M-25 ARMOR TRACTOR „DRAGON WAGON“
Bez pinzety nevstupovat!
Část 1.: Tahač
Měřítko: 1/72
Výrobce: Academy
Ještě když...
...jsem tenhle vehikl viděl v regálu, byl jsem nadšen. Skutečně, protože už svým vzhledem připomíná skutečně tahouna s mohutnou silou, jenž se ukrývá v jeho motoru. Jeho tvary, design a celkové provedení je skutečně zajímavé. Takže takhle jsem se tam rozplýval asi čtvrt hodiny. No, cena mě nejdřív zarazila. Chtěli za něj čtyřista deset korun. Ale budiž, vzal to čert. Tak jsem tedy v nejmenovaném krámě v pražské Myslíkově ulici „bouchnul čtyřkilo“ a vydal se na cestu k domovu.
Doma
Takže když jsem otevřel krabici, docela jsem zůstal civět. Do ruky se vám dostane celkem šest velkých rámečků z tmavého plastu, doslova hustě zaplněných součástkami. Jasně, takhle to tolik nevyzní. To byste to museli vidět. No tak jo, dáme se do toho. Napsal jsem v úvodu „bez pinzety ne“ a je to pravda. Už sestava kabiny řidiče vám zabere o dost času, navíc to musí být přesná práce. Sedadla jsou maličká, je jich hodně a usazují se na zatraceně malé body, aby zapadly. Ve své podstatě se nemusí lepit. Ovšem místo řidiče je už o něčem jiném. Volant se sestává ze dvou částí, řadící páku téměř nevidíte a palubní deska je miniatura svého druhu. Jen tohle usadit na svá místa mi zabralo opravdu hodně času. O pozdějším barvení nemluvím. A pak se dostavilo to, co je mi vždy poměrně dost líto, a sice, že všechny tyhle skvostné detaily překryjete pancéřovou kisnou, která reprezentuje kabinu.
Avšak i ta se dá pojmout ve velkém stylu. Posádka musela mít dobrý rozhled po okolí, to jí zajišťovalo šest průzorů krytých zřejmě těžkými pancéřovými okenicemi. Do kabiny se vstupovalo dvěmi dveřmi, neméně masivními. Nicméně jsem všechny tyto okenice udělal otveřené. Přední pár mi dělal trošku problémy-jsou podepřeny dvěma miniaturními vzpěrami. Pozor, hlavně je jako já nepřekrojte! Dostanete se pak do nemilých problémů s jejich usazení. Ony jsou i tak moc dlouhé, tak přesahující dílek ukrojte. Nedá se to příliš dobře popsat, musíte to vyzkoumat sami. Co se pak dál dá udělat otevřené je kryt motoru, jenž je tvořen dvěma pancéřovými deskami vytvářející dojem jakýchsi dveří. Když je postavíte otevřené, nabídnou vám zajímavé možnosti pozdější patiny, navíc to i celkově vypadá věrohodněji. Na střeše kabiny se pak nachází ocelová skruž pro legendární kalibr 50. To bychom měli za sebou kabinu.
A jedeme dále...
Mám takový zvyk při stavění bojové techniky nedržet se striktně návodu. Jednak to pramení ze zkušenosti, že pak se k některým později usazovaným segmentům obtížně dostává a jednak že sestavuji větší kusy zvlášť, a teprve až pak je sestavuji dohromady. Tady jsem nepostupoval jinak.
Pojďme se podívat na podvozek. To je lahůdka pro detailisty a miniaturisty. Jednotlivé ojnice, táhla a listová pera jsou detailně propracována, takže po pozdějším nabarvení vám vzejde nádherný a věrohodný podvozek těžkého tahače. Nezřídka jsem v každé ruce držel jednu pinzetu a usazoval táhla převodovek, či předsestavená kola. Pokud jste jó perfekcionisté, můžete si vyhrát s pipláním se umisťovaní rozvodů a vedení hydrauliky. To jsem neudělal, na to jsem fakt neměl. Ale vím, že to je možné udělat. Kola jsou něco, co vám poleze trošku na nervy, alespoň to u mě tak bylo. Vzadu jich je osm a vpředu dvě. Všechna se skládají ze dvou dílů, a to si vezměte, že se to musí barvit každý zvlášť! Samotné usazení na osy je pak už hračkou. Při barvení si vyhrajete s hnacími řemeny, jenž jsou umístěny za koly a jejich hlavním pohonným kolem, které vystupuje z osy.
Model stojí „na svých“ kolech. Co dál?
Jednoduchá odpověď. Pracoviště jeřábu a vše kolem něj. Srdce tahače je na jeho zádech. Anatomický nesmysl hned vysvětlím. Tahač má hned za kabinou umístěny dva silné navijáky, jeřáb a jeho ovládací stanoviště. To je hlavní centrum tahače. Dvojice navijáků se sestavuje kousek po kousku. Samotný buben tvoří dvojice dílků, kolébku je pak nutno slepit asi ze čtyř dílků. A to prosím vše dvojitě. Navijáky jsou dva. Trošku vám pocuchá nervy montáž ovládacích pák jeřábu a navijáků, to je makačka i pro zkušeného. Dá se to při troše šikovnosti s pinzetkou zvládnout. Za jeřábem potom umístíme přípojník pro návěs. Ten zatím nemám složený, bude o něm pojednáno v pokračování. Ono to takhle vypadá jednoduše, ale když se na to podíváte během stavby, už to taková sranda nebude. Ne vážně...ono vám to zabere dobře dva dny, než to složíte celé, včetně barvení, a ještě tak, aby se na to dalo koukat.
Barvení, základ státu.
Ne, to byl fór. Model má ve své podstatě jednoduché barevné schéma. Použité barvy jsem spočítal na prstech jedné ruky. Tak schválně:
Revell: Matt 46
Matt 89
(matný lak pro úplnost na obtisky) 2
Humbrol: Metalic grey 53
Americká technika má tu milou vlastnost, že nebyla maskovaná, na rozdíl od německých, či jiných kousků. Takže stačí na základní nátěr fakticky jen ta olivka 46. A vypadá to hezky. Na podvozek, oje, osy a táhla jsem použil střídavě rezavou, lehce poťupkanou „olive 46“ a na metalické části...ano, správně studenti, přišla metalická 53. Na navijáku jsem ji překryl možná moc silnou vrstvou rezivého pigmentu.
Pigmenty, obtisky a tak nějak slovo závěrem
Pigmentáž není nijak složitá. Když uvážíme, že se M-25 nedostal na bojiště, že v drtivé většině případů brázdil silnice a polní cesty, nemůže tedy být nijak extrémně zasviněný, jako ten sherman, který jsem měl na operačním stole asi tak před měsícem. Stačí zablátit kola, šasi a ta místa na kabině, kam bahno může dostříknout. To by asi tak bylo všechno.
Obtisky, to je už jiná práce. Vždycky mám rád takové ty malůvky spoře oblečených dívek (k nelibosti mojí milované slečny přítelkyně), nebo stylizované nápisy. Tady máme na výběr ze dvou, a to velkého nápisu DRY RUN a méně výrazného The Rascals. Suchý běh je lepší, šup tam s ním, šup tam s ním... Spojenecká hvězda na předku a menší na bocích je samozřejmostí. Výrobní a identifikační čísla též.
Slovo závěrem? Symfonie, přátelé. Máte před sebou dokonalý model amerického vojenského tahače, jenž vás zabaví opravdu na hodně dlouho. Hodnocení je jasné 11/10 bodů :-)
Modeláři všech zemí, spojte se!
Filip
Pokračování příště, to bude ten návěs...
