Autor Téma: Slavná doba německých ponorek  (Přečteno 41095 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Slavná doba německých ponorek
« kdy: Říjen 09, 2010, 10:13:18 »
Ponorková válka v Atlantiku začala 3.září 1939. Německo v té době disponovalo 56 ponorkami. Cílem bylo izolovat Británii od spojenců za mořem a zablokovat její zásobování. První úspěch - německá ponorka U-30 , velitel kapitán Fritz Lemp potopila loď – zaoceánský parník Athenia s 1.103 civilisty v omylu, že jde o pomocný křižník nebo ozbrojenou obchodní loď. 14.října 1939 ponorka U-47 velitel Günther Prien pronikla do vod britské základny Scapa Flow a potopila bitevní loď  Royal Oak, což byl opravdu husarský kousek. Začalo šťastné období německé ponorkové války. Lodě nepřítele se musely sdružovat do konvojů ve snaze snížit jejich ztráty a byly chráněny doprovodnými bojovými loděmi. Získání ponorkových základen ve Francii v Lorientu, La Rochelle, La Palice, St Nazaire, Brestu a Bordeaux a základny v Norsku bylo pro Německo výhodou – mohly útočit z výhodných pozic a také daleko na západ a z dosahu letecké ochrany RAF. Admirál Karl Dönitz, velitel ponorek, strůjce německého ponorkového loďstva přichází se dvěma novátorskými myšlenkami: spíše než válečné lodě by měli ponorky útočit na lodě obchodní, neboť tím budou přetnuty  nepřátelské zásobovací spoje a   zavádí novou taktiku, že ponorky by měli být nasazovány do boje ve skupinách, které Dönitz nazývá vlčí smečky. Taktika vlčích smeček spočívala v tom, že
1.   řada ponorek byla rozptýlena po možné trase konvojů, doprovázena  letadly provádějící průzkum
2.   ponorka, která zpozorovala konvoj jako první, vyslala signál o jeho trase, rychlosti a složení na německé námořní velení
3.   ponorka sleduje konvoj a hlásí změny
4.   zbytek smečky zaujme pozice
5.   provádí se koordinovaný útok na povrchu a v noci, čím je výrazně snížena účinnost britského ASDIC - vysokofrekvenční  sonarový přístroj určený k vyhledávání ponorek pod vodou
6.   na úsvitu se ponorky ponoří a za soumraku znova zaútočí.
 Dönitz  zavádí systematický špičkový výcvik a získává si mužstvo na svou stranu.  Nováčci nejdřív museli projít výcvikem pro pěchotu, aby se naučili základní bojové dovednosti. Dále museli absolvovat základní námořní výcvik na školním nebo lehkém křižníku.  Poté, co dokončili námořní výcvik, ti, co se rozhodli přejít na ponorky, museli projít základním školením, kde se učili o vnitřním fungování ponorky ukončené speciální zkouškou. Podle hodnocení potom byli absolventi jmenováni do funkce důstojníka, námořníka nebo specialistu.  Posádka se odebrala do loděnice a seznámila se s ponorkou ještě ve výstavbě. Po jejím dokončení na ní absolvovali praktický výcvik, cvičili potápění, manévry atd. Celkově trval výcvik 5 let a až potom mladí muži mohli být nasazeni do své prvé bojové hlídky. V r. 1943 však ztráty ponorek i mužstva byli tak velké, že výcvik musel být zkrácen, což se odrazilo na kvalitě posádky.

Z 56 ponorek, které měl Dönitz na začátku války k dispozici, jenom 21 ponorek byly schopné operačního nasazení v Atlantiku. Přesto však jenom za poslední 4 měsíce r. 1939 Dönitzovy ponorky potopí 114 obchodních lodí. V dalším období války se Dönitz zaměřuje na izolaci Británie. Německu se dostane pomoci i od spojence. Od srpna 1940 flotila 27 ponorek italského královského  námořnictva operuje v Atlantiku. /V příštích letech 37 italských ponorek potopí 109 lodí o celkovém výtlaku 593.864 BRT.  Dönitz je však pro jejich nedisciplinovanost a zbrklost neměl v lásce a nezařazoval je do vlčích smeček/. Po srpnu 1940 Hitler zruší předválečná omezení výroby ponorek a dovolí Dönitzovi vést neomezenou ponorkovou válku. /Tento způsob vedení  války byl navrhnut v memorandě náčelníka německého admiralitního štábu admirála Henninga von Holtzendorffa z 22. prosince 1916, který zaslal náčelníkovi generálního štábu německé armády  Paulu von Hindenburgovi. Pokud by Německo během první světové války mohlo potápět obchodní lodě bez výstrahy, docílí jejich velké ztráty. Když totiž na podzim 1914 Německo nasadilo ponorku proti lodní dopravě protivníka zjistilo se, že dodržovat  pravidla o válčení na moři podle Haagské konference z roku 1907 je pro ponorky – jako nově nasazené zbraně, krajně nevýhodné. Ponorka byla na hladině bezbranná a nebyl předpoklad, že obchodní loď počká na kontrolu natož na potopení. Pravidla přijaté na Haagské konferenci nařizovaly, že na obchodní plavidla, podezřelá z převážení kontrabandu, musí napřed vstoupit výsadek, který loď prohledá, a že musejí být učiněna opatření pro ochranu životů posádky, než může být loď potopena, respektive zabavena. Tato pravidla ještě upřesnila Londýnská konvence z roku 1909./ Za 4 měsíce od Hitlerova rozhodnutí Dönitzovy ponorky potopí 285 lodí o celkovém výtlaku více než jednoho milionu tun. Německo ztratí jenom 24 ponorek. V roce 1940 potopí 470 obchodních lodí a odehrála se spousta slavných událostí např.  ze 16. až 18. října 1940 ponorka U-48 zahlédla konvoj, nahlásila ho, zaútočila a potopila dvě lodě. Po protiútoku se odpoutala od konvoje a ztratila ho. Na druhý den konvoj zahlédla  U-38 a potopila jednu loď. Byla však nucena se potopit a konvoj také ztratila.  Mezitím Dönitz nařídil U-46, U-100, U-101, U-123 a U-99, aby vyrazily ve směru pravděpodobného výskytu konvoje. 19.října narazila tato skupina na konvoj, obklíčila ho, šest lodí zničila a později ještě ponorka U-123 zničila i jednu z těžce poškozených lodí z tohoto konvoje. Dalšího dne velitel Prien spolu s třemi dalšími ponorkami zaútočil na jiný konvoj a společně potopily 8 lodí. Byl to obrovský úspěch a jediným štěstím pro britské loďstvo byl fakt, že operujících ponorek bylo málo.Vstup Spojených států do války představuje pro ponorky nový lehký cíl – v prvních 6 měsících r. 1942 potopí 585 amerických lodí, mnohé z nich jen několik mil od amerického pobřeží. Dönitz vyslal smečku pěti ponorek k východnímu pobřeží USA a Karibiku, takže jeho muži ničili lodě těsně po vyplutí z přístavu /operace Paukenschlag/. 30.ledna 1943 se Dönitz stává vrchním velitelem německého válečného loďstva a má k dispozici 200 ponorek. Potýká se však s mnoha problémy. Konvoje mají stále lepší a větší ochranu /i leteckou/ a torpédoborce jsou vybaveny dokonalejším systémem ASDIC a dokonalejším radarem.  Ve vývoji radaru měli výrazný náskok Britové. Letadla vybavena palubním radarem v kombinaci se silnými světlomety umožnily vyhledat ponorky a napadnout je. Ponorky se tedy museli pohybovat pod hladinou, byly však tehdy velmi pomalé a prakticky slepé. Novými lodními radary byli vybaveny i eskortní lodě a také odhalily přítomnost ponorek během jejich útoku v noci a na povrchu. Zapojilo se královské kanadské námořnictvo, které  po prudkém období růstu bylo schopné nést podstatnou část bojů v severním Atlantiku.  Kromě toho se spojencům  podařilo dešifrovat ponorková hlášení /při potopení ponorky U-110 zajistily šifrovací stroj Enigma/ a konvoje odkláněly z nebezpečných tras. Dönitz  se snaží  vylepšovat ponorkové loďstvo, např. zavedením systému šnorchlu, jenž umožňuje ponorkám nabíjet baterie bez toho, aby se musely vynořit. V r. 1944 je snaha ponorek omezit transatlantickou lodní přepravu téměř neúčinná. Německo za války ztratilo 781 ponorek s více než 32.000 námořníky.


Konvoj v severním Atlantiku

Po válce byl jenom jeden velitel ponorky odsouzen za válečné zločiny k trestu smrti Heinz Wilhelm Eck velitel ponorky U852. 13.března 1944 se svou ponorkou potopil řecký parník a  z důvodu, že by vrak mohl prozradit letadlům a patrolujícím lodím přítomnost jeho ponorky, rozhodl se ho potopit. Na jeho potopení použil granáty a automatické zbraně. Je otázkou, jestli zabití skoro všech přeživších námořníků bylo úmyslné nebo jenom následkem demolice.  Eck při soudu  i tak uznal, že zničením trosek vraku zmařil námořníkům šanci na přežití. Tento případ je pozoruhodný z důvodu, že byl jediný, ve kterém posádka ponorky byla souzena v porovnání s mnoha jinými odsouzenými v dalších odvětví války.

Vybavení ponorek:
Německé radary  - byly primitivní, měly malý rozsah a citlivost  a jejich vývoji byla věnována pozornost až v r. 1942. Řada typů německých radarů FUMO byla ukončena /koncem války/ typem FUMO-391 Lessing, který byl instalován na ponorku typu XXI. Navržen byl speciálně pro detekci letadel až do poloměru 30.000 metrů a dokázal omezeně fungovat i při šnorchlování.

Periskop - byl jediný přístroj, kterým se dal skenovat horizont, když byla ponorka ponořena. Většina ponorek byla vybavena dvěma periskopy: jeden pro zaměřování plavidel a druhý navigační pro pozorování oblohy. Periskop sestával z asi 5 metrů dlouhé ocelové trubky s hranoly a čočkami na obou koncích, které dovolovali veliteli zvětšení 1x nebo 6x. Periskopy trpěly vibracemi, které později byly tlumeny držákem.  Docházelo také k zamlžení čoček.  Trubka tedy musela být vodotěsná i vzduchotěsná.

Aby ponorka nebyla zachycena radarem, Němci experimentovali s kaučukem, kterým byl potažen trup ponorky. Použili listy syntetické zvukpohlcující pryže asi 4 mm hrubé, kterou zvenku lepili na trup ponorky. Echo odraz ponorky  byl snížen asi o 15% a také  zvuk motoru samotné ponorky byl tlumen. Problém byl s nekvalitním lepidlem, který listy na trupu ve vodě dlouho neudržel. Vývoj kvalitnějšího lepidla však postupoval a testoval se na U480. Nové lepidlo se osvědčilo, ale nakonec jím byla vybavena jenom jedna ponorka. Také materiál pohlcující zvuk prošel vývojem. Ukončen byl směsí syntetického kaučuku a oxidu železa, který měl být údajně na  90% účinný před zachycením radaru. Jak vývoj spojeneckých radarů pokračoval Němci se snažili zmást radary návnadami. Nasazovali balóny nebo plovoucí bóje, které byly navrženy tak, aby odrážely radarové vlny a budily dojem, že jde o ponorku.

Výstražná zařízení pro přijímače  radarových vln – od srpna 1942 byla na ponorkách zavedena anténa FuMB-1 Metox, avšak později se nezdála účinná. Důvodem bylo použití nového britského radaru MkIII. K detekci MkIII byl navrhnut FuMB-7 Naxos – parabolická spolehlivá anténa, avšak ponorka měla jenom minutu na ponoření. Metox byl  v srpnu 1943 nahrazen anténou FuMB-9 Wanze, která také nedokázala včas varovat před spojeneckými letadly. Wanze byl nahrazen jednoduchým zesilovačem  FuMB-10 Borkum připojeným na rádiový přijímač. Používal se až do konce války. Později byly vyvinuty vodotěsné vícesměrové antény a dokonalejší přijímače.

Pro zmatení sonaru používali Němci kovové kanistry naplněné plynem, které po propuštění mořské vody zůstaly zčásti ponořené.

Hydrofony – sloužily na vypátrání lodí.  Šlo o dva páry mikrofonů, které zachycovaly zvuk vrtule lodě a radista podle zvuku určil jestli jde o obchodní nebo válečnou loď. Pro maximální účinnost se však musela ponorka ponořit, zastavit a pár minut poslouchat.

Šnorchl – navržen Holanďany a zkopírován Němci pro použití na ponorky, umožnil skoro stálý provoz ponorek pod vodou. Byla to trubice s uzavíracím ventilem na jedné straně, která trčela nad hladinu. Trubice sestávala ze sacího a výfukového potrubí, takže do ponorky byl nasáván vzduch a odsávány výfukové plyny. Uzavírací ventil zabránil vniknout mořské vodě do trubice, když se ponořila pod hladinu. Šnorchl umožnil, aby ponorka byla rychlejší, se silnějšími motory  a mohla se pod vodou vyhnout nepřátelským radarům. Jeho provoz však nebyl bezchybný a musel být pod neustálým dohledem a bylo třeba pečlivě monitorovat, kdy nasát vzduch a kdy odčerpávat. Později byla zavedena automatika. Také výfukové plyny bránily výhledu periskopem, takže musel být v jiné pozici než hlava šnorchlu. Když spojenecké radary byly schopné zachytit i malé předměty,  šnorchl musel být potažen absorpčním materiálem. Starší šnorchly byly kloubové s hydraulickým ovládáním, později byly teleskopické. První ponorka, která byla šnorchlem vybavena byla U-58 v létě 1943. O rok později jím byla vybavena polovina německých ponorek.
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #1 kdy: Říjen 09, 2010, 10:34:47 »
Služba v ponorkách byla vykonávána za těžkých podmínek. Každá hlídka mohla trvat od 3 týdnů do 6 měsíců. Během této doby se posádka nemohla koupat, oholit nebo vyměnit oblečení. Specialisté  zodpovídali za provoz a údržbu zařízení, ostatní námořníci vykonávali běžné práce např. nakládali torpéda, drželi hlídky, obsluhovali zbraně a uklízeli. Chod se udržoval ve třech směnách po 8 hodin. Jedna směna spala, druhá vykonávala pravidelné povinnosti a třetí plnila různé úkoly. Hlídky měli speciální kabáty, které je však velmi nechránily před nepřízní počasí a ledové vody severovýchodního Atlantiku. Pitná voda byla na příděl v omezeném množství, zejména když některá nádrž určena pro pitnou vodu se pro jistotu naplnila naftou. Mytí a sprchování nebylo dovoleno. Z oblečení se mohly měnit ponožky a spodní prádlo. Slaná voda se dala smýt speciálním mýdlem, které bylo nepopulární, protože drhlo i kůži. Na zamezení tělesného pachu se používal deodorant. Počet lůžek byl omezen na minimum a soukromí zde nebylo žádné. Pryčny byly uloženy v uličce po levé i pravé straně. Jen kapitán měl trochu soukromí. Kajutu měl při kontrolní místnosti, oddělenou závěsem, aby vše slyšel. Co se týče jídla, ze začátku plavby bylo jídlo uloženo všude, kde bylo jenom trochu místa. Ledničky byly malé a jídlo se rychle kazilo. Bylo tedy postupně nahrazeno konzervami. Toalety byly dvě ale ze začátku plavby, jedna z nich byla zaplněna potravinami. Jedna toaleta byla teda k dispozici 40-50 členné posádce. Po použití toalety se obsah odčerpal ruční pumpou do oceánu. Toaleta se nesměla použít, když ponorka pronásledovala nepřítele. Dlouhodobý stísněný pobyt v ponorce nepůsobil dobře na psychiku posádky. Vzrušení nastalo jenom při pronásledování nepřítele nebo úniku před ním. Jinak se posádka bavila tím, že poslouchala gramofon, hrála karty, šachy nebo soutěžila v různých hrách. Lüth šel tak daleko, že pořádal soutěže ve zpěvu. Z hlídky se posádka vracela špinavá, zarostlá s mnoha zdravotními problémy, ale vzbuzující úctu po absolvování těžké služby. 

Statistika:
34 velitelů německých ponorek potopilo lodě o celkovém výtlaku  více jak 100.000 BRT – celkem zničili na 263 válečních hlídkách 873 lodí o celkovém výtlaku  4.826.238 BRT.
50 velitelů německých ponorek potopilo lodě o celkovém výtlaku  více jak 50.000 BRT – celkem zničili na 341 válečních hlídkách 717 lodí o celkovém výtlaku  3.586.752 BRT.
Celkově bylo za druhé světové války německými ponorkami potopeno 2.900 lodí o celkovém výtlaku  14.milionů BRT.


10 TOP Nejúspěšnější ponorky /celkový výtlak zničených lodí, za jménem velitele je počet potopených lodí/

      U48 - 51 lodí potopeno (306.875 BRT) –
velitelé Schultze /26/, Rosing /12/, Bleichrodt /24/, Atzinger /0/, Todenhagen/1/
U-48


      U103 - 45 lodí potopeno (237.596 BRT) –
velitelé Schütze /35/, Winter /15/, Janssen /2/, Murl/0/, Schunck /0/
   
     U123 - 42 lodí potopeno (219.924 BRT) –
velitelé Moehle /21/, Hardegen /21/, Schroeter /6/
U-123


      U124 - 46 lodí potopeno (219.862 BRT) –
velitelé Schulz /19/, Mohr /27/

      U107 - 37 lodí potopeno (207.375 BRT) –
velitelé Hessler  /19/, Gelhaus /19/, Simmermacher/0/, Fritz /0/

      U37 - 53 lodí potopeno (200.124 BRT) –
velitelé Schuch /6/, Hartmann /26/, Oehrn /23/, Clausen /23/, Folkers /17/, Jansen /2/, Lauzemis /5/, Kelling /0/, Gerlach /1/, Seiler /0/, Wenden /0/

      U66 - 33 lodí potopeno (200.021 BRT) –
velitelé Zapp /16/, Markworth /16/,  Frerks /0/, Seehausen /4/

      U99 - 35 lodí potopeno (198.218 BRT) –
velitel Kretschmer /46/
U-99

               
      U68 - 32 lodí potopeno (197.453 BRT) –
velitelé Merten /27/, Lauzemis /5/, Scherraus /0/, Seehausen /4/

      U38 - 35 lodí potopeno (188.967 BRT) –
velitelé Liebe /34/, Schuch /6/, Kregelin /0/, Laubert /0/, Sander /0/, Möllendorff /0/, Kühn /0/, Peters /0/

10 TOP Nejúspěšnější velitelé ponorek:

Otto Kretschmer /1912-1998/ U35, U23, U99 potopil 46 lodí  (273.043 BRT). Svou kariéru začal v r. 1934 službou na lehkém křižníku Köln. V r. 1936 přechází na U-lodě. V r.1937 se na U35 zúčastňuje hlídek ve španělských vodách během španělské občanské války. V září 1937 převzal U23. V lednu 1940 dosáhl svůj první  velký úspěch – potopil dánský tanker Danmark. O měsíc později potopil britský torpédoborec HMS Daring.  V dubnu 1940 přešel na U99. Proslul útočením hlavně v noci a na povrchu, což mu vyneslo přezdívku Tichý Otto. Jeho heslo: „Jedno torpédo...jedné lodi! Obzvlášť pozoruhodným úspěchem bylo v listopadu 1940 potopení tří ozbrojených britských obchodních lodí  Laurentic, Patroclus a Forfar / o celkovém výtlaku více 40.000 BRT/. Jeho ponorka U99 byla potopena 17.března 1941 jiho-východně od Islandu britským torpédoborcem HMS Walker. Kretschmerovi se podařilo z 43 členné posádky zachránit 40 mužů. Sám strávil více jak 6 a půl roku v britském zajetí. V prosinci 1947 se vrátil do Německa a v r. 1955 vstoupil do Bundesmarine. Stal se i náčelníkem štábu NATO.

Wolfgang Lüth /1913-1945/  U13, U9, U138, U43, U181 potopil 46 lodí (225.204 BRT). Po absolvování služby na lehkém křižníku přešel v r. 1937 na U-lodě. Na U9 dosáhl první úspěch, když v květnu 1940 potopil francouzskou ponorku Doris.  O měsíc později byl pověřen velením nad U138. Během noci 20/21 září 1940  na jeho první hlídce s novou lodí, potopil 4 lodě o celkovém výtlaku  34.633 BRT. Když potopil další loď a několik poškodil, dostal Rytířský kříž – jako jediný velitel malé U-lodě. Potom převzal U43 a potopil 12 lodí. V květnu 1942 přešel na U181. Brázdil Indický oceán a vody při Jižní Africe, kde dosáhl dalších úspěchů. Potom odplul do přístavu Bordeaux.  V březnu 1943 odplul znova do afrických vod na druhou nejdelší hlídku v dějinách ponorkové války. Trvala 205 dní a Lütz zde zaváděl nové programy a cvičení, aby posádka vydržela tělesný a psychický tlak dlouhého pobytu na moři. V lednu 1944 se stal velitelem 22. U-flotily, kde se zaškolovali budoucí velitelé U-lodí a o něco později učil na Marineschule. 13.května 1945  byl nešťastně zastřelen německou hlídkou, když se vracel do Marineschule, naštěstí byl mrtev okamžitě. Pravděpodobně byl opilý, nebo vyčerpaný nebo roztržitý a hlídka buď neslyšela, když se na její výzvu ozval, nebo zapomněl heslo. Lütz byl znám jako přesvědčený nacista a někteří vysvětlují jeho úspěchy tím, že ve vodách afrických a indických, které brázdil, bylo lehčí potopit lodě než jinde. Jeho postoj a chování k posádce vyvolával úsměv nebo posměch, zacházel totiž opravdu do detailů a staral se i o maličkosti. Bez jeho vědomí se v ponorce ani lístek nepohnul. Na druhé straně zase jeho posádka mu byla věrná a oceňovala jeho otcovský přístup.  Pomáhal  i jednotlivcům v kariéře,  když opustili jeho posádku. Jeho pohřeb byl povolen jako poslední pohřeb Třetí říše a admirál Dönitz pronesl poslední řeč.

Erich Topp /1914-2005/ U57, U552, U3010, U2513 potopil 35 lodí (197.460 BRT). Sloužil na lehkém křižníku Karlsruhe a v r. 1937 přešel na U-lodě. Po převzetí velení na U57 potopil 6 lodí o celkovém výtlaku  36.862 BRT. V září 1940 se U57 potopila po nehodě s norskou lodí. Potom převzal U552 /slavného červeného ďábla/ a v dubnu 1942 potopil 8 lodí o celkovém výtlaku  45.731 BRT. Potom se stal velitelem 27. U-flotily, kde se prováděli taktická cvičení. Jako velitel U2513 /typXXI/se vzdal koncem války v Norsku. V r. 1958 se vrátil k námořnictvu a pracoval jako zaměstnanec Vojenského výboru v NATO.

Heinrich Liebe /1908-1997/ U2, U38 potopil 34 lodí(187.267 BRT). Začínal svou kariéru na dopravní lodi a v r.1935 přešel na U-lodě. V říjnu 1938 byl pověřen velením U38 a na poslední hlídce v r. 1941 potopil 8 lodí v afrických vodách o celkovém výtlaku  47.279 BRT. V červenci 1941 odešel pracovat jako zaměstnanec na vrchní velitelství německého námořnictva.

Viktor Schütze /1906-1950/ U19, U11, U25, U103 potopil 35 lodí (180.073 BRT). Sloužil na torpédových člunech, v říjnu 1935 přeložen na U-lodě. Za dva roky už velel U19. V srpnu 1939 převzal U11. První úspěchy dosáhl v severním Atlantiku. Začátkem r.1940 velel U25. V červenci 1940 převzal U103 a napadl konvoje v Atlantiku i při africkém pobřeží. V létě 1941 se stal velitelem 2.U-flotily a později vedl všechna školení. V r. 1946 se vrátil ze zajetí.

Heinrich Lehmann-Willenbrock /1911-1986/ U8, U5, U96, U256 potopil  25 lodí (179.125 BRT). V dubnu 1939 se dostal na U-loď po službě na lehkém křižníku a školní lodi. V prosinci 1939 převzal velení U5 a první hlídku měl v norských vodách. V září 1940 přešel na U96. V únoru 1942 potopil 7 lodí o celkovém výtlaku 49.490 BRT. /Na 7.hlídce ho doprovázel válečný korespondent a po letech napsal o svých zážitcích knihu, která posloužila jako předloha pro slavný film Das Boot./ Willenbrock se později v r. 1942 stal velitelem 9.U-flotily. Poslední válečnou hlídku absolvoval v září 1944 na U256 a stal se velitelem 11.U-flotily. Po roce zajetí prokázal i po válce svou odvahu, když se na plachetnici plavil do Ameriky, nebo jako kapitán nákladní lodě, když zachránil v r. 1959 osoby z hořící brazilské lodě. Za své zásluhy po válce v r. 1974 obdržel německý záslužní kříž.

Karl-Friedrich Merten /1905-1993/ U68 potopil 27 lodí (170.151 BRT). Sloužil na bitevní lodi Schleswig-Holstein v září 1939. 1.května 1940 přešel na U68, která patrolovala v Atlantiku, Karibiku a Indickém oceáně. Jeho ponorka byla ve vlčí smečce  Lední medvěd. V září až říjen 1942 dosáhl nejvíc úspěchů ve vodách při jižní Africe. V lednu 1943 se stal velitelem 26.U-flotily a řídil školící centrum. Po válce spolu s Willenbrockem zachraňoval potopené lodě na Rýně.

Herbert Schultze /1909-1987/ U2, U48 potopil 26 lodí (169.709 BRT). Sloužil na lehkém křižníku, v květnu 1937 přešel na U-loď. V lednu 1938 převzal velení U2. O 15 měsíců převzal velení U48, která se stala nejúspěšnější ponorkou války. Už v září 1939 potopil 3 lodě o celkovém výtlaku 14.777 BRT. 11.září 1939 poslal v rozhlasovém vysílání o svém činu odkaz Churchillovi. Následující hlídky byly také velmi úspěšné. V květnu 1940 onemocněl a ležel v nemocnici. V prosinci 1940 se vrací na U48. Posádka ho přezdívala „tatínek“,  protože k ní měl velmi dobrý vztah. V červenci 1942 se stal velitelem 3.U-flotily. Později pracoval ve štábu a s Dönitzem. V r. 1956 začal pracovat ve štábu Bundesmarine.

Günther Prien /1908-1941/ U47 potopil 30 lodí (162.769 BRT). Plavil se na lehké motorové lodi a v říjnu 1935 přešel na U-loď. Se svou U47 se stal slavný 14.října 1939, když potopil britskou bitevní loď  HMS Royal Oak přímo v přístavu  Scapa Flow –největší britské námořní základně. O takový čin se Němci pokoušeli už v první světové válce, ale podařilo se to až nyní.Během příštích 18 měsíců Prien dokázal, že patří mezi nejlepší německé velitele. Na 6.hlídce potopil 6 lodí o celkovém výtlaku 51.483 BRT a byl často první, co našel konvoje. Těsně před svou smrtí stačil ještě potopit 4 lodě o celkovém výtlaku 16.310 BRT. Zemřel během noci 7/8 března 1941 pravděpodobně zásahem vlastního torpéda.

Georg Lassen /1915/ U29, U160 potopil 26 lodí (156.082 BRT). Sloužil na U29 pod velitelem Ottou Schuhartem. Potopili 12 lodí o celkovém výtlaku  80.688 BRT. Od ledna 1941 byl Lassen na U29 velitelem. V říjnu přešel na U160 a na jaře 1942 potopil nebo  poškodil 6 lodí (43.560 BRT). Jeho poslední hlídka v jihoafrických vodách znamenala zkázu pro 6 lodí během 5 hodin o celkovém výtlaku  41.076 BRT. Později se stal instruktorem taktiky a velitelem tréninkové jednotky.
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #2 kdy: Říjen 09, 2010, 11:15:24 »
Typ ponorek VII a moderní ponorky:

Typ VIIA -  z let 1933-34 nová generace  německých útočních ponorek, velmi populární a agilní na povrchu s 11 torpédy a 88 mm palubním dělem.
Typ VIIB – vylepšený typ o něco rychlejší, se 14 torpédy, nejslavnější ponorky např.U99, U48, U47, U100.
Typ VIIC – od r. 1941, mírně upraven předchozí typ, např. U-96.
Typ VIIC/41 – snesl vyšší tlak a mohl klesnout do větší hloubky a byl o něco lehčí než předchozí typ /U995 jediný typ z řady VII, který přežil do dnešních dnů – je v muzeu/.
Typ VIIC/42 – navržen 1942-43, měl snést vyšší tlak než předchozí typ a měl mít 16 torpéd. Jeho výroba byla zrušena kvůli vývoji dalších typů.
Typ XXI – byl opravdu typem moderní ponorky s dokonalým hydrodynamickým designem a 13.srpna 1943 byla schválena jeho výroba. Tichý chod, výborné vybavení – mrazák, sprcha, umyvadlo, klimatizace, tři toalety a mohla být dlouho pod hladinou kvůli velké kapacitě baterií. Kapacita baterie byla zhruba trojnásobně vyšší jako u typu VIIC. Měla vylepšené a nové aktivní a pasivní sonarové systémy a radary, hydraulický poloautomatický systém nabíjení torpéd umožňující nabít všech 6 torpédometů za 10 minut, protiletadlové kanony na bojové věži, nová torpéda, šnorchl pro nabíjení baterií pod hladinou a možnost odpalovat torpéda z hloubky až 100 metrů. Mohl se potopit až do hloubky 300 metrů, což bylo na tehdejší dobu nevídané. S plně nabitými bateriemi mohl plout plnou rychlostí asi 17 uzlů až 4 hodiny. 18 torpéd mohl vystřelit během 20 minut. Součástí výzbroje byly i čtyři 2 cm Flak 30. První bojeschopná ponorka z této řady U2511 se vydala na moře těsně před kapitulací. Revoluční design typu XXI ovlivnil vývoj všech dalších ponorek po válce.

Typ XXIII – určen pro mělké vody při pobřeží asi do hloubky 180 metrů s jednoplášťovým svařovaným trupem, malý lehký velmi rychlý a obratný, jenom s dvěma torpédy, ale výkonným akumulátorem. Bojů se zúčastnilo jenom 6 těchto ponorek, potopily však 4 lodě bez ztráty.


Úspěchy a osudy slavných ponorek:

U48 /znak Černá kočka 3x/ - potopila 51 lodí, 1 válečnou loď, poškodila 3 lodě. Potopena 3.května 1945 při Neustadte. Nejslavnější velitel Herbert Schultze.

U47 /znak Funící býk/ - potopila 30 lodí, 1 válečnou loď, poškodila 8 lodí. Nezvěstná od 7.března 1941. Nejslavnější velitel Günther Prien.

U552 /znak Červený ďábel s pochodní/ - potopila 30 lodí, 1 válečnou loď, 1 pomocnou válečnou loď, poškodila 3 lodě.  2.května 1945 v přístavu Wilhelmshaven byla potopena. Nejslavnější velitel Erich Topp.

U99 /znak Zlatá podkova/ - potopila 35 lodí, 3 pomocné válečné lodě, poškozena 1 loď. 17.března 1941 byla v boji potopena lodí HMS Walker, která měla ve znaku také podkovu, ale opačně orientovanou. Velitel Otto Kretschmer.

U38 /znak Erós s lukem a šípem/ - potopila 35 lodí, poškodila 1 loď. Potopena 5.května 1945 v přístavu Wilhelmshaven. Nejslavnější velitel Heinrich Liebe.

U96 /znak Smějící se piloun/ - potopila 27 lodí, poškodila 4 lodě. Potopena spojenci při bombardování v přístavu Wilhelmshaven 30.března 1945. Nejslavnější velitel Heinrich Lehmann-Willenbrock.

U100 /znak Černý panter/ - potopila 25 lodí, poškodila 4 lodě. Potopena v boji 17.března 1941. Velitel Joachim Schepke.

U995 – potopila 3 lodě, 1 válečnou loď, 1 pomocnou válečnou loď, zasažena 8.května 1945. Od r. 1971 je v muzeu v Laboe, Německo jako poslední originál ponorky typu VII na světě.

Znaky ponorek: Před válkou byly na velitelské věži ponorek vymalované na bílo číslice asi 1,5 metru vysoké. Po vypuknutí války se ponorky malovali neutrální šedou barvou, aby je nepřítel nemohl identifikovat. Netrvalo dlouho a posádky začali na trup malovat insignie a emblémy jako výraz sebevyjádření a individualizmu nebo pro štěstí. Některé ponorky však znak neměli, jiné měli znaků více. Např. nový velitel přidal raději znak nový, než aby zrušil starý a tím možná přinesl ponorce smůlu. S příchodem opravdových ponorek typu XXI a XXIII, které trávili většinu času pod vodou, tradice barevných znaků vymizela.

Zdroje:
http://www.uboat.net/
http://zivotopisyonline.cz/karl-donitz-1691891-24121980-admiral-ktery-stvoril-vlci-smecky/
http://www.nemci-2ww.estranky.cz/stranka/ponorkova-valka
http://en.wikipedia.org/wiki/Heinz-Wilhelm_Eck
http://www.valka.cz/clanek_553.html
http://www.bbc.co.uk/history/worldwars/wwtwo/battle_atlantic_01.shtml
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Destroyman

  • k.k. Landwehr
  • Gefreiter
  • Příspěvků: 36
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #3 kdy: Říjen 11, 2010, 09:31:19 »
Pěkný téma, škoda že je to tak odfláknutý - bohužel i po jazykový stránce. Patrně přeložený a neupravený přes google (odkdy zná čeština např. výraz "u-loď"?). Bohužel i faktických pitomin tam je spousta, namátkou uvedu, že Kretschmer nebyl náčelníkem štábu NATO, ale náčelníkem štábu obojživelných operací v NATO a třída VIIA asi těžko mohla být "velmi populární", když jich bylo vyrobeno jen deset. A to co se píše o Eckovi a cause Peleus, to už jsou přímo Pohádky ovčí babičky.
Je mi líto, že jsem musel použít tak příkrá slova, ale nedalo se nic jinýho dělat. :(
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #4 kdy: Říjen 11, 2010, 04:47:40 »
Destroyman  si teda určite vo svojich článkoch na paľbe a vojne prečítal, že VIIA boli naozaj populárne a to, že ich bolo 10 ks, to na veci nič nemení. Neviem o tom, že by niekto iný mal v 30-rokoch plný sklad skvelých ponoriek a mohol si dovoliť pohrdnúť 10 nemeckými ponorkami. Donitz začínal WW2 s 21 ponorkami /a dobre začínal/, asi mu tých 10 /podľa  Destroymana úbohých/ ponoriek VIIA  nepripadali až tak úbohé /iba 2 z nich skončili svoj boj v r. 1939 - v septembri a decembri/. 
Ďalej si dovolím podotknúť, že pokiaľ sa ja rozhodnem napr. Krankenhaus preložiť ako dom pre chorých, tak je to moja vec a pokiaľ sa to niekomu nepáči, môže si domyslieť, že to znamená - nemocnica.
Ďalej si dovolím podotknúť, že pokiaľ Kretschmer nebol šéf štábu NATO, ale iba jednej zo sekcií NATO, tak je to pre mňa ozaj dôležitá informácia, za ktorú Destroymanovi zo srdca ďakujem a prosím za prepáčenie, že som sa v Googlovskom preklade tak zmýlila - nemal každý možnosť narodiť sa po r. 1989 a sať do seba angličtinu už s materským mliekom.
Ďalej si dovolím podotknúť, že pokiaľ Detroyman pozná súdny prípad Ecka v inej verzii, nech ho sem láskavo napíše. Budem mu vďačná, rada sa nechám poučiť.
Záverom chcem poďakovať slávnemu Detroymanovi, že si vôbec prečítal môj článok a čudujem sa že už ho dávno na paľbe nespracoval.
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Destroyman

  • k.k. Landwehr
  • Gefreiter
  • Příspěvků: 36
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #5 kdy: Říjen 12, 2010, 12:32:00 »
Ajajaj! Koukám, že jsem vyvolal pěknej flame. :-\
Nebylo to mým úmyslem a tímto se pokouším omluvit. Současně si myslím, že moje osoba a její činnost na internetu je naprosto nezajímavá a nějaká řešení či diagnózy psychických poruch jsou jen ztrátou času. :D
A teď ke konkrétním věcem, které po mně požaduje autorka článku:
Myslím, že se určitě shodneme na tom, že slovní pojem "velmi populární" je věc čistě subjektivní. Nicméně uvážíme-li, že třídy VIIA bylo vyrobeno deset kusů, zatímco třeba VIIC 568 kusů, dá se s jistotou předpokládat, že vetšina ponorkářů typ VIIA na vlastní oči ani neviděla. A co člověk nevidí, to asi nemůže považovat za populární, ne? ;)
Causa Peleus a Eck. Tvrzení, že palbou z kulometu se dá urychlit potápění parníku je opravdu hodně odvážné. Kdepak, Eck byl jednoduše gauner a nestřílel po parníku, ale po trosečnících a za to je na moři odpradávna provaz.
BTW, Eck nebyl jediný, na kom si britská justice chtěla smlsnout. Druhým nešťastníkem byl Werner Henke za potopení pasažérské lodi Ceramic, byť v jeho případě se dá očekávat, že by rozsudek nebyl tak přísný, pokud by nebyl osvobozující. Ceramic totiž převážel i vojáky a byl tak regulérním vojenským cílem. Henke dokonce jednoho vojáka zachránil a dovezl do Francie, kde trosečník – šťastnej jak blecha, že je naživu – ochotně řečnil do rádia, jak na něj Němci byli hodní. Angličani se rozzuřili, prohlásili, že voják byl určitě mučenej a dali Henkeho na listinu válečných zločinců, což rovněž ohlásili rozhlasem a Henke z toho byl psychicky dost špatnej. Ironií osudu totiž je, že Henke byl svým světonázorem v podstatě antifašista. Nikdy nebyl v Hitlerjugend a coby bývalý námořník a kormidelník obchodního loďstva procestoval svět a tudíž nevěřil na takové hlouposti jako rasové zákony. V USA si dokonce pořídil slušnou sbírku desek černošskejch jazmannů a občas je pouštěl i posádce. Když dostal od Hitlera osobně Rytířský kříž a odjel domů na dovolenou, vzalo si ho do prádla dokonce gestapo. Henke se totiž dozvěděl, že gestapo zatklo za protistátní činnost nějaké jeho dobré známé a naivního Henkeho nenapadlo nic jinýho, než že na gestapo zašel a vyhrožoval, ať je ihned propustí nebo to řekne Hitlerovi, což je jeho bezva kámoš a ten s nima zatočí. Případ se řešil až na úrovni Himmler-Dönitz a admirál svý ponorkový eso ze spárů gestapa vysekal.
Nakonec ale skončil špatně. Jeho U-515 byla potopena a Henke padl do amerického zajetí, kde mu vyhrožovali, že jestli nebude spolupracovat a nenapráská všechna vojenská tajemství, která zná, dají ho Angličanům a ti si ho už pověsí. Nelehkou životní situaci Henke vyřešil v podstatě sebevraždou. Před očima strážného začal přelézat plot zajateckého tábora a nedbal na křik ani na varovné výstřely. 



Mno a abych jen neplácal a aspoň naznačil, jaký je tohle krásný téma a jak to mohlo vypadat "kdyby", můžeme si podrobněji rozebrat třeba první odstavec. Podotýkám, že to nedělám proto, abych autorku ponížil nebo abych si honil e-péro (na tyhle věci mám bohužel manželku  :D), dělám to jen pro to, abych pobavil sebe a (snad) i někoho jinýho.

Ponorková válka v Atlantiku začala 3.září 1939.

Ano, 3. září 1939 v 11:00 vypršelo britské ultimátum Německu. Ponorkové operace začaly neprodleně, protože Dönitz už předtím poslal k anglickým břehům všechno, co mělo lodní šroub a mohlo se ponořit častěji než poprvý a naposledy. Cílem bylo zaminování přístavů a narušení lodní dopravy. Nebyla to koneckonců žádná novinka, už v době mnichovské krize udělali Němci to samý a když krize (pro Němce) dobře skončila, stáhli je zpátky a hráli si na neviňátka.

Německo v té době disponovalo 56 ponorkami.
Něco mi říká, že jich bylo 59, ale nechci se hádat. Tři ponorky sem, tři ponorky tam, to je koneckonců fuk.

Cílem bylo izolovat Británii od spojenců za mořem a zablokovat její zásobování.

Ano. Přesně jako za WW1.

První úspěch - německá ponorka U-30 , velitel kapitán Fritz Lemp potopila loď – zaoceánský parník Athenia s 1.103 civilisty v omylu, že jde o pomocný křižník nebo ozbrojenou obchodní loď.

Ale ne, Lemp moc dobře věděl, co je Athenia zač, akorát to byl prostě blbec. Němci před WW2 podepsali všechny smlouvy zakazující neomezenou ponorkovou válku a Hitler přísně nařídil, aby byly dodržovány. Lempův skutek už v prvních hodinách války všechno jeho úsilí poslal do kytek. Angličani řvali o válečném zločinu, Lemp takticky mlčel, Goebbels věděl prdlajs, ale do rádia řečnil, že Athenia určitě najela na minu a později přišel s fantaskní teorií, že si ji Angličani určitě potopili sami, aby poštvali světové veřejné mínění proti Německu a Hitler seřval Raedera a Dönitze do bezvědomí. Když se Lemp vrátil a potopení Athenie potvrdil, dostal vynadáno taky, Athenie mu nebyla uznána a všechny zmínky byly z lodního deníku vymazány.
Věc měla tu dohru, že Angličanům – na rozdíl od Francouzů - hned na začátku války došlo, že válka na moři nebude legrace a udělali dvě věci:
- zavedli konvojový systém
- zahájili masovou výrobu protiponorkových zbraní
Což Němcům samozřejmě moc velkou radost neudělalo. Přesto se dál pokoušeli dodržovat předválečné smlouvy, až je to nakonec přestalo bavit a neomezenou ponorkovou válku vyhlásili v srpnu 1940.

14.října 1939 ponorka U-47 velitel Günther Prien pronikla do vod britské základny Scapa Flow a potopila bitevní loď  Royal Oak, což byl opravdu husarský kousek.

Sí ja, ganxta nigga! Husarský kousek to byl určitě, nicméně je asi na místě podotknout, že Royal Oak byla stará křápota a Angličanům vadila spíš smrt námořníků než ztráta muzeálního exponátu.

Začalo šťastné období německé ponorkové války.

Nezačalo. Na vině byla špatná torpéda. Němci v podstatě zmrvili úspěšný prvoválečný model G6 tím, že vymysleli mizerný magnetický zapalovač a nárazovou roznětku „vylepšili“ tak, že ji udělali příliš složitou a tudíž nespolehlivou. Výsledkem byla torpéda G7, která si většinou plula kam chtěla a bouchala jak je napadlo. Ponorkáři v čele s Prienem řvali jako tuři, ale moc platný jim to nebylo. Teprve po norské kampani, kdy německé ponorky katastrofálně selhaly, se věci začaly řešit. Do basy šli asi tři odpovědní důstojníci včetně jednoho admirála (přesný počet odsouzených si z hlavy nepamatuju, ale tak nějak to asi bylo) a torpéda dostala aspoň spolehlivý nárazový zapalovač okopírovaný od Angličanů, resp. z ponorky Seal, která u Norska najela na minu, ale nepotopila se a byla zajata.

HMS Seal



Doba zvaná šťastné časy (glückliche zeit) se datuje přibližně od léta 1940 (kdy ponorkáři konečně dostali spolehlivá torpéda) do jara 1941, kdy skončila éra slavných prvních ponorkových es. Prien, Schepke i ten Lemp byli zabiti a Kretschmer zajat.

Lodě nepřítele se musely sdružovat do konvojů ve snaze snížit jejich ztráty a byly chráněny doprovodnými bojovými loděmi.

Přesně tak. ;)

Získání ponorkových základen ve Francii v Lorientu, La Rochelle, La Palice, St Nazaire, Brestu a Bordeaux a základny v Norsku bylo pro Německo výhodou – mohly útočit z výhodných pozic a také daleko na západ a z dosahu letecké ochrany RAF.

La Palice je přístav u La Rochelle, takže se to asi nemusí psát dvojmo. BTW, zrovna tahle ponorková základna si zahrála mj. ve filmech Das Boot nebo Dobyvatelé ztracené archy.
Mno a když RAF dolétla nad Berlín, tak asi dolétla i nad všechny tyhle přístavy. To, že nad ně zpočátku nelétala a nechala Němce v klidu postavit ty svoje obří betonový bunkry je jiná věc - byla to jedna z největších anglických strategických chyb.

Admirál Karl Dönitz, velitel ponorek, strůjce německého ponorkového loďstva přichází se dvěma novátorskými myšlenkami: spíše než válečné lodě by měli ponorky útočit na lodě obchodní, neboť tím budou přetnuty  nepřátelské zásobovací spoje a   zavádí novou taktiku, že ponorky by měli být nasazovány do boje ve skupinách, které Dönitz nazývá vlčí smečky.

Nebyly to novátorské myšlenky. Obchodní lodě byly primárním cílem německých ponorek už za WW1 a první pokusy o vlčí smečky se datují již k roku 1918. Koneckonců Dönitzova ponorka UB-68 byla při pokusu o útok vlčí smečky na konvoj u Malty v říjnu 1918 potopena a Dönitz zajat.
Fakt, že se tyhle nápady připisují Dönitzovi je jistě zajímavý a hodně rozšířený, ale není to tak. Dönitz to jen prosadil a organizoval – nic víc, nic míň.

Sahidko: Ctěný pane kolego a zdejší náčelníku - děkuji, že jste se mě zastal. ;) BTW, Žraloky Nipponu sem dávat nebudu, přiznám se že Japonců už mám po krk a rád si od nich dám pauzu.
Mimochodem, nemáte zájem psát a ještě za to brát peníze? Pan Milan Jelínek, provozovatel webu http://www.warshipsmj.cz/ rozjíždí námořnický časopis a shání dobrý autory. Když tak mu napište a můžete mu klidně říci, že podle mě píšete bezva články. Já jsem mu slíbil americký ponorky třídy S, a to jsem si teda pěkně naběhl. Neuvědomil jsem si, že jich bylo vyrobeno přes padesát, sloužily dlouhá léta a skoro každá zažila nějaký pěkný příběh. Takže teď se v tom plácám jak nudle v bandě a dobře mi tak. :(
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #6 kdy: Říjen 12, 2010, 02:29:37 »
Eck - otázka, či použitie granátov a zbraní na rozptýlenie trosiek a pozametanie stôp bolo iba nešťastné Eckovo rozhodnutie alebo povzbudenie svojej posádky k úmyselnej vražde námorníkov /alebo oboje súčasne/ bolo predmetom súdneho procesu. Ako súd dopadol je známe, takže je jasné k akému vysvetleniu sa priklonil sudca.

Royal Oak - možno to bolo koryto na pranie, zaujímavé bolo, aký symbol predstavovalo a hlavne na akom mieste sa toto "koryto" nachádzalo.

Šťastné obdobie nemeckých ponoriek? Bolo vlastne vôbec nejaké? Zdá sa, že to boli všetko len gauneri, vrahovia, blbci, neschopní - čo zmrvili všetko na čo siahli, Donitz bol zdá sa úplný diletant, ktorý si prečítal nejakú anglickú príručku o ponorkách a  okopíroval ju.

Citace
Mno a když RAF dolétla nad Berlín, tak asi dolétla i nad všechny tyhle přístavy.
Nemyslela som prístavy. Prístavy slúžili ako základne a z nich mohli smerovať a operovať ďaleko na západ - t.j. smerom k americkému pobrežiu.

Aj ja  chcem týmto poďakovať Sahidkovi, že sa Destroymana zastal. Človeka to vždy zahreje pri srdci, keď sa ho niekto zastane. Najmä keď si nejaký prašivý vlk dovolí otvoriť papuľu.



 
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #7 kdy: Říjen 12, 2010, 03:19:40 »
Štuko, nečerti se... :)

Pokud vím, tak Athenia byla dokonce vedena jako pomocný křižník i v seznamech Royal Navy a při své plavbě převážela munici.....takže byla zcela legitimním cílem. Navíc plula bez světel a klikatým kursem.

První začali námořní právo porušovat Britové: tím, že vyhlásili celé Severní moře za válečnou zónu. Mám pocit, že to udělali v první i druhé světové válce.

Nevím, jak v druhé, ale v první světové Spojenci zcela nepokrytě zneužívali vlajky cizích mocností, vlajku Červeného kříže, maskovali válečné lodě za obchodní.....všechno je porušení Pravidel námořní války.

Ponorková válka Američanů proti japonskému obchodnímu loďstvu byla stejně nevybíravá jako ta německá proti Britům.
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Destroyman

  • k.k. Landwehr
  • Gefreiter
  • Příspěvků: 36
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #8 kdy: Říjen 12, 2010, 03:34:40 »
Zdravím! Tu Athenii si asi pletete s Lusitanií. Ta byla skutečně úředně vedena jako pomocný křižník a skutečně převážela munici. Akorát šla ke dnu už v roce 1915. ;D
Jinak Athenia skutečně plula bez světel, a proč taky ne - vždyť  bylo odpoledne, torpédo ji zasáhlo v 16:30. Řekl bych, že to je v září ještě vidět, ne? Munici nepřevážela, protože plula z Liverpoolu do Montrealu a invaze do Kanady se asi nečekala. :D
 
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.

Jacob94

  • RAF
  • Warrant Officer
  • Příspěvků: 200
  • Wyrd bið ful aræd. Všechno řídí osud.
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #9 kdy: Říjen 12, 2010, 03:45:13 »
Royal Oak - možno to bolo koryto na pranie, zaujímavé bolo, aký symbol predstavovalo a hlavne na akom mieste sa toto "koryto" nachádzalo.

Přesněji řečeno byl ten Prienův kousek hlavně úspěšný
Pouhé dva týdny po Prienovy se do Scapa Flow dostala U-56 pod velením poručíka Wilhelma Zahna.
Za cíl si zvolila bitevní loď Nelson.  Mimo to se na palubě konala 30. října konference za účasti Winstona Churchilla, Dudley Pounda a vrchního velitele Home Fleet Charlese Forbese.
Takový úlovek by asi znamenal pro německou propagandu vobrovský úspěch. Nemluvě o dalších následcích.
U-56 odpálila 3 torpéda. V nitru ponorky čekali netrpělivě Zahnovi námořníci na explozi ohlašujicí úspěšný zásah. Místo toho uslyšeli pouze dva zvonivé nárazy kovu na kov.
K výbuchu nedošlo......
Rozčarování námořníků neznalo mezí, pronikli do hloubi Scapa Flow, pod ochrannou torpédobroců, ale trefili britskou vlajkovou loď vadnými torpédy.
Zahna i jeho posádku přemohla hluboká deprese a museli být po návratu do Německa odvoláni.
Ani se jim člověk nedivý...

Nevím, jak v druhé, ale v první světové Spojenci zcela nepokrytě zneužívali vlajky cizích mocností, vlajku Červeného kříže, maskovali válečné lodě za obchodní.....všechno je porušení Pravidel námořní války.

Ano, tzv. Q-ships. Otazníkové lodě (querry ships)
Byly použité hlavně za první světové války, pokud jde o druhou světovou, tak se přiznávám že nevím :-\ .
Tyhle lodě byly obchodní, které při střetu s ponorkou zdánlivě kapitulovali.
Jakmile se ponorka přiblížila, tak spustila palbu z ukrytých děl.
A potopila ji.
Ono je sice hezké podepisovat smlouvy, ale realita je vždy jiná. Na moři nemáte moc možností k útěku, narozdíl od pevniny.
There is only one god and his name is death.
And what we say to death ?
Not today......

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1539
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #10 kdy: Říjen 12, 2010, 03:54:05 »
Pokiaľ ma pamäť neklame k útoku na Nelson nedošlo priamo v Scapa Flow, ale na mori v blízkosti Orkneyských ostrovov. U-56 neúspešne napadla skupinu lodí pozostávajúcu z lodí HMS Nelson, Rodney, Hood a eskortou torpédoborcov.
The only easy day was yesterday.

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #11 kdy: Říjen 12, 2010, 04:18:34 »
Zdravím! Tu Athenii si asi pletete s Lusitanií. Ta byla skutečně úředně vedena jako pomocný křižník a skutečně převážela munici. Akorát šla ke dnu už v roce 1915. ;D
Jinak Athenia skutečně plula bez světel, a proč taky ne - vždyť  bylo odpoledne, torpédo ji zasáhlo v 16:30. Řekl bych, že to je v září ještě vidět, ne? Munici nepřevážela, protože plula z Liverpoolu do Montrealu a invaze do Kanady se asi nečekala. :D
 

Jojo, v případě ponorek se mi pletou obě války a neměl jsem zrovna po ruce zdroj.....:-(
"пуля дура, штык молодěц!!!"

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #12 kdy: Říjen 12, 2010, 06:00:10 »
Athenia - veliteľ Lemp ju zbadal na obzore - jej tmavý obrys - pravdepodobne bolo pekne ale slnko sa už začalo skláňať za obzor, takže proti osvetlenej oblohe zbadal iba tmavý obrys. Lemp sa obhajoval, že kľučkovala, išla po nezvyklej trase, jej obrys sa mu zdal príliš veľký na parník a že nebola osvetlená. /Nie som námorník, ale neplatí na mori , že treba zasvietiť aj cez deň, napr. v prípade vojny alebo v  nejakom pásme ? V noci je jasné, že každá loď musí byť osvetlená./  Usúdil teda, že je to naisto britský krížnik. Odpálil torpédo. Potom sa ponoril, zaujal inú pozíciu, loď sledoval, medzitým nastal súmrak, tak videl ešte horšie ako predtým. Odpálil ďalšie torpédo, priblížil sa bližšie, torpédo zlyhalo, tak chcel to dokončiť, ale potom zistil, že torpédoval parník, ktoré mal zakázané torpédovať. Utiekol preč, bez toho aby poskytol pomoc. Julius Lemp - nepíšem tu o ňom z dôvodu, že by som ho obhajovala, ale verím tomu, že incident sa takto udial. Lemp nebol žiaden blbec, narodil sa r. 1913, takže nebol v čase incidentu žiadne ucho ani nováčik na mori. Ja problém vidím v tom, že pokiaľ by bol Lemp Brit a omylom by torpédoval nemecký parník, tak by bol vlastne hrdina a všetci by ste kričali "Nech žije Léémp! Vivat Léémp!" . Keďže to bolo naopak, tak  to bol zákerný pomätený nacista, ktorý naschvál striehol na nevinné obete a keďže bol navyše ešte blb, tak mohol byť rád, že si neodrazil torpédom vlastný nos.

Ešte sa vrátim k Eckovi. Ani toho neobhajujem, zaslúžil si trest aký dostal, ale britské a americké ponorky sa dopustili podobných incidentov a tie prípady sa ututlali /veď predsa víťaz žiaden zločin nespáchal/. Takže Eck bol asi rovnaký gauner a vrah ako niektorí na strane víťazov. 

Mám taký pocit zaujatosti...alebo sa mi to iba zdá? pokiaľ by som písala debilne a ako prváčik o úspechoch RAF alebo o Američanoch ako rozdávali v Normandii hamburgery  alebo žuvačky v koncentráku, čudujúc sa prečo tí chudí ľudia nechcú ich dobré žuvačky/alebo inú debilnú historku/, tak by články zožali veľký úspech. Ale keď píšem o Nemcoch tak nakoniec som ten debil ja. Hoci čím viac sa o nich dozvedám, tak naozaj také nejaké posmešky z ich akože tajných zázračných zbraní ha, ha, ha ...nie sú na mieste. Veď mali vlastne super lietadlá, super rakety, super ponorky atď. a k tomu sa spojenci dostali po vojne ako slepé kura k zrnu práve vďaka vývoji Nemcov. Nehovorím, že všetko mali dobré - komu česť, tomu česť - veľa vecí mali výborné aj Spojenci a iní ale prekristove rany, snáď treba aj tým Nemcom uznať v čom boli machri. O čom tu potom mám písať? Akí boli Spojenci úžasní? Takých článkov je tu snáď dosť, až mi je z nich nablitie.

A ináč ďakujem  za záujem a  podporu a ochotu spor urovnať- myslela som, že vlk zostane sám , ale vidím, že nie. 
 
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Destroyman

  • k.k. Landwehr
  • Gefreiter
  • Příspěvků: 36
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #13 kdy: Říjen 13, 2010, 08:26:34 »
Athenia - veliteľ Lemp ju zbadal na obzore - jej tmavý obrys - pravdepodobne bolo pekne ale slnko sa už začalo skláňať za obzor, takže proti osvetlenej oblohe zbadal iba tmavý obrys.


Začátkem září je přece ještě léto a Slunce zapadá až někdy po 20. hodině, ne? V půl pátý je ještě krásné odpoledne.

Lemp sa obhajoval, že kľučkovala, išla po nezvyklej trase, jej obrys sa mu zdal príliš veľký na parník a že nebola osvetlená.


Lemp mohl tvrdit co chtěl. Udělal co udělal, tedy porušil rozkazy.

/Nie som námorník, ale neplatí na mori , že treba zasvietiť aj cez deň, napr. v prípade vojny alebo v  nejakom pásme ?
 

Ne, tahle vymoženost českých silnic (tzn. povinné svícení) na moře ještě nedorazila. Jen za mlhy se houká.

Utiekol preč, bez toho aby poskytol pomoc.
 

Neutekol preč, ale palubním dělem se pokoušel ostřelovat anténu, aby Athenie nemohla zavolat pomoc. To se mu ovšem nepovedlo a na místo se záhy dostaly tři torpédoborce a tři lodě neutrální - švédská, norská a americká. Teprve potom se Lemp chytil za hlavu a utiekol preč.

Ešte sa vrátim k Eckovi. Ani toho neobhajujem, zaslúžil si trest aký dostal, ale britské a americké ponorky sa dopustili podobných incidentov a tie prípady sa ututlali /veď predsa víťaz žiaden zločin nespáchal/. Takže Eck bol asi rovnaký gauner a vrah ako niektorí na strane víťazov.
   

Ne, britští ponorkáři do trosečníků nestříleli nikdy. Přitom mezi Itálií a Afrikou potopili lodí docela dost a klidně si mohli smlsnout. Jenže jsou to holt frájové a jak řekl admirál Sommerville: „Postavit válečnou loď trvá tři roky. Vybudovat pověst námořnictva trvá tři sta let.“
U Američanů by se jeden syčák našel, ale toho Japonci dostali a Amíci se za něj dodnes docela stydí.
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.

Pombo

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 43
Re: Slavná doba německých ponorek
« Odpověď #14 kdy: Říjen 13, 2010, 03:00:50 »
Ne, britští ponorkáři do trosečníků nestříleli nikdy. Přitom mezi Itálií a Afrikou potopili lodí docela dost a klidně si mohli smlsnout. Jenže jsou to holt frájové a jak řekl admirál Sommerville: „Postavit válečnou loď trvá tři roky. Vybudovat pověst námořnictva trvá tři sta let.“
U Američanů by se jeden syčák našel, ale toho Japonci dostali a Amíci se za něj dodnes docela stydí.
Ne?, a co třeba případ, kdy německá ponorka vytáhla trosečníky z lodí, kterou potopila, trosečníky nechala na záchraných člunech, které za sebe zapřáhla a chtěla je odvést do bezpečí ke břehu. I přes tento očividný záchraný čin ponorku napadly spojenecká letadla a střílela nejen po ponorce ale i po vlastních námořnících. Ponorka byla nucena se potopit a nechat trosečníky na pospas moři. Po tomto incidentu Donitz rozkázal přestat se všemi záchranými akcemi.
Chci tím říct, že něměčtí námořníci nabyli všichni nacisti a už vůbec né tyranové, kteří by si užívali v rozmašírování trosečníků kulometem. Samozřejmě se i takoví našli, ale na obou stranách (osa i spojenci)