Autor Téma: Georg Gondos (R-U)  (Přečteno 2469 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Georg Gondos (R-U)
« kdy: Duben 25, 2011, 03:01:34 »

Georg Gondos

Kterak císařský agent s povolením zabíjet zničil ropné věže v Jamse, britům přímo pod nosem!

"Překážky jsou ony obávané věci, které spatříme, když odvrátíme pohled od svého cíle".

Jenou z nejslavnějších a přesto téměř zapomenutých sabotážních akcí během první světové války by útok na ropná zařízení v Jamse. Celá akce je připisována Georgu Gondosovi a Dr. Paulu Michaeli Simonovi. Jejich cílem bylo sabotování zařízení pro těžbu ropy a ropná rafinerie v Jamse, která byla jednou z hlavních zásobišť palivem pro britské letectvo a námořnictvo. Pokud by se akce podařila, jednalo by se o zdrcující ránu britskému válečnému úsilí.
Gondos a Simon se narodili roku 1892 v Timisora, v Maďarsku. Je ale možné najít i datum 1891, kdy se narodil ve Lvově. Jisté ale je že Simon se stal brzy doktorem a Gondos začal pracovat na ropném zařízení v Jamse. Oba hovožili plynně několika cizími jazyky. Po vypuknutí války ale uprchl do Vídně, kde narukoval do rakouské armády. Přesněji k 20. Polnímu dělostřeleckému pluku, ve kterém sloužil i Simon. V říjnu 1914, Gondos a Simon přednesli před rakousko-uherským ministerstvem války svůj plán na sabotáž ropného zařízení v Jamse. Gondos znal velice dobře celou oblast a poskytl ministerstvu války důležité informace, které nakonec celou misi schválilo. Osmanská říše tehdy byla na straně Centrálních mocností, ale Suezský kanál kontrolovali Britové. Ministerstvo války přidalo ke skupině inženýra Wienecka, který byl expert na výbušniny a Kastrinera, který byl vydavatelem německých novin v Timisora. Všichni čtyři muži přicestovali do Istambulu začátkem listopadu. Zde jim rakousko-uherský vojenský atašé Pomianowski přislíbil pomoc plukovníka Kresse von Kressensteina, který byl náčelníkem generálního štábu turecké 8. armády, na jehož zodpovědnost měla být mise provedena. 12.listopadu Gondosova skupina opustila Istambul a 20.listopadu se setkali v Damašku s Kemalem Pašou. 26.listopadu překročil Gondas za doprovodu tureckého důstojníka a dvou beduínů Sinajský poloostrov aby získal více informací o terénu. 30.listopadu se vrátili zpět do Jeruzaléma. Skupina již byla pod velením plukovníka Kresse. Dr. Simon mezitím dohlížel na převoz munice z Damašku do Jeruzaléma. Až do Silvestra opravoval Wienecke 50 kilometrů dlouhý úsek silnice z Hebronu do Beršáby, aby byla vhodná pro vojenský transport. Jelikož Kastriner nebyl vojákem, měl na starost překladatelskou práci u plukovníka Kresse. Gondos chápal že vstup do Suezského kanálu je velice dobře chráněn a přístup od moře tedy nebude možný. Wienecke byl propuštěn a účastnil se později kladení min v Černém moři.




Pouze ilustrační obrázky – fotky Gondose se nedochovaly

Skupina se rozšířila o tři mladé důstojníky a 10 vojínů ze čtvrté armády, vybavenými puškami Mauser. Na velbloudech se přesunuli 2.ledna do Jeruzaléma a již 5.ledna dosáhli Akabe. 7.ledna město opustili a 9.ledna došli k Kalatünnahil, 19.ledna dosáhli silnice kolem Abu Tor. Zde ale zjistili, že ve vesnici je 280 vojáků pod anglickým velením. Nepřítel byl tedy třináctkrát silnější než Gondosovo komando, navíc v přístavu se nacházela britská bitevní loď. Ještě téhož odpoledne bylo vysláno několik mužů aby oblast blíže prozkoumali, dostali se až k hradbám kolem Abu Tor. Angličané měli pozice na dvou pisčitých kopcích. Hlídce se podařilo vojáky zahnat do vesnice a vyvýšených pozice se zmocnili. 20.ledna začala anglická loď ostřelovat tyto pozice a pokusili se kopce znovu obsadit, leč byli odraženi šesti tureckými vojáky (!) Z jiné válečné lodě se mezitím v Abu Tor vylodily posily dalších 2000 mužů. Zmínění turečtí vojáci ale dokázali odrazit i další útok angličanů (přesněji vojáků pod jejich velením).
Mezitím Gondos poslal dva vojáky pod velením plukovníka Kresse pro zásoby do kláštera Ayakatarin (svaté Kateřiny) v Abu Tor. Skupina se následně vrátila čerstvými zásobami. Boje pokračovaly i mezi 22. a 23.lednem. V noci Gondos a jeho skupina vpadli do vesnice a zničili místní radnici. Jejich nepřátelé utekli na své lodě a odluli k Suezu. V držení angličanů zůstala pouze kasárna. Gondos tedy čerpadla na vodu, elektromotor a aby zmátl angličany, nasypal do studny anilinové barvy, díky kterým si měli myslet, že je voda otrávená. Dále spálil nepřátelské stany. Během obléhání Abu Tor se k němu připojilo i zhruba padesát beduínů, kteří přísahali věrnost sultánovi. Skupina se tedy rozrostla o 50 arabských beduínů. 25.ledna jeden zběhnuvší egyptský kapitán, informoval Gondose že v Abu Semina kotví nějaké lodě. Gondos neváhal a 6.února vyrazil se svou skupinou 20ti mužů směrem na Abu Semina. Ze strachu před britskými loďmi museli postupovat v noci. Po dvou nicích tak dorazili do města. Poté, co odešela Gondosova skupina z Abu Tor, získal velení nad zmíněnými padesáti beduíny Simon a po devíti dnech došli spolu se zajatci do Nackl. V Nackl se Simon spojil s místní Tureckou posádkou a dále putovali do města Hefir.
Mezitím, 90 kilometrů od Abu Tor přepadla Gondosova skupina těžební věže v Abu Semina a podařilo se mu zde zničit veškeré důlní zařízení. Jeden z anglických protiútoků ale tak vyplašil beduíny, kteří následně utekli. Opět musel celou situaci zachraňovat Gondos se svými turky. Těm se podařilo zastřelit jednoho z anglických důstojníků, načež se nepřítel stáhnul. Arabové si ale spletli Gondosovo komando s angličany a začali po nich střílet. Jedna z kulek zranila Gondose na prstu. Podařilo se ukořistit mnoho cenného materiálu, jako kompasy, léky, stany a mnoho dalších užitečných věcí. Co nešlo odnést bylo spáleno. Léky a konzervy byly poslány do nemocnice v Birussebi. Později komando získalo materiál na stavbu motorového člunu a plachetnice. Plavili se tedy ke svému síly do Jamsy, západně od Suezu, kde přemohli stráže, zničili tři ropné věže, tři nádrže a bezpečně se vrátil do Abu Tor. Při této akci bylo ztraceno šest tureckých vojáků, načež se zbytek vrátil do Kalatunnahil a později do Istambulu.
Gondos přinesl pro potvrzení úspěchu několik fotografií zničených ropných vrtů, ale podle některých tureckých důstojníků, byly tyto fotografie falešné a obvinili jej že je pomateným dobrodruhem který se jen snaží získat slávu. Jelikož toto tvrzení Gondose velice pobouřilo a plukovník Kress zahájil vyšetřování celé akce za tichého souhlasu rakousko-uherského vojenského atašé Pomianowského. Vyšetřování prokázalo že předložené důkazy jsou pravé. Následně byl Georg Gondos navržen Dr. Simonem a starostou Bingazi Seyh Hasanem na vyznamenání. Vzhledem k jejich velkému úspěchu byli  dne 15.září roku 1915, císařem Františkem Josefem povýšeni na hodnost poručíka. Navíc byl Gondosova odvaha oceněna Zlatou medailí za statečnost 1.třídy. Simon byl oceněn Stříbrnou medailí za statečnost 1.třídy. Později byl poručík Georg Gondos poslán na další tajnou misi na Balkáně, odkud se ale již nevrátil.
Mezitím byla zpráva o zničení ropných vrtů v Jamse zveřejněna 20.července 1916 v egyptském tisku.

Zdroje:
Historická kniha tureckého generálního štábu (strana 231-233), text sem přeložil z textu který vložil Tosun Saral na fórum axishistory.com
turkeyswar.com/campaigns/suezcommando.htm
forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=80&t=119021
forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=80&t=119021&p=1107821

Tohle byl můj nejhorší překlad v historii, měl sem dva zdroje ve kterých jsou dva až tři jiné názvy pro stejná místa, uplně jiné informace atd. Výsledek možná není zcela přesný, ale za daných možností sem se z toho pokusil ukuchtat to nejlepší.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757