Autor Téma: SU-100 v Československu  (Přečteno 6106 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
SU-100 v Československu
« kdy: Říjen 28, 2009, 08:35:38 »
SU-100 v Československu


Na začátku 50.let bylo jednoznačně v československé armádě vidět stále větší akce směřující k nahrazení techniky ze Západu či původní německé či československé předválečné produkce. Již delší dobu byl v závodě ČKD sokolovo Praha a v závodech J.V.Stalina v Martině produkován T-34/85. Zde se zároveň vyráběly i typy MT-34, VT-34 či SD-100. Poslední jmenovaný vydržel v armádě ČSSR téměř 40 let.

Vývoj SU-100
SU-100 jež za války začal vyrábět SSSR navázal přímo na typy SU-122 a SU-85. Na podvozku T-34 byla umístěna bednová nástavba s dělem ráže 85mm ale později kdy byl vyvinut T-34/85 v roce 1943 bylo rozhodnuto o vývoji samohybky s větší ráží.
Základem se stal kanón D-10 ráže 100mm, jež vyvinula kancelář F.F.Petrova.

Základem byl stejně jako u SU-85 T-34, u nějž ovšem byla zvětšena nástavba se šikmým předním pancířem. SU-100 se mnoho kromě kanónu nelišil, ovšem na pravém boku (pohled zezadu) byla zřejmé ,,boule´´.  Bobule byla zde umístěna úmyslně kvůli zvětšení bojového prostoru, aby měl velitel lepší rozhled.
Produkce SU-100 začala v červenci roku 1944 a do konce roku bylo vyrobeno asi 500 kusů. Do konce války v květnu 1945 bylo vyrobeno dalších 700 a produkce SU-100 běžela v SSSR až do konce roku 1947. Celkově bylo v SSSR vyrobeno 2693 kusů SU-100.

V Československu:
Československá armáda dostala první kusy tohoto typu až na počátku 50.let. Ze SSSR bylo dodáno postupně několik strojů pro testy a jako vzory pro licenční výrobu. Ta začala až roku 1953. Ovšem v ČKD Praha Sokolovo už druhým rokem běžela produkce T-34/85. V této továrně vzniklo postupně 129 kusů SD-100. Později přešla výroba do Závodů J.V.Stalina v Martině. Zde do konce roku 1957 vzniklo dalších 641 kusů. Celkově tak bylo v ČSSR vyrobeno celkově 771 kusů SD-100.
Naše armáda přijala do výzbroje ovšem pouze 460 kusů SD-100. Zbylých 311 strojů bylo přímo z výroby vyvezeno do zahraničí. Nejvíce strojů odebralo Rumunsko. Dodávky následovaly i do Egypta. Menší počty se ocitly i v Sýrii,Etiopii či Jemenu.

V ČSLA byla SD-100 umístěna hlavně v praporech samohybných děl mechanizovaných pluků tankových divizí či u tanko-samohybných pluků mechanizovaných divizí. Po roce 1954 se oddíly samohybných děl dostaly i do sestav střeleckých divizí.

Hlavní úlohou SD-100 měla být přímá palebná podpora svazků tanků T-34/85. SD-100 ovšem měly bojovat i jak proti nepřátelským pozicím ,tak i proti nepřátelské obrněné technice. Tuto úlohu ovšem plnily poměrně malou dobu. Na konci 50.let začal v ČSSR výroba tanků T-54 a T-55, jež byli vyzbrojeni taktéž dělem ráže 100mm. Tím byla eliminována výhoda děla ráže 100mm, jež měl SD-100 jako hlavní výzbroj.

Mnoho strojů proto bylo postupně vyřazováno do prvoliniových útvarů či záloh. Mnoho skončilo u školních útvarů, kde vydrželi do konce 70.let. SD-100 z mobilizačních záloh ovšem byli vyřazeny až na začátku 90.let. Nadbytek vyrobených strojů byl za ČSSR vyvážen do ,,spřátelených´´ zemí po dobu 60.let. Tím se vyřazené SD-100 objevily v armádách Maroka a Kuby. Vděčnými za tyto stroje se stali Egypt a Sýrie, jež neustála válčila s Izraelem a trpěla nedostatkem obrněné techniky. Např. Egypt v roce 1967 odkoupil 100 kusů a počet SD-100 v Egyptě vzrostl na 298 kusů.


Rozdíly oproti sovětským bratříčkům:
SD-100 samozřejmě nebyly přesnou kopií SU-100 sovětské výroby, ale byly rozdílné ve více či méně znatelných rozdílech. Např. výfuky nesly stejně jak T-34/85 československé výroby zřetelné prolisy. Na zádi levého boku byl umístěn bzučák pro komunikaci s pěchotou. Na čelním pancíři se nalézalo pro změnu světlo Notek. Ten byl po většinu doby služby bez ochrany, ke konci služby dostal rámový kryt.

Kryt lože kanónu měl čtyři prolisy na boku lože. U československých SD-100 byly výhradně používána plná pojezdová kola. Ovšem když uvidíte původní SD-100 s paprskovými koly, je to zřejmě náhradní z opravy stroje.  Zbarvení SD-100 v československé armádě bylo tvořeno obvyklou barvou khaki. Tu při zimních cvičeních doplňovala smytelná bílá. Náhradní články pásu na korbě byly často přetřeny černou či barvou khaki.

Označení strojů v 50.letech tvořila černá poznávací značka s bílým lemováním a číslem. Značka se často umísťovala na pravou stranu čelního pancíře a na zádi korby. SD-100 v době služby nikdy nenesla taktická čísla či jiné popisky! To se pomalu začalo objevovat až na začátku 60.let  kdy bylo zároveň zavedeno i označení v podobě segmentového znaku na bocích bojového prostoru. V té době se označení objevilo v podobě třímístného, bíle lemovaného čísla.



Zdroj:Modelář 7/2008
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/