Autor Téma: Hucum Taburlari (1917-1922)  (Přečteno 2256 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Hucum Taburlari (1917-1922)
« kdy: Únor 17, 2011, 11:10:16 »


HUCUM TABURLARI

Aneb turecké útočné jednotky.

Velká válka se pomalu chýlila ke konci a Osmanští generálové nenápadně pokukovali ke svým spojencům a pokoušeli se odkoukat jejich taktiku. Samozřejmě mluvím o speciálně cvičeným oddílům pěchoty, jinak zvané též sturmtruppen. Běžného čtenáře by možná udivilo, že zrovna Turecko, které válčilo proti britům v Palestině a dalších oblastech, chtělo mít speciálně vycvičené jednotky na boj v zákopech – na poušti se přeci lépe hodili koně a obrněná vozidla (tak jak je můžete spatřit u britských a australských jednotek v této oblasti) navíc v písku není možné hloubit zákopy.
Pozornější čtenář si jistě vzpomene, na moje články o tureckých jednotkách na Haličské frontě a dalších oblatech, kde probíhala zákopová válka v plném proudu – je tedy logické, že turci brzy odkoukali místní taktiku a inovace. V rámci různých přesunů vojsk se často dostávaly do Orientu i mnohé německé ale také rakouské jednotky (!), tudíž novinky v taktice se předávaly z jedné strany na druhou poměrně rychle.

Počátky tureckých, útočných jednotek je možné zhruba datovat do období kolem roku 1917, kde byly první skupiny vojáků cvičeny ve známém cvičišti v Rogatyňi (Rogatyn). Jejich první použití se také vztahuje do oblasti Haliče, přesněj k 19. a 20. pěší divizi XV sboru, která byla velice aktivně zapojena do bojů na rakouské straně (více v článku Turecké jednotky na Haličské frontě). Patrně nikoho nepřekvapí, že právě tyto zkušené divize byla později přesunuty na palestinskou frontu, kde se účastnily urputných bojů roku 1918. Jiné útočné jednotky bojovaly u Abu Tellel – v zóně 24. divize až do konce války.

Pro zajimavost uvedu pár detailů k jedné z potyček v Palestině. Počet tureckých vojáků se odhadoval na 500 mužů. Z toho bylo v boji zabito 100 mužů, 178 bylo zajato (včetně šedesáti zraněných). Britské ztráty byly 9 zabitých a 42 zraněných + ztraceni tři koně 3. Lehké jízdní brigády.

Další zajimavý popis fronty Zigindere/ Seddulbahir. 28. července se britským jednotkám podařil úspěšný průlom a turecké jednotky se ocitly ve velkém ohrožení. Velení se tedy rozhodlo provést masivní protiůtok. Na turecké straně se jej účastnil 3. prapor. Je třeba zmínit, že terén byl velice nevhodný k ofensivním akcím a brzy se vojáci dostali pod těžkou palbu z britských pušek a především lodí, které byly nedaleko. Při útoku byla zabita většina důstojníků. Byl zde zraněn také poručík Vasif Bey (později padl na Kavkaze, při boji o horu Ognot). Také byl zraněn vojenský imám Husnu Hodjaefendiand. Ze zhruba tisíce mužů přežilo boj pouhých 400. Protiútok tak byl zcela rozprášen a Turecké jednotky musely ustoupit.
Na těchto bojích, můžete jasně vidět, v jak složité situaci musely turecké útočné jednotky bojovat – ztráty tedy byly enormní.

Ještě bych ale rád něco zmínil k výzbroji těchto jednotek. Vojáci byli oděni v khaki uniformách, nosili kolem krku speciální tlumoky na granáty a především se odlišovali speciálními přilbami. Jednalo se o upravený typ M-17, které Krupp speciálně lisoval bez výstupku, chránícího obličej (kšiltu) vzniklá přilba se tak velice podobala rakouským přilbám.
Konec války ale těmto jednotkám klid nepřinesl. Brzy jich bylo třeba proti Řekům (1919-1922), kteří obsadili velkou část Malé Asie a táhli na Ankaru. I díky těmto jednotkám byli Řekové drtivě poraženi a zcela vypuzeni z Malé Asie. Tyto boje by ale zasloužily samostatný článek.
Zdroje:
http://www.trmilitary.com/forum/viewtopic.php?f=33&t=19442&start=25
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=80&t=48481&start=30







"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757