Autor Téma: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)  (Přečteno 38885 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« kdy: Duben 16, 2011, 03:45:52 »
Sovětský tank z období studené války

Sovětský základní bojový tank T-72


Bojový sovětský tank ve verzi T-72B

ÚVOD : Předchůdci tanku T-72

Vojenská doktrína Sovětského svazu se vždy opírala o svoji obrněnou techniku, už sovětský maršál M. N. Tuchačevskij před válkou upřednostňoval velké tankové útvary. Vojenský teoretik V. K. Triandafilov v roce 1926 zpracoval koncepci hlubokého průlomu, kde tankové jednotky ve spolupráci s pěchotou likvidovaly hlavní linii obrany nepřítele, zároveň se opíraly o zabezpečená křídla. Strategie byla nadále vylepšována, ale základní úkoly tankových jednotek se víceméně neměnily. Rozvoj raketových zbraní po druhé světové válce nabyl neočekávaného rozmachu a důležitosti, což se projevilo na snížení tankových vojsk. Avšak v případě použití jaderných zbraní, to měly být právě sovětské tankové svazy, které by projely obranou a dorazily protivníka. Jak bylo někde uvedeno v "obranných" plánech sovětských velitelů, zastavily by se až na březích Atlantiku.

 
 Sovětský tank T-72 byl mnohokrát modernizován a vylepšován. Jeho početné verze se nacházejí v armádách mnoha států.

Než se začneme zabývat tankem T-72, projdeme ve zkratce jeho předchůdce. Rokem 1947 se začal vyrábět nový, vcelku podařený tank T-54, sestrojený konstrukční kanceláří KB-60M, které velel Alexandr Morozov (tvůrce tanku T-34/85). Tank byl vyráběn v Charkovských strojírenských závodech, kde také došlo v roce 1952 k jeho modernizaci. Stroj byl označen jako Objekt 430 (plánována výzbroj D-54 ráže 100 mm), jeho vývoj byl za rok hotov (1953) a předveden Vědecko-technickému výboru Vrchního velení tankových vojsk Ministerstva obrany (GBTU). Ten projekt schválil a povolil výrobu prototypu.
 V konkurenčním závodě Uralvagonzavodu, konstrukční kanceláře OKB-520, vedené Leonidem Karčevem vznikla varianta T-54 (Objekt 137G) vyzbrojená kanonem D-10TG a v roce 1956 další verze T-54B nazvaná Objekt 137G2 (kanon D-10T2S stabilizovaný ve dvou rovinách). Karčevův tým nelenil a další model (Objekt 139) měl pohánět motor V-54-6 (nová hliníková nosná kola), avšak vývoj byl přerušen, protože tým se začal věnovat úplně novému vozidlu (Objekt 140), který měl být protikonkurentem Morozova tanku Objektu 430. Objekt 140 s předpokládanou hmotností 37,6 t měl mít vcelku odlévanou věž, kanon D-54TS (stabilizovaný. ve dvou rovinách) s 50 náboji a pohon vznětový motor V-36 (konstruktéra Antěmějeva). Konkurenční stroj Objekt 430 byl svařen z válcovaných desek, s věží tloušťky pancíře 185 - 240 mm (vrstvený pancíř) a výzbrojí kanonu D-54TS ráže 100 mm. V roce 1957 nebyly prototypy Objektu 140 po testech schváleny, tak se Karčev pustil do dalšího, Objektu 155. Ten byl nakonec v květnu 1958 s označením T-55 předán do výroby. Koncem roku se Karčev pustil do vývoje dalšího vozidla, na korbu tanku T-55 chtěl umístit vylepšenou věž Objektu 140 (vyhazovač nábojnic), jelikož věž měla větší průměr, došlo ke změně korby a podvozku. Stroji byl instalován novější kanon U-8ST a prototypy byly hotovy v listopadu, s novým označením (Objekt 165). Další vývoj byl zaměřen na kanony (vyrovnat se britskému kanonu L7A1), změny u D54TS se týkaly stoupání závitu, zmenšení profilu nábojové komory, demontáž úsťové brzdy a prodloužení vedení hlavně a instalace ejektoru v polovině délky hlavně (nikoli zepředu), to dalo vzniknout kanonu U-5TS Molot (Kladivo). Byl to první kanon s hladce vrtanou hlavní ráže 115 mm, s označením 2A20. Kanon byl instalován do věže Objektu 140, tímto byl název změněn na Objekt 166. Oba stroje (Objekty 165, 166) prošly úspěšně testy, ale generál Ustinov zamítl jejich výrobu a měl se vyrábět Morozovův Objekt 430. Do hry zasáhla náhoda v podobě západní techniky vyzbrojená kanonem L7A1 a vývoj tanku Chieftain s kanonem ráže 120 mm. Znovu došlo na testy a nový Karčevův Objekt 167 (novější motor V-26) vyhrál a začal se sériově vyrábět od července 1962 (Nižný Tagil). Tank dostal označení T-62 a do roku 1973 ho bylo zhotoveno na 20.000 kusů.

 
 Tank T-62, předchůdce tanku T-72

 Morozovův konstrukční tým se zatím věnoval vývoji a nový Objekt 432 obdržel mnoho vylepšení, například pancířová deska korby se byla složena ze čtyř vrstev( tvrdá ocel, ocel o střední tvrdosti, umělá hmota a měkká ocel). Hlavní zbraní byl hladce vrtaný kanon D-68 ráže 115 mm (sériově označený 2A21) s elektro-hydraulickým systémem automatického nabíjení (snížení osádky na 3 muže). Kanon D-68 obnášel dvojrovinný stabilizátor Sereň-P a zaměřovač TPD-43B, spojený se stereoskopickým dálkoměrem. Náročnost Objektu 432 se podepsala na zdržení zhotovení prototypů, které byly hotovy až koncem roku 1962 a testy se uskutečnily v letech 1963 a 1964. Sériová výroba započala v roce 1964, ale po zhotovení 1305 strojích v roce 1968 ukončena. Došlo k jejich modernizaci, například vyzbrojením kanonem 2A46 ráže 125 mm (1969), možností palby protitankových střel 9K112-1 Kobra (1979 s označením T-64B). Tank nebyl vyvážen, byly jím vyzbrojeny pouze sovětské tankové útvary. Velení sovětské armády si upevnilo názor, že z T-64 vyjde nový stroj s výzbrojí ráže 125 mm. Podle některých zdrojů se tanků T-64 všech verzí vyrobilo něco mezi 10 - 13 tisíci.

  Tank T-64, modernější verze konkurovala Objektu 172M při vývoji.

1. Vznik a vývoj základního tanku T-72

 V roce 1966 konstrukční tým KB-60B vedený inženýrem Morozovem vylepšil Objekt 432 instalací kanonu D-81 ráže 125 mm, který tak přijal nové označení, a to, Objekt 434. Toto opatření si vyžádala reakce na informace zpravodajských služeb o vozidlech západních armád s instalací kanonu ráže 120 mm. To se potvrdilo zavedením britského tanku Chieftain s kanonem L11 ráže 120 mm v roce 1967. Také Karčevova skupina hledala nové možnosti v oblasti pohonu a palebné síly stroje. Byla sestrojena vozidla poháněná plynovou turbínou, nebo umožňující palbu protitankovými střelami Maljutka (Maličká).

 
< Tank T-72 byl zkonstruován v klasickém uspořádání.
> Tank T-72 verze A s kanonem ráže 125 mm.

 Rusové se snažili tank T-64 modernizovat, ale vylepšení se nijak zvlášť neprojevila na jeho celkovém zkvalitnění. Testována byla hlavně motorová jednotka V-55 s výkonem 432 kW (580 HP), kterou používaly starší tanky T-55 a T-62. Také byla zkoušena plynová turbína GDT-1000T konstruktéra Izotova. Rozhodnutí Rady ministrů SSSR ze srpna 1967 opět roztočilo kolotoč konkurenčního boje mezi Karčevem a Morozovem. Nařízení přikazovalo rozjet sériovou výrobu tanků T-64 v podnicích, které se předtím věnovaly Karčevovým projektům, šlo o závody v Nižném Tagilu a v Leningradě. Karčev a vedení Uralvagonzavodu se s tím nechtěli smířit a jediným řešením byl vývoj vlastní a hlavně lepší konstrukce. Karčev měl svůj trumf, při vývoji Objektu 167 vymyslel jednodušší nabíjecí automat ke kanonu D-81 a také ho vhodně předvedl při návštěvě ministra obranného průmyslu Zvěreva, kde mu mimo jiné také představil motor V-45 k tanku T-64A. Ministr Zvěrev Karčeva podpořil a poslal do Nižného Tagilu pět sériových tanků T-64, aby je vylepšil podle svých možností. Tyto přestavěné stroje obdržely název Objekt 172 a byly zcela tvarově odlišné od předchozích typů. Vozidlo bylo instalací motoru V-45 (později V-46) prodlouženo a změny se podepsaly na tvaru čelní desky a na její tloušťce (na 205 mm) vrstveného pancíře. Projekt si měl ponechat ejektorový systém chlazení a dostat nabíjecí automat Žalud, kde byly střely a prachové náplně umístěny svisle ve věži. Elektricky poháněný dvoufázový nabíjecí automat sice prodloužil kadenci palby (porovnání: T-64 > 10 výstřelů/min., Objekt 172 > 6-8 výstřelů/min), ale byla tím zjednodušena obsluha. Tyto různá vylepšení se odrazily na zvýšení hmotnosti o 4 t (na 40 t), a na novém typu zavěšení pojezdových kol. V této době už vedl konstrukční tým Viktor Venediktov, Karčev byl povýšen do funkce zástupce Vědeckovýzkumné komise v GBTU. Objekt 172 byl nadále modifikován, dostal nový motor V-46 s výkonem 581,6 kW (780 HP) a nové upevnění protiletadlového kulometu (označení se změnilo na Objekt 172M). Jelikož služba tanku T-64 vyvolávala neustálé problémy, nejen vlastním osádkám, ale i vedení Pozemních vojsk, bylo rozhodnuto takto : uralský závod bude nadále vyrábět dle vlastní dokumentace tanky T-64A (s motorem V-45) a v co nejkratším čase bude dotažen vývoj Objektu 172M.

 
< Tank T-72 má ve srovnání se západními tanky menší hmotný výkon a náměr hlavně.
> Sovětští obrněnci T-72 při májové přehlídce.

Při stáních zkouškách roce 1971 tak proti sobě stanuly Karčevův Objekt 172M a Morozovův T-64A, kde na zděšení Morozova a armádních představitelů přesvědčivě vyhrál Objekt 172M. Morozov se však nevzdal, zkoušel všemožné (podpora generála Ustinova), ale Karčev , který působil od roku 1969 u GBTU dokázal svými argumenty přesvědčit mnoho lidí, kteří ho plně podpořili. Tento problém nakonec vyřešila až komise vedená maršálem Jakubovským, velitelem spojených sil Varšavské smlouvy. Kompromisní řešení ponechalo sériovou výrobu tanků T-64A Charkovskému podniku (nakonec v roce 1973 zastavena) a závod v Nižném Tagilu měl započít sériovou výrobu Objektu 172M (což bylo velkým oceněním týmu i stroje).
 Kolotoč testů Objektu 172M se zastavil na konci roku 1972 a na začátku roku nového (1973) byla konečně rozjeta velkovýroba. Do výzbroje Sovětské armády byl stroj s označením T-72 začleněn v srpnu 1973.

Tanky verze T-72A

 První stroje T-72 (Objekt 172M) s neoficiálním názvem "Ural" byly zkompletovány v letech 1974 až 1976 a jejich hlavní zbraní byl kanon D-81TM ráže 125 mm. Rokem 1975 započala velkovýroba vylepšeného vozidla pojmenovaného "Ural-1" (Objekt 172M1) se zesíleným čelním pancířem korby a věže, trvající do konce roku 1979.
 Pro velitele nižších tankových jednotek byla v roce 1974 vyvinuta verze tanku T-72, obnášející navíc radiostanici R-130M (ke standardní R-123), generátor AB-1 a navigační systém TNA-3. Toto vybavení se podepsalo na snížení vezené munice z 39 na 31 nábojů.
 Verze tanku určeného na export vznikla v roce 1975, vyzbrojená kanonem D-81T ráže 125 mm a se zásobou vezené munice v počtu 44 nábojů, s určením pro tankové jednotky armád Sýrie a Iráku.
 Modernizací vozidla Objekt 172M1 vznikla verze s označením T-72A (Objekt 176), jejíž hlavní zbraň byl kanon 2A46 ráže 125 mm se stabilizátorem 2E-28M (od roku 1982 montován stabilizační systém 2E-42-2) a vezeným počtem nábojů 44 kusů. Změny se týkaly také pozorovacího přístroje střelce, dříve používaného TPD-2-49 na TPD-1K a noční zaměřovač TPN-1-49-23 byl nahrazen zaměřovačem TPN-3-49. Dále byl zaveden novější navigační systém GPK-59. Tank měl možnost instalace
 ženijního vleku KMT-6 a byl opatřen ocelovými ochrannými zástěrami podél horní větve pásu. Výroba tanku T-72A byla započata v prosinci 1979 a trvala až do roku 1983.

 
 < Reaktivní pancíř ERA poskytuje dodatečnou ochranu před střelami HEAT.
> Sovětský tank verze T-72A.

 Konstruktéři nezaháleli a v průběhu sériové výroby dali vzniknout další velitelské variantě (Objekt 176K) s označením T-72AK s instalovanou radiostanicí R-130M, kde radiostanice omezila počet nábojů na 36 kusů.
 Pro tankové jednotky armád Varšavské smlouvy byla vyvinuta exportní varianta nazvaná T-72M, která vzešla z verze T-72A , s instalovaným kanonem D-81. Její nástupkyní, v roce 1982 modernizovaná verze T-72M1 měla lafetován kanon 2A46 a přidánu pancéřovou desku s tloušťkou 16 mm. Na její zcela novou odlévanou věž byla použita specificky odlévaná ocel. Vylepšení se projevilo v zavedení tzv. písečných jader mezi vnější a vnitřní vrstvou věže, šlo o keramický písek zpevněný ocelovými pruty. Tato verze používala nový motor V-46 s výkonem 581,6 kW (780 HP).

 Charakteristické znaky tanku T-72
 > vícepalivový (může používat naftu, nízkooktanový benzin nebo petrolej) vznětový motor V-46 s přímým vstřikováním
> vícevrstevný pancíř o síle 205 mm, díky úhlu sklonu je ekvivalentem pancíře o síle 630 mm
> poprvé v sériovém vozidle použitý kanon s hladce vrtanou hlavní ráže 125 mm, automatické nabíjecí zařízení


 

 Podrobnější popis tanku T-72
 Tank T-72 prozrazuje zvláštní vlnolam tvaru písmene "V" umístěný na horním šikmém pancíři, přičemž na dolním pancíři čela korby je možnost instalovat dozerovou radlici. Průlez řidiče se nachází v uprostřed horního pancíře a kruhová věž je umístěna ve středu korby. Motorový oddíl je v zadní části korby. Na pravé a zadní stěně věže mají místo schránky na nářadí a příslušenství, pomůcka na překonání vodní překážky (šnorchl) je upevněn na její levé straně. Velitel tanku má stanoviště v levé polovině věže, střelec v pravé. Nabíječe nahrazuje nabíjecí automat. Kanon ráže 125 mm může použít střely kategorie HEAT-FS, HE-FRAG (FS) a APFSDS. Obvyklá kombinace munice je 12 střel APFSDS, 21 střel HE-FRAG (FS) a 6 střel HEAT-FS. Hlaveň kanonu je chráněna termoizolačním pláštěm a opatřena ejektorem. S kanonem je spřažený kulomet ráže 7,62 mm. Napravo od tohoto kulometu je nainstalován infrasvětlomet. Na věži je lafetován protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm. Na záď tanku je možné připevnit sudy s palivem pro zvýšení maximálního dojezdu a kládu pro samovyprošťování. Podvozek je složen ze šesti pojezdových kol, napínacím kolem vpředu, hnacím vzadu a třemi nosnými kladkami. Horní část pohybového ústrojí bývá často opatřena gumovými bočními ochrannými štíty nebo rozkládacími pancéřovými panely, které zvětšují šířku na 4,75 m.
 Technická data tanku T-72
> bojová hmotnost : 41 t
> rozměry : délka (s hlavní dopředu) 9530 mm, délka korby 6670 mm, šířka 3460 mm, výška 2190 mm, světlost 470 mm
> osádka : 3 muži
> výzbroj : kanon 2A46 ráže 125 mm (39 nábojů), kulomet PKMT ráže 7,62 mm (3000 nábojů) spřažený s kanonem, protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> motor : V-46 čtyřtaktní, vícepalivový, vznětový, kapalinou chlazený, s přímým vstřikováním, o výkonu 566,7 kW (760 HP) při 2000 ot./min.
> zásoba paliva : 1590 l
> maximální rychlost : 60 km/h
> dojezd : 480 km v terénu, 700 km po silnici.


Pokračování ve 2. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #1 kdy: Duben 16, 2011, 03:48:58 »
Bojový tank T-72 - pokračování - 2. část

2. Modifikace a varianty tanku T-72


 Tank T-72 byl následně modernizován a tato varianta nesla označení T-72A. Stroj byl osazen laserovým dálkoměrem TPD-K1(místo optického) a dalšími vylepšeními (noční zaměřovač střelce TPNB-3-49, infrareflektor L-3, granátomet 902B TUČA, řidič dostal přístroj pro noční vidění TVNE-4B). Stroj byl vybaven novějším kanonem 2A46 a pohonem (motor V-46-6). Tato varianta určená pro export obdržela označení T-72M a vyznačovala se lepší balistickou ochranou. Pokračovací verze T-72M1 měla v základě shodné parametry, odlišovala se vylepšenou věží.
 Korba tanku T-72A byla použita v roce 1985 jako výchozí prvek ke vzniku tanku T-72AV ("V"jako "vzryj" tj. výbuch), ale byla osazena novou věží obloženou reaktivním pancířem systému Kontakt. Nálože reaktivního pancíře měl tank nainstalován také na bocích a toto
 Další modernizace, která proběhla v polovině 80. let dala vzniknout úplně nové verzi s označením T-72B. Stalo se tak montáží nového motoru V-84-1 s výkonem 626 kW (840 HP) a kanonu 2A46M-1 ráže 125 mm s vezenou zásobou munice 45 nábojů. Z kanonu mohly být vystřelovány také raketové střely systému 9K120 Svir a pro zjednodušení oprav v polních dílnách nebylo nutno demontovat věž. Do vozidla byl montován moderní systém řízení palby 1A40-1 a jako standard tank T-72B obnášel reaktivní pancíř. Tato ochrana obsahovala 227 krychliček, přičemž 61 z nich zajišťovalo boky. V průběhu roku 1988 byl na vozidla instalován reaktivní pancíř 2. generace (Kontakt-5), stroje pak nesly označení T-72BM. Stroj měl také zařízení k uchycení ženijního vleku KMT-6.
 S krátkým časovým odstupem se objevila také "jednodušší" varianta tanku T-72B, a to T-72B1, která postrádala některé systémy optoelektroniky montované do sériových tanků.
 Byla vyvinutá i velitelská verze T-72BK a verze T-72B(M) s novým systémem reaktivního pancíře Kontakt-5. Bloky ochranných krychlí věže byly upevněny v úhlu na držácích, což umožnilo lepší ochranu věže (kumulační proud se měl roztříštit dříve, než dorazí k povrchu pancíře). Tank T-72B byl nabízen také na vývoz.
 Technická data tanku T-72B :
> osádka: 3 muži
> rozměry : délka s kanonem 9240 mm, šířka 3600 mm, výška 2370 mm
> hmotnost : 44,5 t
> výzbroj : kanon s hladkým vývrtem 2A46M-1 ráže 125 mm, kulomet PKT ráže 7,62, protiletadlový komplet ZU-72 ráže 12,7 mm, zadýmovací granátomety 902B TUČA ráže 81 mm
> pohon : motor V-84-1 s výkonem 626 kW (840 HP), motor byl schopen spalovat tyto produkty ( motorovou naftu (DL, DZ, DA), raketové palivo (T-1, TS-1, T-2) automobilový benzin (A-66, A-72).
> obsah nádrží : 1000 l
> rychlost : silnice 60 km/h
> dojezd : 480 km (dalších 70 km s příd. nádržemi)


Tank verze T-72B

 Mezi modernizaci, která byla uskutečněna na tanku T-72, ale nebyla sériově vyráběna, se počítá tato, po které tank dostal označení T-72 MP. Zabývaly se jí Přerovské strojírny a PSP Bohemia ve spolupráci s firmami Sagem, SFIN (systémy řízení palby) a ukrajinská firma CHKBM (modernizovaný podvozek a pancéřování). Stroj T-72 MP byl poprvé představen na veletrhu IDET v roce 1997 (také 1999), pak v roce 1998 na výstavě Eurosatory v Le Bourges ve Francii. Vývoj vozidla T-72 MP vycházel z T-72AG, tj. od poloviny 90. let, avšak AČR tento stroj nepřijala (pravděpodobně finanční důvody), i když použité komponenty měli světovou úroveň.
 Tato modernizace tanku je brána jako otevřený modulární systém, který se lehce přizpůsobí vývoji tankové a protitankové techniky a hlavně přání zákazníka. V budoucnu by nebyl žádný problém s další možnou modernizací.
 Ochrana tanku proti řízeným střelám s IČ a laserovým naváděním se zvedá instalací systému Štora 1 a 2. Dále nezanedbatelnou měrou přispívá přídavný dynamický pancíř, nové protipožární, diagnostické a komunikační systémy.
 Vylepšený stroj má i slušné dynamické vlastnosti, za které děkovat hlavně novému powerpacku. Ten netrvá na zásadních změnách v korbě vozidla a navíc dovoluje zkrátit výměnu motoru o 60 % oproti běžným tankům T-72. Výkon tanku vzrostl o 26 % na 723 kW. Navýšení výkonu motoru ve spolupráci s novým systémem podvozku (tlumiče) dává tanku vynikající zrychlení a zlepšení jízdních vlastností. Tank může mít nainstalováno navigační zařízení, které využívá informací z družic systémů GLONASS a NAVSTAR (GPS). Komunikační zařízení obsahuje UHF a SW radiostanice a intercom. Výzbroj tanku se nemění, změny se týkají systému řízení palby. Vozidlo má nainstalovány senzory k rozpoznání nepřítele za všech podmínek. Došlo ke zvýšení pravděpodobnosti zasažení cíle za klidu i za jízdy první ranou, a to jak ve dne tak i v noci i za všech klimatických podmínek, a všechny změny se neodrazí na složitosti obsluhy . Střelec má k dispozici integrovaný zaměřovač SŘP SAVAN 15 (Sagem), velitel používá stabilizovaný panoramatický zaměřovač VS/MVS 580 (SFIM), informace získané z venku jsou ihned zpracovány.
 Jako součást modernizace se nabízí dodávka kvalitní munice a systém řízení bojové činnosti.
 Technická data tanku T-72 MP :
> rozměry : délka korby 7200 mm, délka s kanónem dopředu 9800 mm, šířka 3620 (bez krytů pásů 3460 mm), výška 2640 mm (po věž 2190 mm), světlost 470 mm
> posádka : 3 muži
> výzbroj : kanón 2A46M-1ráže 125 mm (45nábojů), spřažený kulomet ráže 7,62mm (1250 nábojů), protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm
> bojová hmotnost : 47,5 t
> měrný výkon: 15,5 kW/t
> max. rychlost: 65 km/h
> akcelerace z 0 na 40 km : 15 sekund
> dojezd: 700 km
> brodění : bez přípravy 1,8 m, s přípravou 5 m
> pohon : vícepalivový motor 6TD-1 o objemu 16 300 cm3, s výkonem 735 kW (6TD-2, s výkonem 895 kW)
> pravděpodobnost zásahu za jízdy : 80% , v klidu 90%
> obsah nádrží : 935 l (+400 l přídavné nádrže)
> zaměření cíle : ve dne 5 km, v noci 3 km, rozpoznání cíle : ve dne 4 km, v noci 3 km



< Modernizovaná verze tanku T-72S určená pro vývoz, cenu podle výbavy určoval zákazník. Verze byla zprvu označena T-72M1M1.
> Modernizovaný tank verze T-72M1.

 V roce 1987 byl vyvinut stroj vycházející z exportního vozidla T-72M1, který nesl označení T-72M1M1 (označení T-72S bylo pro tento tank zavedeno později). Tento tank si vynutily armády Varšavské smlouvy, které žádaly novější výzbroj pro své tankové útvary.
 Vylepšení mělo být shodné s typem T-72B (ne kompletně), reaktivní pancíř 1. generace (jen 155 dílů). Z tohoto tanku byl použit protitankový komplet Reflex, celkově měl být tank T-72S bojově navýší oproti předcházejícím variantám. Jeho hlavní zbraní byl kanon s hladkým vývrtem 2A46M ráže 125 mm, tepelnou ochranou a stabilizací ve dvou rovinách. Sekundární výzbroj obnáší spřažený kulomet ráže 7,62 mm a protiletadlový kulomet ZU-72 ráže 12,7 mm. Jako pohon byl určen dvanáctiválcový kapalinou chlazený diesel B-84-1 s výkonem 618 kW, se zadýmovacím zařízením. Podvozek je částečně chráněn a vozidlo je vybaveno integrovaným systémem řízení palby. Zároveň s touto variantou byl vyvinut T-72S1, určený pro státy, které nebyly členy VS. Zde nebyla možnost střílet PTŘS přes kanon. Tank T-72S byl poslední modernizací základního typu T-72, jeden kus tohoto tanku byl nabízen za cenu 1,2 milionu USD (1993).
 Technická data tanku T-72S :
> hmotnost : 44,5 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka s kanonem 9530 mm, délka korby 6950 mm, šířka 3590 mm, výška 2480 mm, světlost 470 mm
> pohon : dieselový motor B-84-1 s výkonem 618 kW
> max. rychlost : 60 km/h
> dojezd : 600 km
> obsah nádrží : 1000 l
> překážky : příkop 2,8 m, brod 1,20 m (bez přípravy), svislá stěna 0,80 m, náklon 40%, stoupání 60%
> výzbroj :
 Výzbroj : kanón 2A46M ráže 125 mm ( 45 ks), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm, protiletadlový komplet ZU-72 ráže 12,7 mm, 9K119 Reflex / 9K120 Svir



< Vylepšená verze tanku T-72BV
> Tank T-72B1, ochuzená verze T-72B, byla určená také pro vývoz.

 Maličko podrobněji k tankům T-72 v československé armádě. První vozidla tohoto typu byla dovezena do Československa v roce 1978 v počtu 31 strojů, které měly nainstalovány optické dálkoměry TPD-2-49. S těmito tanky byla také koupena licence na jejich výrobu, ujal se toho ZŤS Martin (nyní Slovensko). V průběhu sériové výroby byly tanky různě vylepšovány, například nový systém řízení palby "Palcát". Sovětům se zamlouval, po otestování už nebyl systém vrácen československé straně a byl upravený použit k modernizaci sovětských tanků. V období od roku 1981 do 1990 bylo celkově v Československu zhotoveno na 1757 strojů (jiný zdroj 1719) různých verzí, československá armáda odebrala 917 vozidel T-72 (v tomto počtu je i 60 strojů T-72 K), zbytek byl prodán. Oproti původním tankům se licenční lišily jen v instalaci laserového dálkoměru TPD-1K, varianta T-72M se od základní víceméně neodpoutala (počet vezené munice stoupl z 39 na 44 nábojů, řidič měl pohodlnější sedačku, nový noční optický přístroj, zvýšenou ochranu proti zápalným látkám, boční ochranné štíty pojezdového ústrojí a zadýmovací granátomety na čele věže). Tyto drobné úpravy se podepsaly ve zvýšení bojové hmotnosti tanku o 500 kg.
 Verze T-72M1 vycházela s typu T-72M. Její modernizaci obnášelo zdokonalení horního čelního pancíře korby a nová odlévaná věž z pancéřové oceli a keramických materiálů. Zde jsou ve zkratce uvedeny úpravy : pérování (hydraulické tlumiče), nosné kladky, příklop řidiče, ventilátoru, napínací zařízení pásů a kryt motorové přepážky.
 Série 60 tanků byla vyrobena ve velitelské verzi T-72MK. Na podvozku tanku T-72 vznikl jistý počet vyprošťovacích tanků VT-72B.
 Tank T-72 byl do výzbroje bývalé ČSLA zaveden počátkem 80. let 20. století. Jako první byla vyzbrojena 1. tanková divize. Ve 2. polovině 80. let následovala 9. tanková divize. První velitelské tanky T-72K k jednotlivým útvarům dorazily začátkem roku 1985. V roce 1988 byly dopraveny první vyprošťovací tanky VT-72. Byly zařazeny ke všem tankovým plukům 1. tankové divize. Ke dni 30. 11. 1991 československá armáda vykazovala 815 tanků T-72, z toho 783 v základní bojové verzi a 32 tanků varianty T-72K.

 
 T-72M2

Pokračování ve 3. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #2 kdy: Duben 16, 2011, 03:52:15 »
Bojový tank T-72 - pokračování - 3. část

3. Služba a bojové nasazení tanku T-72


M-84A4

Služba tanků T-72 doma i v cizích armádách
 Základní bojový tank T-72 vycházel z tanku T-64 a byl určen jako náhrada za zastaralé tanky T-54 a T-55. Tank T-72 se jevil jako úspěšný a hojně vyvážený a také licenčně vyráběný v Československu, Jugoslávii, Polsku a Indii. Uvádí se, že v ruských závodech bylo vyrobeno na 25 tisíc různých verzí tanku T-72. Plánovaná náhrada za tento typ tanku je T-90.
 Tanky T-72 jsou dosud vybaveny armády následujících států : (počty tanků už nyní nemusí souhlasit, údaj v závorce uvádí počet tanků jiný zdroj)
 Rusko : Ke konci roku 2008 vykazuje ruská armáda asi 2144 provozních tanků (různé verze) a 7800 strojů uložených. Neověřený zdroj uvádí 279 tanků T-90 a modernizaci 155 strojů verze T-72BM na verzi T-90. (7000 uložených)
 Alžírsko : 500 kusů blíže neučených tanků T-72. (325)
 Angola : V roce 1999 nakoupila angolská armáda 22 tanků verze T-72M1 z Běloruska. (20)
 Arménie : 160 kusů blíže neučených tanků T-72.
 Ázerbájdžán : V roce 2003 se mělo nacházet v jeho tankových jednotkách 180 tanků verzí T-72A a T-72B.
 Bělorusko : Ke konci roku 2005 byl stav 1465 tanků T-72B. (1600)
 Bulharsko : V bulharské armádě se nacházelo 160 tanků T-72M2 a pravděpodobně 270 tanků T-72 v rezervě (verze nezjištěna).
 Kuba : V provozu se mělo nacházet více než 50 tanků T-72.
 Gruzie : V Gruzii se mělo nacházet 230 tanků, ve verzích T-72B1 a T-72SIM-1. (80)
 Maďarsko : V roce 2009 vykázala maďarská armáda 195 tanků ve verzích T-72M a T-72M1.(238)
 Etiopie : Padesát strojů T-72 odkoupeno od Jemenu.
 Indie : Indie pro svoji armádu koupila tanky T-72M, které pak přijaly označení Ajeya Mk. 1., po modernizaci pak Ajeya Mk. 2 (koncem 80 . let). O 10 let později byly tanky vylepšeny polským systémem řízení palby Drawa-T a novým motorem V-46-6. Stav tanků v indické armádě byl ke konci roku 2008 prezentován počtem 1900 strojů ve verzích T-72M a T-72M1 a 610 vozidly typu T-90. (1700).
 Írán : Íránská armáda koncem 80.let první tanky (ne více než 20 tanků) získala ze Severní Koreje a Libye. V roce 1994 odkoupila asi 100 tanků z Ruska a další stovku o rok později (1995) z Polska. V roce 1991 získala licenci na jejich výrobu, sestavené tanky byly zařazeny do armády v roce 1998. Postaveno bylo asi 578 tanků, jiný zdroj uvádí asi 422 strojů. Přesnější stav, než z roku 2002 není znám, tehdy se v Íránu nacházelo 480 strojů ve verzích T-72 a T-72M.
 Irák : V roce 1990 disponovala irácká armáda asi 1000 tanků ve verzích T-72, T-72M, T-72M1, Lev Babilonu, Saddam), shodné verze se vyskytovaly i v roce 2003, ale jen v počtu 375 strojů. Nová irácká armáda v roce 2009 byla vyzbrojena verzí T-72M1 v počtu 110 strojů.
 Keňa : V roce 2007 armáda nakoupila 77 vozidel T-72AV z Ukrajiny. V roce 2009 naplánován nákup dalších 33 strojů.
 Libye : V roce 2003 disponovala libyjská armáda 150 tanky T-72.
 Makedonie : Po dohodě s Ukrajinou bylo nakoupeno na 30 tanků T-72A a 1 velitelský tank T-72AK.
 Myanmar : Stav ke konci roku 2007 byl 139 kusů nezjištěné verze T-72.
 Severní Korea : Pravděpodobně na začátku 90. let nakoupila Severní Korea nezjištěný počet tanků T-72 (verze neznámá).
 Polsko : Polsko na základě licenčních tanků vyvinulo úplně nový stroj s názvem PT-91 Twardy (Tvrdý) a stávající vozidla T-72 modernizovalo a nazvalo T-72M1Z. Stav tanků byl následný, 649 tanků verze T-72M1 a T-72M1D v roce 2004, 644 (2005), 586 (2006 a 2007), 135 strojů T-72M1Z a 98 PT-91 v současné době, ty však by měly být staženy nejpozději v roce 2018 (verze T-72M1Z je modernizace T-72M1 na standard PT-91).
 Finsko : Asi 70 tanků T-72M1 (jedna obrněná brigáda) bylo zakoupeno od Sovětského svazu a dodávka proběhla v letech v 1984, 1985, 1988 a 1990. Dalších 97 tanků verze T-72M1 finská armáda odkoupila od Německa z jejich přebytečných zásob. Část tanků bylo ve verzích T-72M1K a T-72M1K1. V nynější době Finsko nevlastní žádné tanky T-72, byly vyřazeny, část pravděpodobně odprodána jako náhradní díly do České republiky.
 Česká republika : V roce 1991 disponovala armáda 815 stroji T-72. Do roku 1993 bylo v armádě celkem 543, v současné době v rezervách asi 181 strojů T-72M3. Česká republika vyrobila tank T-72M3CZ, který disponoval termovizním přístrojem zaměřovače velitele tanku a pasivním noktovizorem pro řidiče, velitel navíc obsluhoval balistický počítač. Následná varianta českého T-72 dostala název T-72M4CZ, a mimo jiné obnášela systémy obrany před APFSDS, navigačním Galileo a řízení palby Equal. S instalací nového pohonu Perkins CV12-1000 o výkonu 745,7 kW (1000 HP) se tato modifikace řadí pravděpodobně mezi nejlepší variantu tanku T-72. Česká armáda má ve výzbroji 30 tanků T-72M4 CZ, později byly 3 tanky upraveny na velitelskou variantu, označenou T-72M4 CZ-W. Mimo tuto techniku má armáda 3 vyprošťovací vozidla VT-72M4 CZ.
 Jugoslávie : Mimo licenci odebrala 70 strojů varianty T-72M1. Na základě licenčních tanků vyvinula vlastní stroj, označený M-84, vozidlo dostalo jugoslávskými konstruktéry vyvinutý systém řízení palby a systém atmosférických čidel. Kuvajt později odkoupil kolem 200 těchto tanků. Stroje byly v 90. letech vylepšeny novým pohonem a obdržely označení M-95 Degman.
 Německo : Nákup tanků T-72 do armády NDR : 35 tanků T-72 (ze Sovětského svazu), 219 T-72 (z Polska a Československa), 31 T-72M (od SSSR), 162 T-72M (z Polska a Československa) a 136 T-72M1. Celkem 549 tanků převzato z armády NDR do nové (sjednocené) německé armády, všechny postupně vyřazeny, prodány jiným státům či dány do muzeí. Armáda NDR v roce 1988 nakoupila 162 tanků verze T-72B, po sjednocení Německa je pak odkoupilo Finsko.
 Slovensko : Slovenské armádě po rozdělení republiky zůstalo 272 tanků T-72M a T-72M1. V roce 2009 bylo 70 tanků převedeno jako dar pro novou iráckou armádu. Slováci vyvinuli v 90. letech stroj s názvem T-72M2 Moderna, který dozbrojili dvěma protiletadlovými automatickými kanony KAA 200AA ráže 20 mm (převážně k boji s vrtulníky). Zůstalo však pouze u prototypu. tank se sériově nevyráběl.
 Venezuela : Stav tanků ke konci roku 2007 byl 92 strojů ve verzi T-72BM.
 Vietnam : Stav tanků ke konci roku 2005 byl 480 strojů ve verzi T-72M1, část pochází z polských zásob.
 Jemen : V roce 2003 doloženo 39 tanků nezjištěné verze.
 Chorvatsko : V zemi se měly nacházet pouze 3 stroje varianty M-84.
 Rumunsko : V rumunské armádě se nacházelo 40 tanků T-72M, část tanků prošlo modernizací (silnější pohon) verze byla označena jako TR-125, kolik tanků bylo vylepšeno není známo, asi 3 stroje.
 Ukrajina : Po rozpadu Sovětského svazu vylepšila některé verze Ukrajina. Vznikla exportní varianta T-72AG (s novým pohonem) a T-72-120 byl tank standardizován na munici NATO (ráže 120 mm). V ukrajinské armádě se jeden čas nacházelo až 1180 různých tanků T-72.

 Počty dalších států ve zkratce : Kyrgyzstán 215, Sýrie 1600, Tádžikistán 44, Turkmenistán 702, Uzbekistán 70, Maroko 200, Kazachstán 480 (650), Barma (139), Maroko (150), Uzbekistán (70), Turecko (40), Abcházie, KLDR, Srbsko (přesnější počet neznámý).


< Tanky T-72 byly nasazeny v mnoha konfliktech na území bývalého Sovětského svazu. Toto vozidlo se zúčastnilo v roce 2003 bojových operací v Náhorním Karabachu.
> Američany ukořistěný irácký tank T-72. Na věži jsou vidět zadýmovací granátomety.

Vojenské použití tanku T-72
 První tanky T-72 byly nasazené v boji roku 1982, v Libanonu v oblasti Bekaa Valley. Rusko-syrské zdroje tvrdí, že izraelské tanky nebyly schopny zničit ani jeden sovětský stroj. Zároveň podle západních / izraelských zdrojů bylo zničeno až 20 T-72. V té době, byl "Ural" pravděpodobně považován za nejlepší tank na světě, zejména pokud jde o poměr cena / funkčnost / kvalita.


< Čtyři tanky T-72M1 ze sovětské okupační jednotky v Československu (sovětská tanková četa disponovala obvykle třemi stroji).
> Ruský tank T-72 v Iráku.

 Tanky T-72 různých variant se zúčastnily těchto konfliktů :
> Irán, Irák - irácko-íránské války (1980-1988)
> Sýrie, Libanon - První libanonsko-izraelské války (1982)
> Sovětsko - Afghánský konflikt (1979-1989)
> Arménie, Ázerbájdžán - Náhorní Karabach-(1991-1994)
> Rusko - Čečenská válka (1994-1996, 1999-2002)
> Irák, Kuvajt - "Válka v Perském zálivu" (1990-1991, 2003)
> Válka v Jugoslávii (1992-1994)
> Konflikt v Kosovu (1999-2004)


< Sovětský tank ve variantě T-72M2
> Tanky T-72 v moskevských ulicích během přehlídky u příležitosti Dne vítězství.

Pokračování ve 4. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #3 kdy: Duben 16, 2011, 03:55:10 »
Bojový tank T-72 - pokračování - 4. část

4. Celkový soupis verzí a variant tanku T-72


Indický tank Ajeya

 Sovětský svaz / Rusko
 Objekt 172 : V roce 1972 bylo upraveno pět tanků T-64, delší korba instalací motoru V-45, nabíjecí automat, silnější pancíř čela korby (205 mm). Úprava zvýšila hmotnost o 4 tuny, prototypový stroj dostal nové zavěšení pojezdových kol.
 Objekt 172M : Prototyp Objekt 172 s novým motorem V-46 s výkonem 581,6 kW (780 HP) a nové upevnění protiletadlového kulometu. Světlomet instalován na levé straně věže.
 T-72 „Ural” : Základní verze tanku (Objekt 172M) s kanonem D-81TM (2A46M) ráže 125 mm. Sériová výroba probíhala v období let 1974 až 1976, stroj převzal neoficiální označení „Ural". Velká část těchto tanků byla začátkem 80. let modernizována (například modernější optický dálkoměr, na boky pryžové zástěry).
 T-72 „Ural-1” : Zdokonalené předchozí vozidlo s továrním označením Objekt 172M1. Stroj dostal silnější pancéřování čela korby a věže. Výroba probíhala v letech 1975 až 1979.
 T-72K : Velitelská verze vycházející ze základního typu T-72, odlišující se rozšířenou spojovací technikou. Mimo základní radiostanici R-123 obnášela spojovací výbava radiostanici R-130M, generátor elektrického proudu AB-1, navigaci TNA-3 a 10 m vysoký teleskopický stožár. Tato výbava se podepsala na snížení vezené munice ze 39 na 31 náboj. V kódu NATO byla tato verze rozdělena na tři varianty (sověti toto označení pravděpodobně nepoužívali) :
 T-72K1 : Velitelský tank pro velitele roty.
 T-72K2 : Velitelský tank pro velitele praporu.
 T-72K3 : Velitelský tank pro velitele pluku.
 Jiný zdroj uvádí ve výbavě tohoto tanku dvě radiostanice R-123M / R-173 a jednu R-130M. Tato spojovací výbava měla být zastoupena ve verzích K2 a K3.
 T-72 (Objekt 172M-E, Objekt 172M-E1) : Sovětské verze tanku T-72 pro export, tanky odkoupil Irák a Sýrie, licenčně vyráběn také v Československu a Polsku. Stroj byl vyzbrojen kanonem D-81T (2A46) ráže 125 mm se 44 kusy vezené munice.
 T-72M (Objekt 172M-E2) : Tato verze byla vytvořena na žádost velení tankových jednotek Varšavské smlouvy. Stroj vycházející z verze T-72A měl ve výbavě laserový dálkoměr TPD-K1, střelec pak přístroj pro noční vidění TPN-1. Vozidlo ale nebylo vybaveno bočními kryty pásů a vrhači dýmových granátů. Počet vezené munice pro kanon se uvádí 39 kusů.
 T-72M (Objekt 172M-E3, Objekt 172M-E4) : Shodné vozidlo s předchozím, zde však byly instalovány boční kryty pásů a vrhače dýmových granátů, řidič obdržel nový typ sedačky, u verze E4 měl být počet 44 nábojů pro kanon.
 T-72MK : Velitelská varianta tanku určená na vývoz, s navýšenou spojovací výbavou. Teleskopická anténa je při převozu složena do boxu na zadní části korby, anténní stožár má základnu pro uchycení na levé straně věže. Počet nábojů klesl na 38 kusů.
 T-72MK1 : Velitelský tank pro nižší velitele.
 T-72MK2 : Velitelský tank pro velitele praporu.
 T-72MK3 : Velitelský tank pro velitele pluku.
 T-72M1 (Objekt 172M-E5, Objekt 172M-E6) : Shodné stroje, rozdíl od předchozích vozidel je v kvalitnějším pancéřování a novém motoru V-46 s výkonem 581,6 kW (780 HP). Vyráběny od roku 1982.
 T-72M1K : Velitelská varianta tanku s další radiostanicí.
 T-72M1M (Objekt 172M-E8) : Sovětská exportní verze tanku T-72M1 vylepšená na standard tanku T-72B, se systémem obrany Arena.
 T-72M1M1 : Označení bylo později změněno na T-72S, s výbavou jako u verze T-72B, vozidla měla být vyvážena kolem roku 1990 do Iráku. Část tanků mělo pravděpodobně dynamický pancíř a další novinky. Reaktivní pancíř se skládal pouze z 155 bloků, tank měl zjednodušený systém NBC, bez protiradiačního obložení. Neoficiální název tanku byl T-72 „Shilden".
 T-72A (Objekt 176) : V roce 1979 vznikla modernější verze základního tanku T-72. Modernější výbava s laserovým dálkoměrem TPD-K1, zaměřovačem TPN-3-49, stabilizátorem kanonu 2E-28M (od roku 1982 pak 2E-42-2) a ocelovými ochrannými zástěrami podél horní větve pásu.
 T-72AK (Objekt 176K) : Velitelská verze T-72A, s rozšířenou spojovací technikou, která omezila počet vezené munice pro kanon na 36 nábojů.
 T-72AK1 : Velitelský tank pro nižší velitele.
 T-72AK2 : Velitelský tank pro velitele praporu.
 T-72AK3 : Velitelský tank pro velitele pluku.
 T-72V : Tank T-72 osazený na čele korby a věže reaktivním pancířem Kontakt-1. (písmeno "V" znamená vzryvnoj - výbušný)
 T-72AV : Tank T-72A osazený na čele korby a věže reaktivním pancířem Kontakt-1.
 T-72M1V : Tank T-72M1 osazený na čele korby a věže reaktivním pancířem Kontakt-1.
 T-72B (Objekt 184) : Tanky s tímto označením prošly modernizací v polovině 80. let. Týkala se především nového systému řízení palby, výkonnějšího motoru V-84 s výkonem 626 kW (840 HP), nového kanonu 2A46M s modernější stabilizací a kvalitnějšího pancéřování. V kódu NATO byl tank označen jako SMT M1988.
 T-72B ERA : Tank T-72B s nainstalovaným reaktivním pancéřováním Kontakt-1 na korbě a věži. Celkem se nachází na vozidle 227 bloků tohoto pancíře. Tank bývá označován také jako T-72BV (některé zdroje jmenované označení považují za nesprávné).
 T-72BK (Objekt 184K) : Velitelská varianta tanku T-72B, s rozšířenou spojovací technikou. Viditelný rozdíl od standardního tanku je ve více anténách a boxem se složeným anténním stožárem.
 T-72B1 (Objekt 184-1) : Jednodušší verze tanku T-72B, bez možnosti vystřelovat raketové střely a s optikou z tanku T-72A. Možnost montáže osmi vrhačů dýmových granátů a reaktivního pancíře Kontakt-1.
 T-72B1K (Objekt 184K-1) : Velitelská verze tanku T-72B1.
 T-72BM : Tank T-72B s novým systémem reaktivního pancíře Kontakt-5. Bloky ochranných krychlí věže byly upevněny v úhlu na držácích, což umožnilo lepší ochranu věže. Tank bývá nesprávně pojmenován také jako T-72B(M), v kódu NATO je označen SMT M1990.
 T-72S : Vývozní verze tanku T-72B, změny ve výbavě na požádání zákazníka
 T-72S1 : Vývozní verze tanku T-72B1.
 T-90 (Objekt 188) : Tank byl nejprve označen jako T-72BU, další vývoj tanku T-72, s modernějšími prvky než u tanku T-80.
 T-72BM "Rogatka" (Objekt 184M) : Tank T-72B v programu modernizace „Rogatka", zahrnující například nový systém řízení palby, modernější kanon 2A46M-5, motorem V-92S2 s výkonem 745,6 kW (1000 HP) a novým reaktivním pancířem „Relikt". Tank byl veřejnosti představen na veletrhu zbraní EXPO v roce 2006.


< Stroj T-72 s reaktivním pancířem.
> T-72BV

 BMO-T : Vozidlo na přepravu jednotek vyzbrojených plamenomety.
 2S19 Msta-S : Samohybná houfnice na podvozku tanku T-72, výzbroj tvořila houfnice 2A65 ráže 152 mm, doplněná kulometem NSVT ráže 12,7 mm.
 BMPT (Objekt 199) : Vozidlo tankové podpory, vyvinuté na podvozku tanku T-72. Na upravené korbě standardního tanku se místo klasické věže nachází nová střelecká věžička. Ta obsahuje dvojici automatických kanonů 2A42 ráže 30 mm, odpalovací protitankový systém 9M113 Kornet, automatický granátomet AG-17 ráže 30 mm a kulomet PKT ráže 7,62 mm.
 TOS-1 : Raketomet na podvozku tanku T-72. Na místě věže byl na korbě tanku T-72 instalován 30-ti hlavňový raketomet.
 TMZ-T : Muniční vozidlo na konstrukci T-72 pro raketomet TOS-1.
 BREM-1 : Vyprošťovací tank, vyvinutý na konstrukci tanku T-72. Mezi hlavní pomůcky lze zařadit hydraulický jeřáb s nosností 12 tun a naviják s tahem 25 tun.
 BREM-1M : Modernější varianta vyprošťovacího vozidla se výkonnějším jeřábem a modernějšími pomůckami.
 BTS-5B : Vozidlo viditelně shodné s vyprošťovacím tankem BREM-1, ale pocházející z konstrukce tanku T-72B. Je to vlastně jednodušší varianta určená na vývoz. Stroj BTS-5B byl postaven spíše jako servisní vozidlo pro nouzové opravy vozidel na bojišti s využitím jejich odtahu. Pro obranu má instalován kulomet NSVT ráže 12,7 mm.
 IMR-2 : Ženijní speciál postavený na konstrukci tanku T-72. Na korbě instalováno rameno zvedáku s nosností až 11 tun, na které lze nasadit kleště. Samozřejmostí je radlice pro úpravu terénu.
 IMR-2M1 : Modernější verze ženijního vozidla, ale ne v plné výbavě. Vzat do výzbroje v roce 1987.
 IMR-2M2 : Modernější varianta ženijního vozidla uzpůsobeného k činnosti v zamořeném území. Přijat do výzbroje v roce 1990, stroj má místo kleští výložník opatřený lžicí.
 IMR-2MA : Nejmodernější varianta ženijního speciálu vyzbrojená kulometem NSV ráže 12,7 mm.
 BMR-3 : Odminovací vozidlo na konstrukci tanku T-72.
 BMR-3M : Modernější verze odminovacího vozidla, rozdíl je mimo jiné v instalaci reaktivního pancíře.
 MTU-72 (Objekt 632) : Nosič mostní konstrukce vytvořený na podvozku tanku T-72. Systém manipulace s mostovkou vychází z předcházejících vozidel.
 RChM-7 „Berloga-1„ : Průzkumné vozidlo bez věže s navýšenou nástavbou.
 Objekt 327 : Prototyp samohybného děla s kanonem (houfnicí) ráže 152 mm, sériově vyráběn nebyl.
 Robot-2 : Dálkově ovládaný tank T-72 "Ural", vozidlo nepřekročilo fázi prototypu.
 Objekt 172-2M "Buffalo" : Projekt modernizace tanků vyrobených v začátku sériové výroby. Bylo zvýšeno a upraveno pancéřování, tedy pancéřový kryt horní větve pásu, plát na čelo věže a čelo korby na sklon 30°. Dále upraven podvozek (odpružení), doplněn granátomet na dýmové granáty, zvýšen výkon motoru na 630 kW (840 HP) a počet střel pro kanon zvýšen na 45 kusů. Zdroj avšak neuvádí či byl projekt naplněn.


< BMR-3M - odminovací vozidlo na konstrukci tanku T-72
> IMR-2 - ženijní speciál postavený na konstrukci tanku T-72


< Servisní a odtahové vozidlo BREM-1.
> IMR-2MA - modernější verze ženijního speciálu.

 Československo / Česká republika
 T-72M (Objekt 172M-E3) : Licenční verze tanku T-72 vyráběná podnikem ZTS Martin (firma se nyní nachází na Slovensku). V kódu NATO označován jako T-72G. Koncem 80. let byla verze pro československou armádu a pro vývoz vylepšena postranními gumovými zástěrami a vrhači dýmových granátů 902B „Tucha” (podle verze T-72A).
 T-72M1 (Objekt 172M-E5) : Verzi také vyráběl podnik ZTS Martin, od sovětského originálu se odlišoval pouze v drobnostech.
 VT-72 : Jedná se o vyprošťovací tank na konstrukci T-72. Pro vývoz byl označován jako BRAM-72.
 VT-72B (BRAM-72B) : Modernější varianta vyprošťovacího speciálu, stroje vyvezené do NDR byly označeny jako T 72TK. Vozidlo mělo instalovánu radlici a hydraulický jeřáb.
 T-72M3 CZ : Projekt modernizace tanku T-72, vycházel z verze T-72 M1. Stroj byl poháněn motorem V-46 TC. Česká armáda tuto verzi nepřijala a dala přednost tanku ve verzi T-72M4 CZ, z toho důvodu byl postaven pouze jeden prototypový stroj.
 T-72M4 CZ
: Poslední modernizační varianta tanku T-72. Na začátku projektu Vetra bylo plánováno zmodernizovat na 250 vozidel, číslo se časem snižovalo (140, 90) a v roce 2002 to bylo pouze 35 tanků, nakonec bylo vyrobeno jen 30 vozidel. Stroj dostal úplně nový pohon (Powerpack) od izraelské firmy Nimda, který se skládá z britského motoru Condor CV-12 1000 TCA od firmy Perkins (Caterpillar) s výkonem 746 kW (1000 HP) a americké automatické převodovky Allison XTG 411-6.
 T-72M4 CZ-W : Velitelský tank má instalovány oproti standardní verzi T-72M4 CZ dvě radiosoupravy a rozšířené funkce BVIS nutné pro plnění funkcí velitelského tanku roty. Tato výbava s podepsala na nižším počtu převážené munice pro kanon. Na velitelskou variantu byly upraveny tři tanky T-72M4 CZ.
 VT-72M4 : Protože původní vyprošťovací tanky T-72B by nestačily moderní verzi tanku (hmotnost vyšší o 4 tuny), byl pro potřebu armády byl vyvinut jeho modernější nástupce.
 (O tanku T-72M4 CZ více zde http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,4757.0.html )

 
 České Téčko nebo také T-72M4CZ

 NDR / Německo
 Standardní verze T 72, T72M, T72M1 shodné s verzemi T-72, T-72M a T-72M1.
 T 72M "Übergangsversion" : Verze tanku v počtu 23 vozidel dovezených z Polska v roce 1986, stroje byly vylepšeny o dodatečné pancéřování.
 T 72 (K) (Führungspanzer) : Velitelská varianta tanku T-72 s rozšířenou spojovací technikou.
 T 72 (K1) : Velitelská varianta tanku T-72 pro vyšší stupeň velení.
 T 72TK : Východoněmecké označení pro vyprošťovací tanky VT-72B československé výroby. Do výzbroje měly být vzaty v roce 1990, pouze jeden byl skutečně předán k IB-9 (Instandsetzungsbatallion 9) na Drögeheide (Torgelow). Další dva stroje byly testovány v Grossenhain (střední tank dílna u Drážďan) dne 3. října 1990, později převzaty.
 BLP 72 (Brückenlegepanzer) : Označení pro mostní tank, který byl od poloviny 80. let vyvíjen, sériová výrobě měla být zahájena v roce 1987, problémy s konstrukcí ji však oddálily, až došlo k úplnému zrušení projektu.
 FAB 172M nebo FAP 172U (Fahrausbildungspanzer) : Pod tímto označením se ukrývala školní vozidla pro výcvik nových posádek (řidičů). Tři stroje byly postaveny na podvozcích zrušeného projektu mostních tanků (BLP 72).

 
 Polský, rozsáhle modernizovaný tank PT-91 Twardy.

 Polsko
 T-72M : Vozidlo vyráběno v polské licenci v podniku "Bumar-Łabędy" v Gliwicích. Později tanky vylepšeny gumovými zástěrami na bocích korby a vrhači dýmových granátů. Pozdější sériové verze produkovány se silnější pancéřovou ochranou jako mají verze T72M1. Tato varianta byla také v Polsku licenčně vyráběna.
 T-72M1D : Polské označení pro velitelskou variantu T-72M1K.
 T-72M1Z : (Z je zkratka pro Zmodernizowany) Tanky T-72M1 s tímto označením prošly modernizačním procesem na standard tanku PT-91.
 T-72 Jaguar : Projet pod tímto označením byl zahájen v roce 1982 v Ústavu vyzbrojování polské armády. Podrobnosti nejsou známy, projekt byl zastaven ve fázi návrhu.
 T-72 "Wilk" : Začátkem 90. let byl zahájen projekt s názvem "Wilk" (Vlk). Později byl tento projekt zastaven a nahrazen projektem "Twardy" na kterém firma Zakłady Mechaniczne Bumar-Łabędy spolupracovala s ústavem OBRUM (Ośrodek Badawczo-Rozwojowy Urządzeń Mechanicznych) Gliwice.
 PT-91 Twardy : V Polsku vyvinutá základní verze tanku vycházející z T-72M1. Prvních 20 strojů bylo polské armádě předáno v letech 1993 a 1994. Dalších 78 tanků pak v letech 1995 až 1997.
 PT-91A : Vylepšená verze : Instalován motor PZL-Wola S-1000 s výkonem 1000 HP a některé systémy doznaly vylepšení. Stroj používán pro testování a výstavy.
 PT-91B : Rozpracovaný projekt, detaily neznámé, zrušeno.
 PT-91Z Hardy : Varianta pro export : (označení "Z" - Zmodernizowany = Modernizovaný) Zkoušeny nové systémy (např. Savan-15), nebo nový stabilizační systém. Zkonstruován jen jeden prototyp, později sloužil jako výchozí varianta pro PT-91M
 PT-91E / PT-91EX Twardy : Verze vycházející z PT-91M Pendekar : Jde vlastně o dva prototypy verze plánované pro vývoz. První PT-91E (s označením SP1), druhý PT-91EX (označen SP2). Ve větším se shodovaly s PT-91M určenému také pro export.
 PT-91/120 : Projekt s novou věží, systémem řízení palby a výkonnějším motorem (shodné díly pohonu z německého tanku Leopard 2A4), někde je pravděpodobně uváděn jako PT-2000.
 PT-91M Pendekar : Exportní verze PT-91A1 pro Malajsii : V roce 2004 Malajsie testovala tanky pro svoji armádu. Jednalo se o polský PT-91M, ruský T-90 a ukrajinský T-84. Vybrala si PT-91M neboť byl nejspolehlivější z testovaných strojů (ale cenově nejvyšší).
 WZT( Wóz Zabezpieczenia Technicznego) : Jedná se o vyprošťovací tank na podvozku tanku T-72M.
 WZT-3 : Verze postavena na podvozku T-72M1, vyrobeno 20 vozidel. Je ozbrojený protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm. Standardní vybavení zahrnuje: teleskopické rameno jeřábu s maximálním zatížení patnáct tun, instalace buldozerové radlice a několika navijáků. Vyrobeno pro polskou armádu.
 WZT-3M : Verze postavena na podvozku PT-91, vyrobeno 9 strojů pro polskou armádu.
 WZT-4 : Verze na podvozku PT-91M, pro malajskou armádu, vyrobeno 6 strojů (technicky shodných s MID-M).
 IWT-72 : Ženijní speciál vyvinutý v roce 1992. Podobný vyprošťovacímu tanku WTZ, s tím, že teleskopické rameno je uloženo na pravé straně korby a lze na něj nasadit různé pomůcky, například kleště na manipulaci a odklízení trosek či kmenů. Na čelní části je instalována radlice do tvaru „V". Posádka stroje je dvoučlenná a na obranu mohou použít kulomet NSVT ráže 12,7 mm.
 ARV-3 : Verze vyprošťovacího tanku na podvozku T-72M1, vyvinuta pro indickou armádu.
 Bizon MID-S : (MID (Maszyna Inżynieryjno-Drogowa) prototyp ženijního stroje na podvozku tanku PT-91.
 MID : Verze na podvozku PT-91, pro polskou armádu vyrobeno 9 strojů.
 MID-M : Verze ženijního speciálu na podvozku PT-91M, pro malajskou armádu zhotoveny 3 stroje.
 PMC : (Pomocniczy Most Czołgowy) Polské obrněné vozidlo na podvozku tanku T-72M, převážející konstrukci mostovky.
 PMC-90 : Verze na podvozku PT-91, sériová výroba neschválena.
 PMC-Leguan : Verze mostního tanku na podvozku PT-91M pro malajskou armádu. Na stroji umístěna mostovka o délce 26 m. Vyrobeno 5 vozidel.
 MG-20 Daglezja-G : (Most Gąsienicowy - Pásový most) Verze probíhá vývojem, úzce souvisí s tahačem MS-20 Daglezja. Plánuje se, že nahradí stávající mostní tanky na podvozku tanku T-55.
 PZA Loara : ( Przeciwlotniczy Zestaw Artyleryjski) s vlastním názvem Loara. Jedná se o samohybný protiletadlový komplet, který byl vyvinut na podvozku tanku PT-91 ke konci 90. let.
 PT-94 Goryl : Na projektu "Goryl" (goryla) se pracovalo na konci devadesátých let a mělo jít o bojové vozidlo vyvinuté na zkušenostech s tankem PT-91. Byly pravděpodobně rozpracovány dvě varianty. Jedna z verzí byla, že stroj se měl technicky podobat tanku Merkava s motorem vpředu, tato varianta projektu byla označena jako PT-97. Druhá varianta, s označením PT-94 byla standardní koncepce, motorová jednotka se nacházela vzadu. Podle všeho byl postaven model i prototyp (s pohonem vzadu), ale tato informace je neověřena. Projekt byl také označen jako Anders a na jeho zrušení se podepsal nedostatek financí.
 SJ-09 : Vozidlo pro výcvik nových posádek (řidičů), místo věže pouze prosklená budka, s maketou hlavní zbraně.
 
 < PT-91M Pendekar - verze pro malajskou armádu
> Vyprošťovací vozidlo WZT-3


 < Mostní tank PMC-Leguan, verze na podvozku PT-91M pro malajskou armádu.
> Protiletadlový komplet PZA Loara

 (více o tanku PT-91 zde http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,4765.0.html )


< M-84AB
> Indický tank Ajeya

 Gruzie
 T-72 SIM-1 : Vývozní sovětská verze vylepšená o reaktivní pancíř K-1 a pasivní pancíř K-5. Instalovány moderní přístroje (například řídící a kontrolní systém Falcon, GPS navigace, systém rozpoznávání vlastní a cizí techniky).

 Indie
 Ajeya MK1 : Indické označení pro verzi tanku T-72M. Indická vláda koupila od sovětů licenci na výrobu tanků T-72, společnost v Avadi vyrobila na 900 jmenovaných tanků. Ajeya MK2 : Indické označení pro verzi tanku T-72M1.
 Arjun : Zahájený projekt vlastního tanku, vycházejícího z licenčního vozidla T-72M1. Indická armáda tak spoléhala na zdárné dokončení projektu Arjun, že několikrát odložila modernizaci tanků T-72. Jelikož projekt brzdily velké problémy, bylo nakonec nařízeno rozběhnout modernizaci tanků verze T-72M1, kterých mělo být 1500. Jiný zdroj uvádí počet modernizovaných tanků mezi 1800 až 2000 stroji. Modernizační program počítá s polskou pohonnou jednotkou (PZL-Wola S-1000) a systémem řízení palby Drawa-T (z tanku PT-91 Twardy), izraelským navigačním systémem a dalšími přístroji nejen z Německa. Modernější by měly být i spojovací prostředky a systémy (požární, proti zbraním hromadného ničení, varování osvitu laserem...). Další tanky, verze T-72M měly být následně vylepšeny jen v některých bodech.
 Tank EX : Indický prototyp, kde na korbu tanku T-72 byla umístěna věž projektu Arjun.
 Indická armáda také zkoušela instalovat na korbu tanku T-72 francouzskou věž F1 a britskou věž Vickers T6, obě s výzbrojí ráže155 mm.


< Indický experimentální tank EX
> Obrněné vyprošťovací vozidlo M-84AI vytvořené na podvozku tanku M-84.

 Írán
 Íránská armáda v průběhu 80. let, po šarvátkách s Iránem (v letech 1983 a 1985) velmi těžko nahrazovala svoje ztráty. Několik málo tanků T-72 odkoupila ze Severní Koreje a Libye. V listopadu 1991 získala licenci na jejich výrobu. Licenční smlouva byla nastavena na asi na 1500 tanků, ale byla vykryta pouze na 30 %, neboť ruská strana poslala díly na výrobu 578 tanků. Íránská armáda vlastnila tanky verzí T-72 a T-72M1, nezaměňovat s verzí T-72Z, což byly v roce 1972 modernizované tanky T-54/55.

 Irák
 T-72 Asad Babil (Lev Babilonu) : Základní verze tanku T-72 sestavované v Iráku, s určitými vylepšeními (pancéřová ochrana), s použitými modernizačními balíčky z Ruska a Polska se vyrovnaly sériové verzi T-72M1.
 Saddam : Tanky verze T-72M upravované v Iráku, aby se lépe vyrovnaly místním podmínkám.

 Rumunsko
 TR-125 : Rumunskem vyvinutý tank za konstrukci tanku T-72. Tank TR-125 se na první pohled od běžných tanků verzí T-72 odlišuje sedmi páry pojezdových kol (ostatní mají šest párů). Korba tanku je asi o metr delší a pohání jej výkonnější motor (diesel 8VSA3 s výkonem 900 HP). Hmotnost je asi o 8,5 tuny vyšší než už standardu a je vyzbrojen kanonem ráže 125 mm ( TR-125 -Tanc Românesc 125").

 Srbsko
 M-84AS : Toto označení převzaly srbské tanky M-84 modernizované na úroveň tanků T-90. Kolik tanků bylo takto modernizováno zdroje neuvádí.
 M-84AI : Obrněné vyprošťovací vozidlo vytvořené z podvozku tanlu M-84A. Při vývoji pomáhali polští konstruktéři, což je na vozidle znát, je podobné speciálu WTZ-3. Standardními pomůckami je jeřáb TD-50, radlice na přední části korby a dva navijáky.

 Slovensko
 T-72M1A : Uvedené označení nese rozsáhle modernizovaná verze T-72M1 (například detekce osvitu laserem, dynamický pancíř, nový protipožární systém, nové pozorovací přístroje, modernější systém řízení palby, vrhače dýmových granátů...).
 T-72M2 Moderna : Další stupeň modernizace tanku T-72. Vývoj skončil výrobou prototypu, sériová výroba nebyla zahájena. Tank se viditelně odlišuje dvěma protiletadlovými automatickými kanony KAA 200AA ráže 20 mm.
 VT-72C : Modernější nástupce vyprošťovacího speciálu VT-72B, od roku 1999 licenčně vyráběn v Indii. Je poháněn výkonnějším polským motorem S-12U a vybaven novým interiérem.
 VT-72Ž : Podobný stroj jako VT-72B, rozdíl je v výbavě, přesněji s montáží teleskopického ramena s bagrovou lžicí.
 MT-72 : Slovenský mostní tank, s mostovkou o délce 20 m, se zatížením až 50 tun.
 SKH 2000 "Himalaya" : Při vývoji byl pravděpodobně použit věžový komplet SKH 2000 "Zuzana" ráže 155 mm, který byl instalován na podvozek tanku T-72M1. Zůstalo pouze u prototypu. (neověřeno)


< M-84AB - verze tanku M-84 určená pro vývoz.
> Základní verze licenčního tanku M-84
 Jugoslávie
 M-84 : Jugoslávská modernizace tanku T72M.
 M-84A : Vylepšená verze M-84, verzi je možné přirovnat v variantě T72M1, ale s novým systémem řízení palby.
 M-84AK : Velitelská verze tanku M-84A, s navýšenou spojovací technikou.
 M-84AB : Verze tanku M-84 určená pro vývoz. Mimo jiné je vozidlo vybaveno novým systémem řízení palby, pozorovacími přístroji a integrálním laserovým dálkoměrem. Kuvajt nakoupil asi 200 těchto tanků.
 M-84ABK : Velitelská verze exportního vozidla, vybavena pozemní navigací.
 M-84ABN : Vylepšená varianta předchozího vozidla vybavena rozsáhlým komunikačním zařízením a vysoce moderní navigací pro pohyb v náročném terénu (například v poušti), vyráběna pro Kuvajt.
 M-95 Kobra
: Prototyp raketového stíhače tanků vytvořeného na konstrukci tanku M-84. Vozidlo po odstranění věže dostalo malou nástavbu se skládajícím ramenem. Na konci ramena byla hlavice s pozorovacím a naváděcím systémem obsahující odpalovací zařízení protitankových řízených střel 9M113 Konkurs. Vozidlo zůstalo pravděpodobně pouze ve fázi prototypu (neověřeno).

 Jihoafrická republika
 T-72 "Tiger" : Tank T-72M vylepšený modernizačním balíčkem od společnosti LIW. (neověřeno)

 Ukrajina
 T-72MP : Zmodernizovaná verze tanku T-72M, na které se podílely mimo ukrajinské firmy, společnost Sagen (Francie), PSP Bohemia (Česká republika).
 T-72AM "Banan" : Ukrajinská modernizace tanku T-72, s výkonnějším motorem 6TD-1 nebo 6TD-2, reaktivním pancířem "Kontakt-1" a vrhači dýmových granátů.
 T-72AG : Tank T-72A s použitými prvky z T-80UD, instalován motor 6TD-1, pancíř "Kontakt-5" a nový systém řízení palby. Vozidlo postaveno pouze v ukázkovém prototypu.
 T-72AMG : Tank T-72AG s původním motorem.
 T-72-120 : Verze tanku T-72 určená asi pro vývoz, upravená podle standardu NATO kanonem KBM2 ráže 120 mm, s vezenou municí v počtu 40 nábojů, z toho 22 kusů v nabíjecím automatu.
 BMT-72 : Ukrajinský pokus o univerzální vozidlo, tank přestavěný na těžké bojové vozidlo s vlastním výsadkem. Mezi bojovým a motorovým prostorem byl vytvořen přepravní oddíl. Na střeše korby byly umístěny tři průlezy s poklopem. Na první pohled od standardního T-72 se vozidlo odlišuje svojí délkou a sedmým párem pojezdových kol.
 BTS-5B : Ukrajinská varianta vyprošťovacího speciálu BREM-1.

Chorvatská verze tanku M-84A4.

Chorvatsko
 M-84A4 "Sniper" : Modernizace tanku M-84, převážně německým motorem s výkonem 1100 HP. Modernizace měla proběhnout do konce roku 2008.
 M-84D Degman : Další moderní prototyp založený na konstrukci M-84, s balistickým počítačem Fotona, reaktivním pancířem, novým systémem řízení palby a klimatizací.
 M-92 Vihor : Projekt moderního tanku na základě M-84, pravděpodobně nedošlo ani k postavení prototypu (podrobnosti nezjištěny). Některé zdroje uvádějí označení M-90 Vihor, další pak M-91 Vihor, dokonce M84A5V. Možný rozdíl v označení je udělován jugoslávskému či chorvatskému prototypu / projektu (neověřeno).
 M-95 Degman : Tank M-84 s novou bojovou věží a reaktivním pancéřováním. Vyrobeny pravděpodobně pouze dva prototypy, jeden ukázkový pro vývoz a druhý pro testy.

 Kuba
 Kubánská armáda také používala sovětské tanky T-72, ale k modernizaci u nich nedošlo.
 T-72M1 : Základní verze tanku T-72 vybavená čínskou radiostanicí. (Nezaměňovat se sovětským T-72M1)
 T-72M2 : Základní verze tanku T-72 s dodatečným pancířem čela korby a věže. (Nezaměňovat se slovenským T-72M2)

Pokračování ve 5. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #4 kdy: Duben 16, 2011, 03:58:40 »
Bojový tank T-72 - pokračování - 5. část

5. Verze a varianty na konstrukci tanku T-72


Bojové vozidlo tankové podpory BMPT

Sovětský svaz / Rusko
Obrněné vozidlo BMPT (Objekt 199) : Jedná se o bojové vozidlo podpory tanků (Боевая машина поддержки танков). Bylo vyvinuto na podvozku tanku T-72, který byl v ruské armádě hojně používán a byl vyráběn i licenčně. Do výzbroje ruské armády bylo zařazeno v roce 2005. Vývoj rozjely zkušenosti z čečenské války, kde šarvátky v městské zástavbě způsobily ruským jednotkám velké ztráty techniky a osob. Z toho důvodu bylo vyvinuto jmenované speciální protipěchotní vozidlo, v Čečensku to ruská armáda řešila samohybnými protiletadlovými prostředky, ty však byly lehce pancéřované a tím málo odolné. Velení armády vydalo požadavky, že stroj musí být postaven na korbě tanku, a s pancéřovou ochranou shodnou či vyšší a bojovou bezposádkovou věžičkou. Stroj byl plánován „pracovat" ve dvojici k ochraně tanku při pohybu městskou zástavbou, při bojích mimo město, tomu mělo být opačně, jedno vozidlo by chránilo dva tanky. Důvod vyplýval ze složitosti boje ve městě a potřebě protipěchotního vozidla, které mohlo likvidovat víc cílů najednou na různých výškových úrovních. Zavedení takového vozidla pomáhalo posádkám tanků soustředit se na svůj úkol, tj ničení obrněných vozidel či opevněných cílů.
 Vozidlo vycházelo z upravené korby tanku T-72 a na místě tankové věže byl instalován bezposádkový modul vyzbrojený dvěma automatickými rychlopalnými kanony 2A42 ráže 30 mm, čtyřmi odpalovacími systémy pro řízené střely 9M120 Ataka-1-T, dvěma automatickými granátomety AG-17D ráže 30 mm a jedním spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Stroj může být doplněn o další kulomet PKT ráže 7,62 mm a dvěma vrhači dýmových granátů 902A "Tucha" ráže 81 mm. Rychlost palby automatického kanonu 2A42 je až 600 ran/min, palebný průměr je 900 nábojů. Do kanonu se používá více druhů munice, například HE-T, APDS, HE-FRAG a AP-T. Řízené protitankové střely mohou mít různé hlavice, schopné ničit cíle vybavené reaktivním pancéřováním. Vozidlo využívá prvky montované na tanky T-90S. Vozidlo BMPT chrání reaktivní pancíř „Relikt” a modulární „Kaktus”, výbava obsahuje mimo jiné nový systém řízení palby, pozorovací přístroje pro noční vidění, systémy detekce a ochrany (Štora). Na přední část korby je možné připojit odminovací zařízení KMT-8. Pohon vozidla zajišťuje motor tanku T-90. Některé zdroje stroj označují nesprávně jako BMP-T, jeho neoficiální přezdívka je „Terminátor".
 Technická data BMPT :
> hmotnost : 47 tun
> posádka : 5 mužů
> rozměry : délka 6960 mm, šířka 3460 mm, výška 2100 mm
> výzbroj : dva automatické rychlopalné kanony 2A42 ráže 30 mm, dva automatické granátomety AG-17D ráže 30 mm, protitankové řízené střely 9M120 Ataka-1-T (4 střely), jeden kulomet ráže 7,62 mm
> pohon : vznětový motor W92S2 s výkonem 736 kW (1000 HP)
> dojezd : 550 km
> rychlost : silnice až 65 km/h


BMPT - bojové vozidlo tankové podpory.

 Obrněné vozidlo BMO-T : Jedná se o přepravní vozidlo pro plamenometné oddíly, je to vlastně silně obrněné vozidlo pro převoz osob s výzbrojí. Bylo vyvinuto na podvozku tanku T-72, korba byla výrazně upravena, převážně zvýšena se silně skloněnou přední částí. V zadní části jsou nainstalovány dvoukřídlé dveře pro výstup plamenometného družstva, na střeše korby pak průlezy, otevřené dveře jsou využívány jako pancéřová ochrana. Pancéřová ochrana vozidla je shodná s původním tankem (kompozitní pancíř), boky a čelo vozidla je doplněno o reaktivní pancíř ERA, v místě palivových nádrží je pancíř silnější. Samozřejmostí je ochrana proti zbraním hromadného ničení, protipožární systém a vrhače dýmových granátů. Rozměrná korby poskytuje posádce pohodlí a vnitřek korby je osazen kevralovou vložkou proti střepinám. Pohon zajišťuje vznětový motor V-46 s výkonem 780 HP. Stroj je vyzbrojen kulometem ráže 12,7 mm, s dálkovým ovládáním. Posádka vozidla se skládá z velitele vozidla, řidiče a sedmi členů plamenometného družstva. Družstvo má k dispozici 32 jednorázových RPO plamenometů. Použití vozidla je univerzální, může operovat samostatně, při podpoře pěchoty nebo tanků, bývá také nasazován spolu s raketometnými vozidly TOS-1. Do výzbroje ruské armády bylo vozidlo zavedeno v roce 2001, ale jeho produkce není jinak vysoká.
 Technická data vozidla BMO-T :
> posádka : 2 muži +7 členů družstva
> hmotnost : 45 t
> rozměry : délka 7120 mm, šířka 3490 mm, výška 1920 mm
> výzbroj : jeden kulomet ráže 12,7 mm
> pohon : vznětový motor V-46 s výkonem 780 HP
> rychlost : silnice až 60 km/h
> dojezd : až 500 km
> stoupavost : 60%
> boční sklon : 40%
> překážky : příkop 2,80 m, kolmá stěna 0,85 m, brod 1,20 m


Obrněné vyprošťovací a odtahové vozidlo BREM-1

 Obrněné vyprošťovací a odtahové vozidlo BREM-1 : Obrněný vyprošťovací speciál je univerzál, slouží také jako odtahové a servisní vozidlo. Slouží v jednotkách vyzbrojených tanky T-64, T-72 a T-80. Projekt stroje se datuje do roku 1975, vývoj byl korunován postavením prototypu v roce 1978. Sériová výroba byla zahájena začátkem roku 1982, do výzbroje sovětské armády byl zařazen o rok později. Nahrazuje vyprošťovací tanky typové řady BTS-1 (až BTS-4), které převyšuje kvalitnějšími pomůckami.
 Byl postaven na podvozku tanku T-72, bez úpravy pojezdu. Pancéřová nástavba je zvýšena a upravena pro potřebu montáže zvedáku (jeřábu), instalace plošiny a potřebných pomůcek.
 V levé přední části nástavby instalován hydraulický jeřáb s nosností 19 tun. Mezi hlavní pomůcky pro svoji činnost má vozidlo dva navijáky, hlavní naviják s tahem 25 tun, lze přes kladky navýšit až na 4 násobek, a pomocný naviják. Na přední části korby je upevněna hydraulicky ovládaná dozérová radlice, v zadní části pak tažné zařízení a na korbě další pomůcky například tažné tyče, kladky, lana, svařovací a řezací zařízení. Vedle plošiny se nachází nástavec na hluboké brodění. Navijáky, hlavní i pomocný jsou uloženy ve středu vozidla, mezi oddílem posádky a motorem.
 Na střeše korby se nachází velitelská věžička s jedinou výzbrojí, kulometem NSVT ráže 12,7 mm. Zbraň s účinným dostřelem 1500 metrů se používá k obraně vozidla před pěchotou a nízko létajícími prostředky protivníka. Stanoviště řidiče je standardně v přední části korby, velitel a mechanik-strojník se nachází za ním.
 Vozidlo už má svého modernějšího následníka, BREM-1M. Je vybaveno silnějším jeřábem a modernějšími prvky. Posádka při některé činnosti může zůstat uvnitř vozidla.
 Technická data speciálu BREM-1 :
> hmotnost : 41 tun
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, mechanik-strojník)
> rozměry : délka 7980 mm, šířka 3460 mm, výška 2430 mm, světlost 470 mm
> jeřáb : nosnost 19 t, dosah 4,40 m
> dozerová radlice : šířka 3100 mm, výška 900 mm
> tah navijáku : hlavní 25 t, délka lana 220 m, navíjení 13 m/min, pomocný 0,53 t, délka lana 400m
> výzbroj : kulomet NSVT ráže 12,7 mm (840 nábojů)
> pohon : 12válcový kapalinou chlazený vznětový motor V-46-6 s výkonem 574 kW
> rychlost : silnice 60 km/h, terén asi 40 km/h
> dojezd : silnice 700 km, terén 500 km, tažení vozidla 220 km
> stoupavost : 54°
> boční náklon : 27°
> překážky : příkop 2,80 m, kolmá stěna 0,85 m, brod 1,20 m (bez přípravy) 5,0 m (s přípravou)


Samohybný raketomet TOS-1 (kresba)

 Raketometné vozidlo TOS-1 Buratino : (ТОС-1 тяжёлая огнемётная система) Jedná se o dělostřelecký salvový raketomet. Ke stavbě byl použit upravený podvozek tanku T-72, místo věže byl nainstalován plně otočný 30-ti hlavňový raketomet. Bojový komplet tvoří dvě vozidla, raketomet TOS-1 a muniční vozidlo TZM-T. Projekt systému MLRS, tj odpal raket naplněných zápalnou směsí vznikl na konci 70. let. Vývoj kompletu TOS-1 a TZM-T byl zahájen začátkem 80. let v omském závodě a dlouho byl přísně utajován. Vozidlo TOS-1 měl být nasazen k likvidaci pěchoty v opevnění, ve volném terénu a ničení lehce obrněných a neobrněných vozidel. Testy probíhaly za sovětského konfliktu v Afghánistánu.
 Upravená korba tanku T-72 skýtá ochranu posádce, nepancéřovaný raketometný systém ubral na celkové hmotnosti. Posádka stroje se skládá z velitele-mířiče, řidiče a střelce. Vozidlo je mimo jiné vybaveno moderním systémem řízení palby, který obnáší balistický počítač, systém nočního vidění, laserový dálkoměr Quantum a senzor náklonu. Na střeše korby se nachází otočný box s raketnicí pro 30 neřízených raket ráže 220 mm. Podobné rakety se používaly u kolového raketometu BM-22, ale odlišují se hlavicí typu FAE (Fuie-Air Explosive) speciálně pro TOS-1. Minimální dostřel se odhaduje od 400 metrů a maximální nedosahuje přes 4000 metrů. Jedna salva totálně zničí vše na ploše 200x400 metrů. Munice vytváří oblak hořlavých plynů, které následně vybouchnou. Je možné použít i jinou munici, například antirakety či kazetové bomby. Vozidlo svoje pojmenování „Buratino” získalo to pohádkové postavičce Pinocchia (v NATO je tak označován), proč, tak na to stačí vidět vozidlo TOS-1 z profilu. První bojové nasazení si stroje TOS-1 odbyly ve válce v Čečensku v letech 1994 až 1995. Oficiální první veřejné představení proběhlo v červnu roku 1999 na výstavě Omsk '99.
 Muniční vozidlo TZM-T veze další palebný průměr ve speciálních úchytech a k manipulaci s municí používá zvedák, uložený ve středu korby.
 Technická data vozidla TOS-1 :
> hmotnost : 46 t
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, střelec)
> rozměry : délka 9500 mm, šířka 3600 mm, výška 2220 mm
> pohon : vznětový motor o výkonu 626,39 kW (840 HP)
> raketnice : ráže 220 mm
> rychlost palby : 30 raket/15 sek
> dostřel : řízený do 600 m, neřízený 700 - 3500 m



< Ženijní speciál IMR-2.
> Modernější verze ženijního vozidla IMR-2MA.

 Obrněné ženijní vozidlo IMR-2 : Jmenované vozidlo nahrazuje typovou řadu IMR na podvozku tanků T-54/55. Podvozek byl vylepšen, modernizačních změn se dostalo i na ženijní pomůcky a odminovací zařízení. Rozvržení stroje je shodné se standardním tankem T-72, z jehož konstrukce vychází. Řidič má své stanoviště vpředu, prostor pro posádku se nachází ve středu vozidla a v jeho zadní části je uložen pohon, tj motor, převodová skříň a chlazení. Po demontáže bojové věže tanku byla navařena pancéřová nástavba. Vozidlo má na čele korby uchycenu buldozerovou radlici, která se použít standardně či do tvaru „V". Ve středu korby se nachází „věžička", která je součástí mohutného výložníku. Ten má více možností využití, od jeřábu, přes speciální kleště k bagrové lžíci, podle daného úkolu. Nad motorovým prostorem je upraven nákladová plošina, pro uložení speciálních pomůcek.
 Ženijní speciál je schopen pracovat i v zamořené oblasti, byl využit v civilním sektoru, kdy první stroje IMR-2 doplňovaly vozidla IMR-1 nasazené v Černobylu. Bojově prověřen byl následně v afghánském konfliktu, kde se plně osvědčil nejen pro čištění komunikací, kopání zákopů a opevněných pozic ale i další činností. Při kalamitách či katastrofách je schopen si poradit s úklidem sněhu, budování hrází či příkopů při záplavách, náročný terén mu nedělá problémy, je ideální i pro použití v lese. Jeho následovník IMR-2M, s továrním označením Objekt 637, je modernější varianta tohoto univerzálního ženijního speciálu. Novější typ, IMR-2M je vybaven hydraulicky ovládanou radlicí, s možností úpravy do tvaru „V”. Buldozerová radlice může být spuštěna pod úroveň 450 mm, překážky (kámen, zeminu) odstraní rychlostí od 280 do 350 m3 / h, příkop zaplní od 350 do 360 m3 / h, hloubení trvá do 250 m3 / h. U verze IMR-2M je také na čele korby instalováno odminovací zařízení KMT-8, to je schopno čistit prostor před sebou rychlostí až 12 km/h. Obě zařízení (radlice i KMT-8) je možné sklopit nad přední pancíř. Velitel k pozorování používá průhledy opatřené neprůstřelným sklem, s výhledem na všechny strany. Výsuvné rameno osazené jeřábovým hákem má nosnost 2 tuny, bagrová lžíce pak obsah 0,2 m3.
 V roce 1982 byl zahájen vývoj modernější varianty označené IMR-2M1, sériově vyráběné od roku 1987 do konce roku 1990, následovala vylepšená verze IMR-2M2. Poslední v této typové řadě je varianta IMR-2MA, podobná verzi IMR-2M, odlišují se moderními prvky. Hmotnost verze IMR-2MA je 49,5 tuny, délka stroje (se zdviženou radlicí) 9320 mm, výška 3430 mm. Ruská armáda se starších vozidel IMR -2 zbavuje, neboť připravuje podobnou verzi, ale na modernějším podvozku, o označením IMR-3M.
 Technická data vozidla IMR-2M :
> posádka : 2 muži
> hmotnost : 44,5 t
> rozměry : délka 9550 mm, šířka 3680 mm, výška 3740 mm
> výložník : vysunutí ramene 8835 mm
> radlice : výška 1100 mm, šířka (rovná 3925 mm, tvar „V" 3380 mm)
> dojezd : 500 km
> rychlost : silnice až 60 km/h
> brod : do 1,20 m
 Brodění: do 1 200 mm


Mostní tank MTU-72

 Mostní tank MTU-72 (Objekt 632) : V rámci standardizace sovětské armády byl zahájen v roce 1974 vývoj mostního tanku MTU-72. Po odstranění bojové věže tanku byla korba upravena na uchycení spouštěcího hydromechanického zařízení pro mostovku. Vozidlo MTU-72 mělo nahradit předchozí variantu MTU-20 a MTU (nosič mostovky). Jeden ze zdrojů uvádí, že pouze devět koreb k MTU bylo vyrobeno, u ostatních byly použity upravené podvozky první verze tanku T-72. V nynější době je pravděpodobně vyráběna již nová verze MTU-90, zahájení výroby mělo začít v roce 2010.
 Na rozdíl od nůžkového systému pokládky mostovky, který má zařízení na čele korby, má tento typ zařízení ve středu korby. Zakončení spouštěcího mechanizmu může posádka použít jako malou radlici k odstranění překážek nebo úpravy terénu k položení mostovky. Vlastní mostovka je dlouhá 20 metrů a její konce se skládají směrem dovnitř. Most překlene překážku o šířce 18 metrů. Maximální nosnost mostovky je 50 tun (jiný zdroj uvádí až 60 tun), je široká 3300 mm a má hmotnost 6,4 tuny. Vycvičená posádka dokáže položit most za 3 minuty a zpět naložit za 8 minut. Vozidlo má ve výbavě ochranu proti zbraním hromadného ničení, protipožární systém a zadýmovací zařízení (vstřikováním paliva do výfuku). K obraně stroje může posádka použít lehký kulomet ráže 7,62 mm a svoje zbraně. Jeden ze zdrojů uvádí, že sověti postavili jeden prototyp nůžkového mostního tanku podle východoněmeckého BLP-72, zůstalo avšak jen u prototypu.


< Samohybná houfnice 2S19 Msta - Konstrukce úložného prostoru pro munici umožňuje současné skladování různých druhů projektilů. Automatický nabíjecí mechanismus může vybírat druh munice a řídit nakládání a množství munice.
> Samohybná houfnice 2S19 Msta - Všechna vezená munice je umístěna v zadní části věže a mobilní nabíjecí lávka dovoluje nabíjet a vést palbu do všech úhlů postavení bez toho, aby se zbraň vracela do nabíjecí polohy. Nabíjecí mechanismus se skládá z automatického nabíječe pro projektily a poloautomatického nabíječe pro nálože. Střelci stačí jen mířit na prostor cíle pomocí panoramatického zaměřovače. Rovněž velitel houfnice může zaměřovat cíl a vést palbu.

 Samohybná houfnice 2S19 Msta-S : Na podvozku tanku T-72 byla vyvinuta také samohybná houfnice 2S19. Byla určena jako náhrada za samohybné houfnice 2S3 (SO-152) a 2S5, v době vývoje se už v konstrukci vozidla objevily prvky z novějšího tanku T-80. Do výzbroje sovětské armády byla houfnice zařazena koncem roku 1989. Na korbě byla usazena mohutná věž, ve které sedí velitel napravo, střelec nalevo. Na střeše věže jsou vytvořeny dva průlezy s poklopy. Výzbroj tvoří vylepšená varianta tažené kanonové houfnice 2A65 ráže 152 mm s dlouhou hlavní 47 ráží. Houfnice se vyznačuje automatickým nabíječem, což umožňuje palbu rychlostí až 8 výstřelů/min. Baterie tvořená osmi houfnicemi je tak schopná zasypat cílovou plochu během jedné minuty až třemi tisíci kilogramy munice, přičemž palba je řízena ze speciálního vozidla. Vozidlo převáží 50 kusů tříštivé munice, houfnice používá další druhy střeliva, mimo laserem naváděné munice Krasnopol-M také zápalné, osvětlovací, zadýmovací i nukleární. Náměr hlavní zbraně činí rozsah od -4° do +68° a díky plně otočné věži odměr má 360°. Sekundární výzbroj zastupuje dálkově ovládaný (velitelem) protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm a 2x3 vrhače dýmových granátů. Pomocný generátor zajišťuje chod zbraně při vypnutém pohonu vozidla. Modernější verze s označením 2S19M disponuje mimo jiné novým systémem řízení palby. Vývozní varianta s označením 2S19M1 je vyzbrojena kanónovou houfnicí ráže 155 mm, s hlavní o délce 52 ráží. Samohybná houfnice 2S19 Msta-S má dostřel do 20 km, vývozní verze 2S19M1 až 30 km. Vozidlo disponuje zařízením na tvorbu kouřové clony.
 Technická data samohybné houfnice 2S19 :
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 42 t
> rozměry : délka (s hlavní dopředu) 11900 mm, šířka 3450 mm, výška 3020 mm
> výzbroj : houfnice 2A65 ráže 152 mm (50 nábojů), protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm (300 nábojů)
> pohon : vznětový (vícepalivový) motor S12U s výkonem 625 kW (850 HP)
> dostřel : 24,7 km (maximální) 30 km
> rychlost palby : 6 - 8 ran/min.
> rychlost : silnice až 60 km/h, terén do 45 km/h
> dojezd : 480 - 500 km



< Odminovací vozidlo BMR-3.
> Ženijní speciál postavený na konstrukci tanku T-72 na práce v zamořených oblastech.

 Odminovací vozidlo BMR-3 : Jmenované vozidlo si vyžádaly negativní zkušenosti v afghánském konfliktu, kdy sovětské jednotky zastavilo nejedno minové pole. Z toho důvodu sovětské velení nařídilo vyvinout speciální odminovací vozidlo. Z několika návrhů byl vybrán projekt označený BMR-3 a postaveno několik prototypů. Vítězné vozidlo bylo postaveno na podvozku tanku T-72A, kde věž nahrazovala prostorná nástavba. V nástavbě se nacházel naviják o tahu 2,5 tuny, který bylo možné jednoduchou konstrukcí změnit na jeřáb (zvedák). Na čelo korby bylo přichyceno odminovací zařízení KMT-7, se kterým stroj je schopen likvidovat miny rychlostí 12 km/h.
 Později bylo vozidlo modernizováno, s označením BMR-3M se od předchozího stroje odlišovalo především výkonnějším turbodieselovým motorem V-48MS. Dalším rozdílem byl reaktivní pancíř, který pokrýval čelní a boční části nástavby. Byla také postavena verze pro vývoz, ta převzala označení KORT-B.

 KORT-B
 Ženijní obrněné vozidlo KLIN-1 : Ženijní speciál postavený na konstrukci tanku T-72 na práce v zamořených oblastech. Na korbě instalováno rameno zvedáku s nosností až 11 tun, na které lze nasadit několik typů pomůcek. Samozřejmostí je radlice pro úpravu terénu. Vozidlo je téměř shodné s výbavou ženijního tanku IMR-2, ale s tím rozdílem, že ho posádka ovládá na dálku. Proto byl účinně nasazen při odklízecích pracích v Černobylu.

Prototyp tanku Degman

 Česká republika
 T-72M4 CZ : Poslední modernizační varianta tanku T-72. Na začátku projektu Vetra bylo plánováno zmodernizovat na 250 vozidel, číslo se časem snižovalo (140, 90) a v roce 2002 to bylo pouze 35 tanků, nakonec bylo vyrobeno jen 30 vozidel. Stroj dostal úplně nový pohon (Powerpack) od izraelské firmy Nimda, který se skládá z britského motoru Condor CV-12 1000 TCA od firmy Perkins (Caterpillar) s výkonem 746 kW (1000 HP) a americké automatické převodovky Allison XTG 411-6. Pro potřeby české armády byly na standard T-72M4 CZ-W přepracovány tři tanky, které byly přiřazeny k 73. tankového praporu (1., 2., a 3. tanková rota) v Přáslavicích. Poslední dva T-72M4 CZ-W, které jednotka dostala k 28. února. 2006, byly posledními stroji typu T-72M4 CZ vyrobenými pro AČR.
 (Více informací zde : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3359 )


 Česká modifikace, tank T-72M4CZ, vpravo pak s mechanickým odminovávacím systémem NBZ-90.

 Slovensko
 Slovenský bojový tank T-72M2 Moderna : Na modernizaci sovětské tanku T-72 pracovala československá armáda už koncem 80. let. Projekt byl označen „Moderna" a mimo vlastní podniky (české i slovenské) se programu účastnily i francouzské firmy (Sagem, Thomson). Byl vypracován požadavek velením armády, zahrnující takticko-technická data nového stroje. Požadavky byly velmi náročné a týkaly se nejen ochrany posádky, ale i celkového přežití tanku na moderním bojišti. Dalším důležitým bodem bylo co největší možné použití prvků z tanku T-72. Po rozpadu Československa se česká strana věnovala vlastní modernizaci tanku a výsledkem byl úspěšný tank T-72M4 CZ. Některé zdroje tento tank označují jako nejpovedenější modernizaci tanku T-72.
 Slovenská armáda také pokračovala v modernizaci tanku a ponechala mu označení T-72M2 „Moderna". Prototyp s označením T-72M2E byl poprvé veřejně představen na brněnském IDETu v roce 1994. Prototypové vozidlo se představilo netypickou výzbrojí, když na plně otočné bojové věži se setkal osvědčený kanon 2A46 ráže 125 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm a dvojicí rychlopalných kanonů Oerlikon ráže 20 mm. Kanony Oerlikon byly umístěny na bocích věže. Po nijak zvláštním ohlasu se na projektu pracovalo, do „kolektivu" byla pozvána slovinská firma Fotona a další místní společnosti (ZŤS Dubnica a EVPÚ Nová Dubnica). Změny byly následující, jako hlavní zbraň byl vybrán modernější kanon 2A46MS ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně. Švýcarské automatické kanony Oerlikon ráže 20 mm nahradil jeden licenční kanon 2A42 ráže 30 mm. Za spřaženou zbraň byl vybrán kulomet TK-95 ráže 7,62 mm (upravený i na standardní munici NATO).
 K další výbavě tanku přibyl vylepšený reaktivní pancíř Dynas, detektor osvitu laserem Lird-3A (typ Lird-4), vrhače dýmových granátů Galix ráže 80 mm a další systémy (protipožární, filtroventilační). Spojovací techniku zde zastupuje radiostanice Panther 2000. Jako pohon byl vybrán vícepalivový agregát S12U s výkonem 625 kW (850 HP). V roce 1998 se mluvilo o zahájení sériové výroby, ale až po ukončení náročných testů. Ty byly zakončeny v roce 2000 předvedením na domácí výstavě IDEE, kde byl představen pod označením T-72M2 Moderna. Výrobou se měla zabývat slovenská firma VOP-27 Trenčín, ale doposud nebyla pravděpodobně zahájena.
 Technická data tanku T-72M2 Moderna :
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka korby 6910 mm, délka s kanonem 9530 mm, šířka 3590 mm, výška po věž 2370 mm, světlost 420 mm
> hmotnost : 43,5 t
> výzbroj : kanon 2A46MS ráže 125 mm s hladkým vývrtem (38 nábojů), spřažený kulomet TK-95 ráže 7,62 mm (2000 nábojů), protiletadlové rychlopalné kanony Oerlikon KAA ráže 20 mm (400 nábojů), vrhače dýmových granátů
> pohon : vznětový (vícepalivový) motor S12U s výkonem 625 kW (850 HP)
> obsah nádrží : 1750 l
> měrný hmotný výkon : 14,5 kW/t
> rychlost : silnice až 60 km/h, terén až 45 km/h
> dojezd : silnice 500 km, terén asi 400 km
> překážky : příkop 2,80 m, kolmá stěna 0,85 m, brod (bez přípravy) 1,20 m, (s přípravou) 5,0 m

 Další modernizační prvky tanku T-72M2 :
> dynamická ochrana 2. generace
> zvýšení výkonu motoru na 736 kW
> moderní protipožární systém Deugra
> nové zavěšení sedačky řidiče
> kontrolní přístroj DMS 16 a nový pasivní pozorovací přístroj PNK-72 pro řidiče
> klimatizace (na přání zákazníka)
> nový systém řízení palby (mimo jiné zaměřovač střelce TIGS, zaměřovač velitele MVS 580, balistický počítač, gyroskop DA8041)



 Slovenský tank T-72M2 „Moderna", který avšak nebyl zaveden do výzbroje. Vývoj probíhal v letech 1994 - 1996. Typické pro tento stroj jsou kanony ráže 30 mm na bocích věže.

 Polsko
 PT-91 Twardy : V Polsku vyvinutá základní verze tanku vycházející z T-72M1. Prvních 20 strojů bylo polské armádě předáno v letech 1993 a 1994. Dalších 78 tanků pak v letech 1995 až 1997.
 (Více informací zde : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3333 )

 Rumunsko
 Bojový tank TR-125 : Na konci 70. let objednala rumunská vláda ze Sovětského svazu 30 tanků T-72. Jmenované tanky byly dodány na začátku 80. let. Rumunská armáda požádala o licenci na výrobu tohoto tanku, podle jednoho ze zdrojů byla odmítnuta, ale do vývoje tanku na konstrukci T-72 se pustila, ale s použitím rumunských komponentů. Prototypové vozidlo se na první pohled od běžných tanků verzí T-72 odlišuje sedmi páry pojezdových kol (ostatní mají šest párů). Vývoj probíhal v období let 1984 až 1991. V letech 1987 a 1988 byly postaveny tři prototypy (jiné zdroje uvádí 5 až 10 vozidel) a testy trvaly do konce roku 1991. Podvozková část vyšla z konstrukční kanceláře ACSIT-P 124 z FMGS (FMGS je zkratka pro "Fabrica de Masini Grele Speciale"). Na věži a nabíjecím mechanizmu se podílel výzkumný ústav ICSITEM z Bukurešti. Zkratka označení tanku TR-125 značí Tanc Românesc (rumunský tank), číslo 125 se váže k ráži kanonu. Korba tanku je asi o metr delší a pohání jej výkonnější motor (diesel 8VSA3 s výkonem 900 HP). Hmotnost je asi o 8,5 tuny vyšší než u standardu tanku T-72 a je vyzbrojen kanonem A555 ráže 125 mm. Později se označení kanonu změnilo na P-125 (Prototyp -125). Vývojem kanonu se zaobírala zbrojní továrna Reşiţa. Tank avšak rumunská armáda nepřijala do výzbroje a celý projekt byl nakonec zrušen. Prototypové tanky zůstaly uloženy ve skladu.
 Technická data tanku TR-125 :
> posádka : 3 muži
> hmotnost : 50 t
> rozměry : délka 7900 mm, šířka 3600 mm, výška 2200 mm
> výzbroj : kanon A555 ráže 125 mm, spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm
 pohon : vznětový motor 8VSA3 s výkonem 671 kW (900 HP)
> měrný hmotný výkon : 13,4 kW/t


 
 Rumunský tank TR-125


< Chorvatský tank ve verzi M-84A4
> Speciál M-84AI

 Jugoslávie
 Bojový tank M-84 : Jugoslávská vláda k sedmdesáti nakoupeným tankům varianty T-72M1 přibrala i licenci na jejich výrobu. V létě 1979 vznikl projekt a vývoj probíhal až do konce roku 1983. V následném roce (1984) tank přijala jugoslávská armáda do výzbroje, rok přijetí se pravděpodobně objevil i v názvu tanku M-84, nezaměňovat s tankem T-84, ten je následník ukrajinské verze sovětského tanku T-80. Sériová produkce se v období let 1984 až 1991 podepsala na vzniku 652 vozidel. Od standardního tanku se vozidlo odlišuje novějším systémem řízení palby a systémem atmosférických čidel od jugoslávských konstruktérů, kvalitnějším pancéřováním a u varianty „A" výkonnějším motorem o výkonu 750 kW (1000 HP).
 Tanky M-84 slouží v Srbsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Slovinsku a Kuvajtu. Kuvajt nakoupil 150 těchto tanků, objednávka zněla avšak na 215, na nedodání se podepsal rozpad této federativní republiky. Rozdělení státu mělo vliv i na další zakázky, Libyjská armáda objednala na 200 těchto strojů, do Pákistánu byl poslán jeden tank M-84 na testy. Pákistánské velení bylo spokojeno, ale k žádnému kontraktu už nedošlo. Rozdělení republiky mělo také vliv na nový projekt M-91 Vihor (Whirlwind), který byl zahájen na konci 80. let. Projekt Vihor nebyl projektován na základě sovětského tanku T-72, ale byl zcela novou konstrukcí. Nastalými problémy byl projekt zastaven. V projektu M-92 Vihor později pokračuje Chorvatsko, které vozidlo pod označením M-95 Degman dotahuje do stádia prototypů. (Některé zdroje uvádějí označení M-90 Vihor, M-91 Vihor, další pak M-92 Vihor či dokonce M84A5V. Možný rozdíl v označení je udělován jugoslávskému či chorvatskému prototypu / projektu - neověřeno).
 Tank varianty M-84A disponuje kanonem 2A46 ráže 125 mm, s hlavní opatřenou tepelnou ochranou. Jeho součástí je automatické nabíjecí zařízení umožňující palbu 8 ran/min. Munice má své místo v korbě, což sice urychluje palbu, ale dělá tank zranitelnější. Sekundární výzbroj zastupuje kulomet M86 ráže 7,62 mm, kulomet M87 ráže 12,7 mm a dvanáct vrhačů dýmových granátů.
 Tank má ve výbavě mimo jiné systém řízení palby SUV M-84, balistický počítač, laserový dálkoměr, pro velitele a střelce elektrooptický zaměřovač DNNS-2 a pro řidiče pasivní noktovizor. Všechny varianty obsluhuje tříčlenná posádka (velitel, střelec a řidič).
 Základní tank M-84 je poháněn vznětovým dvanáctiválcovým motorem V46-6 s výkonem 574 kW (762 HP), verze M-84A pak motorem V46-TK o výkonu 735 kW (1000 HP). Chorvatské verze jsou poháněny výkonnějšími motory, M-84A4 má pohon s výkonem 820 kW (1100 HP), M-95 Degman až 895 kW (1200 HP).
 Srbsko i Chorvatsko přistoupilo k modernizaci své techniky (v letech 2004 a 2005) a stroje jsou vybavovány různými moderními systémy (nové systémy řízení palby, reaktivním pancéřováním, systémy Agava-2, Štora....), přibližují se vzhledem i schopnostmi ruskému tanku T-90.
 Technická data tanku M-84 :
> posádka : 3 muži
> hmotnost : bojová 42 t
> rozměry : délka celkem 9530 mm, délka korby 6860 mm, šířka 3570 mm, výška 2482, světlost 500 mm
> výzbroj : kanon 2A46 s hladkým vývrtem ráže 125 mm (42 nábojů), spřažený kulomet M86 ráže 7,62 mm (2000 nábojů), protiletadlový kulomet M87 ráže 12,7 mm (300 nábojů)
> náměr kanonu : od -6° do +13°, odměr 360° (plně otočná věž), vrhače dýmových granátů 7+5
> pohon : dieselový motor V-46TK s výkonem 750 kW (1000 HP)
> obsah nádrží : 1190 litrů
> měrný hmotný výkon : 13,9 kW/t
> měrný tlak na povrch : 0,9 kg/cm.2
> rychlost : silnice až 70 km/h, terén do 45 km/h
> dojezd : silnice 480 km, s přídavnými nádržemi 700 km
> stoupavost : 60%
> boční náklon : 30%
> překážky : příkop 2,80 m, kolmá stěna 0,85 m, brod 1,20 m, s přípravou 5,0 m


Speciál M-84AI

Verze tanku M-84
M-84 : Modernizace tanku T72M (Jugoslávie).
M-84A : Vylepšená verze M-84, verzi je možné přirovnat v variantě T72M1, ale s novým systémem řízení palby (Jugoslávie).
M-84AK : Velitelská verze tanku M-84A, s navýšenou spojovací technikou (Jugoslávie).
M-84AB : Verze tanku M-84 určená pro vývoz. Mimo jiné je vozidlo vybaveno novým systémem řízení palby, pozorovacími přístroji a integrálním laserovým dálkoměrem. Kuvajt nakoupil asi 200 těchto tanků (Jugoslávie, Kuvajt).
M-84AB1 : Kuvajtské označení vylepšených tanků M-84AB, se systémy Agava-2, Štora, pohonem motoru s výkonem 1200 HP, s výzbrojí kanonem 2A46M. Jiný zdroj uvádí, že modernizace neproběhla (Kuvajt).
M-84ABK : Velitelská verze exportního vozidla, vybavena pozemní navigací (Jugoslávie, Kuvajt).
M-84ABN : Vylepšená varianta předchozího vozidla vybavena rozsáhlým komunikačním zařízením a vysoce moderní navigací pro pohyb v náročném terénu (například v poušti), vyráběna pro Kuvajt (Kuvajt).
M-84AI : Univerzální speciál používaný pro odtah poškozených vozidel a jejich opravu. Základem se stala upravená korba tanku M-84. Z důvodu zkrácení vývoje spolupracovalo na projektu Polsko, které dodalo licenci na vozidlo WTZ-3, s použitím polských dílů. Na čelní části nástavby je upevněna buldozerová radlice o šířce 3605 mm pro úpravu terénu, kterou je možné použít jako brzdu při vyproštění vozidel. Na levé části korby je uložen zvedák (jeřáb) TD-50 a v nástavbě hlavní a pomocný naviják. Mimo kompletní sady nářadí na opravu tanků typové řady M-84 měla posádka řezací a svářecí soupravu. Pro obranu a ochranu je stroj vyzbrojen kulometem M87 ráže 12,7 mm a 12-ti vrhači dýmových granátů. (Jugoslávie).
M-84ABI : Univerzální speciál odebrala i armáda Kuvajtu, vozidla prošla úpravou do pouště (převážně různé filtrační systémy), a stroj obdržel označení M-84ABI (Kuvajt).
BTMP-84 : Tak jak u některých variant tanků u jiných armád, přistoupila chorvatská armáda k vývoji bojového vozidla na konstrukci tanku, převážející navíc příslušníky pěchoty. Vzniklo tak těžké bojové vozidlo s mobilitou, ochranou a palebnou silou tanku. Mělo být využíváno ke spolupráci s tankovými jednotkami. U vozidla byla zachována dvojmístná věž vyzbrojená kanonem ráže 125 mm, přičemž mu dáno označení BTMP-84. Díky uložení motoru a úpravou korby vznikl prostor za věží, který je schopen pojmout pět vojáků. Pro jejich bezpečné vystupování byl vytvořen „tunel” v levé zadní části korby. Z přepravního prostoru vede cesta ven také přes dva průlezy s poklopy, na každém boku je vytvořena střílna. Výstupový tunel má dveře otvírající se doleva a pro rychlejší nástup schůdky (Chorvatsko).
M-84A4 "Sniper" : Modernizace tanku M-84, pravděpodobně německým motorem s výkonem 1100 HP. Modernizace měla proběhnout do konce roku 2008, ve výbavě například s balistickým počítačem DBR-84, pozorovacím zařízením SCS-84 pro den/noc, meteosenzorů, moderní spojovací technikou.... (Chorvatsko).
M-84D Degman : Další moderní prototyp založený na konstrukci M-84, mimo jiné s balistickým počítačem Omega od Fotony, reaktivním pancířem, novým systémem řízení palby a klimatizací. Výbava dále obsahuje nový systém ochrany před zbraněmi hromadného ničení, termovizí a komunikačním systémem Racal. Pohon zajišťuje motor s výkonem 895 kW (1200 HP), podvozek je osazen pásy od německé firmy Diehl. (Chorvatsko).
M-84AS : Toto označení tanku se týká modernější verzi M-84 soužící v srbské armádě. Byl vylepšen novým systémem řízení palby, novým vrstveným a reaktivním pancířem, systémy Agava-2 a Štora. Jak uvádí jeden ze zdrojů, jde o vozidlo M-84AB1, které bylo vytvořeno pro kuvajtskou armádu. Prvně byl tank veřejně představen v červenci 2004 na vojenské základně Nikinci. Vzhledově vozidlo připomíná ruský tank T-90S. (Srbsko)
M-92 Vihor : Projekt moderního tanku na základě M-84, pravděpodobně nedošlo ani k postavení prototypu (podrobnosti nezjištěny). Některé zdroje uvádějí označení M-90 Vihor, další pak M-91 Vihor, dokonce M84A5V. Možný rozdíl v označení je udělován jugoslávskému či chorvatskému prototypu / projektu (Jugoslávie, Chorvatsko)(neověřeno).
M-95 Degman : Tank M-84 s novou bojovou věží a reaktivním pancéřováním. Vyrobeny pravděpodobně pouze dva prototypy, jeden ukázkový pro vývoz a druhý pro testy. Jiný zdroj uvádí vývoj prototypu od M-84A, přes M-84A4 až k projektu M-91 Vihor (Chorvatsko).
Technická data tanku M-95 Degman :
> posádka : 3 muži
> hmotnost : 44,5 t
> rozměry : délka (s kanonem) 10 140 mm, šířka 3590 mm, výška 2190 mm
> kanon s hladkým vývrtem ráže 125 mm, spřažený kulomet ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet NSV ráže 12,7 mm
> pohon : dvanáctiválcový vznětový motor V-2 s výkonem 735 kW (1000 HP)
> rychlost : silnice do 70 km/h, terén až 48 km/h
> dojezd : až 700 km



< Jugoslávský modernizovaný tank M-84A
> Vozidlo BTMP-84 je vlastně tank s vlastním výsadkem.

Pokračování ve 6. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #5 kdy: Duben 16, 2011, 04:05:52 »
Bojový tank T-72 - pokračování - 6. část

6. Doplňující informace a zajímavosti k tanku T-72


Modifikované odminovací vozidlo BMR-3M

Zajímavosti k dalším verzím tanku T-72
> BRAM-72B (Indie) : Indická armáda nakoupila v České a Slovenské republice v letech 1994 až 1997 asi 80 vyprošťovacích tanků VT-72B. Stroje určené pro export obdržely označení VT-72C. Z důvodu další potřeby jmenovaných vozidel pro doplnění k jednotkám projevila indická vláda zájem o licenci na jejich výrobu. V únoru 2000 byla dohodnuta zakázka mezi slovenskou firmou Unimpex Matin a indickou společností Bharat Heavy Electrial Ltd. (BHEL), přičemž Unimpex se zavázal k technické podpoře a zaškolení odborníků. U indického města Hajdarábádu byla za 125 milionů dolarů postaven výrobní závod a už koncem roku 2001 vyjel z výrobní linky první vyprošťovací tank, avšak technicky neshodný s variantou VT-72B. Vozidla vychází z konstrukce tanku T-72MI a nový stroj také nové označení, BRAM-72B. Plánuje se roční produkce 50 vozidel a výroba by měla probíhat asi 10 let.
 > T-72TK (NDR) : V červenci 1989 převzala východoněmecká armáda od Československa tři objednaná vyprošťovací vozidla VT-72B. Stroje dostaly označení T-72TK. Do výzbroje měly být vzaty v roce 1990, pouze jeden byl skutečně předán k IB-9 (Instandsetzungsbatallion 9) na Drögeheide (Torgelow). Další dva stroje byly testovány v Grossenhain (střední tank dílna u Drážďan) dne 3. října 1990, později převzaty.
 > Tank EX (Indie) : V průběhu vývoje tanku Arjun byla vyzkoušena kombinace kde na korbu tanku T-72 byla instalována věž projektu Arjun. Nově vyvinutá věž byla vyzbrojená kanonem ráže 120 mm, s hlavní osazenou ejektorem, původní sekundární výzbroj zůstala, byl jí spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm a protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm. Střelec měl k dispozici termovizní přístroj, tank pak ve výbavě navigační systém GPS a plnou ochranu proti zbraním hromadného ničení. Celková hmotnost dosáhla 48 tun, a s motorem o výkonu 1000 HP dosáhl tank na silnici rychlost 60 km/h, v terénu pak 35 km/h. To bylo dobré pro předchozí konflikty a ne pro 90. léta. Po půl roce testů byla dána přednost projektu Arjun, následně také zastaven, se zaměřením na modernizaci tanku Ajeya.
 > WILK (Polsko) : V roce 1986 byl v Polsku zahájen projekt Wilk (Vlk) s cílem modernizovat stávající tanky T-72. Pro vylepšení byly použity polské a české produkty, například český systém Kladivo, polský Merida, systém nočního vidění Radomka či laserové výstražné zařízení. Bylo zlepšeno pancéřování a instalace reaktivního pancíře. Nakonec z toho vyšel moderní tank s označením PT-91 Twardy.


< Stroj BTS-5B byl postaven spíše jako servisní vozidlo pro nouzové opravy vozidel na bojišti s využitím jejich odtahu.
> Odminovací vozidlo BMR-3M.

Abych ještě zvýšil chaos v označení různých variant tanků T-72 přidám tuhle tabulku:
 Verze......................Varšav. sml. / export........................velitel. verze................................ozn. NATO
 T-72...............................T-72.................................................T-72K............................................T-72
 none..............................T-72M..............................................T-72MK.........................................SMT M1980
 T-72A............................T-72M1............................................T-72AK, M1K...............................SMT M1980/1, M1981
 T-72B1..........................T-72M1M........................................T-72B1K........................................SMT M1986
 T-72B............................T-72S...............................................T-72BK..........................................SMT M1988, FST-1
 T-72BM.........................T-90E (?)...........................................ne.................................................SMT M1990

Ženijní vozidlo IMR-2 - Schéma využití

 Modifikace tanku T-72 podle data vzniku (jiný zdroj)
 1973 : základní verze tanku T-72.
 1973 : velitelská verze tanku T-72.
 1975 : vývozní verze tanku T-72.
 1979 : verze tanku T-72A.
 1979 : velitelská verze tanku T-72AK.
 1980 : vývozní verze tanku T-72A s označením T-72M.
 1982 : modernizovaná varianta tanku T-72M1.
 1985 : verze tanku T-72AV.
 1985 : vylepšená varianta tanku T-72B.
 1985 : varianta tanku T-72B1.
 1987 : exportní varianta tanku T-72S, s původním označením T-72M1M.

 Modely tanků T-72
 
 
 < T-72 , T-72M1 >
 < M-84 , T-72M2 >

 Kamufláže
  T-72M
 Tank T-72M, 1. prapor 9. mechanizovaného pluku 9. tankové divize, Lidové armády NDR. Stroj je opatřen standardní kamufláží obrněných vozidel používanou v armádách Varšavské smlouvy koncem 80. let 20. století. Celé vozidlo je nastříkáno zelenou barvou s nepravidelnými poli černé a světle zelené barvy.

  T-72B1
 Tank T-72B1, Lidová armáda NDR. Vozidlo má zimní kamufláž, spočívající v nanesení nepravidelných polí smývatelné bílé barvy na celoroční světlejší zelenohnědý podklad.

 Konkurenti, možní protivníci tanku T-72
 Britský tank Chieftain
 Tanky Chieftain používal tankový prapor Berlínské brigády britské Rýnské armády (BAOR). Tyto tanky používaly vedle britské také armády Iránu, Iráku, Jordánska, Kuvajtu a Ománu.
 V roce 1961 byl britské veřejnosti poprvé předveden tank Chieftain. Vozidlo bylo navrženo v klasické konfiguraci s oddílem řízení v přední části, bojovým ve středu a motorovým v zadní části vozidla. Korba byla vyrobena odléváním, díky čemuž byla pečlivě vytvarována. Také věž byla odlévaná. Později byl tank vybaven přídavným pancéřováním Stillbrew. Jeho hlavní výzbroj tvořil kanon L11 ráže 120 mm. Do armádní výzbroje byly Chieftainy zařazeny v roce 1967. Užívaly zavěšení typu Horstmann, což bylo u poválečných tanků výjimečné, jelikož většina z nich měla pojezdová kola zavěšena samostatně. V průběhu výroby vyvinula společnost Vickers 12 modifikací tohoto tanku.
 Technická data tanku Chieftain :
> hmotnost : 55 t
> osádka : 4 muži
> rozměry : délka (s hlavní dopředu) 10 795 mm, délka korby 7518 mm, šířka 3657 mm, výška po věž 2400 mm, světlost 508 mm
> motor : Leyland L60, výkon 559 kW (750 HP)
> rychlost : max. - silnice 48,5 km/h
> dojezd : silnice 500 km
> výzbroj : kanon L11A5 s drážkovaným vývrtem ráže 120 mm, spřažený s kulometem L8A1 ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet L37A1 ráže 7,62 mm


 Merkava Mk.1
 Prototyp této verze byl hotov ke konci roku 1974, vznikl na základě tanku Centurion. Pohonem Merkavy Mk.1 je americký vznětový dvanáctiválec Teledyne-Continental AVDS-1790-6A o výkonu 671 kW (900 k) s převodovkou Allison. Hlavní zbraň tanku Merkava Mk.1 obnáší americký kanon M68 ráže 105 mm s drážkovaným vývrtem, který v licenci vyráběla izraelská firma IMI. Vezená zásoba munice pro kanon je 62 nábojů. Náboje jsou uloženy ve schránkách pod úrovní věnce věže, kvůli snížení možnosti exploze. K zaměřování ve dvou rovinách stabilizovaného kanonu M68 slouží počítačový systém řízení palby Elbit Matador Mk.1, který mimo střeleckého počítače zahrnuje i laserový dálkoměr a systém nočního vidění.
 Technická data tanku Merkava Mk1 :
> osádka : 4 muži
> hmotnost : 60t
> rozměry : délka s kanonem 8630 mm, šířka 3700 mm, výška 2640 mm
> výkon motoru : 662 kW
> max. rychlost na silnici 45 km/h
> dojezd : 400 km
> výzbroj : kanon M68 ráže 105 mm, 3 kulomety FN-MAG ráže 7,62 mm (jeden spřažený s kanonem a dva na oběžných kruzích u poklopů velitele a nabíječe)m až 10 000 nábojů.



< PT-91 Twardy, moderní nástupce tanku T-72 v polské armádě, rok 1993
> Ženijní speciál IMR-2 při nasazení v Černobylu.

 Pár střípků nakonec
> Přestože se tanky dostaly po skončení druhé světové války obecně na druhou kolej v zájmu vývoje zbraní, Rusové do modernizace vlastních tanků investovat nepřestali.
> Reaktivní pancíř ERA poskytuje dodatečnou ochranu před střelami HEAT.
> Za války v Perském zálivu používaly tanky T-72 obě do konfliktu zapojené strany (M-84 - jugoslávský licenční tank T-72 v kuvajtské armádě)
> Boční kryty tanku T-72 měly zajišťovat ochranu před střelami ATGV.
> Samohybná houfnice 2S19 Msta může mimo jiné vystřelovat zvláštní projektily 3RB30, které obsahují rušící zařízení, které je schopno narušit protivníkovu komunikaci na vzdálenost až 22 km v rozmezí frekvencí 1,5-120 MHz.
> Tank T-72 má ve srovnání se západními tanky menší měrný hmotný výkon a náměr hlavně. > Slovenský tank T-72M2, jeho modernizace v letech 1994 - 1996 spočívala v lepším reaktivním pancéřování, přesnějším tankovém kanonu 2A46MS ráže 125 mm a umístění protiletadlového automatického kanonu 2A42 ráže 30 mm. Nebyl však zaveden do výzbroje.
> V polovině 90. let 20. století vyrobili Rusové modernizovanou verzi označenou T-72B Rogatka (Rohatá). Tank byl vybaven kanonem 2A46M-5, motorem V-92-S2 o výkonu 745,6 kW (1000 HP) a systémem reaktivního pancíře Relikt.
> Již v roce 1963 zkonstruoval Karčev, jak již bylo uvedeno výše, velmi výkonný tank Objekt 167. Stroj byl vyzbrojený kanonem D-81 ráže 125 mm, prošel řadou továrních testů v Nižném Tagilu, ukončených v polovině roku 1965. I když tank doložil během přísných testů řadu vynikajících vlastností, víme, že vedení GBTU dalo přednost Morozovovu týmu a rozhodlo započít výrobu tanku Objektu 432 (T-64).
 Stranická a vládní nařízení však nemohla oklamat realitu. Řadová služba tanků T-64 brzy doložila, nakolik je tato konstrukce nespolehlivá (největší problémy vytvářely pohonné jednotky). I když v tanku byl instalován nový, velice moderní motor konstrukce Anatolije Čaromského 5TDF o výkonu 522 kW (700 HP), byl vybaven tzv. ejektorovým chladícím systémem, který spočíval ve využití rozdílů tlaků k pohybu vzduchu v chladícím zařízení (do té doby se používaly velké ventilátory, které v motorovém oddíle zabíraly značný prostor). Přes veškeré možnosti byl však motor velmi poruchový. Z celkového počtu 1305 tanků T-64 bylo nutno v prvních dvou letech provozu u 879 z nich motor vyměnit za zcela nový, což v praxi znamenalo, že T-64 nebyl prakticky řadové služby schopen.
 Proč do ní byl přesto zařazen? Důvody jsou celkem jednoduché. Státní zbrojní průmysl byl v totalitním sovětském zřízení značně propleten vazbami osobních závislostí. Nebylo žádným tajemstvím, že generál Ustinov, za zbrojní průmysl zodpovědný, se zná s Morozovem ještě z válečných dob a že k němu má velice přátelský vztah. Na představitele nejvyšších míst, jež rozhodovala o zbrojním průmyslu, měli osobní vazby i ředitelé velkých zbrojovek (například právě charkovské), takže se komise GBTU dívala na jejich výrobky při testech shovívavěji. Zavedení každé zbraně do sériové výroby znamenalo pochopitelně získání obrovského kapitálu a prémií. Morozov například obdržel za tank T-64 Leninovu cenu, s níž souvisela mimo jiné odměna ve výši 100 000 rublů. A na zařazení T-64 do výzbroje vydělal i charkovský podnik, který se mohl po celá další léta zabývat díky vysokým státním dotacím vývojem nových modifikací vyráběného tanku.

 Použité zdroje :
 válka, wikipedie, t-72.de, český rozhlas, morozov.com.ua,
 navajo, vojsko.cz, military.cz, snariad.ru/cs/tanks,
 kn. "Tanky" nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant)
 čas. Tanky, nakl. Polskie Media Amer.Com.
 mainbattletanks.czweb, army.cz, defencejournal,
 fas.org, army-technology.com, enemyforces.net,
 military-today.com, globalsecurity.org, btvt.narod.ru,
 armor.kiev.ua, army.lv/ru, rusarmy.com.
 Fotozdroje : t-72.de, válka,
 wikimedia, military,
 čas. Tanky, nakl. Amercom.


Článek aktualizován a upraven.
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #6 kdy: Duben 16, 2011, 04:09:11 »
Provedena aktualizace úvodního článku „Sovětský základní  bojový tank T-72“.

Indický tank Ajeya

 Detaily tanku T-72A :






 Zdroj : jako u hlavního článku
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #7 kdy: Duben 16, 2011, 04:38:59 »
Zde je část obrázků, které se nevešly do článku.

Komplet Loara - detaily


< T-72TK - detail
> T-72A - detail

BMPT - detaily


< BMPT - detail
> M-84AB - detail

 Zdroj : jako u hlavního článku
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #8 kdy: Duben 16, 2011, 04:47:22 »
Citace: rabo
Keď sa tu preberajú staršie a novšie systémy dynamickej ochrany a je to téma o T-72, tak niečo o účinnosti starších typov DO - Kontakt-1 na týchto tankoch.
Videl som fotky T-72B / myslím ,že to bol "Svet zbraní" rok 2005 čislo 2-3/, na ktorých boli detailne zobrazené tie, ktoré dostali zásahy projektilmi RPG a PTRS - "Konkurz", počas vojny v Čečénsku.  Ani jeden nebol zničený a rekordmanom bol tank s číslom 611, už si nepamätám ku ktorej motostreleckej jednotke patril, ktorý sa doťapkal po vlastných, po zásahu 3 raketami zo systému Konkurz a 7 projektilmi RPG,  ani jeden projektil sa nedostal do vnútra.
Odvtedy sa preživší členovia posádok modlia k tvorcom "Kontaktu -1" , ktorá je medzi vojakmi, pre svoj vzhľad, nazývaná tabatierky.

Šlo o druhou válku v Čečensku.
T-72 č.611:
 3 x PTŘS Konkurz ( 1 x levá strana korby )
 6 x RPG ( 3 x čelo, 2 x z leva, 1 x z prava )
Tank zůstal bojeschopný.

T-72 č.613:
3 x RPG ( 1 x motorový prostor z leva )
Tank bojeschopný po výměně ( polní ) motoru.



Citace z Palba.cz
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Petrz

  • Wehrmacht
    Hauptfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 197
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #9 kdy: Duben 18, 2011, 12:10:55 »
Pěkný článek, T-72 je mým oblíbeným strojem. Pokud se týká oněch modernizací, souhlasím, že ta česká patří k těm nejpovedenějším, nepovažuji ji však za nejlepší, spíše nejvyváženější, takové ideální spojení západní technologie a východní tankové školy. Obzvláště se mi líbí radikální  modernizace pohonného ústrojí. Ovšem oněch 30 strojů je více symbolická než faktická síla.
Jinak mne docela překvapuje onen tvrdý konkurenční boj mezi konstruktéry, hold dobrý nápad a um asi na úspěch ještě nestačí.
Co se týká vyjmenovaných konkurentů, ti byli dlouhou dobu podle mne jediní rovnocenní soupeři T-72.
Je přežití na úkor slabších projevem síly, nebo slabosti ? Fakt, že tato společnost se přiklání k prvému a je založena na názoru, že zneužívání slabších je v pořádku a v souladu s lidskou přirozeností, popírá ty nejušlechtilejší a nejsilnější vlastnosti člověka- soucit, ochotu pomáhat a sdílet.

jugen

  • Wehrmacht
    Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 536
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #10 kdy: Červenec 05, 2011, 03:51:44 »
Výborný článok  ;) mne sa zas viac páči slovenská verzia z dvoma kanonmi ale škoda že nie sú na ňu peniaze  >:(
a mám dotaz k iráckym t-72:je pravda že dostali niake t-72 od Maďarska?

goshawk

  • Slovenská armáda
  • Slobodník
  • Příspěvků: 27
  • ...cesta do pekla je dláždená dobrými skutkami...
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #11 kdy: Srpen 16, 2011, 09:30:56 »
...ano videl som ich v T-72, ale neviem povedať, či boli aj v "rusiankach" - to bola čs. prezývka pre najstaršie verzie T-72, ktoré ešte nemali laserový diaľkomer, ale mali iba stereoskopický optický merač diaľky (bolo ich poznať, že mali  2 kryté hranoly po oboch stranách veže). Rusianky boli preto, lebo boli dodané zo sovietskej výroby do Československa, ostatné tanky v našej armáde boli vyrobené v Martine a už mali laserový zameriavač. Vojaci v Martine volali T-72 "bábovkami" pre ich omnoho lepšie jazdné vlastnosti oproti T-55/54, ktoré volali "Hajtra".

Thor Herman

  • ČSR
  • Podplukovník
  • Příspěvků: 811
  • Není vždy hříchem neuposlechnout příkazu vrchnosti
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #12 kdy: Březen 09, 2012, 05:25:55 »
Tak tento článek jsem si s chutí přečetl. A jen taková malá vzpomínka.
 Když jsem v říjnu 1985 narukoval na PŠ do Kežmarku, tak jsme tam měli na výcvik ještě i ty původní sovětské stroje bez laserového dálkoměru. Ale i s těmi nebyl problém trefit cíl první ranou. Tenkrát ještě nebyly do sedmdesátdvojek vložné hlavně, tak se do kulometu napáskovali tři náboje objeden a velitel tanku to natahoval ručně.
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.

Hrdinství je stav ducha, kdy se chlapci mění v muže. A muži v mrtvoly. Obvykle zcela zbytečně.

JSEM VLASTENEC , JSEM NA TO HRDÝ A OSUD MÉ ZEMĚ MI NENÍ LHOSTEJNÝ

Thor Herman

  • ČSR
  • Podplukovník
  • Příspěvků: 811
  • Není vždy hříchem neuposlechnout příkazu vrchnosti
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.

Hrdinství je stav ducha, kdy se chlapci mění v muže. A muži v mrtvoly. Obvykle zcela zbytečně.

JSEM VLASTENEC , JSEM NA TO HRDÝ A OSUD MÉ ZEMĚ MI NENÍ LHOSTEJNÝ

Jakub R.

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 60
  • Panzerwaffe
Re: bojový tank typové řady T-72 (Sovětský svaz / Rusko)
« Odpověď #14 kdy: Červenec 19, 2012, 10:56:56 »
mohol by tu niekto vysvetlit ako pracuje motor alebo prevodovka tanku/ pasoveho obrneneho vozidla, ked je schopne tocit kazdym hnacim kolesom (nemecke tanky ako napr. tiger, alebo dnesne moderne)  inak , respektive jeden pas prbrzdit (t34, t55) ? Vsetko to robi spojka? Dakujem
PzKpfw V Panther // PzKpfw VI Tiger I // PzKpfw VI Tiger Ausf. B - Königstiger