Autor Téma: Tanky T-34/85 československé armády v letech 1945-1970  (Přečteno 9364 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Tanky T-34/85 československé armády v letech 1945-1970
« kdy: Prosinec 30, 2011, 06:42:51 »
Tanky T-34/85 československé obrněné brigády v SSSR
Roku 1944 došlo k oficiální reorganisaci 1.československého armádního sboru v SSSR a 20. května 1944 oficiálně zřízen 1. československý tankový pluk. 25. července 1944 byla zřízena 1. československá tanková brigáda, počet dodaných tanků ovšem neodpovídal počtu vycvičených osádek. Do Karpatsko-dukelské operace tak bylo nasazeno pouze 11 středních a tři lehké tanky, dále dvě samohybná děla, z nichž o většinu později přišel, přičemž plně bojeschopné zůstaly pouze tři kusy (později bylo dodáno 11 opravených tanků). V únoru roku 1945 dochází k vyhlášení plné bojeschopnosti celé obrněné brigády, přičemž jednotka disponovala následující obrněnou technikou:
-52 středních tanků T-34/85
-12 středních tanků T-34/76
-jeden lehký tank T-70
-dvě samohybná děla/stíhače tanků SU-85


První tanky typu T-34/85 dostala 1.čs. samostatná brigáda v létě roku 1944, kdy převzala tři stroje. O těchto strojích není moc známo, ovšem minimálně jeden kus mohl býti vyzbrojen ještě starou variantou kanónu D-5T. Tanky byly natřeny klasickou zelenou a nenesly zřejmě žádná označení.
Další kusy ve větším počtu se dostaly do výzbroje brigády v únoru 1945, čímž byla doplněna na plný stav. Jednotce bylo celkově dodáno 52 T-34/85. Ve většině případů šlo o stroje z továrny číslo 112 v Gorkém. Většina strojů tak byla vybavena charakteristickou tzv. kompozitní věží. Během válečných událostí ovšem několik strojů prošlo opravou v továrním závodě č.115 v Brjansku. Tím se u brigády objevovaly i T-34/85 s jinými typy věží.

Zbarvení československých válečných T-34/85 tvořila klasická sovětská zelená. Jsou ovšem i případy kdy se na kamufláži zelené objevilo několik hnědých, v zimním období i bílých polí barvy, podle všeho se zřejmě jednalo většinou o pouze typ s dělem ráže 76mm. Označení tvořilo bílé trojmístné číslo (v některých případech lemované tmavší barvou, zřejmě červená či modrá). Ty se objevovaly na bocích a na zádi věže.
Během bojových operací se na strojích neobjevovaly žádné kokardy ani jiné výsostné označení, ovšem opět jsou zdokumentovány vlastenecké nápisy jako ŽIŽKA apod. Ke konci války zůstalo brigádě devět T-34/85, jež byly v polovině května 1945 dodatečně označeny kokardami na přední straně věže (pozn.:modrý klín směřoval nahoru).

Jako doplnění válečných ztrát převzali naši tankisté 15.května 1945 v Drážďanech od sovětských jednotek 42 nových tanků T-34/85. Ty opět byli  zbarveny sovětskou zelenou, ovšem pro přepravu do prahy dostaly na bok věže velké nápisy ČSR. Jedno vozidlo zřejmě dostalo nápis i přes část kruhového znaku.


Přechod na sovětský typ:
IS-2 - k 1.2.1949 vykazovaných 7 kusů, žádný z nich se nedočkal 60.let
IS-3 - zakoupené pouze dva kusy, které skončily jako ,,generálské osobní vozy"
Challenger I
Cromwell IV
Cromwell VI
LT-38/37 (LT-38)
Stuart VI
T-34/76
T-34/85
T-40/75 N (PzKpfw.IV)
T-42/75 N? (PzKpfw.V) - používány pouze jako tahače a vyprošťovací vozidla

To jen k přehledu používané obrněné techniky československou armádou roku 1945. Obněna armády novou technikou byla nutná, po vítězství Komunistické strany Československa roku 1946 ve volbách byla zřetelná stále větší politická orientace našeho státu na Sovětský svaz, což se ukázalo i v armádě. Důstojníci nekomunistického myšlení byli stále častěji odvoláváni pod různými důvody ze svých funkcí. Navíc se zde ukázala potřeba dodávky náhradních dílů pro techniku. V této chvíli ovšem nebyly západní státy ochotny dodávat vojenskou techniku do státu, jehož politické smýšlení nebylo podle jejich představ. Díky tomu se musela československá strana obrítit s prosbou obchodu na sovětské zástupce, zda by byl ochoten dodat československé armádě obrněnou techniku. Jednalo se převážně o tanky typu T-34 s dělem ráže 85mm, kterými disponovala československá strana následujícími počty:

V roce 1945 51 kusů pocházející od 1. čs. samostatné obrněné brigády
V roce 1946 bylo dodáno 65 strojů, jež dopomohli konsolidovat výzbroj nově budovaných tankových jednotek.
V roce 1949 bylo dodáno dalších 114 kusů.
V roce 1950 bylo dodáno posledních 120 kusů tanku T-34/85.

Celkem převzala českoslovernská armáda 350 kusů tanku. Narazil jsem i na číslo 366, ovšem to zřejmě zahrnuje i tanky T-34/76, které dorazily ve stejné době. Většinou se jednalo o tanky různých provedení z různých továren se znaky válečné a těsně poválečné produkce. K dodávce 114 kusů tanku byla se sovětskou stranou podepsána i smlouva o licenční výrobě typu v Československu. Zajímavostí je, že v Sovětském svazu byla produkce tanku zastavena již roku 1946, jelikož se údajně nejednalo o moderní tank. Následně byla do Československa dodána výrobní dokumentace z továrny číslo 183, jež dopomohla k přípravě produkce v ČKD Praha Sokolovo.

ČKD Sokolovo se následně stalo hlavním dodavatelem tanků, na subdodávkách se podílely Škodovy závody v Plzni (motory), SMZ v Dubnici nad Váhom (věže kanóny) a Závody J. V. Stalina v Martině (korby).


Sériová výroba v Československu:
V roce 1948 došlo v Československu k úplnému převzetí moci ve státě komunistickou stranou a následnému příklonu armády na výzbroj unifikovanou se sovětskou armádou. Podle vzoru převzatého ze SSSR zahajuje československá armáda výstavbu tankových divizí jako hlavního bojového prostředku pozemního vojska. Pro tuto výstavbu je však potřeba značného množství středních tanků, jejichž výrobu je schopno Československo díky svému průmyslovému potencionálu zabezpečit vlastní silou.

Roku 1949 získává československá strana licenční práva na výrobu tanku. Byla předána konstrukční a technologická dokumentace, ze závodu N°183. Technickou pomoc zajišťovali sovětští specialisté. Zpočátku se tanky montovaly z dovezených dílů. Později ze součástí vyráběných v ČSR a v SSSR. Dá se říci, že tanky československé produkce byla na vyspělejší technologické úrovni než jejich sovětské či polské protějšky. Nejvýraznější změny československé výroby se týkala na jednu stranu ,,drobností" na druhou stranu to naše stroje určitě povyšovalo na vyšší úroveň. Největší rozdíly a ,vylepšení´se týkala těchto bodů:
- montáž kořistních světel pro jízdu v koloně „Notek“ na stroje dovezené z SSSR a první série vyprodukované v ČKD Sokolovo
 - posunutí velitelské věžičky více vlevo, na levém boku věže se pod touto věžičkou objevuje charakteristický srpovitý návarek
 - montáž světlometu a infrasvětlometu pod společnou krycí konstrukci na čelní pancíř
 - přesunutí klaksonu určeného pro signály pěchotě na levý zadní roh korby a jeho ochrana pancéřovým krytem
 - montáž kompresoru, pro plnění tlakových lahví nouzového a zimního startu, přímo do tanku, vlevo od řidiče
 - do systému chlazení a mazání byly vmontovány „tryskové ohřívače“ princip „samodujná“ lampa – „letlampa“
 - montovány nové čističe vzduchu typu BTI-3, s ejektorovým odsáváním nečistot
- větší chladiče o obsahu 107 l
- místo levé olejové nádrže, další palivovou nádrž, protože pomocný chladič oleje, čs.výroby, na levém chladiči kapaliny, plně postačoval i jako nádrž oleje
 - dodávka paliva byla zabezpečena pomocí lopatkového rotačního palivového čerpadla BNK-12 B a dvanácti plunžrového vstřikovacího čerpadla NK-1
 - hlavní suchá mnohokotoučová spojka „ocel na ocel“ má uspořádání lamel 11 hnacích + 11 hnaných
 - převodovka má 5 rychlostí vpřed a 1 vzad s možností redukce demultiplikátorem
 - použito litinové obložení směrových brzd
- dva přípravky pro upevnění klády k pásům standardně uchyceny na levém boku korby
 - „souprava pro jízdu pod vodou“ umožňující překonávat překážky do hloubky 3.5 m a šířky do 300 m hlubokým broděním standardně jako přídavná výbava vozidla
 - jednorázové elektricky odpalované dýmovnice u ČSLA značené jako MDŠ, nebo další přídavné nádrže, či dokonce sudy s naftou, bylo možno upevnit na univerzální držáky na zádi korby


Ovšem oproti sovětské je to jednoznačně kvalitnější povrchové zpracování povrchu (zejména odlitky části věže) a charakteristický tvar výfuků. Navíc se na našich Téčkách objevoval často bzučák pro komunikaci s pěchotou. Tvar věže vycházel z té, jež byla vyráběna v továrně 183, ovšem v naší produkci bylo jednoznačné posunutí velitelské věžičky směrem doleva. Tím se objevil menší výklenek pod velitelskou věžičkou.


První licenční kus sjel z výrobní linky 1.září 1951, následovaly vševojskové zkoušky, které ovšem byly zkrácené. Již vyrobených osm kusů ale vykazovalo silné technické problémy, které zahrnovaly problémy směrového ústrojí, hlavní spojky, koncového převodu, elektroinstalace.

 
V ČSR se tedy vyráběly tyto verze: - T-34-85 vzor 45
- T-34-85 V tj. T-34-85 K vzor 45 – velitelský
- MT-34 mostní s nůžkovou mostovkou
- VT-34 vyprošťovací na podvozku T-34
- JT-34 jeřábový ( dokonalejší než ruský )
- PCHT-34 protichemický – průzkumný
- PB-34 těžký buldozer

Na přelomu let 1951/52 armáda převzala prvních 81 kusů. Na těch se objevilo přes 280 typů poruch, přičemž plných 250 bylo zapříčiněno špatnou kvalitou výroby. Například na rok 1954 byla naplánována výroba 500 exemplářů, kterou se nakonec podařilo splnit na 100%. Neobešlo se to však zcela bez problémů - kvalita výroby byla stále nízká (údajně ještě nižší než u strojů vyrobených v SSSR), což se týkalo především převodových skříní, pérování podvozku nebo motorů.


Úpravy a speciality našich strojů
Je jasné že se naše produkční T-34 lišila od sovětské či produkční T-třicetčtverky z Polska. Ovšem oproti sovětské je to jednoznačně kvalitnější povrchové zpracování povrchu (zejména odlitky části věže) a charakteristický tvar výfuků.
Navíc se na našich Téčkách objevoval často bzučák pro komunikaci s pěchotou. Tvar věže vycházel z té, jež byla vyráběna v továrně 183, ovšem v naší produkci bylo jednoznačné posunutí velitelské věžičky směrem doleva. Tím se objevil menší výklenek pod velitelskou věžičkou.

V průběhu 50.let se na čelní pancíř vlevo od řidiče montovala německá světla Notek. Světlomety zůstaly ale na původní pozici-na boku korby. Později byli Noteky odstraněny a nahrazeny nočním světlometem. Ten byl umístěn na čelním pancíři se standartním světlometem s ochranným rámem (ovšem vyjímky se taky objevily).
Mnoho čs. T-34/85 mělo pod průlezem u řidiče instalovaný tzv. vlnolam. Na levém blatníku byly úchyty pro vyprošťovací kládu a díky závěsům na zádi bylo možno instalovat dýmovnice MDŠ, sudy s palivem a další.

Část produkce byla přizpůsobena i pro hluboké brodění, čili pro překonání toku do hloubky 3,5metrů (tanky byli lidově označovány jako Řeky). Další změny bylo dosáhnuto v interiéru:
-montáž kompresoru pro plnění tlakových láhví nalevo od řidiče
-do systému pro chlazení a mazání byly montovány ohřívače
-nové filtry vzduchu BTI-3
-chladiče o objemu 107 litrů
-levá olejová nádrž byla nahrazena další palivovou nádrží
-instalace palivového čerpadla BNK-12 B
-instalace vstřikovacího čerpadla NK-1
-drobné změny u spojky

 
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tanky T-34/85 československé armády v letech 1945-1990
« Odpověď #1 kdy: Září 03, 2012, 03:04:32 »
Tanky T-34/85 ve výzbroji československé armády



Export

V Československu bylo v roce 1956 používáno 1 701 exemplářů, v roce 1967 1 120 tanků a na konci roku 1971 ještě rovných 780 kusů vozidel. Z počtu exemplářů je jasné, že se tanků tohoto typu ČSLA zbavovala ve prospěch modernějších tanků typu T-54/55. Velká část tanků T-34 byla po příchodu modernějších strojů vyřazována a jejich osudy končily v hutích, jako vyprošťovací tanky jak v armádním, tak v civilním sektoru.

,,Šťastnější" osudy měly tanky, které byly určeny k exportování do zahraničí, hlavně komunistických zemí a ,,spřátelených" zemí arabského a asijského světa:

-Bulharsko (120 ks)
-Egypt (820 ks ? dodáno do 15.1. 1956)
-Jemen (30 ks)
-Kuba (100 ks prodáno za 1/3 původní ceny, stroje patrně z výzbroje ČSLA)
-Maďarsko (100 kusů v roce 1955)
-Mali (cca 10 ks, stroje patrně z výzbroje ČSLA)
-Mosambik (10 ks, dodáno na počátku osmdesátých let)
-Rumunsko (310 ks)
-Sýrie (120 ks dodáno cca v rozmezí 1955 až 1957, 100 kusů na základě smlouvy z roku 1969)

Mezi další odběratele můžeme zařadit i státy jako Indie a Irák. Celkově se může o exportní výrobu označit produkce z let 1955/56, jelikož všechny tanky vyrobené během těchto dvou let byly vyvezeny do zahraničí.
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/