Pospec: to zní až tak neuvěřitelně, že to musí být pravda (!)
Filip Junek:
Dlouhý článek o Josefu Šnejdárkovi najdeš kupříkladu i na PALBA.CZ, tak ale zcela vynechávají jeho působení při bojích o Slovensko.
Tvoje reakce mě ale přivedla k tomu si o něm zjistit něco víc.
Josef ŠnejdárekJeho nápad se senegalci patrně pochází od toho, že po odchodu z rakousko-uherské armády (před válkou) vstoupil do francouzské Cizinecké legie kde sloužil pod číslem 5824, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe - kde se již mohl setkat se zajimavými nevšednostmi v taktice. V první světové válce však Šnejdárek bojoval na západní frontě - zde se zaručeně setkal se senegalskými vojáky, popřípadě se k němu donesly zvěsti o těchto pozoruhodných vojácích (němci z nich měli panickou hrůzu, kupříkladu při bojích o Verdun byla skupina němců zavřena v katakombách. Francouzi se je pokoušeli dostat ven pomocí plamenometů, ale neuspěli. Když se tito přeživší vojáci dostali k německým jednotkám, byli postříleni. Důvod byl ten, že měli od sazí zčernalé tváře a jejich kamarádi okažitě začali střílet, domnívaje se, že jsou to senegalci. citováno z knihy Zákopová Válka Yvette Heřtová - levné knihy) Taková panika tedy byla v řadách Německých vojáků potažmo i jejich maďarských spolubojovníků. Zcela jistě se o černých bestiích doslechli po tom, co byly některé jednotky přesunuty od Verdunu na Východ při Brusilovově ofensivě.
Šnejdárek později sloužil v Československých legiích ve Francii. Roku 1919 se Šnejdárek (jako francouzský občan) vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v Sedmidenní válce s Polskem (této pozoruhodné války se účastnilo mnoho legionářů z Francie – mám i naskenovaný dobový popis událostí od jednoho čechoameričana). Ve Slezsku byl patrně tak obávaný, že se jej pokusili poláci zabít – bomba umístěná pod postel zničila pouze dům.
Při bojích s Maďary zvítězil v bitvě o Zvolen a postupně vytlačil Rudou armádu z Horních Uher. Je pozoruhodné, že z francouzské armády oficiálně odešel až v roce 1927 (!)
I v ČSA zůstal věrný Slovensku, kde působil jako zemský vojenský velitel. V roce 1932 dal rozkaz k opevnění bratislavské Petržalky (historicky jediná slovenská část města) betonovými bunkry. Zde také vyrostlo 9 objektů. V polovině 30. let byl penzionován.
Roku 1939 Šnejdárek odešel do Francie. Po obsazení Francie odešel do severní Afriky, kde i zemřel. Pomyslně se tak vrátil do míst, od kud přišel. Jeho ostatky byly v roce 1996 přeneseny z Casablanky do rodinného hrobu v Napajedlích.
V roce 1939 publikoval svou autobiografii nazvanou Co jsem prožil. Ta byla vydána znovu v roce 1994 pod názvem Pochoduj, nebo zemři!.
Zdroj: wikipedie, Zákopová Válka, Palba
