Autor Téma: 93. pěší pluk (R-U)  (Přečteno 11205 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
93. pěší pluk (R-U)
« kdy: Březen 09, 2011, 08:45:48 »

Moravský pěší pluk č. 93
(Schönberg in Mähren - Šumperk)

Nedávno jsem se začal zajimat o tento pluk (sloužil u něj praděda). Rad bych zde tedy sepsal nejrůznější věci, které se mi podařilo sehnat a zjistit.

93. pěší pluk byl založen roku 1883 a za jeho sídlo byl vybrán Šumperk. Pluk byl součástí 9. pěší brigády (velitelství Olomouc), ta zase patřila pod 5. pěší divizi (velitelství Olomouc).

štáb: Olomouc (Olmütz)
1., 3. a 4. prapor v Olomouci, 2. prapor v Šumperku
výložky tmavo-hnědé (dunkelbraun), knoflíky žluté (gelbe)
plukovní reč česká a německá.

V roce 1914 byl pluk mobilizován spolu s ostatními rakousko-uherskými jednotkami. Jeho příslušníci bojovali na východní frontě a dále v Itálii.
93. pěší pluk patřil k jednotkám, které byly často přesouvány mezi vyššími vojenskými útvary. Během války patřil postupně do sborů:

1. rakousko-uherské armády (1914-15)
3. rakousko-uherské armády (1916, 1917-18)
7. rakousko-uherské armády (1915, 1916, 1918)
11. rakousko-uherské armády (1918)


poručík Jan Sedláček

Začátek války v Haliči

Pro upřesnění situace prvních dní války jsem použil výňatky z článku: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3679

Náčelník generálního štábu, Konrad von Hötzendorf, přišel s ofensivním plánem, kterak porazit ruskou armádu. Dvě armády tedy 1. (jejíž součástí byl i 93. pěší pluk) a 4. měly zahájit úder směrem do Polska severním směrem. Útočící armády měly postupovat širokým obloukem na východ a nakonec by se měly spojit se zajišťovacími armádou a armádními skupinami. Tyto spojené síly by pak pokračovali v postupu směrem k pobřeží Černého moře a ruské síly by tlačily před sebou. Zajímavé je, že tento plán vůbec nepočítal se souběžným vedením války na dvou frontách.

2. srpna 1914 se měly 1. a 4. armáda seskupit na dolním toku Sanu a následně zahájit postup ve směru na Brest Litevský.
6. srpna byla Rakouskem vyhlášena válka Rusku.
14. srpna již prováděla 1. armáda energický průzkum pomocí letectva, jízdy a dokonce i německé vzducholodě.
20. srpna 1914 vydal von Hötzendorf rozkaz k postupu na sever, do hlubin Polska. Proti 1. rakousko-uherské armádě stála 4. ruská armáda.
21. srpna 1914 postoupila rakouská 1. armáda přes těžký terén k řece Tanewu. Budoucí bojiště je krajina tvořená na severu kolem Rawy Ruské řetězcem poměrně vysokých kopců které se táhnou k jihu a tvoří přirozenou překážku.
22. srpna 1914 byl vydán rozkaz a rakouská 1.armáda vyrazila se svými devíti pěšími divizemi směrem na Tanew. Rakouská 4. armáda pak měla útočit severním a severovýchodním směrem.
24. srpna 1914 byl tento rozkaz doplněn, požadavkem na silný úder v prostoru mezi Vislou a Bugem, což nasměrovalo 1. armádu na Lublin. Měla jako první úkol obsadit pásmo výšin mezi Vislou a Frampolem. A od prvního dne se rozvinuly drobné ale intenzivní srážky s předsunutými jednotkami Rusů. Danklova armáda narazila na dva ruské armádní sbory od 4. armády. První bitva rakousko-uherské armády na východní frontě začala. Rakušané zahájily boj a díky taktické chybě ruského velení se rakouské 12. pěší divizi podařilo nalézt širokou mezeru v ruské sestavě podél Visly. Divize nezaváhala a pronikla do hloubky ruské sestavy. U Annopolu tato divize rozprášila ruskou 13. divizi i s její posilovou pěchotou a poté se stočila a udeřila na pravé křídlo 4. armády. I přes příchod posil ruská vojska nevydržela a začala ustupovat. Rakušanům se tak otevřela cesta do kraje mezi Vislou a Wieprzem.
27. srpna 1914 překročilo levé křídlo rakouské armády Vislu a postoupilo k Josefóvu. Rusové začali za urputných bojů ustupovat (přičemž jim přicházely další a další posily). Nakonec byl rakouský postup jeden denní pochod od Lublinu zastaven. Po počátečním úspěchu u Krasniku na podobné problémy narazila i Danklova 1. armáda která pod opakovanými ruskými útoky u Choreou zatlačena zpět.
11. září byl vydán rozkaz k generálnímu ústupu. 1. armáda ale byla ve velice zlém stavu a bylo třeba, aby ostatní jednotky kryly její ústup. Nakonec se ústup zastavil a nejvýchodnější části rakousko-uherské linie se táhly po předmostích na řece Sanu, které si Rakušané hodlali udržet po dobu nezbytně nutnou k vlastní konsolidaci. Jak nastupoval podzim boje byly stále více a více ovlivňovány počasím. 1. armáda, pod náporem ruských sil které u Sandomierze začaly přecházet řeku San, musela ustoupit svým severním křídlem až za město Tarnobrzek. Vytrvalé pokusy o zatlačení nepřítele nebyly úspěšné. Následně dostala rozkaz zahájit přesun na hřebeny Karpat do prostoru Dukelského průsmyku...


Deník vojáka

Podařilo se mi náhodou najít přepis deníku Josefa Začala, který sloužil od roku 1915 právě v 93. pěším pluku, krátká ukázka:

"...Na cestě do Zagajova nechal jeden nadporučík zastřelit jednoho pěšáka proto, že vysílením nemohl nám stačit při pochodu... 
...Ale milý čtenáři zapomněl jsem Vám psát co těch mrtvých koní po silnici a po polích že to ani k vypsání. Také hrobů mrtvých vojínů bylo zde dosti. A co těch vran a kavek na těch mrtvolách? Nesčítám že zde nemám místa pro nich..."


1. část
http://kpzh.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=691&Itemid=37
2. část
http://kpzh.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=753&Itemid=37
3. část
http://kpzh.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=832&Itemid=37
4. část
http://kpzh.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=854&Itemid=37


"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757