Autor Téma: Traumatická zranění hlavy  (Přečteno 9296 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Traumatická zranění hlavy
« kdy: Březen 07, 2011, 09:16:25 »


"...vojáci nepochopili hrozbu plynoucí z kulometné palby. Myslí si, že když budou dostatečně rychle kývat hlavou ze srany na stranu, vyhnou se tak krupobití kulek"
Dr. Fred Albee, americký chirurg – Francie

Traumatická zranění hlavy

V tomto článku bych se rád věnoval poněkud opomíjené stránce Velké války a to těžkým poraněním hlavy. Ač se může mnohým čtenářům zdát, že většinu životů měly na svědomí kulky nepřítele, popřípadě smrtonosná palba z děl, byl by na omylu. Samozřejmě byla takováto palba v otevřeném terému smrtící, ale postupem času se vojáci naučili krýt, díky čemuž si tyto zbraně vybíraly stále menší a menší počty životů. Pokud pomineme různé nemoci a jiné aspekty, byly největší hrozbou pro pěšáky šrapnely a poletující kusy materiálu. Velice nebezpečné ale byly, především, odrazené kulky a střely o nízké rychlosti (na hranici dostřelu). Tyto střely totiž měly příliš nízkou rychlost k tomu, aby dokázaly člověka zabít, ale pokud zasáhly svůj cíl, začaly se ve tkáni různě otáčet a způsobovat ohromné škody. Navíc měly příliš malou rychlost k tomu, aby byly schopné tělo opustit. Zasažený tak většinou podlehnul šoku, nebo rychle vykrvácel.
V tomto článku ale nechci psát o zraněních trupu, nebo končetin, ale o nejdůležitější části našeho těla – hlavě. A právě hlava byla v této válce nejvíce zranitelná. Vojáci sice byli ukryti za masou hlíny, dřeva a betonu, ale pokud chtěli z krytu vést palbu museli mířit, pokud chtěli mířit, museli se dívat a pokud se chtěli dívat, museli zvednout hlavu. Relativě brzy si všechny strany tohoto konfliktu uvědomily hrozící nebezpečí a snažily se své vojáky nejak chránit. O tom, o jak ohromný problém se jednalo svědčí to, že tito generálové se jinak nebáli posílat tisíce vojáků pod kulomety. Tak začaly vznikat první ocelové přilby – k jejichž konstrukcím se často inspirovali v dobách středověku (německá přilba M17 vychází z gotických šalířů atd.). Přilby tu byly samozřejmě již na začátku války př. německé picklehaube popřípadě kyrysnické helmy atd. – ty však byly lisovány z tvrzené kůže a tak sloužily jen na ozdobu (jedinou relativní ochranu tvořilo mosazné kování).
Nové přilby ale také nebyly moc spolehlivé, jelikož třeba takové přilby typ Adrian byly z velice tenkého plechu a často se po zásahu pokroutily nebo jinak zdeformovaly. V lepším případě sice kulka plech neprorazila, ale i tak způsobyla veliká zranění, která nebyla vždy slučitelná se životem. Nejlépe na tom byly přilby německé konstrukce, jejichž zadní lem, poskytoval vynikající ochranu proti nejrůznějším nárazům (koncem války zkoušeli obdobné konstrukce Američané, Francouzi i angličané – můžu poskytnout fotky).
 



Ocelovou přilbou tak sice byly chráněna mozkovna, ale tvář zůstávala po celou dobu zcela nekryta. Právě tvář byla cílem mnohých střepin, které sice majitele nezabily, ale způsobily mu hrozivá zranění. Vojáci se tak často dostávali do lazaretů s utrženými bradami, zraněním očí a nosů. Tito vojáci často traumatická zranění přežili, ale v podstatě se stali zcela neschopnými běžného života. Přeci jen potkat na ulici muže bez poloviny obličeje by vylekalo i ty nejotrlejší kolemjdoucí. A jelikož byl tento jev zcela běžný, přišli lékaři s rychlou pomocí (často ale až po válce). Nejednalo se ani tak moc o lékaře, ale spíše plastické chirurgy a hlavně umělce. Už staří Peršané dokázali výtečně opravovat uřezané nosy (trest za nevěru) u kterých pomocí pásu kůže z čela, který byl ponechán napojený na cévy, docilovali ohromných výsledků. I středověcí lékaři dokázali operovat oči nebo jiné části těla. Vždyť i známý učenec Tycho de Brahe měl stříbrný nos. V této době ale bylo třeba napravovat tváře v enormním množství. Tkáň se často podařilo zakrýt pásy kůže i tak ale vznikaly ohromné jizvy a především u utržených kostí (brada atd.) bylo třeba vymodelovat chybějící část. Tu se velice osvědčili nejrůznější umělci a sochaři, kteří umě tvořili chybějící části speciálně přizpůsobené každému jedinci. Kladl se důraz na co nejlépe vymodelované oči, jelikož zbytek jizev zakrýval mohutný vous (přeci jen byly přirozenější). Protézy, nádstavce bývaly upevňovány k brýlím, které samy o sobě odvádějí pohled pozorovatele a navíc poskytijí dobré upevnění (za ušima). Vojáci po zraněních často nebyli k poznání a tak museli tvůrci vycházet ze starých fotografií – různé kvality ale také sádrových odlitků poraněné tváře, kvůli přesnosti (povětšinou kombinace obou). Je ale třeba říci, že umělci docilovali pozoruhodně výtečné podobnosti(!). K výrobě protéz se používalo dřevo, měď, která se nechávala pozinkovávat, nebo sklo. Výroba jedné protézy mohla někdy trvat až měsíc. Jen okrajově bych zmínil, že tvář mohl poškodit i plyn nebo nezdařené pokusy o sebevraždu. Výrobci zbraní se ale snažili pomoci i zde a vynalézali nejrůznější ochranu očí popřípadě celé tváře (především u obsluhy tanků). Ochrana očí se dala připevnit k běžné přilbě (nejčastěji u typu Adrian) ale tyto pokusy nepřesáhly počet několika kusů nebo prototypů.
Válka sice skončila, ale její následky pronásledovaly mnohé lidi ještě mnoho let.

Velice doporučuji toto video – z jedné z dílen:
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=8epVBKiMmns

pár zdrojů:
kniha Helmets and body armor in modern warfare – Dean Bashford
http://industrialanatomy.wordpress.com/2010/07/17/608/
http://nettertainment.blogspot.com/2010/11/post-wwi-masks.html
http://titam.hautetfort.com/archive/2008/11/09/premiere-guerre-mondiale-les-gueules-cassees.html




Sádrové odlitky


Při práci


Při rekonvalescenci

"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Traumatická zranění hlavy
« Odpověď #1 kdy: Březen 07, 2011, 10:12:44 »


Ukázka mistrovsky provedené protézy

Statistiky a tabulky

Plukovník Walter D. McCaw přišel 30. Října 1918 s touto tabulkou o zraněních:
Šrapnely a střepiny – 50,66%
Granáty – 1,02%
Pušky a kulometná palba – 34,05%
Letecké bomby – 0,10%
Miny – 0,15%
Nezjištěno – 14%

Podle britského šetření, z roku 1916, bylo zjištěno že 3/4 zraněním bylo možné zabránit použitím zbroje (kovové ochrany vojáka). Francouzské statistiky přišly s podobnými čísly – 60 až 80% zranění prý bylo způsobeno kulkou o nízké rychlosti (tzn. odražené nebo na hranici dostřelu). Americké statistiky přišly s podobnými čísly – 65 až 80%. Podobná čísla sehnal i major Charles H. Peck.
Přilba dokázala uchránit před střelou o rychlosti 230 maximálně až 600stop/s. Německý kulomet maxim ale dokázal střílet střely o rychlosti né menší než 1800stop/s na 100 yardů (!)

Poměr zasažených částí čela:
Horní končetiny – 35%
Dolní končetiny – 25%
Hlava a krk – 20%
Trup – 20%

Jiná podrobná tabulka anatomických údajů:
Hlava – 11,90%         
Hrudník – 7,25%
Páteř – 2,20%
Břicho – 3,97%
Paže – 14,07%
Předloktí – 10,75%
Dlaň – 8,95%
Stehna – 15,62%
Noha – 17,84%
Chodidla – 7,45%

Celkem tedy zranění nohou čítalo 41 procent, ruka 34 procent, hlava 12 procent, trup 13 procent.
Kniha Helmets and body armour atd. sice vyšla krátce po válce, ale kvůli nedostatku tehdejších informací, neuvádí statistiky Německé, nebo Rakouské. Je ale pravděpodobné, že výsledná čísla by byla podobná.

Podrobné obrázky z nemocnice:
http://farm4.static.flickr.com/3556/3480590127_443d4504d1_o.jpg
http://farm4.static.flickr.com/3648/3481402800_dbd5acf8b0_o.jpg
http://farm4.static.flickr.com/3659/3425307260_bacd20ee3b_o.jpg
http://farm4.static.flickr.com/3343/3481400788_d465ea30a5_o.jpg


Tehdejší lékařské nástroje – ano, vidlička a lžička patří mezi do seznamu(!)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Traumatická zranění hlavy
« Odpověď #2 kdy: Říjen 28, 2011, 01:29:15 »
Josef Šnejdárek sepsal ve své knize Pochoduj nebo zemři, toto:
Na začátku války jsem chodil po zákopech se smotaným pláštěm na hlavě. První přilby - které za čas přišly - byly horší než nic. Střepinu sice nepropustily, ale vibrace po úderu byly tak silné, že při snímání přilby raněnému spadl i kus temenní kosti.
http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=217
Patrně se jedná o přilby vzor 15 (známá jako Adrianka)

http://www.williammaloney.com/Aviation/WestPointMilitaryMuseum/WorldWarI/images/06FrenchAdrianHelmet1915.jpg




"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757