Autor Téma: Marburgská krvavá neděle (1919)  (Přečteno 2172 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Marburgská krvavá neděle (1919)
« kdy: Listopad 08, 2011, 09:30:28 »

Republika Německé Rakousko vznikla po první světové válce, kdy se Rakousko-Uhersko rozpadlo. Rakousko, jako nástupnický stát bývalé monarchie, bylo uskupení s převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Ovšem velká část německy mluvícího obyvatelstva bývalého Rakouska-Uherska se nacházela i mimo Rakousko - jedná se o části Jižního Tyrolska a města Tarvisio (Itálie), jižních Korutan a Štýrska na jihu, nyní ve Slovinsku a Sudet, pohraničních oblstí nově vzniklé Republiky Československé.

Vítězné mocnosti Dohody se rozhodly o narušení celistvost Rakouska-Uherska a jeho vymazání mapy. To se uskutečnilo v roce 1918, kdy v říjnu vzniklo Československo (Čechy, Morava, Slezsko, Slovesnko, Podkarpatská Rus), Rumunsko (Sedmihradsko) a Králoství Srbů a Chorvatů (Jugoslávie).

Ovšem ne všude byly nové hranice difinitivně stanoveny a nejednou si jedna ze stran chtěla toto území přivlastnit i za cenu použití vojenské síly. Došlo tak k vojenským srážkám mezi československými legiemi a polskými jednotkami na Těšínsku, bojům mezi Rudými maďarskými revolučními jednotkami a československou armádou. Podobné boje probíhaly i v Polsku, kde německé jednotky Freikorps vedly s polskou armádou velké bitvy o různá území. Podobné spory byly i na Balkáně, kde si na jedno místo dělaly nýroky dva státy či dokonce i tři! 


Nároky na Moribor

Městečko Maribor byl jedním ze sporných bodů mezi Jugoslávií a Rakouskem. Spolkový zákon německého Rakouska, týkající se rozsahu státních hranic z 22.listopadu 1918, potvrzoval nárok na Dolní Štýrsko, v němž se Marburg nacházel, přestože většina obyvatel byla Slované.

V zemích Evropy působily zahraniční mírové komise. Zde přesně americká mírová komise. Mise byla složena z plukovníka Milese Shermana, poručíka Leroye Kinga - profesora slovanských jazyků na univerzitě v Missouri a profesorů Roberta Kernera a Martina Lawrence.

Na cestě do Korutan tato delegace navštívila Maribor, kde před rokem 1914 žilo celkem 80% Rakouských Němců a 20% Slovinců. Většina předních oficiálních míst města byla v německých rukou, rovněž město bylo známo též jako Marburg an der Drau. Podle posledního předválečného rakousko-uherského sčítání lidu z roku 1910 v městě a jeho předměstích Studenci (Brunndorf), Pobrežje (Pobersch), Tezno (Thesen), Radvanje (Rothwein), Krčevina (Kartschowin), a Košaki (Leitersberg) žilo 31.995 rakouských Němců (včetně německy mluvících Židů) a 6.151 etnickcých Slovinců.
 Celá oblast byla téměř celá osídlena Slovinci, ačkoliv mnoho rakouských Němců jako Ptuj (Pettau, 79,39%) nebo Celje (Cilli, 66,80%).

V listopadu 1918 se slovinský major (později generál) Rudolf Maisetr se zmocnil města Maribor a okolí Dolního Štýrska ve jménu Králoství Slovinců, Srbů a Chorvatů, předchůdce známější Jugoslávie.
Dne 23. listopadu 1918,Rudolf Maister a jeho vojáci odzbrojili a rozpustili Schutzwehr, slovinsky: Zelená Garda, neboli bezpečnostní síly, vedené Mariborskou městskou radou.  Maister obsadil několik měst a vesnic na sever od řeky Mur, včetně Lichendorf, Bad Radkersburg , Mureck a Marenberg.

Dne 31.prosince 1918 Maisterovy jednotky uvěznil 21 pozoruhodných Mariborských občanů německého etnického původu.


Rudolf Maisetr

Masakr

Celkově se rozsah i důvody masakru v Mariboru dosti liší. Většina zdrojů se ovšem shoduje, že dne 27. ledna 1919 delegace, mise vedená Miles Shermanem, navštívila Maribor. Zde zjistil, že většina tisícového průvodu, který se sešel na náměstí Mariboru, mává vlajkami německého Rakouska. Mnoho z nich zdobilo i okolní budovy. Podle německé stránky se na náměstí sešlo kolem 10 000 lidí - demonstrantů, jež zpívali německé vlastenecké písně a byli oblečeni do svých národních úborů.

Skupina dvaceti vojáků, pod velením Maistera, byla umístěna v přední části radnice, přičemž byli vyzbrojeni opakovacími puškami a bajonety. A zde se informace rozcházejí - podle všeho měli vojáci pod Maisterovým velením začít střílet do davu. Bez jakýchkoliv provokací, navíc na neozbrojené civilisty.

Celkem palbou Maisterových mužů mělo přijít o život 13 lidí, dalších 60 mělo býti různě zraněno.
Slovinci zase tvrdí, že palbu zahájili až poté, co jeden z rakouských občanů vytáhl osobní revolver směrem na slovinské vojáky. Vojáci poté opětovali palbu. Výsledkem bylo 11 mrtvých. 


Následky

Následného dne, 4.února 1919, Rakousko zahájilo vojenskou ofenzivu s cílem opětovně získat pod kontrolu (samozřejmě svou) regiony v Horním Štýrsku, jež do té doby byly pod kontrolou Rudolfa Maistera.
Příměří bylo dohodnuto 10.února 1919 bylo podle základu francouzské mise vyhlášeno příměří.
13. února 1919 byla uzavřena mírová dohoda a Maisterova vojska ustoupila z Horního Štýrska.

Navíc bylo v oblasti, podle LeRoye Kinga, člena mise, dosti nevysvětlených skutečností:
-většina slovinské populace ve Štýrsku vyslovila zájem zůstat v Rakousku. Smlouva Saint-Germain-en-Laye ovšem jednoznačně přiznala, že maribor zůstane pod kontrolou armády království Srbů a Chorvatů.

Odpovědnost za palbu v Mariboru nebyla nikdy definitivně vyřešena, proto byla pouze připsána Rudolfu Maisterovi, jež byl od té doby v německy mluvících zemích znám též jako ,Řezník z Mariboru.´ Ve Slovinsku je naopak oslavován jako hrdina, přičemž na ulicích nechybí čestné názvy či jeho pomníky.

Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/