Autor Téma: Emanuel Salamon (R-U)  (Přečteno 3384 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

FrantisekPalacky

  • k.k. Landwehr
  • Korporal
  • Příspěvků: 52
Emanuel Salamon (R-U)
« kdy: Duben 09, 2011, 01:45:22 »
Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský

Emanuel Salamon svobodný pán z Friedbergu-Mirohorský není většině lidí znám.Byl velmi pozoruhodnou osobou a jeho životopis by vydal na hodně tlustou knihu.Vegetarián, bojovník za práva zvířat a proti vivisekci, polní maršál, patriot, slavný malíř, spisovatel, dramatik, překladatel hovořící patnácti jazyky, průkopník přírodní léčby, humanista ...atd.....
V pouhých jedenácti letech již byl na vojenské akademii ve Vídni a v roce 1848 již bojoval v Itálii a v Maďarsku.Přestože byl díky svým schopnostem a inteligenci stále povyšován, táhlo ho to pořád k malířství.Dotáhl to ale až na polního podmaršála, což je jedna z nejvyšších hodností jaké tam kdo z Čechů dosáhl.Přesto neměl rád militarismus a tvrdě vystupoval proti vojenské šikaně.Ale např. jiný český humanista  Přemysl Pitter odmítal sloužit v armádě i za první republiky byl za svůj pacifismus odsouzen a uvězněn.Ale zpět k Salomonovi z Friedbergu, v roce 1853 se mu naskytla příležitost zanechat válčení, neboť jako malíř měl vytvořit pro císaře některé výjevy z bitev.Dnes bychom to nazvali válečným zpravodajstvím.Jeho postojem bylo vlastenectví, nikolo vlastenčení, což ovšem málo kdo chápal.Ale ani později nebyl nijak oslavován.Zemřel na následky úrazu- byl přejet kočárem- v roce 1908 v téměř 80.letech.Po vzniku Československa byl ignorován , což bylo s ohledem na jeho vlastenecké snahy v armádě dost hloupé.

Zdroj: Kniha O vegetarismu - Salomon z Friedbergu - Mihorský , Judr.Jan Šťastný
Tato válka by nikdy nemohla vypuknout, kdybychom nebyli vyhnali Habsburky z Rakouska-Uherska a Hohenzollerny z Německa. Vytvořením tohoto mocenského vakua jsme otevřeli prostor pro Hitlerovské a Bolševické monstrum, aby vylezlo ze své žumpy a zmocnilo se opuštěných trůnů.
Winston Churchill

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Emanuel Salamon
« Odpověď #1 kdy: Duben 09, 2011, 01:54:41 »
Zajimavý člověk, zajimají mě ale zdroje (piš je prosím automaticky)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Emanuel Salamon (R-U)
« Odpověď #2 kdy: Duben 26, 2011, 08:55:27 »
 

"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Emanuel Salamon (R-U)
« Odpověď #3 kdy: Duben 30, 2011, 11:46:29 »

Feldmarschalleutnant Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský

"Během svého vojenského působení poznal řadu zemí a měl příležitost osobně se setkat s mnoha významnými osobnostmi, jako například s hudebním skladatelem F. Lisztem, biskupem Strossmayerem a dalšími. Nebál vystupovat jako Čech, což bylo českou společností velmi oceňováno."



Pokud se řekne slavný český vojevůdce 19. století, mnohým se nejspíše vybaví Jan hrabě Radecký z Radče (1766 – 1858), leč 19. století dalo vzniknout i velice nevšednímu vojáku, který oblékl císařskou uniformu. Budoucí feldmarschalleutnant Emanuel Salomon Freiherr von Friedberg-Mírohorský se narodil 18.ledna roku 1829 ve slavné pražské rodině Friedbergových. Jeho matka ale zemřela krátce po porodu a o jeho výchovu se tedy začal starat jeho strýc Moric Fialka (1809 - 1869), který nesporně ovlivnil jeho budoucí vlastenecké cítění a postoj v otázce Slovanů a Němců v rakouské říši. Za zmínku také stojí různé obměny prediktátu rodiny Friedbergových, nejprve byl v 17. století latinizová na "de Monte Pacis" a Emanuel Salomon jej brzy počeštil na onen podivný tvar "Mírohorský". Vraťme se ale k našemu mladíkovi. Ten začíná v roce 1837 studovat na staroměstském Akademickém gymnáziu v Praze. Zároveň ale navštěvuje malířskou Akademii figuralistickou a portrétní školu ředitele Františka Xaviera Tkadlíka. Ač se chtěl stát malířem, jeho otec rozhodl, že se Emanuel stane vojákem. Tak se stalo dne 28.září roku 1840, kdy teprve jedenáctiletý nastoupil na slavnou Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni. Je pozoruhodné že i při vojenském výcviku byl podporován v českém vlastenectví. Právě o prohloubení tohoto zájmu se velice zasloužil i český učitel Tomáš Burian. Roku 1846 ukončil studium v hodnosti poručík II.třídy (Leutnant II. Klasse). I v této době však zůstával věrný své zálibě v malování a při pokračovacím studiu na akademii, se dokonce věnuje studiu kresby a malby, samozřejmě se zaměřením pro potřeby armády. V roce 1846 dokončil studia v hodnosti poručík I.třídy a vrátil se do Prahy, kde převzal velení 28. pěšího pluku "La Tourova" se sídlem v Terezíně.

V dubnu bouřlivého roku 1848 vytáhl s plukem přes Plzeň, Řezno, Mnichov a Insbruck do vzbouřeného Lombardska – Benátska. Zde se svým plukem bojoval pod vedením maršála Radeckého v bitvách u Adiži, Sommacampagni, Custozzy, Volty a u Milána. Začátkem srpna byl povýšen na nadporučíka (Oberleutnanta). Urychleně ale musí vyrazit k revoluční Vídni, kde se s armádou generála Windischgrätze účastní konečného obsazení města. Z Vídně následně vyráží nejprve do Mostu nad Litavou a potom do vzbouřených Uher, kde bojoval u Parendorfu, Móoru a Tetína. Dalších bitev se zúčastnil u Tornalje a Pétervašára. Za zajimavost stojí podotknout že za statečnost v krvavé bitvě u Kápolny (27. února 1849) byl dekorován, společně se svým strýcem Moricem Fialkou, Vojenským záslužným křížem s válečnou dekorací a ruským Řádem Sv.Anny 3.stupně s meči. Tím ale jeho válečné putování neskončilo. Další boje na něj čekaly u Hatvanu, Isaszegu, Czinkoty a Pešti. V červnu roku 1849 je přidělen ke generálnímu štábu a vřazen do podunajské armády. V této armádě se účastnil bitev u Rábu, Komárna, Severina, Söregu a Temešváru. Jeho válečné působení bylo definitivně ukončeno převelením ke generálnímu štábu v Budapešti a později do Temešváru. Ještě mu nebylo ani 22 let, když se 18.listopadu roku 1850 dočkal povýšení na setníka 2.třídy (Hauptmann II. Klasse) a roku 1853 postupuje na post setníka I.třídy (Hauptmann I. Klasse). Na velitelství v Temešváru pracoval na vytyčování Vojenské hranice a mapování Vojvodiny. Zde také namaloval několik akvarelů a roku 1851 byl dokonce pověřen, samotným Císařem, namalovat žánrové obrazy několika bitev z války v Uhrách. Po uherských bojištích putoval spolu s mnichovským malířem Albrechtem Adamem (1786 – 1862). Tyto obrazy později byly vystaveny v Klementinu pod názvem "Výjevy z války v Uhrách". Ve vídeňském Schönbrunnerhause později vystavoval své obrazy pod názvem "Výjevy z Rumunska a z Uher".
Řekněme si ale také něco k rodinému životu Emanuela Salomona. V italské Veroně se 10.října 1860 zasnubuje a následně žení s pražskou rodačkou Marií Rudolphovou šlechtičnou z Friessů, dcerou c. k. plukovníka Rudolpha von Friesse. Tento zajimavý svazek dal život hned sedmi dětem. 19. století však nebylo pro malé děti zrovna nejlepší dobou pro život. Tři se nedožily ani dospělosti, synové Zdeněk a Ludvík vstoupili do armády a předčasně zemřeli v 90. letech (pravděpodobně v soubojích), dcera Helena duševně onemocněla. Plnohodnotný život měla jen nejmladší dcera Olga, narozená roku 1874.

Vraťme se ale zpět k jeho profesnímu životu. Roku 1864 byl povýšen do hodnosti podplukovníka (Oberstleutnant). V dubnu osudového roku 1866 se odebral do Verony, jako náčelník štábu tamního pevnostního velitelství. Zde také prožívá boje rakousko-italské a rakousko-pruské války. Tyto boje popisuje ve své knize "Vzpomínky na válečný rok 1866". V této knize se nebál kritizovat rakouskou fortifikační taktiku, zastaralou výzbroj nevhodnou barvu rakouských uniforem. Velkou váhu pruskému vítězství také dává orientačnímu výcviku pruských poddůstojníků a mapovém vybavení pruských oddílů:
"Byliť totiž u Prusů všichni poddůstojníci opatřeni mapami dosti podrobnými krajů českých, mapami drženými v patrnosti, t.j. opravovanými svědomitě dle nových útvarů v pomezí, nových cest, samot, vůbec dle všech změn, a že tito lidé dobře mapám rozuměli, kdežto u nás mapy ukazovaly vše, jak bylo před dávnými časy, kdy ty které kraje vyměřovány, a mapám mnohdy platně nerozuměli ani mnohem vyšší pánové."

Koncem roku 1866 vedl vyjednávání s italským generálem Enricem Caldinim, jehož vojsko neoprávněně překročilo demarkační čáru. Celou událost později sepsal pro časopis Světozor. Emanuel Salomon byl postupně převelen do Zadaru a pěšímu pluku v Osijeku. V Chorvatsku se seznámil s místními obrozenci a národovcem, biskupem Josipem Jurajem Strossmayerem (1815 – 1905). Krátce bych něco zmínil o tomto pozoruhodném biskupovi. Strossmayer byl přítelem Jana Kollára a Františka Palackého. Jako stoupenec obnovy illyrské kultury usiloval o sjednocení slovanských kultur a literatur, zejména slovinské a chorvatské, také ve spolupráci se srbskou. Politicky byl odpůrcem násilné maďarizace Slovenska. Kritizoval též dogma o neomylnosti papeže. Jako člen rakouské Říšské rady ve Vídni, prosazoval tzv. jižní austroslavismus. Ve Vídni a Pešti tyto myšlenky nebyly přijímány s pochopením. Strossmayerovi žáci proto byli pronásledování a museli utíkat z domova – mnoho z nich našlo útočiště v Praze, kde byl jejich patronem Tomáš Garrigue Masaryk. Opět se ale vrať me k našemu vojákovi.

Roku 1872 převzal velení pěšího pluku v Komárom, kde byl 1. listopadu 1873 povýšen na generálmajora. Později se služebně dostal do Budapešti a roku 1878 stal se velitelem 30. armádní divize ve Lvově, kde byl 15.září roku 1878 povýšen polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). Do důchodu odešel 1.listopadu roku 1883 po službě celých třicetisedmi let. Traduje se, že byl penzionován bezprostředně poté, co se na slavnostní večeři u Císaře důrazně ohradil proti podceňování českého národa ze strany jednoho z přítomných šlechticů. K ukončení své kariéry byl vyznamenán Řádem železné koruny II. třídy a roku 1884 mu byl udělen šlechtický titul svobodný pán (Freiherr). Usadil se v Praze a aktivně se účastnil kulturního života. Maloval obrazy, překládal literaturu z cizích jazyků, pořádal přednášky a stýkal se s umělci a vzdělanci. Zorganizoval například setkání konstruktérů Karla a Sylvestra Krnky s vysokými důstojníky, aby pomohl české firmě v získání zakázky na dodávku pušek pro rakouskou armádu (obchod se ale nakonec stejně neuskutečnil). Feldmarschalleutnant Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský zemřel v Praze 10.prosince roku 1908.

Vždy byl prvotřídním důstojníkem a vojenským odborníkem. Povahy byl velmi upřímné a otevřené, proto byl ctěn a milován svými podřízenými, nadřízenými ale nikoliv. Od časného mládí byl zapřisáhlým nekuřákem a abstinentem. Jako jedenáctiletý prý ochutnal alkohol a tak si jej zprotivil, že se mu stranil až do konce života. Kávu pil podle vlastních slov naposledy ve dvanácti letech. V roce 1860, po přečtení článku v časopise Osvěta, se stal vegetariánem a zůstal jím do konce života. Jeho postoj k tabáku, alkoholu i masu byl v armádě velmi neobvyklý a kvůli němu se často stával předmětem narážek. Hovořil česky, německy, anglicky, francouzsky, italsky, rusky, maďarsky, polsky, rumunsky a srbochorvatsky. Své znalosti využíval při úředních jednáních, navazování soukromých kontaktů i k překladům.

Zdroje:
forum.valka.cz/viewtopic.php/p/183148#183148
wikipedia.org/wiki/Emanuel_Salomon_Friedberg-M%C3%ADrohorsk%C3%BD
wikipedia.org/wiki/Josip_Juraj_Strossmayer
alternativne.blog.cz/1102/emanuel-salomon-freiherr-von-friedberg-mirohorsky
vesmir.cz/clanek/o-promenach-elit-v-ceskych-zemich
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757