Autor Téma: Nálet na Poltavu  (Přečteno 5269 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Nálet na Poltavu
« kdy: Září 26, 2011, 09:50:43 »
Nálet na Poltavu

Situace na podzim 1943 nevypadala pro Německo dobře. Strategická iniciativa na východní frontě byla definitivně ztracena a Wehrmacht sváděl již jen ústupové boje (ač obratně), ve Středomoří se Spojenci vylodili v Itálii a invaze v severní Francii bylo na spadnutí. Přesto nebyl Stalin a Spojenci spokojeni. Chtěli zvýšit tlak na Německo. Zejména Stalin si Rooseveltovi pravidelně stěžoval, že veškeré válečné úsilí nese sovětský lid a požadoval otevření západní fronty.
V té době generál Henry Arnold, velitel 8. letecké armády, navrhl tzv. „kyvadlové bombardování“. Letadla B-17 by nemusela podnikat dlouhý let zpátky do Anglie či Itálie a využívala by sovětských letišť na Ukrajině. Tak by byly cíle hluboko na Německém území lépe dostupné, navíc by Říše mohla být bombardována jak cestou na Ukrajinu tak cestou zpátky. Krom toho Arnold doufal v přesun stíhačů Luftwaffe na východ před zahájením invaze v Normandii.
Jak se k tomu stavěli čelní představitelé? Roosevelt byl nadšen, Britové souhlasili spolupracovat, ale vlastní jednotky nepoužijí a Stalin… Stalin byl jako vždy podezřívavý. Nechtěl na svém území cizí jednotky a už vůbec ne na neklidné Ukrajině. Nakonec však v „principu“ souhlasil. Nicméně sovětské průtahy a byrokracie způsobily, že „kyvadlové bombardování“ s krycím názvem Frantic nezačalo do června 1944.



Politický význam
Bombardování Německa nebylo jediným cílem Spojenců. Roosevelt doufal, že se mu podaří vybudovat vzájemný vztah důvěry, na který bude moci navázat po porážce Německa. Doufali také, že se jim časem podaří rozšířit své pole působnosti a budou moct bombardovat japonské ostrovy ze SSSR. V neposlední řadě se snažili vzbudit v očích Sovětů dojem, že vyvíjí maximální úsilí k porážce Třetí Říše.
Naopak Stalin měl opačné tendence. Na svém území cizí armádu nechtěl a o nějakou bližší spolupráci neusiloval. „Sovětské Rusko chovalo k Američanům hlubokou nedůvěru a nemělo žádnou snahu svůj postoj změnit, vyjma těch případů, z kterých jednoznačně profitovalo,“ tvrdí Glenn B. Infield, autor knihy The Poltava Affair.
Jak už bylo napsáno výše, svou roli zde hrálo i umístění základen na neklidné Ukrajině.

Logistika operace
Sověti svolili k použití tří letišť na Ukrajině. První z nich, Pirjatin, se nacházelo nejblíže frontě a z toho důvodu bylo vybráno pro stíhače. Pro upřesnění dodám, že Pirjatin se nachází asi 160 km od Kyjeva. Dalším letištěm byl Mirgorod a Poltava. Poltava byla největší a společně s Mirgorodem sloužila pro bombardéry. Velením nad celým průběhem operace byl pověřen generálporučík Carl A. Spaatz.
Nejdřív však musely být základny znovu vybudovány. Němci totiž po ústupu během září nechali letiště v troskách. Hangáry a především pevné přistávací plochy pro B-17, to vše na letištích chybělo. Tyto stroje potřebují alespoň míli dlouhou dráhu ke vzletu, v Poltavě však nejdelší měřila asi půl míle. Místo betonu tak byly použity ocelové pláty.
Sověti dodali pracovní sílu (k úžasu Američanů především ženy) a Američané dodali materiál. Ten byl dopraven buď lodním konvojem do Murmansku a poté po železnici do Poltavy a nebo letecky přes Teherán. Sověti zásobili své spojence masem a zeleninou.


Ocelové pláty použité v Poltavě pro prodloužení vzletové plochy

Maximální povolený počet trvale sloužících vojáků byl Sověty určen na 1200 mužů. Větší problém, který se měl stát později kamenem úrazu však nastal při zabezpečení letišť. Sověti odmítli, aby si ochranu dělali sami Američané (roli hráli nejspíš především politické důvody, ale věřím tomu, že svou roli sehrál fakt, že by došlo k mnoha „mylným“ sestřelům na obou stranách). Tím bylo myšleno jak protiletadlové dělostřelectvo, tak noční i denní stíhači (Jak-9).
Na problém bylo zaděláno…

Operace Frantic
První kyvadlové bombardování pojmenované operace Frantic Joe, bylo zahájeno 2. června 1944. Operaci měla původně provést 8. letecká armáda, ale vzhledem k chystajícímu se vylodění v Normandii byla úkolem pověřena 15. letecká armáda v Itálii pod velením generálporučíka Ira C. Eakera. Situace se však za posledních 6 měsíců, tedy od doby kdy začala být operace plánována, výrazně změnila. Rudá armáda postupovala rychleji než se očekávalo, Wehrmacht byl zatlačen do Polska a Rumunska. To oddálilo frontu od letišť v Poltavě, což snížilo vojenskou hodnotu operace. Především to pak dodalo sebevědomí Sovětům, kteří si byli víc než kdy dříve jisti vítězstvím. Všechny tyto aspekty ovlivnily ochotu Sovětů jednat s Američany.
Vraťme se však k samotné operaci Frantic Joe. Již víme, že 15. letecká armáda vzlétla ze svých základen v Itálii. Původně chtěl generálporučík Eaker bombardovat cíle v Lotyšsku a Polsku, které byly mimo dosah amerických bombardérů, ale Rusové tyto cíle neschválili. K bombardování tak byla vybrána železnice v Maďarsku, která nebyla tak vojensky významná, ale nic jiného Rusové neschválili. Ne náhodou se tento cíl nalézal ve stejné vzdálenost od italské a sovětské fronty. Důvod byl jasný: Stalin nechtěl, aby si Američané jakýmkoli způsobem přisvojovali úspěchy na východní frontě.
Navzdory chladnému přijetí od sovětské prokuratury byly vztahy mezi sovětskými a americkými vojáky více než dobré (jistě tomu napomohl i sovětský ženský personál). Na místě se sešlo mnoho sovětských i amerických korespondentů a Stalin nebyl vůbec nadšený z historek o tom, jak Američané pomáhají vyhrát válku na východě.
Samotného náletu se zúčastnilo 130 B-17 a nespecifikovaný počet doprovodných stíhačů P-51.

Krátce po přistání odcestoval Eaker do Moskvy k projednání detailů operace. Spaatz chtěl nechat 15. leteckou armádu v Rusku alespoň do zahájení invaze v Normandii, neb doufal v odlákání sil Luftwaffe na východ, aby čelila této nové hrozbě. 6. června 1944 (den operace Overlord) vzlétla americká letadla z letišť na Ukrajině k útoku na rumunské letiště. Generálporučík Eaker se vrátil společně s 15. leteckou armádou zpět do Itálie 11. června a cestou opět bombardovali letiště na severovýchodě Rumunska.



Operace Frantic Joe byla shledána jako obrovský úspěch s „obrovským momentálním a dlouhodobým významem“.  Momentálním úspěchem bylo otevření třetí vzdušné fronty pro bombardování vnitrozemí Německa, z dlouhodobého hlediska to byl velký krok k navázání dobrých vztahů se SSSR.

Jak se ukázalo tak Frantic Joe byl vrcholem celého projektu. V další fázi podíl 15. letecké armády prakticky ustal a hlavní tíhu nyní nesla 8. letecká armáda.

Poltavská katastrofa
Druhá operace s názvem Frantic II byla zahájena 21. června 1944 pod velením 8. letecké armády plukovníkem Archiem J. Oldem Jr.. Z leteckých základen v Anglii byla Poltava vzdálena více než 960 km a tak byly na B-17 instalované tzv. tokijské nádrže. Skupina obsahovala 114 B-17 a 70 P-51 a cestou do Poltavy bombardovala rafinérii jižně od Berlína.
Němci však měli plán. Skupinu sledoval osamělý Bf 109 (jiné zdroje hovoří o Ju 88 či He 111), kterého si Američané všimli za Varšavou, ale při pokusu doprovodných stíhačů o sestřelení unikl messerschmitt vždy do mraků. Německý pilot odvysílal údaje na velení a následně vzlétl do vzduchu průzkumný He 177 z jednotky 2./(F.)100, který fotografoval skupinu na letištích na Ukrajině. Američtí stíhači chtěli zasáhnout, ale nedostali od Rusů povolení.
Fotografie byly předány velitelství Luftwaffe v Minsku, kde také v 20:45 odstartovalo 150 (dle jiných zdrojů jen 75) bombardérů He 111 a Ju 88 z jednotek KG 3,4,53 a 55, ke kterým se cestou připojily stíhačky Bf 109 a Fw 190. Při překročení fronty se setkali s odporem několika Jaků, po sestřelu jednoho z nich byl však zbytek odehnán.
V čase 00:30 22. června 1944 německé bombardéry osvítili cíl a o deset minut později začal útok. Po téměř dvě hodiny bombardovala a ostřelovala německá letadla nehybné B-17. Protiletadlová obrana vypálila do vzduchu na 28 000 ran střední a velké ráže aniž by sestřelila jediný německý letoun. Do vzduchu vzlétlo pouhých 5 sovětských stíhačů.
Německým bombardérům se podařilo kompletně zničit 43 B-17 a poškodit dalších 26. Odepsáno bylo 15 Mustangů. Kromě toho byl zasažen sklad s 450 000 galony vysokooktanového paliva a muniční sklady. Nutno poznamenat, že Luftwaffe bombardovala s nezvykle vysokou přesností. Dle dopadu bomb šlo zcela jednoznačně určit, že cílem byly právě létající pevnosti B-17.
Posádky odvedli skutečně precizní práci: „ Od zahájení operace Barbarossa jsme se takhle dobře nebili. V této noci jsme se rozpomněli na staré dny,“ napsal jeden z účastníku náletu.

Následující noci se německé bombardéry objevili nad Poltavou znovu, nyní však narazili jen na pár letadel, zbytek byl přeložen na jiná letiště. Alarmující však bylo, že žádný sovětský stíhač proti nepříteli nevzlétl.



Americká skupina ukončila svůj katastrofální pobyt na Ukrajině 26. června 1944, kdy cestou bombardovala rafinérii v Polsku a poté zamířila do Itálie.
Okamžitou reakcí byla žádost Američanů na přesun svých nočních stíhačů na Ukrajinu, což bylo samozřejmě zamítnuto.

Pokračování operace Frantic
Přestože Němci dosáhli obrovského úspěchu a prakticky pohřbili operaci Frantic, tak další mise proběhli. Vzhledem k vyhořelému skladu paliva se však nejednalo o nic velkého. Frantic III a IV proběhly během července a byly namířeny proti rumunským rafinériím. Jednalo se však pouze o útoky stíhačů.
Odhodlání Američanů však bylo veliké a tak zorganizovali další dvě kyvadlové operace bombardérů. Frantic V byl poskytnut 6. srpna a Frantic VI 11. září a to navzdory žádnému zlepšení obrany letišť.

Poltavská katastrofa výrazně zhoršila vztahy mezi Sověty a Američany. V oblasti se rozmáhal silný černý obchod, jelikož americké vybavení bylo mezi Sověty velmi oblíbené. Američané podezřívali Sověty z úmyslného sabotování obrany a zejména Stalin nestál o žádnou bližší spolupráci. Vítězství nad Německem již bylo totiž blízko a Stalin se nechtěl dělit o vavříny vítězství. To se projevilo zejména při operaci Frantic VII, která měla za úkol zásobovat polské vlastence ve Varšavě během povstání na sklonku léta 1944.
Spojenecké B-17 totiž nemohli podniknout let Anglie-Varšava-Anglie a tak bylo zapotřebí využít sovětských letišť. Navzdory osobní intervenci Churchilla a Roosevelta Stalin odmítl Američanům základny poskytnout. Důvod byl čistě politický. Stalin totiž nechtěl, aby město bylo osvobozeno polskými povstalci, kteří se hlásili k předválečné polské vládě, jež byla silně protisovětská.
Stalin svolil až 11. září a zásobovací lety pro polské povstalce byly zahájeny o týden později. Tzv. operace Frantic VII se zúčastnilo 107 B-17, které nesly 1284 kontejnerů s municí a zbraněmi. Letci se snažili o co nejpřesnější shoz zásob a tak nad cílem kroužili i hodinu. Navzdory snaze však v polských rukou skončilo pouze 288 kontejnerů (!), zbytek padl do rukou Němcům.
Druhý zásobovací let již Stalin opět zamítl a 3. října se povstalci vzdali. Během bojů bylo zabito na 250 000 Poláků.

Závěr
Frantic VII byl definitivní tečkou za kyvadlovými lety Američanů a přesně dokumentuje, proč tento plán neuspěl. Sovětsko-americké vztahy se nadále zhoršovaly, aby o měsíce později nastal stav studené války.
Navzdory neochotě Američanů přiznat si porážku operace Frantic, se jednalo o velké vítězství Němců. Podařilo se jim totiž zabránit vytvoření třetí vzdušné fronty, která by ohrozila i ta nejvýchodnější  území Říše. Také to umožnilo Luftwaffe koncentrovat své síly pro boj proti Spojencům na západě, ačkoliv již víme, že to byl boj marný.
Všechny tyto úspěchy či neúspěchy (záleží na vašem úhlu pohledu) však byly zakryty významnějšími událostmi, jakými byla operace Overlord na západě či Bagration na východě.
Snad to je důvod, proč je o této episodě války tak málo psáno.

Zdroje:
Letecká válka nad Ruskem
Kříž proti hvězdě
Wikipedie
airforce-magazine.com
junebarbarossa.com


Na závěr bych rád poznamenal, že se zdroje velmi rozchází v informacích. Nejen v počtu německých letadel ale i v jednotkách, které se náletu zúčastnili a v neposlední řadě také aktivitě ruské obrany.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

von.erzgebirge

  • Wehrmacht
    Oberleutnant - nadporučík
  • Příspěvků: 432
  • Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 16. května 2009
Re: Nálet na Poltavu
« Odpověď #1 kdy: Září 26, 2011, 04:26:08 »
Budoucnost je jasná. To pouze minulost se stále upravuje.