Varšavské povstání 1944 - důvod jeho vznikuMaršál Rokossovskij jako velitel 1.běloruského frontu byl v Polsku nenáviděn, že v srpnu 1944 zastavil postup svých vojsk těsně před Varšavou a nečinně přihlížel, když vypuklo povstání proti Němcům. Nakolik je otázka varšavského povstání mimořádně rozsáhlá a kontroverzní, chtěla bych jen stručně popsat pravděpodobné důvody jeho vzniku. /Průběh povstání si můžete přečíst na mnoha internetových stránkách/.

Varšavské povstání vypuklo 1.srpna 1944 a trvalo 63 dní. Bylo krutě potlačeno a město skoro srovnáno se zemí. Zemřelo asi 200.000 civilistů, 700.000 jich bylo vyhnáno z města na nucené práce a do koncentračních táborů. 15.200 povstalců bylo zabito, 5.000 raněno, 15.000 odsunuto do táborů pro válečné zajatce. 94% historických budov bylo zničeno. Na německé straně bylo 16.000
mrtvých a nezvěstných a 9.000 raněných. Ještě dnes je varšavské povstání v Polsku mimořádně citlivá téma. V povědomí lidí bylo a zůstane varšavské povstání jako ukázka národní hrdosti, příkladný boj
za svobodu a symbol hrdinství polského lidu vůči německým okupantům. Ano, čest památce těm, kteří položili svoje životy v nerovném boji. V samotném Polsku již mnoho let právě oběť mladých lidí – povstalců a civilistů a zničení města – nutí historiky, aby zkoumali důvody a hledali příčinu obrovského masakru. Proč došlo k povstání, mělo nějaký smysl?

Povstání vedla Armia Krajowa – Zemská armáda - podzemní odbojová ozbrojená organizace v čase povstání propojena na exilovou polskou vládu. Nové poznatky ukazují, že bezohledně nahnala mladé nezkušené a nevyzbrojené lidi do boje pro svoje politické a individuální cíle bez záruky pomoci zvenčí a bez ohledu na represe vůči obyvatelstvu. S exilovou vládou v úzadí nebrala do úvahy dohodu v Teheráně mezi Rooseveltem, Churchillem a Stalinem, kde bylo Polsko jednoznačně začleněno do sféry sovětského vlivu. Stalinův vztah k exilové vládě byl také jasný. Na jaře 1943 s ní přerušil
diplomatické vztahy, jako reakci na výzvu polského Mezinárodního Červeného kříže , aby se vyšetřil masakr v Katyni. Po vypuknutí povstání jej oficiálně odsoudil jako dílo zločinců a výtržníků. Zadržel ofenzivu Rudé armády na Varšavu a nedovolil přistání spojeneckých letadel s pomocí pro povstalce
na svém území. Chtěl zničit polské podzemí orientované na Západ, aby v Polsku mohl nastolit komunistickou vládu.
Exilová vláda nechtěla, aby Rudá armáda osvobodila Varšavu, aby nebyla posílena pozice polských komunistů. Kdyby Varšava byla osvobozena s pomocí Spojenců, mohlo by se změnit rozhodnutí, které padlo v Teheráně. Byl tohle ale jediný důvod povstání? Zdá se, že ne. Spojenci, kteří byli vyzváni na pomoc, vyhýbavě odmítli. Apelovali na velkou vzdálenost, velké ztráty, ke kterým by nutně muselo dojít, ale ve skutečnosti nechtěli a ani si nemohli dovolit rozpor se Stalinem. Že by to exilová vláda nevěděla? Spojenci poskytli pomoc až po čase - vzdušní cestou shozením zásob povstalcům. Povstalci se obrátili na pomoc i k Stalinovi, který se sice od povstání distancoval, potom jako vždy vyčkával ale nakonec přece jenom uvolnil letiště i armádu ale až v čase, když už bylo více méně rozhodnuto.
Povstalci věřili, že důvodem k vypuknutí povstání je, že se Rudá armáda blíží a že dojde snáze k osvobození spod nadvlády nacistů a odplatě za zvěrstva, které v Polsku napáchali. Povstalci však byli podvedeni. Politické důvody jim byli zatajeny, málokteří si je uvědomovali. V Polsku se v
současnosti ozývají hlasy, že šlo o manipulační hru. Vždyť úděl Polska po válce byla už hotová věc, kterou světové mocnosti odsouhlasili, jako vždy - bez hlavního aktéra. Povstání mělo být výkřikem adresovaným do budoucna -do poválečné doby, jako akt protestu proti rozhodnutí v Teheráně, které bylo už sice neměnné, ale ne bez boje přijaté. Povstalci si neuvědomovali nepřátelství, které vzrůstalo mezi Londýnem a Moskvou a které situaci v Polsku před koncem války dělalo napjatou s mnoha skrytými motivy. Neuvědomovali si, že dalším důvodem k povstání může být i obava představitelů jejich vlády, aby se v poválečné době nečinnost nepokládala za zločin a za sympatizování s Němci.
Povstání byla tragédie po více stránkách: z vojenského hlediska bylo zbytečné – počet zabitých Němců nikdy nemohl vyvážit škodu a újmu na polské straně. Z morálního hlediska sice mělo a má pro polský národ obrovský význam, přestoto není omluvenka za nahnání bezbranných mladých nezkušených lidí do dopředu prohraného boje. A je tu ještě jeden důležitý aspekt. Bohužel Polsko vždy bylo místem sporů a předmětem boje jiných mocností – viď jeho pohnutá historie.
Pro takovou zemi je lépe udržovat dialog s nepřítelem, než vést destruktivní konflikt.

Zdroje:
http://varsavskepovstani1944.wz.cz/http://translate.google.sk/translate?hl=cs&sl=pl&u=http://powstanie.pl/&ei=J2ppTK7GKYykOPzjpLgF&sa=X&oi=
translate&ct=result&resnum=15&ved=0CFoQ7gEwDg&prev=/search%3Fq%3D
powstanie%2Bwarszawskie%26hl%3Dcs%26sa%3DG%26rlz%3D1G1ASUT
_CSSK390%26prmd%3Div