Autor Téma: Recenze: Petlyakov Pe-2  (Přečteno 2184 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Filip Junek

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 316
Recenze: Petlyakov Pe-2
« kdy: Říjen 18, 2011, 06:42:07 »
PETLYAKOV PE-2

Výrobce: Airfix
Měřítko: 1/72

První dojmy:

Jsa okouzlen počinem Bf 110, sáhl jsem velice rád po tomto kousku, neposlouchajíc varování prodejce v krámě, že se i tak jedná o starý kit, jen s krabicí v novém kabátě. Mimochodem moc hezké provedení ilustrace – Pe-2 v ostrém letu odhazujíc pumy, stíhaný skupinkou německých stíhaček... Navíc tenhle model pro mě vlastně vybrala moje slečna, když jsem váhal mezi pěti dalšími. Takže vlastně taková srdeční záležitost ještě ke všemu.

 Doma jsem zjistil, že se opravdu jedná o starou verzi stavebnice se vším všudy. Bez balení do pytlíčků, návod nic moc, obtiskový aršík na starém papíře. Kvalita výlisků se mi zdála všelijaká sem tam i s otřepy (pilníky budou mít posvícení), ale snad to bude držet u sebe. Docel s obavami jsem sáhl po čirých dílech, jestli s těmi bude problém, tak to se mám na co těšit, protože ty jsou na letadlech zrovna jedny z nejdůležitějších. Navíc dle Poviedkárovy rady jsem si je pečlivě uschoval, aby nedošlo k nemilé ztrátě překrytu. Nevadí, pustím se tedy do stavby. Sice se smíšenými pocity, ale dobře. Snad to nějak půjde.

Letoun není nijak stavebně obtížný jako záludný a jen se musí postupovat přesně dle návodu, protože chybu vám to zase tak snadno nepromine. Kromě toho se některé čiré díly lepí už přímo do trupu, když ještě nepřišlo na barvení. Stavba začíná klasicky pilotní kabinou, kde je místo pro pilota a zadního střelce. Jejich figurky s amputovanýma nohama jsou však poměrně dost detailně provedeny, a to skoro dragonovskou pečlivostí! Až mě to překvapilo, na to, že jde o model starých sérií. Kabina jde složit bez větších problémů. Nezapomenout nabarvit! Ale tak to snad nemusím ani říkat, natož připomínat. Jen je škoda, že v aršíku nevyzbylo místo pro obtisk palubní desky. Škody, byl by to pěkný doplněk. Jen pozor, když slepíte stanoviště kulometu, musíte jej buď něčím podložit, nebo nějak ohnout do úhlu 45 stupňů. Když ne, zajistíte si jeho splynutí s trupem.

Když už je řeč o něm, tady jsem zaznamenal poměrně velký nedostatek. Jedna ze dvou půlek po sesazení vytvoří nepříjemný schod! Nezbrousíte to ať děláte co děláte-akorát si přiděláte práci. Buď to fakt nejde, nebo jsem přes letadla neschopný. Od každého něco asi. Navíc se do trupu aplikují dosud netknuté čiré díly. Jedná se zejména o průzory na bocích a to ještě tak pitomě umístěné, že jsou na rozhraní světlé modré barvy na spodu a zelené na vrchu. To stejné platí o proskleném dnu „čumáku“ letadla. Takže si to předbarvěte tou bleděmodrou, abyste zjistili, že ze začátku se na váš šklebí odporně flekatý kit. To se pak spraví, ale až úplně na konci, no...

Pak mě čekala montáž křídel. Ty jdou k sobě výborně, žádná těžká práce s nimi nebyla. Na křídla se pak usadí motory. Do motorů pak připevníme podložku pro šachty podvozku. Ty pro mě byly opravdovou záhadou. Ono přeci pojezdová kola zapadají do motorových gondol jakoby dovnitř. Takže tady jsou šachty zaslepeny tou podložkou, do jejíchž zděří se zasune zkompletovaný podvozek. Eh...PROOČ?? S tím se dalo hrát si, a né to zafláknout kusem plastu... Škoda, no...  Na spodek křídel pak přijdou pumové závěsníky, ty jsou celkem dobré, lepidlo je nerozleptá. Na ně pak přijdou miniaturní čtyři kousky pum. Tuším, že by to mohly být FAB-250. Křídla pak k trupu dosednou bez problémů, jen se trošku musí ubrousit okolí dosedacích plošek, aby to bylo vše opravdu v pořádku. Když už jsme u těch křídel, pojďme se podívat na zadní plochy. Tam je asi trošku konstrukční chybka, protože jedno z kormidel je prostě šikmější, ať děláte co děláte. Teda ne moc, ale je to trošku vidět.

Nakonec chybí model už jen nabarvit. Na výběr máme dvě schémata, a to klasické sovětské zelené. To jsem zvolil já, nebo šedo-šedé s českými znaky (!!). Dost jsem váhal, ale ta šedá mi přišla vedle Bf 110 fádní a navíc by tam byla stejná letadla. Takže jsem sáhl po té sovětské zeleni. K tomu jsem použil pouze dvě barvy, revellku 65 matnou a na spodek číslo 49. Jako takové ty serepetičky jako podvozkové nohy vezměte hliníkem, je to tuším číslo 66. Nebo 99 :D Obtisky jsou přeci jen dobré. Z papírku jdou rychle, netrhají se. To je výhoda oproti té nové řadě. Tam se sem tam trhly. Jen škoda, že výrobce neudělal možnost nějakého propagandistického nápisu, nebo aspoň bílého blesku.

Když se na to tak koukám...obavy o ničemnosti „starého“  kitu byly tedy liché. A je tomu tak dobře, protože jsem s ním strávil hezký víkend a docela mě to motivovalo, že bych si i zase nějaký koupil. Řekl bych, že ostře sledovaný poměr cena vs. výkon tu modeláře potěší, protože řádově za „kilčo a kousek“ dostanete slušný kousek do sbírky...



Příště: Sd.Kfz. 184 Elefant. (konečně něco s pásama taky!) :-P

Fíla
They have nothing in ther whole imperial arsenal that can break the spirit of one Irishman who doesn't want to be broken
 
-Bobby Sands