No. 261 squadron RAF Je poslední den v měsíci červenci. Typický den středomořského ostrova, zvoucí ke koupání více než k čemukoli jinému. Průzračně jasné azurové nebe bez mráčku, vál jenom lehký vánek a očekáván byl další horký den. Mohl to být jeden z dalších běžných dnů obránců ostrova. Teprve až historie ukázala, že v tento den absolvovaly Gladiátory jeden ze svých posledních velkých soubojů s italskými stíhači nad Maltou.
V 09:45 se objevil průzkumný S.79, doprovázený devíti stíhači Fiat CR-42. Hurricany nebyly připraveny, proti italské skupině tedy vystartovaly tři Gladiatory. V jejich kabinách seděli F/O P. Hartley (N5519), F. 'Eric' Taylor (N5529) a William ’Timber’ Woods (N5520). Okamžitě po spatření blížící se trojice stíhačů bombardovací S.79 okamžitě obrátily k ústupu, ovšem italští „Falcos“ se neohrožně vrhli do boje, vědomi si své trojnásobné převahy. První, kdo „schytal“ pořádnou dávku byl bohužel F/O Peter Hartley (N5519).
Sergente Manlio Tarantino mířil přesně a zasáhl přímo palivovou nádrž Hartleyova Gladiatoru. Ten vzplanul jako ohnivá koule a řítil se k mořské hladině. Piloti, létající jenom v šortkách a košili, si možná nebyli vědomi tohoto nebezpečí, které nyní potkalo P.Hartleye. Z letounu sice dokázal vyskočit, ale byl těžce popálen na nohách, paži a na tváři. Nakonec se po dlouhém léčení z následků svých popáleni III. stupně dokázal vyléčit, létání mu však lékaři nadobro zakázali. Vrátil se k RAF pouze k pozemní službě.
William ’Timber’ Woods (N5520) využil chvilkového zaváhání Italů, neboť dle hlášení výbuch Hartleyova letounu byl velice jasný a „působivý“, a povedlo se mu sestřelit velitele italských stíhačů
Capitano Antonio Chiodi (75a Squadriglia). Dopad velitelského CR-42 byl zpozorován zhruba 5 mil na východ od Velkého přístavu. Chioadi byl vyznamenán „in memoriam
“Medaglia d’oro al valor militare", (Zlatá medaile za statečnost). Jak byl tento souboj těžký a zuřivý dokládá hlášení italských stíhačů, kteří tvrdili, že je napadlo nejméně pět nepřátelských Gladiátorů! Kupříkladu
Capitano Luigi Filippi popsal, jak neustále byli velmi divoce atakováni dalšími dvěma nepřátelskými letouny.
V podvečer tohoto slunného dne nicméně na Hal Far zavládla dobrá nálada. Na Maltu dorazila depeše, že :
„..Flight Lieutenant George Burges was advised of the award to him of the Distinguished Flying Cross. The citation stated that he had shot down three Italian aircraft and probably three more…“ Tedy že F/L George Burges obdržel Distinguished Flying Cross. V rozkaze o citaci zaznělo, že udělení bylo provedeno za sestřelení tří italských letadel jistě a dalších tří pravděpodobně. F/Lt. Burges byl prvním z obránců Malty, kdo byl vyznamenán tímto vysokým leteckým vyznamenáním.
Následující den do Velkého přístavu - Great Harbour, dorazila letadlová loď HMS
Argus, na jejíž palubě bylo umístěno dalších 14 letounů Hawker Hurricane. Měly se neprodleně zapojit do bojů na obranu ostrova a k datu 6. srpna 1940 byla ustanovena (obnovena) 261. peruť RAF.
Peruť zahájila svou činnost na Maltě v tomto složení:
Commander
Squadron Leader J.A.F MacLachlan (do února 1941)
’A’ Flight
Flight Lieutenant Duncan W. Balden
Flight Lieutenant George Burges
Flying Officer R. H. ‘Jock’ Hilton-Barber
Sergeant R. J. Hyde
Sergeant E. N. Kelsey
Sergeant R. O’Donnell
’B’ Flight
Flight Lieutenant A. J. Trumble
Flight Lieutenant R. N. Lambert
Pilot Officer Tom Balmforth
Sergeant James Pickering
Sergeant D. K. Ashton
Sergeant Fred N. Robertson
’C’ Flight
Flight Lieutenant J. Greenhalgh
Flying Officer F. F. Taylor
Pilot Officer A. G. McAdam
Sergeant O. R. Bowerman
Sergeant Harry W. Ayre
Sergeant W. J. Timmis
Reserve:
Flying Officer H. F. R. Bradbury,
Flying Officer John Waters
Flying Officer ’Timber’ Woods
Zbývá jmenovat posledního ze zakládajících pilotů
Hal Far Fighter Flight. Je jím F/O Peter Bruce Alexander (RAF no. 40196), který obdržel rozkaz k převelení k jiné jednotce. Na Maltu se později vrátil v řadách 202. squadrony RAF. Bohužel zahynul při letecké nehodě dne 21.ledna 1942 jako Flight Lieutenant.
Než se budeme dále věnovat obráncům Malty, stručně si připomeňme historii „nově“ vzniklé perutě. 261. squadrona RAF datuje svůj vznik ke dni 20.srpna 1918. Vznikla sloučením tří oddílů/letek No. 339, 340 a 341 Royal Naval Air Service ve Felixstowe. V té době používala letadla – létající čluny Felixstowe F3. Hlavní náplní byly lety průzkumu nad mořem a pátrání po ponorkách.
Po skončení WWI byla formálně rozpuštěna ke dni 13. září 1919. Nově zformována byla dne 1.srpna 1940 pro účely obrany Malty. Používala v té době letouny Hawker Hurricane Mk.I (počet letadel byl variabilní 14-17 strojů). Ve stavu perutě v té době byly evidovány též 4 stroje Gloster Gladiator. Peruť používala letiště Luqa (La Valetta), Hal Far, Ta Kali.
Koncem května 1941 byla opět formálně rozpuštěna, přesněji, byla včleněna do právě přišedši 185. perutě RAF, která přibyla na Maltu posílit řady obránců. Formálně opět vznikla 12. července 1941 na letišti Habbaniya v Iráku, přejmenováním a transformací bývalé 137. perutě RAF. Posléze byla peruť přesunuta do Palestiny, k ochraně přístavu Haifa.V lednu 1942 obdržela letouny Hawker Hurricane IIB a přesunula se až do daleké Barmy. Válku 261.peruť ukončila v Indii s letouny Thunderboldt. když byla 26. září 1945 opět formálně rozpuštěna. Peruť používala trupové označení písmeny
WY, a od roku 1944 -
FJ.
Příchodem nové perutě, ale hlavně výkonnějších jednoplošníků se rázem změnila úloha dosud nepostradatelných dvouplošných Gladiátorů. Letouny nyní převážně plnily hlídkové úkoly, dnes bychom mohli říci, plnili úkoly včasné výstrahy. Proti označeným nepřátelským svazům promptně startovaly letouny Hurricane.
Nicméně úvod bojů pro novou peruť nezačal příliš šťastně. 15. srpna 1940 startovaly 4 Hurricany proti svazu 10 bombardérů S.79 a 18 doprovodným stíhačům CR-42. Britům se podařilo sestřelit dva CR-42, ale peruť ztratila svého prvního pilota. Byl jím Sergeant Roy O’Donnell. Jeho letoun byl při dopadu na zem zcela zničen. Tohoto boje se Gladiatory již nezúčastnily.
Ale účast Gladiátorů v bojích nad Středozemním mořem můžeme sledovat stále v rámci
HMS Eagle’s Fighter Flight.
Dne 17.srpna 1940 došlo k velkým soubojům stíhačů FAA s letouny Regia Aeronutica, tedy italským letectvem. Tři Gladiátory, které den předtím přeletěly z letadlové lodě HMS Eagle na letiště Siddí Barrani v Libyi, odtud následující den vzlétaly k patrolám nad flotilou lodí Royal Navy. Že to bylo potřeba, dokazuje série několika náletů na lodě, po sobě jdoucích, kdy bylo napočítáno až 25 bombardovacích letounů S.79. V pilotních kabinách Gladiatorů seděli Commander Charles Keighly-Peach ( N5517), Lieutenant (A) Kenneth Keith (N5513) a Lieutenant A. N. Young (N5567). V průběhu úporného boje se Ch.Keighly-Peach od zbývající dvojice odpojil a působil samostatně. Sestřelil jistě jeden bombardér a druhý pravděpodobně, neboť nemohl identifikovat místo dopadu. Celkově britští stíhači FAA nárokovali 5 sestřelů, Italové potvrdili 4 sestřelené letouny. Nicméně v rozhlase potvrdili mnohá poškození dalších strojů.
22.srpna 1940 Středomořská flotila opět vyplula na moře jako ochrana konvoje. Italové se snažili monitorovat pohyb lodí vysíláním pozorovacích letadel. Jedno z nich, na svou přílišnou zvědavost doplatilo. Commander Charles Keighly-Peach vystartoval z HMS Eagle v Sea Gladiatoru N5517, společně s Lieutenant (A) R. H. H. L. Oliphant v letadel s/n N5567, dostihnout „stín konvoje“, jak začali těmto letounům přezdívat. Nalezli třímotorový Cant Z.506B zhruba ve výšce 6,000 feet nad mořem a promptně jej sestřelil nedaleko Kréty. I když oba britští piloti viděli dva padáky posádky, měli dojem, že letoun na hladinu „nějak“ přistál. V hlášení o souboji se objevilo slůvko „ditching“, nouzové přistání na vodu. Přesto byl italský letoun Ch.Keighlymu přiznán jako sestřelený.
Počátkem září 1940 posílila sestavu Středomořské flotily letadlová loď
HMS Illoustrious, s cílem eliminovat italské síly. Společná sestava letadel z obou lodí podnikla útok na letiště Maritza na ostrově Rhodos, ale tato operace nebyla pro Brity příliš úspěšná. Při ztrátě několika Swordfishů zahynulo 12 členů letových posádek….
Ale vraťme se na Maltu. Začalo září a stíhací úkoly téměř definitivně přebraly Hurricany. A Gladiatory, jako by se „nechtěly vzdát své role“ bojovníků, ještě dne 7. září se zúčastnily bojů s italskou skupinou. Po celou zbývající dobu měsíce však neúnavně křižovaly nebe nad Maltou jako vzdušní zvědové, aby včas vypátrali blížící se nebezpečí. Do bojů se piloti již nepouštěli. Italové přisunuli na bojiště své jednoplošné stíhačky a všem začalo být jasné, že Gloster Gladiator již má „své“ za sebou. Nicméně ojediněle ještě docházelo ke vzletům proti nepříteli, nebo ojedinělým soubojům s jednotlivými nepřátelskými letouny. 25. září 1940 ještě odstartovaly 2 Gladiátory společně se 3 Hurricany „přivítat“ silný svaz Italů, který byl tvořen devíti stíhačkami MC 200. Výsledkem byl sestřel jedné a poškození dvou dalších MC 200, bez vlastních ztrát. Podobný souboj se odehrál též 27. října…..
Den 2.listopad 1940 si Italové vybrali ke svému velkému útoku proti vzdušným silám RAF, které bránily Maltu. Ve 12:20 odstartovalo 6 Hurricanů proti velké skupině 20 bombardovacích S.79, které doprovázelo 11 stíhaček MC 200 ze 71a and 72a Squadriglie a dalších 8 Fiatů CR-42 z 80a Squadriglia. Do nastalé vřavy odstartoval též „B“ flight 261. perutě s dalšími 5 Hurricany a dvěma Gladiatory. Výsledkem střetnutí bylo poškození jednoho Hurricanu, jeden sestřel jistý MC 200 a jeden pravděpodobný téhož typu. Také jeden sestřelený bombardér, o němž dělostřelci z 2. Battalionu „The Devonshire“ pluku tvrdili, že je to „jejich práce“. Gladiator N5530 pilotoval opět F/Lt. G. Burges, který si nárokoval sestřel jednoho CR-42. Škody z náletu byly mizivé. Letiště Luqa, na které v prvé řadě bylo zaútočeno, mělo pouze pobořený hangár a další bomby padaly do polí daleko za letištěm…. Vzhledem k tomu, že téměř celá peruť byla ve vzduchu, nebyl na zemi poškozen žádný letoun.
6.listopadu 1940 vypluly souběžně na pomoc Maltě dva konvoje s materiálem. Jelikož Středomořská flotila očekávala nepřátelskou činnost, HMS Eagle byla posílena dalšími dvěma letouny Sea Gladiator, k dosavadním třem strojům. Šlo o letouny sériových čísel N5513 (trupové označení 6 o F) a N5523. Letadlová loď HMS
Eagle doprovázela konvoj z Alexandrie, s kódovým označením MB8. Jako obvykle, ani on neušel italské pozornosti a „jako obvykle“ za tuto zvědavost Italové zaplatili ztrátou letadla. 8. listopadu ve 12:30h, Lieutenant Nicolls (N5549) a Sub Lieutenant Jack Sewell na své hlídce spatřili a sestřelili italský letoun Cant Z.501 ze 186a Squadriglie R.M., které pilotoval Tenente Paolo Primatesta. Ze sestřeleného letounu byli tři členové posádky, pohybující se na záchranném člunu později, (ale ještě tentýž den), zachráněni britským Sunderlandem.
S největší pravděpodobností se tento sestřel stal posledním sestřelem letounu Gloster Gladiator nad Středozemním mořem.
V průběhu listopadu se ráz bojů na nebi nad Maltou nezměnil. Gladiátory startovaly k průzkumným letům a do boje proti nepříteli Hurricany z 261. perutě. Není cílem popisovat zde souboje mezi stíhači znepřátelených stran, budeme se věnovat pouze dvouplošným stíhačkám Gladiator, tak jak o nich píšeme od samotného počátku. Snad jen lze napsat doplnění, že 26. listopadu 1940 utrpěla peruť další ztrátu. Byl jím Sergeant Dennis Ashton, který padl na Hurricanu při útoku proti svazu CR-42. Stal se doposud třetí obětí vzdušných bojů nad Maltou.
26. až 28. listopadu 1940, v souvislosti s příjezdem obou konvojů k Maltě a tudíž obrovské koncentraci lodí v tomto prostoru došlo k mnoha leteckým bitvám, ve kterých byly poprvé nasazeny z italské strany Junkersy Ju-l87R. Těchto bojů se Gladiatory nezúčastnily. Též v průběhu prosince již není mnoho zmínek o bojové činnosti Gladiatorů nad Maltou.
_________________________________________________
Letouny, proti kterým startovaly Gladiatory a o kterých se píše - odkazy na fotografie:
http://www.pilotfriend.com/photo_albums/images14/24.jpgCANT Z.506 Airone
http://www.pilotfriend.com/photo_albums/images14/6.jpgMacchi MC.200 Saetta
http://www.pilotfriend.com/photo_albums/images14/18.jpgSavoia Marchetti SM.79
http://www.pilotfriend.com/photo_albums/images14/23.jpgCant Z.501 Gabbiano
http://ww2photo.se/air/italy/fiat/00304.jpghttp://ww2photo.se/air/italy/fiat/04279.jpgFiat C.R. 42 "Falco"