Autor Téma: Obří ponorky  (Přečteno 10560 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Obří ponorky
« kdy: Srpen 19, 2011, 01:40:12 »
Ač byly všechny dělové, přepravní a křižníkové ponorky různých konstrukcí a designu, měly společné několik prvků, které je vzájemně spojovaly. Především byly vybaveny relativně silnými zbraněmi, které jim umožňovaly vést efektivní palbu na hladině, ale i pod hladinou. Jejich rychlost na hladině byla natolik vysoká, že dokázala efektivně pronásledovat plavidla nepřítele, nebo držet krok s vlastními plavidly. Tyto ponorky také byly podstatně větší než ponorky své doby, což jim umožňovalo nést dostatek paliva a zásob k dlouhodobé plavbě na velké vzdálenosti. Technická omezení a přílišná složitost, jasně prokázala, že tato hybridní plavidla, kombinující podvodní i nadvodní boj, nemohou fungovat a nikdy nefungovaly tak jak si tehdejší konstruktéři představovali.

Britské flotilové ponorky

Počátky konstrukcí těchto plavidel je možné hledat již v dobách, kdy většina podmořských plavidel byla jen malou hromadou železa, ze kterých stoupal černý dým. Již v dobách před první světovou válkou, začalo Královské Námořnictvo hledat způsob, jak zvýšit dělovou výzbroj na svých ponorkách. Ještě behem války vznikla ponorka Nautilus (pozděj pouze N-1) a poněkud modernější ponorka Swordfish. Poslední jmenovaná byla osazena dvěma děly ráže 76mm, šesti torpédomety a dvanácti torpédy. I samotné délka byla úctyhodná, plných 70,5 metru, leč celkově se jednalo o absolutně nepoužitelný zmetek a krátce po dokončení byla ponorka roku 1923 sešrotována. Paradoxně ale ještě během války vznikl projekt velice podobné ponorkové třídy, jejíž osud také nebyl zrovna potěšující. Třída J dosahovala délky 83,7 metru a výzbrojena byla kromě šesti torpédometů také dělem ráže 102 mm. Behem války bylo postaveno celkem šest ponorek třídy J a i když byly velice neohrabané, dokázala ponorka J-2 potopit v červenc 1917 ponorku U-99 a J-1 vedená poručíkem Laurencem, dokázala poškodit bitevní lodě Grosser Kurfürst a Kronprinz. Konec války se nedožila pouze ponorka J-6, byla omylem potopena britskou lodí Cymric. Ostatní plavidla byla prodána Austrálii, kde byly záhy vyřazeny a potopeny.
Během první války dokonce započala stavba jednadvaceti ponorek třídy K. Počátky stavby stíhaly neustálé komplikace a tak bylo postaveno celkem sedmnáct strojů. V roce 1923 byla ještě dostavěna vylepšená ponorka této řady, nesla jméno K-26. Ponorky o délce 100,6 metrů byly vyzbrojeny dvěma děly ráže 102 mm, jedním protiletadlovým dělem ráže 76 mm a deseti torpédomety. Obecně se ale jednalo o stejný krok do lejna, jako u jejich předchůdců. Ponoření trvalo více než pět minut, rychlost nebyla nikterak ohromující a kvůli nízkým komínům hrozilo, že bude ponorka zatopena i při větších vlnách. Kvalitu a oblíbenost těchto ponorek je možné demonstrovat na ponorce K-3, která byla dokončena již v květnu 1916. Při zkušební plavbě jí vlny rozbily okna kormidelny a vlastní hlídková loď na ni zahájila palbu. Při druhé plavbě byl na palubě i samotný král Jiří VI. ani nyní ale neměla ponorka štěstí a při pokusu o ponor zapadla celá ponorka do bahna. Naštěstí záď i v tento moment trčela nad hladinu a bylo ji možné vyprostit dříve, než se celá posádka i s králem udusila. V lednu 1917 se při plavbě dostala do obou komínů voda, která zatopila kotelnu ve výšce až jednoho metru. Tyto ponorky neblaze prosluly tím, že často šly ke dnu i s celou posádkou a to i při běžné plavbě. Poslední ponorka třídy K byla sešrotována až v roce 1931. Admirál Ernest Leir o těchto ponorkách prohlásil: "Na ponorkách třídy K je dobré pouze to, že se nikdy nesetkaly s nepřítelem". Jako by nebylo všem problémům dost, byly tři poslední ponorky třídy K přestavěny na extrémní třídu M. Tyto lodě byly vyzbrojeny dělem Mark IX L/40 ráže 305 mm, dělem MkII ráže 76 mm a čtyřmi torpédomety ráže 457 mm. Jedna z ponorek byla potopena po srážce se švédským uhelným parníkem Vidar. Druhá ponorka byla přestavěna roku 1922 na nosič hydroplánů, v důsledku Washingtonské námořní smlouvy, která ponorkám dovolovala nést pouze osmipalcová děla. Tato ponorka se potopila 26.ledna 1933, kdy její posádka zapoměla zavřít vodotěsné dveře hangáru.
Posledním pokusem osadit ponorku silnou výzbrojí, byla HM Submarine X1. Tato ponorka vycházela ze zkušeností s britskými ponorkami typu K a M a také německými křižníkovými ponorkami. X1 byla největší ponorkou té doby a dokázala přepravit 3700 tun nákladu a to ponořena. Výzbroj tvořily čtyři děla ráže 5,2 palce, umístěná ve dvou samostatných, otočných věžích. Dále zde bylo i šest torpédometů. I tato loď se ale ukázala být velice nespolehlivou a v podstatě nebyla používána již velice krátce po zavedení do výzbroje. Vyřazena byla v roce 1936.


Řez dělovou věží ponorky řady M


Ponorka X1

Německé obchodní ponorky

Do této třídy se často řadí obchodní ponorka Deutschland. Tato ponorka sice dokázala úspěšně pronikat až k pobřeží Ameriky (dvě cesty v roce 1916 a 1917), odkud dopravovala do Německa zboží. Deutschland podnikl svou první cestu do USA 23. června 1916, pod velením kapitána Paula Königa. Celkem loď dopravila 750 tun nákladu, včetně 125 tun velice ceněného chemického barviva, převážně antrachinonové a alizarinové deriváty ve velice koncentrované formě. Cena těchto barviv byla až 1254 dolarů za libru (na kurz z roku 2005). Zbytek nákladu tvořily léky, především Salvarsan, drahé kovy, korespondence, to vše v hodnotě 1,5 milionu dolarů. Osádka ponorek byla po své cestě přivítána v USA jako hrdinové a zpět do Německa přivezla, 24. Srpna, 341 tun niklu, 93 tun cínu a 348 tun surového kaučuku. Tento náklad byl oceněn na 17,5 milionu dolarů. Po druhé cestě sepsal kapitán Paul König knihu pod názvem Deutschland-Cesta první obchodní ponorky (Verlag Ullstein & Co, Berlin 1916), tato kniha měla odradit veřejné v USA od války s Německem. Úspěch těchto ponorek byl takový, že i USA původně plánovala postavit větší množství těchto plavidel.
Pozděj byla ponorka Deutschland přestavěna na bojovou ponorku U-155. Její sesterská loď Brémy se pohřešovala již po první plavbě. Celkem vzniklo sedm přepravních ponorek, které byly pozděj osazeny dvěma děly ráže 150 mm. Známý kapitán Max Valentiner dokonce podnikl na jednom typu těchto obchodních ponorek, ponorce U-157, nejdelší plavbu první světové války, která trvala celkem 139 dní (od 27. listopadu 1917 do 15. dubna 1918). Úspěch ponorek typu U 151, byly dále rozvíjeny v "Projekt 46", který byl jinak známý jako U 139 "podmořský křižník", tento typ již byl od počátku koncipován pro vojenské účely a vznikly celkem tři tyto plavidla. Tato mohutná plavidla dokázala unést náhlad o hmotnosti více než 2000 tun. Obě varianty těchto křižníkových ponorek byly vyzbrojeny dvěma děly ráže 5,9 palců, což jim poskytovalo bezpečnou ochranu před útoky obchodních lodí a maskovaných Q-lodí nepřítele, které byly vyzbrojeny děly menší ráže. Před koncem války také byly vyprojektovány návrhy na ještě větší plavidla "Projekt 46a" a "Projekt 47", ale konec války přerušil jejich stavbu již v počátku. Nejslavnější kapitán Q-lodí, tedy obchodních lodí s ukrytým dělem, (později viceadmirál) Gordon Campbell napsal:
"když nepřítel nasadil na svých ponorkách silná děla ráže 5,9 palce, nastaly nám velice vážné potíže. Naše lodě totiž byly vyzbrojeny jen děly menší ráže, měl nepřítel nad námi značnou převahu a bylo by nutné neprodleně zavést děla ráže 6 palců." (Campbell, "My Mystery Ships", kapitola 2).


U-155 vplouvá po válce do ústí Temže

Podmořský křižník Surcouf

V roce 1934 byla do výzbroje francouzského námořnictva zařazena dělová ponorka Surcouf. Tato ohromná ponorka dokázala přepravit téměř 4400 tun a to v ponořeném stavu. Tato elegantní ponorka byla osazena dvěma osmipalcovými děly Model 1924, umístěnými ve speciální, vodotěsné věži. Ponorka také byla vybavena hydroplánem Besson MB.411, ve speciálním hangáru. Tento letoun měl zajišťovat průzkum a v případě potřeby také sloužit jako dělostřelecký pozorovatel. Další výzbroj tvořily dva protiletadlové kanóny ráže 37 mm, čtyři protiletadlové kulomety a celkem deset torpédometů. Surcouf měl ale i přes tyto přednosti né příliš světlou kariéru. Jen počet posádky byl úctyhodný a vyšplhal se až na číslo 100 (!). Ponorka také byla značně nestabilní a výzbroj byla na neklidné hladině v podstatě nepoužitelná. Když byla Francie v roce 1940 obsazena němci, podařilo se ponorce uprchnout přes kanál La Manche do Británie, kde byla převzata Royal Navy. Po provedení nezbytných oprav, byl Surcouf zdarma předán loďstvu svobodných francouzů. Až do dubna 1941 doprovázela konvoje při cestách do Ameriky, při německém náletu na Devonport. Tentokrát byla opravena v USA a následně se vydala obsazovat ostrovy Saint Pierre a Miquelon, které nyní patřily Višistické Francii. Zde bych chtěl upozornit, že se tak dělo bez povolení Velké Británie nebo vlády USA a právě ze strany USA vyvolaly tyto svévolné počiny velkou vlnu hněvu a rozhořčení, načež byly snahy o obsazení ostrovů zrušeny. Když vypukla v prosinci 1941 válka s Japonskem, bylo nařízeno, aby se Surcouf urychleně přesunul do Austrálie. Při plavbě z bermud do Panamského průplavu v únoru 1942, byl Surcouf potopen americkou nákladní lodí. Celá osádka při této nehodě zahynula.


Surcouf na moderní kresbě

Sen Toku I-400

Poměrně známé jsou japonské letadlové ponorky třídy Sen Toku I-400.
Do konce války byly postaveny celkem tři ponorky této gigantické třídy. Tyto 108 metrů dlouhé ponorky dokázaly uvézt náklad o hmotnosti až 6670 tun a osádku tvořilo úctyhodných 144 mužů osádky. Kormě tří hydroplánů Aichi M6A1 Seiran, byly tyto plavidla vyzbrojena  osmi torpédomety ráže 533, jedním dělem ráže 140 mm a čtyřimi kulomety ráže 25 mm. Letadlovým ponorkám sem se snažil záměrně vyhnout, ale jelikož byly tyto ponorky vyzbrojeny již zmíněným dělem ráže 140 mm, tak sem bezpochyby patří také.


I-400 Sen Toku


Neznámá ponorka, možná fotomontáž

Zdroje:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4224
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2578
http://www.fuckfrance.com/topic/3368995/2/FF-Pub/Top-10-Submarines-of-all-time.html&replies=35
http://ahoy.tk-jk.net/macslog/FrenchSubmarineSurcoufthe.html
http://www.strangedangers.com/content/item/121678.html
http://bayourenaissanceman.blogspot.com/2011/05/weekend-warships-3-submarines-is-old.html
http://en.wikipedia.org/wiki/I-400_class_submarine


"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Dělové ponorky
« Odpověď #1 kdy: Srpen 19, 2011, 01:43:06 »
Koho by zaujímalo niečo viacej o katastrofe menom ponorky triedy K tak na panzernete máme tento článok: http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,4636.0.html


nákres ponorky Surcouf
The only easy day was yesterday.