organizace Tod,štáb byl u Hefku.Na druhý den,5.2.1945 přijelo  Madarské vojsko,kolem 1000 mužu a 200 koní.Kolem 400 madaru se tu ubytovalo v obci.Byli to násilně odvedení slovenští chlapci, z okolí Košic,mezi nima i muj budoucí strýc-Jožka Ševčík.Tito vojáci zde zustali až do 13.3.1945.29.4.1945 přijelo do obce zase několik německých nákladních aut, a ubytovali se .Povídá se že velitel se ubytoval u Machaličku. Dne 5.5 1945 již je slyšet střelba na Zadkách, v Háji, v Rozepři.Němci měli děla u Větřáku-větrný mlýn nad Štípou,a pálili na Slušovice, odkud šla fronta.Do domu , kde tehdy bylela moje maminka, docházel za dědou, německý dustojník,rakušan ,Vídenák.Nebyl to žádný nacista,děda s ním často hovořil, a taky měl rád děti, říkal , že má doma ve Vídni,taky dvě.Mého strýca Ladislava,coby mrne kolébal na nohou.Prosil jen dědu ,že až pujde fronta , at mu dá civil.On že dá včas vědet kdy mají jít do sklepa, protože budou muset střílet na rusy.To taky dodržel, dostal civil, a už ho naši nikdy více neviděli.Němci, stříleli dělama  směrem na Slušovice,cestu od Větřáku na Osmek, nemohli používat , nebot ta byla pod palbou těžkých kulometu ze Želechovic , od domu Patáku,pamětníci vzpomínuju,že to byl liják svítících střel.Boj o Hvozdou netrval dlouho, ale mamince se ve sklepě zdál celou věčnost.Všichni sa modlili,at to ve zdraví přežijeme, majetek vem čert, jen dyž život náš bude zachován.Střelba pomalu utichala a sousedé se pomalu a nejistě kradli dívat sa ven....co se jako děje.Byla neděle dne 6.5.1945,blíží se osmá hodinna ranní,když uslyšeli volání,lidi rusy idu, na Osmeku su už rusy.Všecko osazenstvo  karé ven, do koša jídlo a hurá na Osmek.Naši bývali tak 200 metru pod Osmekem, tož tam doběhli celí udýchaní, a tam již celé Hvozdná,všichni s košama s jídlem, pitím.Na Osmeku již byli naší osvoboditelé,všichni jásali, plakali, smálise,objímali jeden druhého.Máti vykládala, že ale vojínové chtěli jen vodku, alkohol,a nebyli to Rusové, ale Svobodova armáda,volynáci.Všici měli dlouhé pláště, ušanky a na prsou pepeešky sa bubnem. Po krátkém odpočinku, armáda táhla dál ke Štípě, a na Fryšták.Muj strýc Josef Vodák se k nim s ukořistenou puškou přidal, a coby 22letý mladík táhl se spojaři až do Holešova, kde jej poslali zpět, kontrolovat spojařské dráty.Možná mu to zachránilo život, nebot u Rymic za Holešovem , byli naši spojaři zmasakrováni fanatiky z hitlerjugend. O Hvozdnou padli dva českoslovenští vojáci-Ján Měščko, a Ján Klečko, a jsou zde dodnes pochovaní.Kolik padlo němcu ,nikdo neví,ale koní padlo strašně mnoho . V lese za Osmekem, směrem ke Štípě, jich děda pochoval desítky  Na dvorku , kde tehdá bydlela maminka, přistál granát, ale nevybuchl, a ležel před chalupou,máti měla hrozný strach kolem toho chodit,až to potom vojáci zlikvidovali.A muj strýc jožka ševčík, neodtáhl s madarským vojskem, ale nechal se skovat u našich lidí, vlastně dezentýroval,ale po příchodu rudé armády po osvobození, jej zatkli a odvedli do zajetí , někam k Dačicím, nic nepomohlo že byl slovák, marš,ty vengrejskyj soldat, pul roku jedl jen surovou řepu, spali na poli, mnoho tam umřelo takto zajatých lidí. Do smrti to nemohl Rusum zapomenout, vzdyt mu bylo jen 17 let a do Madarské armády ho vzali násilím. Ale pak po zajetí se vrátil, zustal tady ve Hvozdné, oženil se , a prožil zde svuj život, na Slovensko do Košic se již nikdy nevrátil.

lizin

  • Wehrmacht
    Gefreiter - svobodník
  • Příspěvků: 20
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #16 kdy: Duben 17, 2013, 02:46:15 »
Přináším , další vzpomínky válečné.Je měsíc duben roku 1945,muj tata měl strýca, bratra mé babičky ve Vlachově Lhotě,tam ho babička odvézla,aby ho tam spravili, co se týká výživy,na dědině, to bylo o málo lepší než ve městech.Tatuv strýc sa jmenoval Michal Chromčák,právé valašské dobračisko,chudý,ale srdce na správném místě.Tak tam tata pobýval,vzpomíná na rakouské vojáky wehrmachtu,u strýca měli polní kuchyn a vařili pro vojáky ubytované ve Vlachově Lhotě.Dodnes mám po nich mosazný zapalovač. Vlachova Lhota leží na táhlém návrší, takže je výše ,než ostatní obce,proč to tady vzpomínám,no proto že jednoho obyčejného dubnového dne,přišel z udolí kouř a smrad spáleniště,také bylo slyšet tlumené rány.Lidi to vystrašilo, seběhli k cestě a pozorovali od kud to jde.Mysleli,a taky si navzájem odsouhlasili, že to hoří les někde na ryliskách,nebo ujezdě.Tata vzpomíná jen na černý dým.Po drahné chvíli se občané rozešli po své práci,na pole, do sadu,někteří do lesa.Toho dne bylo 19.4.1945 a ten kouř nebyl požar lesa ale Ploštiny.Zatímco jedni  hynuli v plamenech,druzí vzdáleni vzdušnou čarou2-3km,si šli po své práci, a o hruze na Plostině vubec nevěděli.

Thor Herman

  • ČSR
  • Podplukovník
  • Příspěvků: 811
  • Není vždy hříchem neuposlechnout příkazu vrchnosti
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #17 kdy: Duben 17, 2013, 08:40:01 »
Já přidám vzpomínku na boje v obci Baška. Tak, jak mi je vyprávěla moje babička.
V květnu 1945 se k nim na zahradě po několika dnech bojů usadili vojáci Rudé Armády.  Udělali si tam okop pro dělo (její popis - to dělo bylo velké jako prase) a nahrnuli se do chalupy. Snědli co jim dala, vypili co našli a začali ji plácat po prdeli a vůbec ošahávat. Pak si všimli malého dítěte v kolíbce, mému otci bylo něco přes rok.  Na otázku kde má manžela, odpověděla že neví, že je zavřený v koncentráku. na to zaraženě řekli: nu štož, eto geroj, on napevno věrnut. A od té doby se k ní chovali jako ke svaté. Druhý den babička odešla na pokec k sousedce a mezi tím se ozval výbuch. Na místě děla byl jen velký kráter a mrtví dělostřelci. Půlka chalupy smetená. Co bylo příčinou, se prý nikdy nezjistilo.
Jinak dodám, děda se z lágru opravdu vrátil, i se svým bratrem - tedy mým prastrejdou.  Bohužel, zemřel na následky věznění dva roky po válce. Jeho bratr si pak v padesátých letech odseděl deset let na Mírově. Dožil se roku 1989, odmítl jakýsi metál od Havla a zemřel v klidu a míru.
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.

Hrdinství je stav ducha, kdy se chlapci mění v muže. A muži v mrtvoly. Obvykle zcela zbytečně.

JSEM VLASTENEC , JSEM NA TO HRDÝ A OSUD MÉ ZEMĚ MI NENÍ LHOSTEJNÝ

lizin

  • Wehrmacht
    Gefreiter - svobodník
  • Příspěvků: 20
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #18 kdy: Duben 22, 2013, 05:35:09 »
Ještě takové doplnění ke dni 2.5.1945.Bylo to asi odpoledne, když se moja babička Lidka, rozhodla podívat se dál do centra Zlína.Vzala kolo, a jela od domu Prštné čp.115 po dnešní třídě T.Bati ke správní budově Bata-neboli 21.budova.Když byla asi 200 metru od svého domu,to právě míjela ,po pravé ruce, poštu č.3, která zde byla, ve čtvrtdomku hned u cesty, zahvízala ji nad hlavou dávka z německého kulometu až z Mladcovského kopce, jak jsem již psal v předcházejících článcích.Tyto střely se zaryly do zdi  v horním patře domu.Jedouc dál, sem tam potkavala německé vojáky, jednotlivce, kteří byli zmatení,všude se pekelně ozývá rachot střelby.Teda štastně dojela, až na dlouhou ulici,a chtěla jet až k hotelu Máca, ale tam už to hvízdalo moc, a lidi na ni volali, at neblázní ,at se jde schovat.Zahla teda do ulice směrem k Hornomlýnské, tady mezi domy bylo relativně bezpečno.Zde ke svému překvapení již stálo pár dřevěných vozu,patříc Rudé armádě.Lidi byli vzrušení,nabízeli rusum co mohli,vzrušené hovory prozrazovaly napětí,někteří civilové se snažili vysvětlit něco ruským vojákum.Babička vyrozuměla že někoho hledají,němca, prý gestapáka co tady má bydlet, a má se tady i schovávat.Za chvílu padlo v domě u kterého lidé stáli pár ran,a pak ticho chvílu a pak řev rusu-marš, marš.Němca vyvedli před dum, měl prý  bílou košilu a černé rajtky a vysoké kožené boty.Ruský voják ho nakopl,němec odletěl, a rus ho střelil do zad.Vojáci jej hodili na nejbližší konský povoz,a tento zabitý němec byl pak po ustání palby odvezen na Vršavu, kde byl pohřben.Víme i jméno němce-byl jím Willy Gerlach,jedni uváději že to byl gestapák, v archívu se uvádí dustojník luwtschutzu.Dnes leži na Lesním hřbitově , v odd.německých vojáku.Mám neuplný seznam příslušníku zlínského gestapa,ale Gerlach tam není uváděn,což neznamenná že nebyl gestapákem. kousek ode  dvě ulice  zpátky  v ulici Zarámí,taky se tam opevnili v bytě němci,pár zbylých vojáku wehrmachtu.kterým podle mě byl odříznut ustup.Došlo k boji s postupujícími Rusy,ti tam podle svědku hodili 2 -3 granaty,nepomohlo  to , tak počkali , radiostanicí nebo spojkou poslali  pro dělo .rusové přitáhli dělo, dali šupu do sklepa  a do patra.Řinkot skla, padající cihelný prach,trámoví,omítky a odérstřelného prachu.Během vniká do domu ruští samopalníci,němci nikde,stačli utéct, ale ve sklepě se ukrývala rodina Sikova,bohužel jedna střepina si našla 12letého J.Siku,který byl na místě mrtev,další byli zranění tězce.Tak to jsou takové střípky z boju o město Zlín.

lizin

  • Wehrmacht
    Gefreiter - svobodník
  • Příspěvků: 20
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #19 kdy: Srpen 27, 2013, 12:57:31 »
Psovi psí smrt- je 7.5 1945,lidé ve Zlíně a okolí se radují z nabité svobody.Svítí slunce, stromy kvetou,šeříky voní svou pronikavou vuní.Jetomu tak i na Vršavě pod střelnicí,až do chvíle kdy je v sadě ,nalezena mrtvola ženy.Leží zde již dlouho,mrtvola je celá nafouknutá a černá,ruce a nohy rozhozené od těla, vlasy kudrnaté,na pravé spánkové kosti vstřel o velikosti 10mmm,celé okolí prostupuje typický zápach rozkládajícíseho  masa.V kapse mrtvoly jsou nalezeny doklady na jméno -Marie Poláchová 16 let.Vše je vyfoceno,a zakreslén plánek nálezu těla.Mrtvola bude následně odvezena k pohřbení.Kdo to byla Marie Poláchová ?Byla ze Zlína a byla to konfidentka gestapa,ano již v 16 letech ,se dala na udavačskou dráhu.Za udávaní dostávala 1000korun,protektorátních,navíc udržovala intimní styk s jedním ze zlínských gestapáku, má podíl na zatknutí bratří Londynových z Provodova,kteří byli posledními zastřelenými ve vZlíně před osvobozením.Spolupracovala  s konfidentem Nogolem a jeho ženou,a s konfidentem Ledabylem.2.května po oběde ,odjíždí zlínské gestapo směrem na holešov,jede s něma i Poláchová,na Vršavě jeden vuz zastavuje ,Poláchová vyskakuje i se svým milým,ten ji bere pod paži a vede od auta,něco jí říka,ale vzápětí se muv pravé ruce objevuje pistole, rychlý pohyb  Poláchové hlavě, padá výstřel,Poláchová se kácí a padá do dolíku v trávě.Asi toho věděla příliš,gestapo nepotřebuje svědky.Jedno pořekadlo  říká-psovi psí smrt,a to se v případě Poláchové vyplnilo.Je ironií ,že její jméno se nachází na pomníku  obětí 2.světové války ve Zlíně,svatá prostoto.................................

lizin

  • Wehrmacht
    Gefreiter - svobodník
  • Příspěvků: 20
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #20 kdy: Listopad 29, 2013, 08:46:16 »
17.3.1943-Den kdy gestapo zatklo mého dědu.Děda byl zapojen do Březnického odboje,jen od prosince 1942 do března 1943 zatklo gestapo na 200 lidí.Pro dědu nastal soudný den 17.3.1943,,otec se akorát vracel ze školy z Prštného,  rohový dům kde měl děda dílnu minul a pokračoval dál k Ressum kde bydleli v podnájmu.V puli cesty jej předjelo osobní auto které jelo velmi pomalu dál,dojeli až na konec ulice ,jak byla Kociánova pekárna,tam jela akorát nějaká pani s kočárkem,tak tam to auto zastavilo a ptalo kde bydlí Lizanec,pak se otočilo a vrátilo se k Ressum,vyšli dva chlapi v kloboukách a šli pro dědu ,do bytu.Samozřejmě nastal pláč jak babičky tak mého otce,nic nepomohlo,obleci a sofort s námi.Oba mluvili velmi dobře česky,a při odchodu řekli babině- nebojtese my vám ho vrátíme,samozřejmě lhali,dedu popravili ve Wratislavi 5.3.1944 v 15hod.Dědu odvezli na byvalý soud ve Zlíně, kde byly cely, a vězně hlídali měští strážnici.Tady byli zavření odvážení na gestapo na 1.chlapecký internát,kde byli vyslícháni, mláceni,mučeni, také zde byly cely ale málo.

lizin

  • Wehrmacht
    Gefreiter - svobodník
  • Příspěvků: 20
Re: Vzpominky na osvobození Zlína
« Odpověď #21 kdy: Listopad 30, 2013, 06:13:27 »
Po  zatčení dědy, musela babička chodit každý týden na gestapo se hlásit ke gestapáku Karlu Raškovi, děduv případ šetřil gestapák Kreiger, největší svině ze Zlínských gestapáku.Nosila mu tam čisté prádlo a něco málo jídla, ale  jidlo mu nechtěli gestapáci dovolit, říkali ji že má jídla dost.Pak si náhodou všimla že v registru věznu má děda u jména napsáno-pust.Babča dědu viděla jen jednou,ve městě u obchodu Asso,vyjížděl otevřený anton gestapa, tak jí děda mával,ale to se babina málem složila,protože děduv obližej byl černý,od ran a bití.Dědu převezli do věznice UH.Hradiště, pak do Břeclavi, pak Brno-pod kaštany, zde měl sondergericht-rozsudek ,samozřejmě smrt.Pak byl odvezen do Wratislavi,kde se čekalo na Volsgericht, ten potvrdil smrt.Těch pár lidí co se po válce vrátili do Zlína,říkali babči,jak dědu mlátili, řezali,oni ho němco považovali za Rusa,protože děda měl národnost ukrajinskou, a byl rusín.A ted o tom jak , probíhala pomoc po zatčených a popravených.Ve Zlíně se psalo , jak byli pozustalí po popravených podporováni.............,velké hovno.Gestapo babině zabavilo firmu, sebrali nám veškerou předválečnou kuži v ceně 40000 kč,rádio -phillips,vkladní knížky s usporama,pomoci českých obhájcu,se taktéž nedočkala,neměla dost peněz, tak musela sem tam vozit husu, kačenu,stejně to nebylo nic platné.Děda,byl bývalý zaměstnanec firmy Bata, s vynikajicím hodnocením,myslíte že mu pomohla:?Ve Zlíně ředitel Čipera vybral miliony na partyzány, zatčené,ale jestli se ty peníze skutečně dostaly k potřebným je otázka.Za celou válku nam pomohli jen dva lidé a to Zlínský kněz, který babině přinesl v motlitební knížce peníze a mlynář a pekař Kocian, v noci dal pod okno babině pytel mouky,víte co to bylo? to bylo celé jmění.Tímto je oba velebím, a strašně moc jim  děkuji za lidskost.Po válce dostala  babina  příspěvek od státu na syna 780 kč. jednorázový, s tím že vlast na ně nezapomene.A nezapomněla, tím že otec v učení dostal  kapesné  30 kč, a babině  zebrali vdovský duchod, pak sebrali i dílnu v 48 roce.Muj děda byl v odboji  od roku1940,popraven 1944,čtyří roky,utrap.A pak tu přišli  partyzáni za 5 minut dvanáct,nebo i po dvanácté,co si vyhodně skoupili německý konfiskát ,udělili si si funkce. Za  tohle umírali  naši nejlepší lidé?: