Anketa

Který raketomet je dle vás lepší?

Nebelwerfer 42
47 (53.4%)
Kaťuše
41 (46.6%)

Celkem hlasů: 22

Autor Téma: Nebelwerfer  (Přečteno 44695 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Páter

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 962
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. <br Uděleno: 20. srpna 2007 /> Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #45 kdy: Říjen 16, 2007, 09:55:39 »
Citace
...vražednější a způsobovala jim větší ztráty,už jen tím,že exploze probíhaly nad zemí a měly větší účinek proti živé síle


No tak to je blbost, to by museli mat bezkontaktne radiove zapalovace, co ani dnes nema kazda municia. V tej dobe to mali akurat pokusne PLRS, a to akusticky a radiovy.
Ak máte v ruke kladivo, všetko ostatné
vyzerá ako klinec.

If fire fighters fight fire, and crime fighters fight crime, what do freedom fighters fight?

fík

  • Wehrmacht
    Major - major
  • Příspěvků: 637
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007
Nebelwerfer
« Odpověď #46 kdy: Říjen 16, 2007, 10:43:57 »
On myslí to, že nálož byla umístěna na konci rakety a palivo naopak na špici kvůli udržení směru letu. Prostě to vybuchlo při zemi a nezarylo se to napřed do půdy jako granát.
"Dobrovolníci k obsluze útočných děl vystoupit!"

"Život vojáka od útočného dělostřelectva je krátký, ale smysluplný."

Páter

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 962
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. <br Uděleno: 20. srpna 2007 /> Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #47 kdy: Říjen 16, 2007, 11:07:15 »
Ano, to sa tyka 15cm rakety, nie vsak 21cm, 28cm a 32cm.
Ak máte v ruke kladivo, všetko ostatné
vyzerá ako klinec.

If fire fighters fight fire, and crime fighters fight crime, what do freedom fighters fight?

flak88

  • Wehrmacht
    Stabsfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 247
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. července 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #48 kdy: Říjen 17, 2007, 09:40:34 »
Jen jedna věc je mi divná,proč sověti tolik tajili před Němci kaťuše a měli strach,aby je neukořistili,protože Němci o ně neměli zas takový zájem a sověti by zase měli vědět,že Němci mají něco lepšího.A ono to věděli.Asi je to dáno těmi sovětskými filmy/do roku 1989/,protože tam je všechno sovětské nejlepší a pořád tam jen Němci utíkají,hoří jen německé tanky apod.A stejné to bylo i s těmi raketomety Kaťuša o které vlastně Němci nestáli.Např. u Kurska Němci používali z letadel Hs-290 protipěchotní kontejnery proti pěchotě a obsluhám dělostřeleckýck palpostů.a o něčem podobném se sovětům mohlo jen zdát.Ale to jsem odbočil,použil jsem to jen jako příklad.flak88
flak88

Páter

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 962
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. <br Uděleno: 20. srpna 2007 /> Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #49 kdy: Říjen 17, 2007, 08:06:00 »
Hs-290? Poznam iba Ju-290 a Hs-291. To prve bol dopravny stroj/namorny bombarder, to druhe protilodna strela, ktora ale nebola nikdy vyrobena, iba jej bolo pridelene typove oznacenie. Asi mas na mysli Hs-129.

No a nieco podobne, ako mali Nemci, mali aj Sovieti. Volalo sa to PTAB 2,5KO a okrem crepinoveho ucinku to malo aj prieraznost 50mm (HEAT), teda stacilo to na znicenie Tiger II a bolo to ucinne aj proti nepancierovanym cielom. Il-2 ich uniesol 192 v pancierovanej bombovnici. Okrem toho mali triestive AO-10, ktorych IL-2 niesol vacsi pocet (nespominam si kolko presne, ale urcite aspon 30).
Ak máte v ruke kladivo, všetko ostatné
vyzerá ako klinec.

If fire fighters fight fire, and crime fighters fight crime, what do freedom fighters fight?

flak88

  • Wehrmacht
    Stabsfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 247
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. července 2008
Nabelwerfer
« Odpověď #50 kdy: Říjen 30, 2007, 01:20:21 »
Citace: "Páter"
Hs-290? Poznam iba Ju-290 a Hs-291. To prve bol dopravny stroj/namorny bombarder, to druhe protilodna strela, ktora ale nebola nikdy vyrobena, iba jej bolo pridelene typove oznacenie. Asi mas na mysli Hs-129.

No a nieco podobne, ako mali Nemci, mali aj Sovieti. Volalo sa to PTAB 2,5KO a okrem crepinoveho ucinku to malo aj prieraznost 50mm (HEAT), teda stacilo to na znicenie Tiger II a bolo to ucinne aj proti nepancierovanym cielom. Il-2 ich uniesol 192 v pancierovanej bombovnici. Okrem toho mali triestive AO-10, ktorych IL-2 niesol vacsi pocet (nespominam si kolko presne, ale urcite aspon 30).
Poníženě se omlouvám,psal jsem to z hlavy a na cestě a tak tedy tam má být:Hs-129,které shazovaly protipěchotní kontejnery,nebo pátraly po sovětských tancích.flak88
flak88

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Nebelwerfer
« Odpověď #51 kdy: Říjen 30, 2007, 09:44:31 »
Cca před půl rokem (možná třičtvrtě) jsem dostal od fíka (za což mu znova moc děkuju) materiály k raketometu Nebelwerfer. Jedná se o výpověď jednoho vojáka Rudé armády.



Nebelwerfery v akci, jaro 1942



Autentické vylíčení vlastních prožitků pěšákem Rudé armády. Zkušenost, kterou získal začátkem roku 1942 autor vyprávění, sovětský řadový voják, je možné považovat za příznačnou. Muž byl Polák, jenž se stal po sovětské okupaci východních oblastí Polska občanem SSSR. V pěší jednotce Rudé armády bojoval na středním úseku fronty.



"Náš pluk se v lese zformoval a začal přesunovat na planinu, tedy mimo kryt stromů a houštin. Měli jsme tvořit druhou útočnou vlnu. Na sobě jsme měli jen normální uniformy a pláště, žádné bílé maskovací obleky jsme nevyfasovali. Ty dostala první vlna, jenomže u ní byl k takovému opatření zvláštní důvod. Ti frajírci do sebe neměli nechat střílet jako my; velitel od nich žádal, aby se sněhem nepozorovaně připlížili co nejblíže k německým liniím a pak se na skopčáky vrhli. My měli dokončit to, na co první vlna nebude stačit ? zničit izolovaná místa odporu a linie napevno obsadit.

Z lesa jsme vycházeli v řadách, do kterých nás předtím rozestavili, ale pořád ještě něco haprovalo. Kolem starého a velitelů praporů se bez přestání motaly houfy štábních krys, důstojníci rot a několik praporčíků. Všichni chtěli nějaké instrukce nebo přišli na něco, na co se předtím zapomnělo. Pluk byl sice nový, ale většina z nás už dříve bojovala a zelenáči jsme  žádném případě nebyli.



Kolem panoval poměrný klid. Sem tam bylo slyšet hlasy a občas někde v dálce práskla rána z pušky. Němečtí dělostřelci se do nás nestrefovali a naši nestříleli, protože náš útok měl obránce překvapit. Už jsem se o tom ostatně zmiňoval. Pak velitel pluku mávnul pravačkou dopředu a my se hnuli směrem k německým liniím. Šli jsme pomalu. Poslední mládenci se ještě neodlepili od kraje lesa, když jsem zepředu zaslechl ječivý zvuk, který pořád sílil. Podíval jsem se důkladně k pozicím skopčáků a viděl, jak se tam k obloze ženou pásy kouře. Pomyslel jsem si, že Němci pro své dělostřelce značkují naše pozice a také jsem to svému sousedovi po pravé ruce řekl. Nezdálo se mu to. Podle něj to tam koupilo nějaké letadlo. Za pár okamžiků jsem viděl, že před sloupy kouře letí střely. Hnaly se pěkně rychle, ale přesto je bylo možné rozeznat. Za chvilku byly u nás. Dvě prásky do lesa nějakých dvacet metrů za námi, dvě asi tak stejně daleko před námi, jedna taky tak nějak od nás vlevo a jedna v pravo. Vybuchlo to všechno zároveň, takže to vypadalo, že se do nás obula baterie se šesti děly. To by ještě nebylo nejhorší, zažil sem už horší patálie. I když exploze nebyly nijak slabé ? odhadoval jsem to na ?stopětky? ? nijak moc nám to neudělalo. Jeden moment letěl vzduchem plášť granátu ? bylo to ohnuté jako šlupky od banánu ? nabral jednoho mládence z Moskvy od druhé roty. Párkrát jsem s ním předtím mluvil. Obě půlky jeho těla držel dohromady jen cíp uniformy. Ani nevykřikl. Měl smůlu, že byl poslední řadě zrovna uprostřed.



Nikdo se nekryl ani nezaléhal. Šli jsme dál klidným krokem dopředu. Rozhlédl jsem se po ostatních a na chvíli mne popadl zvláštní povznášející pocit nad silou, jakou naše řady představovaly. A to jsme ještě ani nevystřelili jedinou ránu. Napadlo mě, že Fricové asi mají při pohledu na nás pěkně nahnáno. Znal jsem to z vlastní zkušenosti. Jejich vítězství skončila s prvními mrazy. Před námi se táhly německé zákopy. Byly zamaskované hromadami sněhu, ale táhlé bílé vyvýšeniny bylo místy možné rozeznat i ve spoustách okolního sněhu. Kousek za jejich liniemi se objevily snopy plamenů a po nich zase dlouhé sloupy kouře. A znovu to ječení. Blížilo se to strašnou rychlostí. Tentokrát to vypadalo, že to letí přímo na náš prapor. V příštím okamžiku dopadly mezi nás a na celé bílé pole kolem granáty. Vypadalo, že jich jsou stovky. Bouchly všechny skoro najednou. Rázem bylo po bílé barvě. Do vzduchu vyletěly hromady z ničeho nic špinavého sněhu a hroud hlíny. Dopředu, dozadu ani do stran nebylo skoro nic vidět, ale ještě než to všechno spadlo zpátky na zem, ozvaly se desítky hlasů. Všechny volaly po medrabótnikach (zdravotnících). Sám jsem z toho vyšel dobře. Neměl jsem jediné škrábnutí. Rozhlédl jsem se kolem po ostatních. Skoro všichni sebou praštili na zem. Udělal jsem to také, jinak bych se přímo nabízel německým sniperům. Přitom jsem ale věděl, že když tady ležíme a nehýbeme se, stačí, když to Fricové zmáčknou znovu. Poletí to na nás jako předtím. Zdálo se mi, že to uteklo jen několik vteřin, když se to na nás sesypalo podruhé. A za malou chvilku potřetí. Leželi jsme nekrytí a granáty se na nás sypaly jako uragán. Zmocnilo se mě zoufalství, se strachem to nemělo co dělat. Slyšel jsem svištění střepin a věděl, že to nebude dlouho trvat a nějaká se zabodne i do mne. Přestal jsem počítat salvy. Na nebi nad námi to v jednom kuse ječelo. Všude, doslova všude, stříkal do vzduchu sníh s hlínou a kamením. Ležel jsem tak nějaký čas úplně ztuhlý, se zalehlýma ušima a očima, které se mi samy při každém bližším výbuchu zavíraly. Pak jsem na pravém rameni ucítil úder. Možná to ani úder nebyl, ale moje nervy to tak vnímaly ? rotný, kterého jsem neznal, do mne šťouchal rukou a ukazoval dozadu. Něco na mne křičel, ale nerozuměl jsem ani slovu. Ohlédl jsem se za jeho rukou ? k lesu přebíhaly malé skupinky mužů v hlubokém předklonu. Kývl jsem na znamení, že jsem pochopil. Rozkaz stáhnout se!



Využil jsem jedné krátké přestávky v ostřelování a postavil se na nohy. Pustil jsem se k lesu a čekal, kdy to zase nade mnou zavyje. Většina mužů, kteří běželi přede mnou byla beze zbraně. Svitlo mi, že je zahodili, protože někteří, už v běhu, přetahovali popruhy přes hlavu a odhazovali všechno, co jim překáželo. Někteří z nich v šoku křičeli hrůzou jako znalé děti nebo vyděšené ženy. Míjel jsem vojáky, kteří seděli ve sněhu, třásli se a křičeli. Zdálo se, že je sevřela křeč, něco na způsob padoucnice.



Slova jsou delší než skutečnost. Uběhl jsem pár desítek metrů a už se zase ozval ten děsivý jekot. Němci postřehli, že ustupujeme do lesa a přenesli palbu o kus dál. Kromě salv začaly na kraj lesa dopadat i jednotlivé granáty ? to pálila děla. Exploze jejich granátů jsem důvěrně znal. Od té druhé hrůzy se dost lišily. První řady stromů, ke kterým jsem se spolu s dalšími vojáky uháněl, vyletěly do povětří. Ti, kteří tam doběhli dřív a vzpamatovávali se z toho, co zažili, to dostali naplno. Nebyl jsem od lesa daleko. Plácnul jsem sebou na zem a čekal, až se hromobití přežene. Jakmile vybuchla poslední střela, vyskočil jsem a vletěl mezi pahýly kmenů. Nezastavoval jsem se, ale klopýtal dál, než to sem začne znovu padat. Netrvalo to dlouho. Granáty, nebo co to vlastně bylo, teď nedopadaly na zem, ale explodovaly v korunách stromů. Na zem vystřelovaly desítky střepin. Bylo to, jako kdyby z vrchu pálil kulomet. Nebylo se kam schovat. Bombardování ještě nějakou chvíli pokračovalo, ale pak najednou všechno utichlo. Důstojníci začali vykřikovat rozkazy a za nějaký čas se jim podařilo všechny muže, kteří kanonádu přežili, seřadit podle jednotek. Nato jsme se dozvěděli, že se útok bude opakovat. Tentokrát to začalo práskat hned potom, co první muži vystrčili z lesa nos. /tok se nekonal. Důstojníci ? hlavně ti vyšší ? z toho byli zoufalí. To mě ale nepřekvapovalo. Nesplnění rozkazu ? ten zněl dobýt německé linie ? pro ně znamenalo buď popravu při zkráceném řízení před tribunálem válečného soudu, nebo pomalou cestu s vězněním, vyšetřováním a stejným koncem.



Po třetím pokusu o útok náš už nezbyla ani polovina. Teprve tehdy útok odvolali. První vlně, té která na sobě měla maskovací obleky, se mezitím skutečně podařilo na několika místech prorazit nepřátelské linie. Protože ji ale nikdo nepodporoval, Němci všechny pobili nebo zajali. Jejich pluk měl strašné ztráty a ti příslušníci pluku, kteří to přežili, se s námi nechtěli vůbec bavit. Pro ně jsme byli banda zbabělců, která se nechala zahnat několika granáty. Byl jsem jedním z těch, koho vybrali, aby posbíral všechnu výstroj a zbraně, které vojáci při útěku zahodili. Jako bývalého kanonýra mne zajímalo, čím to do nás Němci vlastně pražili. Úlomků granátů se po poli válely spousty a všechny byly poměrně velké. Vypadalo to, že Němci proti nám nepoužili něco na způsob šrapnelů. (zde má být poznámka, ale bohužel to scanner nezabral) Napadlo mě, že jim šlo především o vytvoření tlakové vlny. Ta měla zabíjet. Podle mělkých kráterů jsem poznal, že střely fungují s okamžitým zapalovačem. Sníh kolem děr byl žlutý a na povrchu byly černé skvrny. Podle úlomků plášťů granátů, které byly nezvykle slabé jsem usoudil, že střely musely v porovnání s jejich celkovou hmotností obsahovat velkou nálož. To jsem nakonec poznal už na poli, když se mi tlakové vlny honily kolem hlavy. Každopádně, ať to bylo čím chtělo, dokázalo to během slabé čtvrthodiny zničit polovinu našeho pluku a ? jak jsem už řekl ? nebyli jsme žádní nováčci."



Omlouvám se za případné chyb při přepisu.

Zdroj mi bohužel zůstal utajen, možná časem dodá fík.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

flak88

  • Wehrmacht
    Stabsfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 247
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. července 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #52 kdy: Listopad 01, 2007, 12:10:56 »
Excelentní.V případě Nebelwerferů šlo právě a hlavně o ten psychický účinek,pak tlakovou vlnu a nakonec střepiny a tak dále.Myslím,že se to s raketomety Kaťuša nedá moc srovnávat.Takový malý předchůdce podtlakových bomb.Raketomety Kaťuša samozřejmě přeoraly stanovený kus pole,lesa,ale šlo se před nimi krýt v podzemních krytech a zvláště v liniích,které byly dlouho statické,byly kryty hluboké.Naopak účinek Nebelwerferů byl podtlakový,tedy účinný i do hloubky.flak88
flak88

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #53 kdy: Listopad 01, 2007, 07:25:35 »
Zkus mi prosím vysvětlit princip podtlakové bomby. A čím se lišily granáty Nebelwerferů od kaťuší. V obou případech to byly rakety s tenkým pláštěm a velkým množstvím trhaviny, které bořily silou výbuchu a tlakové vlny.
"пуля дура, штык молодěц!!!"

pan.sup

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 1506
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 19. prosince 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #54 kdy: Listopad 01, 2007, 09:00:23 »
Liší se to v tom, že je to Německé, proto to musí být lepší. Němci sice válku nevyhráli, ale to je vina zákeřnosti a nefér play sovětského svazu. Šli na smrt po tisících, i když by to vlastně nestíhali obléct a vycvičit. Proto to na frontu chodí nahaté a nevycvičené, což zapříčiňuje takto vysoké ztráty.

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #55 kdy: Listopad 01, 2007, 10:26:20 »
No, občas mi taky připadá, že to je základ argumentace, zejména v sekci Letectvo :-(
"пуля дура, штык молодěц!!!"

flak88

  • Wehrmacht
    Stabsfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 247
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. července 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #56 kdy: Listopad 01, 2007, 08:30:15 »
Citace: "Bambi"
Zkus mi prosím vysvětlit princip podtlakové bomby. A čím se lišily granáty Nebelwerferů od kaťuší. V obou případech to byly rakety s tenkým pláštěm a velkým množstvím trhaviny, které bořily silou výbuchu a tlakové vlny.
Projektily Nebelwerferů explodovaly těsně nad zemí,díky své konstrukci/ráže 150mm viz.Páter/a následky budily dojem výbuchu,který trhá vše živé zevnitř,jakoby podtlakem,nedovedu to tak technicky specifikovat,ale také proto jsem napsal že to budí ten dojem,ne že je to podtlaková bomba.Samozřejmě střepiny,ano,ale jinak 150mm granáty Nebelwerferů moc terén nepoznamenaly.Vaše poznámky národnostního rázu nekomentuji,nemá to s tím nic společného,pane.
flak88

Béďa

  • Wehrmacht
    Leutnant - poručík
  • Příspěvků: 284
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 4. listopadu 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #57 kdy: Listopad 12, 2007, 08:42:50 »
Granáty Nebelwerferů nemají s aerosolovou, či vakuovou pumou co dělat, princip je ten, že se do vzduchu rozpráší výbušnina a následně zažehne, přičemž přetlak střídá velmí silný podtlak, je velmi účinná proti povrchovým cílům. V současnosti nejvýkonější konvenční puma je ruská aerosolová puma , jež je schopna vyhladit vše v okolí 600m od epicentra výbuchu!!



Nebelwerfwra bych spíš srovnával s "váňušemi" což byly kaťuše s nadrážovou hlavicí ráže 300mm, zavedené v roce 1943...

fík

  • Wehrmacht
    Major - major
  • Příspěvků: 637
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007
Nebelwerfer
« Odpověď #58 kdy: Listopad 14, 2007, 04:15:18 »
Citace
Zdroj mi bohužel zůstal utajen, možná časem dodá fík




Jj vzpomínám jak jsem to narychlo fotil z knížky a posílal ti to po ICQ :D

Je to z knížky Válka na východní frontě od Jamese Lucase, kterou už jsem tu několikrát zmiňoval a pochází z ní i věta v mém podpisu. Doporučuju  :wink:
"Dobrovolníci k obsluze útočných děl vystoupit!"

"Život vojáka od útočného dělostřelectva je krátký, ale smysluplný."

Béďa

  • Wehrmacht
    Leutnant - poručík
  • Příspěvků: 284
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 4. listopadu 2008
Nebelwerfer
« Odpověď #59 kdy: Listopad 18, 2007, 02:25:00 »
Budu se opakovat, ale pokud si chcete udělat ucelený obrázek o východní frontě doporučuju knihy D. Glanze (samozřejmě se dají sehnat jak nové ruské publikace, anglické  tak i německé (v nich si ale moc nepočtu.:(), ale člověk se musí vydat do Slovancké knihovny a do knihovny při vojenské muzeu na Žižkově, a samozřejmě si to musí umět přečíst... ).



Právě knihy J. Lucase mi přijdou hodně tendenční, vždyť on píše o východní frontě a téměř výlučně čerpá z německých pramenů!! Právě zmiňovaný Glanz je schopen číst i rusky a použít informace z obou stran.