Rakousko-uherská armáda v Orientu

[rase]

Rakouští dělostřelci před branami Jeruzaléma  v tehdejší Osmanské říši
Rakousko-uherská armáda v Orientu
„Rakouští vojáci byli neustále v kontaktu s obyvateli. Nakupovali si u nich jídlo, zajišťovali obyvatelům Palestiny zdravotní péči. V době Vánoc organizovali právě Rakušané oslavy v Betlémě. Nakupovali si tam suvenýry ze Svaté země. Palestinští obchodníci mají dodnes jejich jména v pamětních knihách. A tak Palestinci i po desítkách let v dobrém vzpomínali právě na Rakušany, tedy i na české vojáky. Kontakt s místními si však zároveň užívali také Rakušané.“
Rakousko-uherské mocnářství mělo o region daleko hlubší zájem, i když na rozdíl od mnoha jiných zemí nehledalo kolonie a suroviny. Příkladem může být vzdělávací program, ve kterém hrál klíčovou roli moravský rodák Alois Musil, který byl hlavní postavou rakousko-uherské orientální mise. Chtěl zvýšit životní úroveň v oblasti, a proto ho napadlo poslat několik desítek mladých obyvatel Palestiny do Rakouska, aby tam mohli vystudovat kvalitní školy. Nakonec opravdu do Evropy odjelo 30 mladých lidí z Osmanské říše. A Musil po svém návratu do Vídně osobně dohlížel, jak jejich vzdělávání pokračuje. Buhužel byl právě rok 1917. O rok později  válka skončila a překreslovaly se mapy světa. Občané Osmanské říše se museli vrátit zpátky do Orientu, aniž by svá studia dokončili.
Rakušané také měli program bavit místní obyvatelstvo. Například dělostřelci přivezli dechovou kapelu, která měla v době války trochu odlehčovat atmosféru. A zdá se, že to velmi dobře fungovalo.
Zdroj:
Český rozhlas 1
http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/760117

Rakušané pochodují ulicemi Jeruzaléma v tehdejší Osmanské říši

Rakouští dělostřelci v orientu

Rakušané odcházejí z Jeruzaléma

Alois Musil

[pospec]

Rase, jako opět velmi zajímavá práce. Ovšem tato část historie už pro mě není takovým překvapením, jak to u tvých článků bývá. Myslí, že jsem o tom něco četl v časopise Válka revue červenec-srpen 2010. Zkus si ho sehnat, aj to tam poměrně obsáhle vystiženo (příchod c. a k. vojáků, boje s ANZAC, a konečná-čili po uzavření návrat bývalých rakousko-uherských vojáků domů).
Vložil jsem jen pro zajímavost. Snad tato zpráva tě určitě potěší.


Vlastní článek:
http://pospec-blog.blogspot.cz/2011/10/rakousko-uherska-armada-v-orientu.html

[rase]

Zkus prosim najit ten článek a něco nám sem opsat. Hodně by mě to zajimalo
Já toho totiž víc nenašel - odebírám jenom Živá Historie

[pospec]

Boje proti ANZACU

V dubnu 1915 se velitelé vojsk Dohody rozhodli o vyřazení nejslabšího člena Trojspolku - Osmanské říše, z války. Vojska Dohody se vylodila na Gallipolském poloostrově. Osmanský ministr války Enver Paša požádal Německé císařství i Rakousko-Uherskou monarchii o vojenskou podporu osmanských vojsk. Byl zde problém. Jak dopravit síly.
Šlo to přes Černé moře, které ovšem ovládalo ruské námořnictvo, nebo přes území Balkánu, kde ovšem stále ještě bojovalo Řecko a Srbsko proti Centrálním mocnostem. Až na podzim roku 1915 byly srbské síly zatlačeny přes Albánii k Jadranu, přechod Balkánu do Turecka nebyl problém.
Jako první jednotky se po Dunaji do Turecka přeplavilo vybavení a personál hned dvou dělostřeleckých baterií, jež měly býti okamžitě použity na Gallipolském poloostrově. Okamžitě byla nasazena u Gallipoli proti ANZAC rakousko-uherská Houfnicová baterie č. 36 (k. u. k. Haubitzbatterie Nr. 36) a Motorizovaná moždířová baterie č.9 (k. u. k. Motormorserbatterie Nr.9).
Po evakuaci ANZACU byla Houfnicová baterie č.36 nasazena v oblasti Izmiru, kde měla bránit pobřeží. Zde se jim v noci 13.května povedlo potopit britské plavidlo typu monitor M-30. Dva britští námořníci byli zabiti a dva zraněni. O tomto úspěchu se dokonce psalo i v novinách habsburské říše.
Jedna část Motorizované moždířové baterie byla přesunuta na obranu Karmelské hory u Haify v dnešním Izraeli. Drhá část byla vybavena hrubými kanóny ráže 10,4cm a jako Kanónová baterie č.20 neúspěšně se účastnila v tzv. bitvách o Gazu.

Boje o Gazu

Zmocnit se Gazy, jež byla přezdívána ,"Bránou do Palestiny" bylo pro Brity velmi strategické. Během několika prvních měsíců roku 1917 bylo zřejmé, že v této oblasti budou moci Turci sehrát pouze defenzivní roli. 26.března zahájil britský generál Archibald Murray čelní útok na linii Gaza-Beeršeba. Tím byla zahájena První bitva o Gazu. Těchto bojů se účastnily i obě rakouské baterie.
V poledních hodinách britská pěchota dosáhla na vyvýšené kótě jedné z pozic k.u.k. vojáků, jež byli součástí Kanónové baterie č.20. Zde nastal boj proti muži a většina obránců padla a zbytek skončil v zajetí. Až západ slunce zachránil osmanské síly od katastrofy. Během noci baron Kress von Kressenstein shromáždil veškeré své rezerva k rannímu protiútoku. S Turky postupoval i personál první dělostřelecké baterie. Ovšem osmanské síly našly všechny britské pozice, zřejmě kvůli nedostatku vody, opuštěné.
Ale již 18.dubna 1917 se opět britské síly přiblížily k osmanským pozicím. Zde bylo proti nim použito i kolem 4000 plynových granátů. obránci měli obrovské štěstí, že jejich účinek byl díky silnému větru téměř nulový, protože plynovými maskami disponovali pouze němečtí a rakousko-uherští vojáci.
Poslední etapy bojů Druhé bitvy o Gazu se účastnilo i osm britských tanků, jež byly dopraveny z Egypta. Ovšem zde se neosvědčily, jelikož nebyly pro zdejší prostředí upraveny a navíc se podařilo jeden z těchto tanků rakouským dělostřelcům zničit dělostřeleckou palbou. Pravděpodobně jde o jediný potvrzený tank, zničený vojáky R-U.
Samotný útok pro Brity skončil drtivou porážkou a vrátili se na výchozí pozice. Během tohoto střetu Britové ztratili třikrát tolik vojáků, než protivník.

[rase]

Super, děkuju za zajimavý příspěvek. Díky hledání podkladů sem náhodou našel velký článek o Tureckých vojácích v Haliči - tak, jen co ho přeložím, tak ho sem dám.
ps. možná by tě mohlo zajimat, že v lednu 1959 bylo na Olomouckém vojenském hřbitově exhumováno 39 tureckých vojáků a převezeno na Hodonínský hřbitov. Vojáci pravděpodobně zemřeli při bojích o Halič.

[pospec]

Ano, to vím, jako malý jsem tam s babičkou chodíval.  Díky, že jsi mi to připomněl.
jinak odkaz na válečný hrob tureckých vojáků:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-hodonin/hodonin

[FrantisekPalacky]

Jsem v práci až do devatenácti tak nemám moc času, ale vždycky mě mile překvapíš, zvlášť teď s tím odkazem Američané by se měli učit od rakousko-uherských vojáků, jen tak dál a díky!

[pospec]

V polovině října 1917 nashromáždil generál Edmund Allenby (nahradil neúspěšného generála Archibalda Murraye, jež vedl britské síly v první bitvě o Gazu), celkem 96 000 mužů, kteří byli rozděleni do celkem sedmi pěších divizí a jízdních jednotek, které měly ve svých stavech koně i velbloudy. Proti této síle stálo 24 000 tureckých vojáků a jejich spojenců. Během několikadenního britského útoku (jež začal 25.X.) zaznamenali rakousko-uherští vojáci (hlavně dělostřelci) velké ztráty (přesné číslo neznám) a po odvážném útoku, během něhož se Australané zmocnili zdrojů vody v Beeršebě, se musely dát síly Centrálních mocností na ústup podél Středomořského pobřeží. 11.prosince 1917 vstoupily britské síly do Jeruzaléma.


Oslabená rakousko-uherské baterie se přemístily do Damašku, kde byly přeorganizovány a vyzbrojeny 10cm houfnicemi. Na jaře odrazili rakouští vojáci britský útok na údolí v dnešním Jordánsku, čímž by Britové ovládli celé pobřeží. celková porážka Osmanské říše již ale byla pouze otázkou měsíců, ne-li týdnů. Během zářijového útoku Britové prolomili osmanské linie, které nebyli nemocní a již špatně vyzbrojení Turci schopní bránit.

,,Neměli letní uniformy, ani vhodné spodní prádlo. Tělo i nohy si ovazovali do starých hadrů, kvalitní obuv byla vzácností. Operace přitom probíhaly na skalnatém pouštním terénu, nejednou při teplotě 55 stupňů" vzpomínal na kolabující osmanské vojáky německý generál Otto Liman von Sanders. Konečný ústup stál rakousko-uherské síly přibližně 500 mrtvých a neurčitý počet zraněných a nezvěstných.


V Osmanské říši působily jednotky různých určení:
-polní nemocnice (k.u.k. Feldspital)
-automobilové kolony (k.u.k. Autokolonnen Turkei)
-poštovní úřady (k.u.k. Feldpostamt)
-železniční staniční velitelství (k.u.k. bahnhokommando)


Poslední rakousko-uherští vojáci, jež bojovali na Blízkém východě, přicestovali ,,domů" zvláštním vlakem a to na vídeňské Jižní nádraží 24.ledna 1919.
zajímavé je, že celkové ztráty rakousko-uherských sil z této oblasti nejsou známy, celkově jich bude několik stovek.

[rase]

Děkuji za doplnění, je zajimavé, že ač ANZAC těžce drtil turecké jednotky, dokázali rakušáci poměrně spořádaně ustupovat. Jediné velké ztráty nastaly při pěchotních stečích, kdy dělostřelci útočili bodáky na zakopaného nepřítele, nebo pod útoky letadel protivníka. Osobně se domnívám, že v Orientu ukázaly R-U vojska nejlepší výsledky v poli (!) tak jako později Kornilovci, trpěli ztrátami, když se jejich spojenci (v tomto případě turci) stahovali, nebo spíše utíkali pře palbou Australanů (ANZAC) ! Pozoruhodné je porovnání třeba českých pluků a maďarských pluků při bojích na Italském bojišti (boje o Kras atd.) kdy jen co čechy vstřídali maďaři, byly pozice ztraceny - nedávno sem se doslechl, že vojáci z vesnic měli mnohel lepší bojové úspěchy než vojáci z měst - náchylností k propagandě nepřítele počínaje, snahou zběhnout konče (přeci jen byli měšťáci náchylnější k Slavjanovství než vojáci z vesnic).
Za zmínku stojí i boj vojáku R-U př obraně německého přístatu Tsing-Tao v Číně, kdy spolu s němci vzdorovali ohromné přesile Britů a Japonců (!)

[pospec]

Ano, jednalo se o námořníky z rakousko-uherského chráněného křižníku SMS Kaiserin Elisabeth.Z tohoto křižníku byla sejmuta děla a z nich vznikly tři baterie dělostřelectva, které byly vyzbrojeny děly 8× 150 mm, 16× 47 mm, 2× 66 mm. Obsluhu tvořili rakousko-uherští námořníci, jež poskytovali  pozemním pozicím obránců palebnou podporu až do vyčerpání zásob munice. Dne 2. listopadu byl křižník Kaiserin Elisabeth nakonec potopen vlastní posádkou, jež druhý den se vzdala japonským silám.

Jinak zde je odkaz na popisované události:
http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,4643.0.html

[rase]

Boj o Tsing-Tao je v podstatě jedinou známou akcí k.u.k. jednotek na dálném východě - a to ještě nodopatřením, jelikož se rakušáci do boje připletli náhodou. Celý příběh Německé flotily v tichomoří je velice zajimavý - obsadili jeden z britských ostrovů s radiozařízením, ale do Arábie se dostali díky polozhnilé plachtnici a přez celou Arábii přešli více méně pěšky... navíc bojovali s beduíny atd. Před pár dny sem četl o bojích o Tsing-Tao v tehdejším tisku (taky zajimavé)

[rase]

Taak, právě sem vyčmuchal zajimavé informace. Známé jsou fotografie R-U vojáků mašírující ulicemi Jeruzaléma. Jednalo se o 400 vojáků z Uher (!) a do města přišli i s polní hudbou. Později městem procházeli další dělostřelecká jednotka (opět 400 mužů) Jména několika padlých (aspoň sem tak text pochopil) z jedné bitvy roku 1917 mluví za vše: kapitán Wladislaus Ritter von Truszkowski, seržant Mihály Nagy, dělostřelci János Lázár a Kyrilla Bene a velitel dělostřelců Lajos Gonda. Po seznámení s novými fakty je zajimavé, že R-U vojska v Turecku čítala mnohem méně mužů než sem si myslel původně. Tipnul bych maximálně 1500 mužů. Doplňující personál asi také nebyl moc početný, když jeden australský letoun dokázal zcela zničit jednu polní nemocnici (rozhodně nebyla podobná MASHům)


čepicový odznak pro dělostřelce z "orientské fronty"


raritní fotka jediného zničeného tanku rakousko-uherskými vojsky


Zajimavý obrázek z Jeruzalemského feldšpitálu

[pospec]

Zajímavé bylo i náboženské složení rakousko-uherských sil zde na blízkém východě. Ti totiž se dělili na křesťany, židy a vojáky muslimského vyznání-čili náboženství, jež proti sobě neustále ,,válčí." Tito vojáci bojovali spolu vedle sebe, údajně bez jakýchkoliv problémů, jako šarvátek ohledně víry. Není doložen jakýkoliv spor mezi Rakousko-uherskými vojáky.

Po cestě do Palestiny byli rakouští vojáci vítáni a oslavováni a doprovázel je vždy doprovodný program na každé stanici. Po dvou týdnech dorazili do Damašku, odkud se příslušníci c. a k. armády přesouvali do Jeruzaléma. Putování bylo zakončeno slavnostní recepcí ve svatém městě. Následující týdny muži z podunajské monarchie absolvovali několik cvičení a pochodů v poušti, které střídaly kulturní akce v Jeruzalému a výlety do okolí města. Židovští vojáci se modlili u Zdi nářků a křesťané navštívili Baziliku Svatého hrobu. Část rakousko-uherských vojáků bojujících na Blízkém východě byli muslimové, pro které je Jeruzalém třetí nejsvatější místo.

[rase]

Děkuju za zajimavé upřesnění. Zapoměl sem podotknout, že většina vojáků pocházela z Uherské části říše a přesněji z Budapešti a (teď potěším čtenáře ze Slovenska) tak i z Košic (!)
Jinak co se týče zmíněných muslimů, tak v k.u.k. vojsku bojovaly i Albánské legie (podobně jako polské a ukrajinské...), velice obávané byly také jednotky z Bosny. Slovo "Bosniaks" a jeho odvozeniny, byly výborným námětem pro propagandu, jelikož tito divocí, muslimští vojáci byli velice nebojácnými vojáky. Dalo by se říct že byli obdobou obávaných Zuávů a Senegalců.

[rase]

Jednotky dislokované v Osmanské říši 1914-1918

k.u.k. Militärbevollmächtiger: rakousko-uherský vojenský atašé byl po celou dobu války Joseph Pomiankowski
Turecký ministrem války a šéfem generálního štábu byl oficiálně Birinci Ferik Enver Paşa, rozhodování měl ale prakticky na starost německý Generalmajor Friedrich Freiherr Bronsart von Schellendorf.
Generální inspektor s diktátorskými pravomocemi pro vilayety Suriye (Sýrie) a Beyrut (Bejrút) a pro autonomní sandžaky Kudüs (Jerusalem) a Lübnan Dağları (Horský Libanon) byl Ferik Ahmed Kemal Paşa


Sanitätschef und Telegraphendetachementkommando 1918 

k.u.k. Militärstationskommando in Konstantinopel 1916-1918
k.u.k. Etappengruppenkommando in Aleppo 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Bozanti 1916-1917
k.u.k. Etappenposten in Gülek am Taurus 1916-1918
k.u.k. Etappenposten in Islahije 1916-1918
k.u.k. Etappenposten in Rajak 1916-1917
k.u.k. Etappenposten in Tscham-Alan 1916-1917
k.u.k. Etappenposten in Aleppo 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Damaskus 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Karapunar 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Gelebek 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Mamure 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Indschirlik 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Airan 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Derbessie 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Ras-ul-Ain 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Beirut 1918
k.u.k. Etappenposten in Izzet Pascha 1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Sirkedji 1916-1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Haidar Pascha 1916-1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Pawliköj 1916-1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Smyrna 1916-1918

Special Truppe und Missionen 

Civil Mission Dr. Pietschmann (Skilehrer) 1914-1915
Civil Mission Prelát Dr. Alois Musil (kontakty s arabskými kmeny) 1914-1915
Civil Mission Prelát Dr. Alois Musil (příprava návštěvy císaře Karla) 1917
Botschaftmouche Io 1914-1918
Gruppe von EF (Einjährigfreiwillige) Georg Gondos (velitel nájezdu proti Jemse) 1914-1915

Artillerie-Truppe

k.u.k. 24cm Motor-Mörser-Batterie Nr.9 1915-1918
k.u.k. 15cm Haubitzbatterie Nr.36 1915-1918
k.u.k. Gebirgshaubitzdivision von Marno (přejmenována na Gebirgshaubitzabteilung in der Türkei in 1917) 1916-1918
Ersatzabteilung für die Artillerieverbände 1916-1917
k.u.k. 10cm Kanonenbatterie Nr.20 1918
k.u.k. Gebirgskanonenabteilung in der Türkei 1918

Kommando der k.u.k. Instruktionsdetachements für die Gebirgsartillerie 1916-1918 

k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Gomolka 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Leutnant Pokorny 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Jandesek 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant von Steinhardt 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Edler 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Maschauer 1916-1917
k.u.k. Instruktionsabteilung für Gebirgsartillerie 1918
k.u.k. Instruktionsabteilung für Scheinwerfer 1918
k.u.k. Instruktionsabteilung für Minenwerfer 1918
k.u.k. Instruktionsabteilung für Infanteriegeschütze 1918

Kraftfahrtbundesamt und Support Einheiten  

k.u.k. Kraftfahrtruppenkommando Türkei I 1916-1918
k.u.k. Kraftfahrtruppenkommando Türkei II 1917-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.1 1916-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.2 1916-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.3 1916-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.4 1916-1918
k.u.k. Autokolonne Türkei No.9 1918
k.u.k. Autokolonne Türkei No.10 1918
k.u.k. Instruktions-Kraftwagenkolonne Türkei No.1 1917
k.u.k. Instruktions-Kraftwagenkolonne Türkei No.2 1917
k.u.k. Instruktions-Kraftwagenkolonne Türkei No.3 1917
k.u.k. Mobile-Kraftwagen-Werkstätte Türkei No.1 1916-1918
k.u.k. Mobile-Kraftwagen-Werkstätte Türkei No.2 1916-1918
k.u.k. Mobile-Kraftwagen-Werkstätte Türkei No.3 1916-1918
k.u.k. Kraftfahr-Ersatzdepot in Konstantinopel 1916-1918
k.u.k. Behelfs-Kraftwagen-Werkstätte in Konstantinopel 1916-1918
k.u.k. Kraftwagen-Zwischendepot in Aleppo 1916-1918
k.u.k. Benzindepot in Konstantinopel 1916-1917
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Bozanti 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Aleppo 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Derbessi 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Izzet Pascha 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Jerusalem 1917-1918
v roce 1918 byly přejmenovány na "Kraftwagen..."

Medical units 

Österreichisch-Ungarisches Spital in Konstantinopel 1916-1918
Spital der Mission des Ungarischen Roten Kreuzes in Konstantinopel 1916-1917
k.u.k. Reservespital in Jerusalem moved to Damascus in 1918 1916-1918
k.u.k. Rekonvaliszentenheim in Ain-Karim 1916-1917
k.u.k. Marodenhaus in Aleppo 1916-1918
k.u.k. Marodenhaus in Konstantinopel 1917-1918
k.u.k. Marodenhaus in Diarbekir 1917-1918
k.u.k. Marodenhaus in Mossul 1917-1918
k.u.k. Marodenzimmer in Tscham-Alan am Taurus 1916-1918
k.u.k. Reservespital in Diarbekir 1916-1917
k.u.k. Krankenzimmer in Mossul 1916-1917
k.u.k. Ambulanz in Bir-Seba 1917
k.u.k. mobiles Feldspital 206 1918
k.u.k. mobiles Feldspital 309 1918
k.u.k. Bakteriologisches Laboratorium mit Salubritätskolonne (since 1917) in Adana 1916-1918

Radiodetachement der k.u.k. Luftfahrttruppen in Konstantinople 1916-1917
 
k.u.k. Telegraphendetachement in der Türkei 1918
k.u.k. Telegraphen-Kompanie Nr. 266 (2.Zug) 1918
k.u.k. Telegraphen-Baukompanie Nr.49 1918
k.u.k. Feldpostamt Nr. 451 (Konstantinopel) 1917-1918
k.u.k. Feldpostamt Nr. 452 (Aleppo) 1917-1918
k.u.k. Feldpostamt Nr.1067 (Damascus) pravděpodobně jen plánované v roce 1918

IV. turecká armáda
 
Mezil léty 1916-1918 se v rámci IV. turecké armády se R-U jednotky účastnily bojů na Sinajsko-palestinské frontě proti britsko-australským jednotkám postupujícím z Egypta.
Sídlo štábu: Damascus (1914-1917), pak Haleb (1917-1918)
Velitelé armády: XI.1914-1917 Ferik Ahmed Kemal Paşa
1917-1918 něm. General der Infanterie Erich Georg Ritter von Falkenheyn
1918 něm. General der Kavallerie Otto Freiherr Liman von Sanders
Šéfové štábu IV. turecké armády: XI. 1914-1915 něm. Oberst Franz Freiherr Kress von Kressenstein
1915-1918 něm. Oberst Freiherr von Frankenberg

V roce 1916 by v rámci IV. armádyl zřízen autonomní turecký 1. expediční sbor, který měl za úkol provést nový útok proti Suezskému průplavu v Egyptě. Tento sbor byl turecko-německo-rakousko-uherský a měl 14 000 mužů.
Velitelem sboru byl: německý Oberst Franz Freiherr Kress von Kressenstein
Jeho zástupcem byl: turecký Yüzbaşi Refet bej
Šéfem štábu sboru byl: R-U Hauptmann Freiherr von Latscher

1. expediční sbor tvořily:

turecký regiment infanterie No.31
turecký regiment infanterie No.32
arabský regiment infanterie No.80
německý Maschinengewehrbataillon (o 8 kompaniích po 6 kulometech)
k.u.k. Gebirgshaubitzdivision „von Marno“
německá Feldhaubitzbaterie 15 cm
německá Feldkanonebatterie 10 cm
2 turecké baterie horských kanónů 6 cm
německá Antiflugzeugkanonebatterie 7,5 cm
německá Feldmörserbatterie 21 cm

Zdroje:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4558&highlight=
http://www.austro-hungarian-army.co.uk/ottoman.htm