Autor Téma: Tančík vzor 33 (Československo)  (Přečteno 17434 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Tančík vzor 33 (Československo)
« kdy: Leden 14, 2011, 09:30:34 »
Československý tančík vzor 33




Historie tančíku:
V druhé polovině dvacátých let 20.století vznikl v Británii nápad na vytvoření lehkého, malého a pancéřovaného vozidla pro dvě osoby, jež by svou palbou měl krýti přesunující se pěchotu v prostoru bojů a tím zabránit ve velkých bitvách masakrům pěchoty z první světové války. Výsledkem snažení se stal tančík Carden-Loyd Mk.VI., jež v domácích dílnách dosáhl pouze 50ti kusové série. Tento stroj nebyl britskou armádou oficiálně přijat, ovšem díky velké ,,plakátové" kampani se tančík v jednotlivých kusech dostal do různých zemí celého světa. Ty následně na závěrech vlastních testů přešly na sériovou výrobu v licenci. Celkově bylo do různých zemí vyvezeno kolem 150ti kusů tančíku (z původně 270 vyrobených).

Seznam zemí s počtem dodaných kusů vozidel:
Thajsko (40 kusů), Sovětský svaz (26 kusů), Čína (24 kusů), Polsko (10 kusů), Japonsko (6 kusů), Portugalsko (6 kusů), Bolívie (5 kusů), Chile (5 kusů), Holandsko (4 kusy), Kanada (4 kusy), Československo (3 kusy), Maďarsko (2 kusy), Řecko (2 kusy), Švýcarsko (2 kusy), Belgie (1 kus), Finsko (1 kus), Francie (1 kus), Lotyšsko (1 kus) a Švédsko (1 kus).


Tančík Carden-Loyd s taženou houfnicí


Roku 1929 byla do Británie vyslána z Československa delegace složená z důstojníků armády a předních zástupců firmy ČKD, jež měli práva na zakoupení stroje. Výsledkem bylo zakoupení tří kusů stroje Carden-Loyd Tankette Mk. VI za částku 488 745 kčs. Kromě zakoupení těchto tří kusů došlo i k objednání příslušenství k tančíku (v podobě jednoho přívěsného vozíku za tančík a přepravního valníku zapřažitelný za nákladní automobil). Ve stejnou dobu došlo i k podepsání smlouvy o licenční výrobě mezi ČKD Pragou a firmou Carden-Loyd. Licence byla celkem 32 liber za jeden vyrobený kus. Tyto tři kusy nové obrněné techniky převzal prapor útočné vozby v Milovicích.

Licenční výrobu s označením Praga-Carden-Loyd se ovšem zavést nepodařilo. Celkově byly vyrobeny čtyři kusy v licenci (označované jako P-I), z nichž jeden tančík byl firemní. V letech 1931–1932 byly všechny tančíky dodané z Británie* intenzivně zkoušeny (převážně na podzim během velkých cvičných manévrů celé naší armády). Po těchto zkouškách se již podařilo dodat armádě tři prototypy těchto tančíků. Čtvrtý prototyp si ponechala firma ČKD (později byl dodán perskému šáchovi jako dar).

Zbývající tři kusy si prošly podzimním cvičením, ovšem až jeho závěrem, protože se na všech kusech projevily technické problémy. Největší představovala pohonná jednotka a sekání během jízdy. Tyto nedostatky musely osádky opravovat častěji, než se prohánět po polygonu cvičného prostoru. Mnohem lépe si vedly obrněné automobily vz.30, vyzbrojené stejnou výzbrojí a dosahovaly lepších výsledků jako: rychlost, průchodnost terénem a technická stránka výkonu stroje. tato skutečnost nebyla pro tančíky příznivá a odborníci je nedoporučili pro zavedení do výzbroje.

*došlo pouze ke zkouškám britských typů, protože výroba českých verzí nebyla ještě hotova


Podle odborníků by musela býti odstraněna řada nedostatků. Mezi ty nejzávažnější armádní odborníci zařadili např.:
-poruchovost motoru
-sesmekávání pásů
-mizernou viditelností z vozidla
-omezeným palebným polem zbraně
-malou spolehlivostí kulometu vz. 24 (v třesoucím se vozidle)

Největší problém ovšem tvořilo vnitřní uspořádání stroje, hlavně uložení osádky uvnitř stroje. Oba členové posádky měli hlavy v pyramidových poklopech, takže na sebe vůbec neviděli. Komunikaci ve vozidle také narušoval nijak nekrytý hlučný motor umístěný přímo mezi velitelem a řidičem. Dalším problémem bylo uložení munice pro kulomety, protože úložného místa se v interiéru už jaksi nedostalo. Proto musela býti munice vezena ve venkovních schránkách, což by v bojových podmínkách pod palbou byl hlavní nedostatek stroje.

Proto byly stroje vráceny firmě ČKD, která své licenční kopie musela na základě zjištění armádou, radikálně rekonstruovat. První částí velké přestavby bylo zvětšení prostorů osádky vozidla (což vytvořilo velkou, na hranách mírně skloněnou, bednu - viz fotka níže). Další částí bylo zvětšení rozhledu osádky průzory s neprůstřelným sklem o tloušťce 50 mm na všech stranách vozidla a clonou nad nimi (výhled 360° kolem vozidla).


Motor Praga, vodou chlazený čtyřválec o obsahu 1950 cm3, byl uložený v odděleném prostoru v zadní části vozidla a jeho chlazení zajišťoval chladič krytý nastavitelnými žaluziemi místo dvířek. Celkové výkony této pohonné jednotky byly pochybné, přičemž výkon dosahoval 30 HP (3000 otáčkách za minutu). V praxi to znamenalo maximální rychlost 35 km/h při dojezdu kolem 100 km po upravených komunikacích. Motor a jeho chlazení zajišťoval chladič, jež byl krytý nastavitelnými žaluziemi místo dvířek, jež byly během druhé světové války užívány u téměř všech typů obrněné techniky.
Dalším problémem byly pásy. Již během testů musely osádky trávit dost času mimo stroj díky dalšímu problému, který byl tvořen pásy. Ty se poměrně často sesmekávaly. Proto muselo býti upraveno jejich vedení.

Změn bylo dosaženo i ve výzbroji tančíku. Místo dosavadního kulometu Schwarlosse vz.24 byl použit lehký kulomet ZB-26 brněnské zbrojovky ráže 7,92 mm. K doplňování munice sloužil 20ti nábojový schránkový zásobník, nasazovatelný ze shora. Teoretická kadence zbraně byla 500, praktická 200 ran za minutu. Dostřel činil až 3200 metrů. Druhý kulomet byl pevně usazen v pravé části bojového prostoru. Obsluhu tvořil řidič za pomoc bovdenového lanka*.

*Bowdenův kabel, zkráceně bowden je speciální druh kabelu, který umožňuje přenos mechanické síly a energie.

Později bylo činu použití lehkého kulometu litováno, jelikož střelec měl velké potíže s udržením zbraně (při jízdě terénem rychlostí nad 10 km/h) a nemohl proto účinně mířit. Podobné problémy měl i řidič se zadním kulometem. ten byl navíc zaměstnán řízením vozidla, a nemohl věnovat čas zaměření pevně uloženého kulometu.


U tohoto stroje bylo použito množství firemních dílů, převážně z nákladních automobilů. Jeden z hlavních zdrojů tvořil nákladní automobil Praga AN. Pancéřování tančíku bylo 4mm na zádi a střeše, 12mm čelní pancíř. Údaje o bočním pancéřování se nepodařilo mi dohledat, ovšem zřejmě se pohybovalo mezi těmi 4-12mm.



Nákres sériového kusu tančíku


Do této podoby byl přestavěn pouze jeden prototyp, který se na podzim roku 1932 účastnil armádních testů. Tento prototyp najezdil v průběhu téhož roku celých 4350 km a to pouze v rámci testů! Po úspěšných testech armáda dala svolení k přestavbě i dvou zbývajících armádních prototypů. Dne 19.dubna 1933 došlo k oficiálnímu objednání (konkrétních) tančíků armádou v sérii čítající cca 70 kusů. Do stavu pluku útočné vozby se dostaly až 17.října roku 1933. K roku 1934 však došlo k oficiálnímu ukončení výroby tančíků, přičemž celková produkce skončila na počtu 70 kusů a 4 vyrobených prototypech.

Armáda vytvořila pro nové tančíky doslova tvrdou lekci, když každý vůz měl během zkoušek:
- ujet 400 km (někdy uváděno projetí trasy Praha-Milovice-Praha)
-vytrvalost v terénu 5 hodin
-dosáhnout rychlosti 35 km/h
-překonávat příkopy o šíři 1,2 metru
-brodit do hloubky 0,6 m
-překonat svah o sklonu 45°.

Během ,,nastřelovacích" testů, kdy byly tančíky vystaveny palbě různých zbraní, došlo dokonce k prostřelení bočního pancéřování obyčejnou puškou vz.24 ráže 7.92mm. Například tančík voj. ev. č. 13.437 hned z první série při přebírání 6. února neodolal a jeho pancíř byl prostřelen puškou na vzdálenost 75 metrů, přičemž byla díra zaslepena nýtem a tančík se dočkal schválení jeho výroby. Jindy byl průstřel sveden na vyšší počáteční rychlost střely než stanovených 820 m/s.

I přes tyto obtíže, projevila armáda zájem a firma ČKD se zavázala dodat 40 strojů do konce roku 1933 a zbylých 30 kusů do konce září (podle jiného zdroje 11.října) roku 1934.


Prototyp tančíku, bez kulometu či kamuflážního schématu, na cvičném polygonu firmy ČKD po úpravách

Monografie tančíků vzor 33


Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #1 kdy: Duben 04, 2011, 12:59:13 »
Stroje působící v armádě Republiky Československé:
Všechny vyrobené stroje převzala posádka československé armády (pluk útočné vozby - PÚV) dislokované v městě Milovice u zdejšího tankového praporu:
    15 vozů 1. rota tančíků
    15 vozů 2. rota tančíků
    10 vozů 3. rota lehkých tanků
    30 vozů bylo uloženo jako augumentační záloha v Milovickém skladu

Tančíky se ovšem kvůli velmi omezenému výhledu nehodily vůbec k průzkumu. Navíc pro svou slabou výzbroj nemohly posloužit ani k palebné podpoře pěchoty nebo jezdectva. Díky absenci dělostřelecké výzbroje (pouze dva lehké kulomety vz.26) nemohly zasáhnout ani do tankových střetnutí, které by v případě války během průběhu bojů mezi německým Wehrmachtem a armádou Republiky Československé, zcela jistě propukly. Tančíky byly tedy již dopředu odkázány na ,,neslavnou" cestu výcvikového a podpůrného vozidla, určeného jako krytí pro pěchotu v bojových šarvátkách v pohraničí mezi ordnery a armádou.

V průběhu roku 1935 vznikly tři nové Pluky útočné vozby č. 1-3 (PÚV-1 Milovice, PÚV-2 Vyškov, PÚV-3 Turčianský Svätý Martin). Mezi nimi i Učiliště útočné vozby dislokované ve Vyškově. Z rozpuštěných tří rot a zálohy milovického skladu byly všechny tančíky přerozděleny mezi tyto nové útvary:
Pluk útočné vozby č. 1-20 vozidel (všechny v Milovicích)
Pluk útočné vozby č. 2-16 vozidel (pět v Olomouci, devět ve Vyškově a dva v Přáslavicích)
Pluk útočné vozby č. 3*-30 vozidel (14 v Turčianském Svätém Martinu, osm v Bratislavě a osm v Košicích)
Učiliště útočné vozby-4 vozidla (propůjčeny)

Celkem: 70 kusů

*Pluk útočné vozby č. 3 získal všech 30 svých strojů z původního Milovického augmentačního skladu.


Tančík vzor 33, zřejmě od pluku útočné vozby č.1 nebo 2


V letech 1934-1936, v době, kdy teprve ve Škodováckých dílnách začaly vznikat první tanky československé konstrukce (československá armáda v té době disponovala pouze osmi tanky FT-17, jež pocházely z francouzské válečné výroby), sloužily tančíky vzor 33 převážně k výcviku posádek (nejčastěji řidičů, občas údajně docházelo i ke střelbám). V průběhu této služby docházelo k mnoha technickým problémům, hlavně u pohonné jednotky. Zde se ale jako klad ukázalo původní převzetí pohonné jednotky a převodovky z nákladního vozidla Praga, čili náhradních dílů bylo vždy dost.


Se stále zhoršující se situací v československém pohraničí na počátku roku 1938, kdy byly československé jednotky i civilisté stále častěji napadány německými záškodníky, při kterých docházelo k ostré střelbě, s raněnými i mrtvými na obou stranách, vyhlášena ostraha československých hranic a částečná mobilizace armády československé. V průběhu částečné mobilizace došlo k rozdělení tančíků mezi celkem 23 čet (každá po 3 kusech). Na vzrůstající nepokoje armáda odpověděla vytvořením 15 pohotovostních oddílů s obrněnými prostředky, z nichž tři byly vybaveny třívozovou četou tančíků. Nařízením MNO a následně výnosem hlavního štábu z 25. července byly zřízeny vojenské pohotovostní jednotky s umístěním přímo v pohraničních oblastech. V celkem 15 nově postavených pohotovostních jednotkách byly mimo jiné tři čety tančíků od PÚV 1 (dodal dvě čety) a PÚV 2. Ty byly přiděleny následovně:

    Jednotka          Umístění              Velitel
    5. divize    České Budějovice    škpt. pěch. Bohumír Uhlík
    pěší pluk 44    Liberec            ppor. jezd. Jiří Vyskočil
    pěší pluk 34    Bruntál            por. Sychra

Tyto jednotky se účastnily pohraničních bojů s německými povstalci z Freikorpsu, z toho podniklo 69 akcí za podpory vozidel útočné vozby. Díky slabé výzbroji povstalců slavily tančíky úspěchy, když odolávaly palbě nepřítele a svými kulomety poskytovaly vlastní pěchotě krycí palbu. Díky ale nevyřešeným technickým problémům, zůstávaly tančíky v potřebné chvíli stát na místě, což často ohrozilo výsledek akce. Někdy mohly být použity jen dva nebo dokonce jeden stroj čety! Díky těmto problémům se v bojových hlášeních velitelů čet objevovaly černé kaňky spadající právě na tančíky.

Dne 30.září 1938 došlo k podpisu tzv. Mnichovské dohody, kdy velmoci předložily československé vládě ,,návrh" na odstoupení pohraničí Německu, které naše vláda přijala. Všechny tančíky se po přijetí této smlouvy vrátily ke svým útvarům. V průběhu bojů v českém pohraničí nebyl žádný z nich ztracen. A to i přes zjevnou technickou opotřebovanost, která postihovala všechny stroje na území Čech a Moravy.

Zatímco se německo-československá hranice pomalu uklidňovala, na hranicích s jižním sousedem - Maďarskem - to začalo vřít. Zde na Slovensku a Podkarpatské Rusy byl v té době dislokován 3. pluk útočné vozby. Tančíky byly většinou nasazeny jako palebná podpora jednotek SOS v průběhu bojů s maďarskými teroristy i ,,pravidelnou" maďarskou armádou. Ve dvou největších střetnutích na Slovensku v letech 1938-1939 s maďarskými teroristy (tzv. Szabadcsapatok) v síle cca praporu, kdy byli Maďaři bleskovým obchvatem tančíků vzor 33 obklíčeni a následně rozdrceni a někteří její příslušníci zajati. Tímto způsobem se podařilo v těchto dvou soubojích zajmout přibližně 300 maďarských záškodníků.

Po ukončení bojů se všechny tančíky vrátily do mateřských posádek.

Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #2 kdy: Duben 04, 2011, 05:49:04 »
Německá okupace a zařazení tančíků vzor 33 do Wehrmachtu:
Je ráno 15.března 1939. Z šedého nebe se snášejí k zemi kapky deště, které tvoří na ulicích kaluže vody. Tu rozstříkne do stran kolo šedého vojenského vozidla s trámovým označením na boku. Německé vojsko zahájilo okupaci zbytku českého území (tj. Čech a Moravy), zatímco Slovensko vyhlašuje den předtím samostatný Slovenský štát. Německé kolony směřují k významným střediskům českých měst - radnicím a hlavně ke kasárnám.

V Milovicích dislokovaný Pluk útočné vozby č. 1 dostává, jako (téměř) všechny česko-slovenské jednotky, rozkaz o nekladení odporu postupujícím německým vojskům. V Milovicích ukořisťují německá vojska 20 kusů tančíků, u pluku útočné vozby č.2 se v té době stále nachází stále oněch 16 vozidel. Zbylá 4 vozidla jsou ukořistěna v Učilišti útočné vozby. Celkově německá branná moc ukořisťuje 40 kusů vozidel od bývalé armády československé a další tři kusy prototypů v halách výrobce.

Pokud měly německé jednotky ze zabavené československé výzbroje radost, tak určitě pouze mluvily o pěchotních zbraních. Ukořistěné tančíky se totiž již nacházely v dosti špatném technickém stavu a nenabízely novému majiteli žádný velký bojový potenciál. Ukořistěná vozidla byla tedy rozdělena do výcvikových jednotek, kde odzbrojená a většinou v nepojízdném stavu sloužila jako statické pomůcky a později i jako cvičné terče na střelnicích. Do konce roku 1939 údajně ale měly sloužit i jako výpomoc německé pořádkové policie v Protektorátu.

Celkem 4 kusy ukořistily německé jednotky na podzim roku 1944, kdy bylo ozbrojené povstání na Slovensku rozbito. Tyto stroje dále sloužily potom jako dělostřelecké tahače. Je údajně dokázáno i jejich bojové použití jako samohybných kulometných stanovišť. Jednou z nepodložených informací je i jejich použití německou armádou při bojích na Slovensku a moravsko-slovenském pomezí proti postupující Rudé armádě.


Tančík vzor 33 evid. čísla 13.448 je předmětem zájmu německých vojáků


Tančík vzor 33, tentokráte neznámého evid. čísla, je předmětem zájmu i německých tankistů


Tančíky ve výzbroji armády Slovenského štátu:
Nově vzniklému státu zůstalo celkem 30 kusů téměř nepoužívaných tančíků, tzv ,,uloženek." Tyto stroje pocházely ze stavu PÚV-3 ve Svätém Martině. Konkrétně to byla vozidla ev. čísel 13.460 až 13.489.

Tyto stroje se prakticky bojů už neúčastnily, ať už se jednalo o pohraniční válku s Maďarskem v březnu 1939 či přepadení Polska v září téhož roku. V květnu 1939 zařadil slovenský prapor útočné vozby čtyři tančíky vz. 33 evidenčních čísel 13.462 až 13.465 do činné služby u 3. čety 1. roty obrněných automobilů. V únoru 1940 došlo k obnovení pluku útočné vozby, který získal čtyři tančíky vz. 33 evidenčních čísel 13.462 až 13.465 do činné služby u 3. čety 1. roty obrněných automobilů. Tři stroje byly zcela v aktivní službě, čtvrtý sloužil jako záloha.

Na začátku roku 1941 byly všechny tančíky uloženy do zálohy jako dispoziční záloha MNO a uskladněny. Tančíky si nezabojovaly ani po červnu 1941, kdy slovenská armáda se přidala k útoku na Sovětský svaz, a to i přesto, že si velitel zajišťovací divize, generál Augustín Malár, ještě v roce 1942 vyžádal cca. 7 kusů jako náhradu za opotřebené obrněné automobily vz. 30. Zcela marně.


V průběhu let 1943-1944 se dostalo 22 kusů tančíků k hraničářským jednotkám, kde měly sloužit jako podpora při eliminaci partyzánských skupin. Všechny tedy byly za tímto účele uschopněny jízdy a přeloženy na přelomu let 1943/1944 k velitelství branné výchovy - stráži obrany státu (SOS). V květnu, po dokončení řidičského výcviku, byly stroje rozděleny k útvarům jako posila asistenčních jednotek SOS.

Přidělení k jednotkám bylo následující:
    jezdecký předzvědný oddíl 1 v Bratislavě - 5 kusů
    PÚV v Turčianském Svätém Martinu - 3 kusy
    automobilní prapor 11 v Banské Bystrici - 3 kusy
    automobilní prapor 2 v Prešově - 3 kusy
    sborový autopark v Trenčíně - 3 kusy
    hraničářská rota 1 v Humenném - 1 kus
    hraničářská rota 2 v Bardějově - 1 kus
    hraničářská rota 3 v Brezně nad Hronom - 1 kus
    hraničářská rota 4 v Prešově - 1 kus
    hraničářská rota 5 v Michalovcích - 1 kus

Tančíky byly u jednotek umístěny trvale a sloužily pro výcvik řidičů a střelců.

V březnu 1944 generál Jozef Turanec nařídil odeslat tři pojízdné tančíky s řidiči k pionýrským (ženijním) praporům č. 1 (Trenčín), č. 2 (Michalovce) a 11 (Nové Mesto nad Váhom) jako pomůcku pro výcvik úderných oddílů v boji zblízka proti tankům.
K plánovanému použití proti partyzánům v roce 1944  v řadách policejních jednotek, již ale nedošlo v důsledku zrušení hraničářských praporů v průběhu června roku 1944. Navíc se zde objevila větší hrozba, než byli partyzáni a to intervence dosavadního německého spojence do událostí na Slovensku. Proti těmto německým nastupujícím vojskům přikázal ministr obrany generál Ferdinand Čatloš obsadit výpadové komunikace ze směru od Bratislavy k Protektorátu. Tuto trasu přeťalo pět tančíků od jezdeckého předzvědného oddílu 1, ovšem jejich bojové nasazení již není známo.


Použití ve Slovenském národním povstání:
Hned na počátku povstání se podařilo německým silám odzbrojit východoslovenskou divizi, u níž se nacházel i neurčitý počet tančíků. Zbylé tančíky zůstaly v rukou povstalců, kdy byla téměř všechny použity v okolí letiště Tri Duby, převážně k přemísťování letadel. Několik tančíků sloužilo na začátku povstání pro dopravu munice v prostoru Turčianského Svätého Martina. Neznámý počet sloužil i v rámci povstalecké bojové skupiny Weinhold v roli průzkumných vozidel.

Osud tančíků vzor 33 je po porážce povstání nejasný, zcela jistě německá armáda, ale ukořistila 4 kusy - tři ve Zlatovicích od sborového autoparku a jeden v Novém Mestě nad Váhom u náhradního pionýrského praporu č. 11. Několik dalších tančíků mělo býti ukořistěno v jiných prostorách Slovenska, přesný počet ale není znám.


Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #3 kdy: Duben 04, 2011, 06:03:50 »
Technický popis tančíku vzor 33:
Tančík vz. 33 bylo pásové vozidlo, jež bylo kryto pancéřovými deskami. Systém stavby byl klasickým případem tankové školy během období na přelomu 20. až 30.let dvacátého století. Korba byla krabicovitého tvaru, v přední části byla umístěna převodovka, ve střední části se nacházel bojový prostor osádky a motorový prostor, jež byl neoddělený od prostoru osádky tančíku.

Vpředu i vzadu byl tančík opatřen tažnými oky (vždy jen jedno uprostřed korby - vpředu na skloněném pancíři nad diferenciálem a vzadu na spodním pancíři), které byly dimenzovány na tah až 2000 kg.
K podrobnějšímu popisu pancéřování došlo v první části.


Obecné technické údaje:
Uvedení podrobných čísel jako tloušťky všech pancéřových plechů, počet článků pásů, spotřeba paliva jeho pohonné jednotky či hustota pohonné směsi, by byla zcela zbytečná, pokud bychom zde neuvedli základní údaje, jako hmotnost, a rozměry tančíku:
-Posádka: 2
-Délka: 2,7 m
-Šířka: 1,75 m
-Výška: 1,45 m
-Hmotnost: 2,3 tun


Pancéřování:
Plechy, určené pro pancéřování tančíku, pocházely Poldině huti na Kladně. Toto pancéřování dosahovalo tloušťky:
-čelní pancíř : 12mm
-kryt diferenciálu : 12mm
-žaluzie : 10m (úhelníkového tvaru)
-boční plochy : 8mm
-zadní sféra : 8mm
-žaluzie zadního chladiče : 8mm
-stěny nad motorem : 8mm
-skosená stěna na přídi : 8mm
-sklopené stěny kryjící hlavy posádky : 8mm
-podvozek a blatníky : 5mm
-strop a poklopy vstupů : 4mm

Pancéřování tančíku mělo být schopné vydržet palbu průrazných střel ráže 7.92mm a to na dálku podle postřelovaného místa:
-čelní: 125m
-boky: 185m (200m?)*
-zadní sféra: 185m (200m?)*
-skloněné pancíře: 100m
-strop: 250m
-dno: 150m**

*Na fronta.cz, odkud byly technická data čerpána, se objevuje i číslo 200 metrů
**Proti běžným střelám stejné ráže odolával od vzdálenosti 50 metrů.


Pojezdové ústrojí:
Pásy se skládaly ze 128 až 130 článků o šířce 170 mm a rozteči 43 mm. Počet článků byl závislý na poloze napínacího kola. Každý článek pásu měl na každé straně ozub o výšce cca 40 mm a ty potom vedly pás před všechna kola tak, aby se nesmekal. Toto vedení pásů se nazývá korýtkové. Články byly spojeny čepy o průměru 10 mm, čep měl na jedné straně hlavu, po prostrčení byl na straně druhé roznýtován. Styčná délka pásu byla 130 cm.

Přenos síly na pás zajišťovalo ozubené hnací kolo z odolného materiálu (pevnost 75-80 kg/mm2) umístěné vpředu. Průměr kola byl 425 mm, uchyceno bylo osmi šrouby a zajištěno korunkovými maticemi. Každé kolo mělo 30 zubů z křemíkové žíhané oceli o výšce 30 mm a šířce 20 mm. Na vnitřní straně hnacího kola se nacházely čelisťové brzdy (šířka paken 60 mm, průměr vnitřního bubnu 300 mm) převzaté z osobního automobilu Praga Alfa.

Samotné nesení tančíku obstarávaly na každé straně čtyři pojezdová kolečka z ocelolitiny s nalisovanou gumovou bandáží značky Matador 340/80. Kolečko bylo uloženo na čepu, který se otáčel ve dvojici kuličkových ložisek. Kolečka byla umístěna s roztečí 360 mm, vždy dvě za sebou byla sdružena do pojezdového vozíku odpruženého svazkem pěti půleliptických listových per o tloušťce 5 mm (délka a šířka jednotlivých per byla 410 × 60, 330 × 55, 260 × 50, 180 × 50 a 120 × 50 mm). Svazek byl ve středu upevněn na otočném třmenu. Všechna čtyři kolečka byla spojena zvnějšku ocelovým profilem, který byl protažen až za obrys korby a na jeho konci bylo posuvně ukotveno zadní napínací kolo.

Napínací kolo mělo rozměr cca 310 × 60 mm a bylo uloženo v odpruženém držáku. V původním zadání je uvedeno, že mělo být vyrobeno z bronzu, při detailní prohlídce je patrné, že je složeno ze dvou materiálů. Po obvodu bylo kolo chráněno pryžovou bandáží pro snížení opotřebení. Samotné napínání se provádělo řehtačkovým klíčem (tehdejší pojmenování pro ráčnový klíč). Posuv kola při napínání zajišťoval svorník napínacího zařízení opatřený závitem s velkým stoupáním.

V horní části se pás pohyboval po nosiči z jasanového dřeva, ten byl pro zvýšení odolnosti v částech styku s pohybujícím se pásem obložen ocelovou pásovinou.


Pohonná jednotka:
K pohonu tančíku vzor 33 sloužil motor Praga AH z nákladního automobilu Praga, přesněji vodou chlazený, benzínový řadový čtyřválec (viz první část článku). Výkon byl při 1700 otáčkách za minutu cca 16,9 kW (23 hp), maximálního výkonu 22,9 kW (31 hp) dosahoval při 3000 otáčkách za minutu. Motor byl sestrojen pro použití lihobenzinové směsi o hustotě 750-800 g/dm3.

Motor Praga AH byl uložen mezi sedadly osádky uprostřed vozidla. Ke smůle posádky bez kapotace, pouze výfukové potrubí uvnitř vozidla jako jediné bylo obaleno tzv. azbestovou izolací*.

* Azbest jsou vláknité křemičité minerály, jež byly v minulosti hojně využívany ve stavebnictví pro své výborné technické vlastnosti jako např. nehořlavost, špatná tepelná a elektrická vodivost, mimořádná pevnost v tahu a relativní odolnost vůči některým chemickým vlivům. Jednotlivá, okem rozeznatelná, vlákna azbestu jsou svazkem mnoha drobných vlákének, které mohou být zvětráváním nebo manipulací uvolňovány do prostředí a mohou být vdechnuty. V dnešní době již není azbest využíván pro jeho škodlivost zdraví.
Zdroje citace: ekoporadna.cz

Pro chlazení motoru byl použit tzv. lamelo-voštinový chladič z mosazi doplněný ventilátorem, jež odstraňoval zevnitř vozidla, přes zadní žaluzii, vzduch z prostoru motoru. Lopatky ventilátoru byly proti poškození vnějšími vlivy drátěným pletivem přičemž vsátý vzduch proudil dovnitř předními žaluziemi.

Vnitřní nádrže tančíku měly celkový obsah cca. 50 litrů (na frontě.cz uváděno i 58 litrů), což umožňovalo dojezd 100km po zpevněné cestě nebo 4 a půl hodiny ,,drandění" v terénu. Palivo putovalo ke karburátoru motoru dvěma cestami - samospádem nebo elektromagnetickým čerpadlem Autopulse. Obě tyto cesty byly na sobě technicky nezávislé a opatřené palivovým filtrem.
Pro zvolení dvou cest vedení paliva byla obava, že při větším náklonu přestane se palivo čerpat dále do motoru, a to při náklonu okolo 45°.

Pomocí speciálního hrdla umístěného na horní části motoru (což se ukázalo jako výhodné ke snadnému přístupu). Celkový zbývající objem paliva vozidla posádka zjišťovala pomocí signalizace plovákem po celkovém vyčerpání více než 3/4 paliva v motoru. Tento plovák při snížení výšky zapnul kontrolku, jež byla umístěna u řidiče.


Převodovka:
Byla spojena s motorem pomocí suché jednokotoučové spojky. Ta u nákladního vozidla měla zprvu tři, později čtyři rychlosti s částečnou synchronizací. Čtyřstupňová rychlost byla později použita u tančíku. Zadní, hnaná náprava byla typu banjo. Byla odpružena podélnými půleliptickými pery. Přední poloosy byly výkyvné složené ze dvou ramen odpružené příčným listovým půleliptickým perem.

Rychlosti tančíku při 1700 ot/min:
Převodové stupně a vyvinutá rychlost
1 - 9,2 km/h
2 - 15,7 km/h
3 - 22,3 km/h
4 - 35 km/h

Redukce
1 - 3,4 km/h
2 - 5,8 km/h
3 - 8,2 km/h
4 - 12,9 km/h

Rychlost vzad (s redukcí)
7,5 km/h (2,7 km/h)

Tabulka ukazuje teoretické rychlosti vozidla, ovšem v samotném terénu rychlost nepřesahovala více než pouhých 18 km/h.


Diferenciál:
Byla další součást, jež byla převzata z vozidla Praga Alfa

Spojka:
Spojka byla jednoduchá, suchá, zapouzdřená v tzv. převodové skříni. Spojka byla původně sériovým výrobkem, převzatým z nákladního automobilu Praga Alfa.



Prototyp tančíku, bez kulometu či kamuflážního schématu


Logistická výbava tančíku:
Dokážete si sami sebe představit v tančíku uprostřed boje? Docela dost nás ano, ovšem většině z nás se jako hlavní vybavení do boje vybaví kulomety. Ovšem, co by jste dělali, kdyby se vám uprostřed palby zasekla zbraň? To už je něco, s čím většina z nás nepočítá. Ovšem počítali s ní inženýři tančíku. Proto byla povinnou součástí tančíku i tzv. ,,logistická výbava."

Pro kulomety byla vezena výbava, jež byla složena ze:
-náhradních hlavní pro kulomet (2 kusy)
-náhradní plynový píst (1 kus)

Tyto náhradní součásti kulometu byly uložen v plátěném vaku s koženým víkem, jež byl zavěšen pod stropem.

Součástí logistické výbavy bylo i nářadí či součásti výstroje, které mělo zajistit osádce schopnost boje i mimo tančík (např. po jeho vyřazení z boje). Toto vybavení bylo uloženo v plechové schráně nad redukční skříní a obsahovalo:
-univerzální klíč
-dvoudílný škrabák
-vytahovadlo vz. 22/24
-trn mosazný
-2 předsuvné zpruhy
-4 úderníky
-4 kolíky k úderníkům
-8 vzpruh k uderníkům
-4 vytahovače
-vytahovač (přetržených) nábojnic vz. 24
-8 vzpruh k vytahovačům
-závorník úplný
-plnička na náboje
-3 pera do zásobníků
-olejnička, hadry a koudel


Jeden kulomet měl přidělen celkový počet 900 klasických nábojů, dalších 400 kusů bylo průbojných se střelou s ocelovým jádrem, určených pro boj s obrněnou technikou nepřítele. Vezené průbojné náboje byly uloženy v plechových schránkách s červeným pruhem, samotné zásobníky s průbojným střelivem měly na sobě bílý pruh. Vystřílené nábojnice padaly do plátěných sáčků uchycených přímo na zbrani.

Uložení munice bylo řešeno částečným umístěním v zásobnících, kterých bylo 80 kusů, zbylých 1000 kusů nábojů bylo vezeno v osmi plechových schránkách, zkonstruovaných a vyráběných přímo ve firmě ČKD. Rozmístění těchto schránek bylo následující:
-šest schránek na levé straně, vedle sedadla střelce
-dvě schránky měl vedle sebe vpravo řidič, hned za svým kulometem.
-zbylá munice byla pravděpodobně uložena v dřevěném muničním truhlíku volně ložená a je předpoklad, že byla vezena na doprovodném vozidle.


*Jiří Tintěra ovšem uvádí, že celá dotace 2600 ran byla uložena ve 130 zásobnících v bojovém prostoru.
(zdroj: fronta.cz)


Říká se, že jakmile se vymyslí něco nového, hned se uvažuje jak to vylepšit. Jednalo se i o tančík vzor 33, u kterého došlo k závěru, že lehké kulomety neposkytují představované výhody. Proto došlo k návrhům vybavit tančíky buď těžkým kulometem vzor 35 nebo leteckým kulometem vzor 30. Z obou kandidátů nakonec sešlo, jelikož kulomet vz.35 se nevešel do střílny tančíku a nebyla pro něj navíc vhodná lafetace. Letecký kulomet vzor 30 byl s velikostí na tom lépe, u něj se ovšem objevilo jiné mínus, a to lehké přehřívání, což by mohlo být v boji, kde rozhodují o životě a smrti vteřiny, velkým problémem.
Z přezbrojení tančíku nakonec sešlo a tančík si ponechal dosavadní výzbroj - lehký kulomet vzor 26.



Zajímavé odkazy:
http://www.rotanazdar.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=76&Itemid=123&lang=cs

Stavba repliky tančíku:
http://www.tancik-vz33.estranky.cz/

Zde něco fotek na jednom místě z výše uvedeného:
http://www.fronta.cz/fotogalerie/stavba-repliky-tanciku-vz-33

http://www.utocna-vozba.estranky.cz/img/original/120/tancik-vz.-33---1938---milovice---daniel-p.-minar.jpg
Bojová vozidla PÚV 1 před garážemi v Milovicích dne 24. dubna 1938 během přehlídky pro novináře v rámci propagace motorizmu.
Zleva: dva Tč. vz. 33, čtyři OA vz. 30 a dva OA vz. 27.



Použité zdroje:
utocnavozba.wz.cz, forum.valka.cz
fronta.cz, palba.cz, vojsko.net
serwisy.loh.pl, wikipedie.org
rotanazdar.cz, ekoporadna.cz


U technických dat bylo, se svolením, použito citací ze serveru fronta.cz
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #4 kdy: Duben 04, 2011, 06:11:51 »
Fotogalerie:

Tančík čísla 13.421 během vojenského cvičení


Srovnání velikosti tančíku vzor 33 a lehkého tanku Lt.34


Tančík čísla 13.427 v obležení německých vojáků




Tančík čísla 13.435

Monografie tančíků vzor 33
(autor: Jiří Tintěra)

Monografie

Celkem 76 záznamů od pana Tintěry ze serveru forum.valka.cz
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #5 kdy: Duben 30, 2011, 02:35:12 »
Tč. vz. 33 versus PzKpfw I
X

Výtečné porovnání obrněné techniky dvou států, jež stály v určitém období proti sobě na ostří nože. Který ze základních typů obrněné techniky těchto dvou armád dosahoval lepších technických parametrů, měl více možností uspět v boji, přičemž výhoda by byla u německého protějšku, byť už jen početní převahou.....

Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Werner-Ekkehard Knappe

  • Luftwaffe
  • Stabsfeldwebel - podporučík
  • Příspěvků: 253
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #6 kdy: Duben 30, 2011, 04:57:56 »
Teší ma, že tu podávaš také obsiahle informácie, ale hlavne ma potešili zmienky o tančíkoch v "mojom" meste - Nové Mesto n./V.

Pekná práca !

Pombo

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 43
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #7 kdy: Prosinec 10, 2011, 10:53:41 »
No vida, to jsem nevěděl, že sloužily tak dlouho. Měl jsem zato, že je sešrotovali.
Teď jsem kouknul na wikipedii a tam píšou, že 40 jich zustalo v protektorárátu a používaly se na výcvik a zbylých 30 putovalo na Slovensko, kde se některý zůčasnily i SNP

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #8 kdy: Prosinec 10, 2011, 11:02:24 »
Citace
Tančíky ve výzbroji armády Slovenského štátu:
Nově vzniklému státu zůstalo celkem 30 kusů téměř nepoužívaných tančíků, tzv ,,uloženek." Tyto stroje pocházely ze stavu PÚV-3 ve Svätém Martině. Konkrétně to byla vozidla ev. čísel 13.460 až 13.489.

Tyto stroje se prakticky bojů už neúčastnily, ať už se jednalo o pohraniční válku s Maďarskem v březnu 1939 či přepadení Polska v září téhož roku. V květnu 1939 zařadil slovenský prapor útočné vozby čtyři tančíky vz. 33 evidenčních čísel 13.462 až 13.465 do činné služby u 3. čety 1. roty obrněných automobilů. V únoru 1940 došlo k obnovení pluku útočné vozby, který získal čtyři tančíky vz. 33 evidenčních čísel 13.462 až 13.465 do činné služby u 3. čety 1. roty obrněných automobilů. Tři stroje byly zcela v aktivní službě, čtvrtý sloužil jako záloha.

Na začátku roku 1941 byly všechny tančíky uloženy do zálohy jako dispoziční záloha MNO a uskladněny. Tančíky si nezabojovaly ani po červnu 1941, kdy slovenská armáda se přidala k útoku na Sovětský svaz, a to i přesto, že si velitel zajišťovací divize, generál Augustín Malár, ještě v roce 1942 vyžádal cca. 7 kusů jako náhradu za opotřebené obrněné automobily vz. 30. Zcela marně.


V průběhu let 1943-1944 se dostalo 22 kusů tančíků k hraničářským jednotkám, kde měly sloužit jako podpora při eliminaci partyzánských skupin. Všechny tedy byly za tímto účele uschopněny jízdy a přeloženy na přelomu let 1943/1944 k velitelství branné výchovy - stráži obrany státu (SOS). V květnu, po dokončení řidičského výcviku, byly stroje rozděleny k útvarům jako posila asistenčních jednotek SOS.

Přidělení k jednotkám bylo následující:
    jezdecký předzvědný oddíl 1 v Bratislavě - 5 kusů
    PÚV v Turčianském Svätém Martinu - 3 kusy
    automobilní prapor 11 v Banské Bystrici - 3 kusy
    automobilní prapor 2 v Prešově - 3 kusy
    sborový autopark v Trenčíně - 3 kusy
    hraničářská rota 1 v Humenném - 1 kus
    hraničářská rota 2 v Bardějově - 1 kus
    hraničářská rota 3 v Brezně nad Hronom - 1 kus
    hraničářská rota 4 v Prešově - 1 kus
    hraničářská rota 5 v Michalovcích - 1 kus

Tančíky byly u jednotek umístěny trvale a sloužily pro výcvik řidičů a střelců.

V březnu 1944 generál Jozef Turanec nařídil odeslat tři pojízdné tančíky s řidiči k pionýrským (ženijním) praporům č. 1 (Trenčín), č. 2 (Michalovce) a 11 (Nové Mesto nad Váhom) jako pomůcku pro výcvik úderných oddílů v boji zblízka proti tankům.
K plánovanému použití proti partyzánům v roce 1944  v řadách policejních jednotek, již ale nedošlo v důsledku zrušení hraničářských praporů v průběhu června roku 1944. Navíc se zde objevila větší hrozba, než byli partyzáni a to intervence dosavadního německého spojence do událostí na Slovensku. Proti těmto německým nastupujícím vojskům přikázal ministr obrany generál Ferdinand Čatloš obsadit výpadové komunikace ze směru od Bratislavy k Protektorátu. Tuto trasu přeťalo pět tančíků od jezdeckého předzvědného oddílu 1, ovšem jejich bojové nasazení již není známo.


Použití ve Slovenském národním povstání:
Hned na počátku povstání se podařilo německým silám odzbrojit východoslovenskou divizi, u níž se nacházel i neurčitý počet tančíků. Zbylé tančíky zůstaly v rukou povstalců, kdy byla téměř všechny použity v okolí letiště Tri Duby, převážně k přemísťování letadel. Několik tančíků sloužilo na začátku povstání pro dopravu munice v prostoru Turčianského Svätého Martina. Neznámý počet sloužil i v rámci povstalecké bojové skupiny Weinhold v roli průzkumných vozidel.

Osud tančíků vzor 33 je po porážce povstání nejasný, zcela jistě německá armáda, ale ukořistila 4 kusy - tři ve Zlatovicích od sborového autoparku a jeden v Novém Mestě nad Váhom u náhradního pionýrského praporu č. 11. Několik dalších tančíků mělo býti ukořistěno v jiných prostorách Slovenska, přesný počet ale není znám.
Tady je menší citace mé práce, zde týkající se tančíků ve výzbroji armády Slovenské republiky a následné použití v SNP.

Citace
V Milovicích dislokovaný Pluk útočné vozby č. 1 dostává, jako (téměř) všechny česko-slovenské jednotky, rozkaz o nekladení odporu postupujícím německým vojskům. V Milovicích ukořisťují německá vojska 20 kusů tančíků, u pluku útočné vozby č.2 se v té době stále nachází stále oněch 16 vozidel. Zbylá 4 vozidla jsou ukořistěna v Učilišti útočné vozby. Celkově německá branná moc ukořisťuje 40 kusů vozidel od bývalé armády československé a další tři kusy prototypů v halách výrobce.
A zde část o ukořistění německými vojsky. Další čtyři kusy měly býti německými silami ukořistěny po porážce SNP na podzim 1944.

Mořná právě proto, že jejich osud v německých rukou je nejasný, tak mě napadalo, ale to zase jsem jednou myslel :D
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Hany

  • ČSR
  • Desátník
  • Příspěvků: 56
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #9 kdy: Prosinec 16, 2011, 10:09:30 »
V Lešanech jsem prohlížel exportní AH-IV Sv (pro Švédsko) a myslím, že by byl užitečnější než Tančík vz.33..
Nicméně byly určeny jen pro vývoz (Švédsko, Irán, Rumunsko, Etiopie)

Mám fotku popisové tabulky a přímo opíšu:
"Svými bojovými kvalitami rozhodně převyšovaly v té době německé PzKpfw I"

Pombo

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 43
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #10 kdy: Prosinec 17, 2011, 04:38:38 »
Tak tak, nemám sice moc informací o službě AH-IV, ale rozhodně to byl lepší stroj než TČ-33, ale také než Panzer I. Jenom malé srovnání těchto dvou konkurentů: AH-IV byl podstatně menší než Pz.I , ale na svou šířku a výšku byl dost vysoký, proto mohl mít v značně nerovném terénu problémy se stabilitou. AH-IV byl také mnohem lehčí. Pancéřovíní měly oba tančíky přibližně stejné, Panzer trochu lepší. Rychlost a dojezd také byly na straně tančíku československé výroby (AH-IV - 45 km/h, Pz.I - 40 km/h).  Výzbroj obou tančíků byla stejná - 2x kulomet 7,92mm. Český stroj měl jeden kulomet v otočné věži a druhý u řidiče (tady by mohl být trochu problém, řidič by se musel věnovat dvěma činostem najednou, navíc kulomet by mohl krýt jen omezený prostor, na druhou stranu byla možnost zároveň pálit na dva různé cíle), německý stroj měl oba kulomety v jedné otočné věži, takže se střelec věnoval jen střílení a řidič řízení, ale nemohla být vedena palba na dva cíle. To je vše, akorát nevím jak to bylo s radiovými stanicemi a komunikací.

argus123

  • Wehrmacht
    Schütze - vojín
  • Příspěvků: 2
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #11 kdy: Prosinec 17, 2011, 08:32:27 »
Celkom pekný tančík len výzboj keby mal silnejšiu

Pombo

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 43
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #12 kdy: Prosinec 17, 2011, 09:06:52 »
V kategorii tančíků ma AH-IV výzbroj standardní

Pombo

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 43
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #13 kdy: Leden 10, 2012, 09:54:51 »
Dobrý den, chtěl bych se zeptat: Co je to za stroje v pravé části fotografie (dole odkaz) Vypadají na první pohled jako tančíky vz.33, ale mají širší pásy, podivnou velkou konstrukci na korbě a snad kulometnou otočnou věžičku, jestli dobře vidím. Děkuji
http://utocnavozba.wz.cz/foto/t33-3.jpg

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Tančík vzor 33 (Československo)
« Odpověď #14 kdy: Leden 10, 2012, 09:57:05 »
Československé tanky vz.35, pokud se nemýlím.
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/