Autor Téma: ponorky třídy K (GBR)  (Přečteno 8324 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Jacob94

  • RAF
  • Warrant Officer
  • Příspěvků: 200
  • Wyrd bið ful aræd. Všechno řídí osud.
ponorky třídy K (GBR)
« kdy: Srpen 11, 2010, 05:28:27 »
Veliký úspěch německého ponorkového loďstva v prvních měsících 1. světové války přiměl britskou admiralitu přehodnotit její dosavadní názor na ponorky a postavit vlastní ponorky "převratné konstrukce".
Měly to být největší, nejrychlejší a nejvýkonější ponorky na světě. Jejich revoluční konstrukce, která měla otřást světem se ukázala pouze v tom, že byly poháněny parními stroji a měly dva komíny.
Projevila se u nich však také rekordní neúspěšnost a poruchovost.
K výstřelu na nepřítele se toto plavidlo dostalo pouze jednou, ale torpédo selhalo.
Posádky těchto plavidel byly známy pod neoficiálním názvem klub sebevrahů což jim na morálce asi moc nepřidalo.
Osudy samotných plavidel a jejich posádek jsou smutným, ale někdy i neuvěřitelným příběhem. Níže je popsána celá historie těchto plavidel.
Základní údaje
Výrobce: Vickers
Stavěny v letech - 1915-17
Posádka: 59 mužů, (6 důstojníků a 53 námořníků )
Délka:  103 m
Šírka: 8,08 m
Ponor:  6,38 m
Výtlak: 1980 tun vynořená
           2566 tun ponořená
Pohon: dva naftové kotle Yarrow, každý pohánějicí parní turbínu Brown-Curtis nebo Parson
            dvojice trojlistých lodních šroubů
            čtyři elektromotory
           jeden dieselgenerátor Vickers pro dobíjení baterií na hladině
rychlost: max. 24 uzlů (44km/h) na hladině
                      8 uzlů (10 km/h) ponořená
Výzbroj:
8 * 450 mm torpédometů
8 záložních torpéd
2 * 101,6 mm Mk.Xi děla
dvojitý 460 mm torpédomet na palubě - později odstraněny
jedno dělo rážen 76 mm

K jako katastrofa
část první - stavba a zkoušky
Nápad postavit ponorky třídy K vzešel od náčelníka námořní výstavby sira Eustace Tennyson-d´Eyncourta. Mužům jako Winston Churchill a admirál sir John Fisher bylo jasné, že británie do počátku války zaostala ve výstavbě ponorek. Tato situace vyžadovala něco speciálního. Ponorky třídy K tento požadavek jistě splňovaly. Dle plánů měly být třikrát delší než britské ponorky třídy E a dostatečně rychlé, aby mohly doprovázet bitevní dreadnoughty. První námořní lord chtěl ponorku schopnou dosáhnout rychlosti 20 uzlů. Bylo mu sděleno, že taková ponorka bude muset být poháněna parními turbínami a nést komíny. Ty se musely vždy před ponořením utěsnit.
Všichni, ale nesdíleli Fisherův názor, že ponorky mohou efektivně účastnit manévrů loďstva. Například komodor Roger Keyes. V bitvě v Helgolandském zálivu představovali britské ponorky přinejlepším nežádoucí rozptýlení, přinejhorším zátěž. Třikrát si spletli britské lodě s německými a pokusili se je torpédovat. Jedno z torpéd přitom těsně minulo křižník Lowestoft. Tři britské křižníky se naopak pokusili britské ponorky taranovat, protože si je spletli s německými. Řečeno Keyesovými slovy : "Ukázalo se, že ponorky nejsou schopny spolupracovat s hladinovými loděmi ani se postarat samy o sebe." ( dle mého osobněho názoru se není proč divit neúspěšnosti britských ponorek.Britská admiralita byla tvořená většinou starými a konzervativními dědky, kteří nutili ponorkové kapitány, aby se řídili dle vlajkových signálů jako všechny lodě flotily. )
V květnu 1915 započala firma Vickers stavbu ponorek třídy K dle původní d´Eyncourtovy konstruke. I když Fisher zakrátko z admirality odešel, stihl objednat 14 těchto plavidel.
Ponorky třídy K jistě udělaly na člověka dojem. Byly delší než fotbalové hřště a s výtlakem 2600 tun byly těžší než nejmodernější torpédoborce. Měly dvě děla ráže 101 mm, jedno dělo ráže 76 mm, dva 1,5 m vysoké komíny, dva devítimetrové periskopy a dvě vysoké zatahovací antény pro bezdrátový telegrafický přenos. S tolika zařízeními na palubě bylo každé vynoření a ponoření malým zázrakem. Z hlediska profesionálního ponorkového námořníka měl celý trup "zatraceně hodně děr", různých příklopů,  poklopů a komínů, které se musely před ponořením všechny utěsnit. Jakákoli netěsnost by znamenala katastrofu.
Celá admiralita však byla z těchto ponorek totálně u vytržení. V roce 1916 ještě před zkouškami objednala admiralita dalších 7 kusů za 6 milionů liber. Měla raději počkat. Čest podstoupit zkoušky jako první padla na K 3. Třebaže se muži v kotelně doslova smažili, vlny rozbily okna kormidelny a britská strážní loď na ni zahájila palbu, dopadly zkoušky docela dobře.
Pak se ale ponorka pokusila ponořit - s budoucím králem Jiřím VI. na palubě - a došlo k poruše. Ponorka se přídí zabořila do bahna na dně Stokeského zálivu, zatímco její záď čněla vysoko nad hladinu s divoce se otáčejicími šrouby. Naštěstí nikdo nepřišel o život a plavidlo bylo brzy vyzdviženo.
V lednu 1917 byla K3 vyslána do Scapa Flow k Velké Flotile. V silném vlnobití severního moře se do komínů dostala voda, která uhasila oheň v kotlích a zaplavila strojovnu do výše 1,2 až 1,5 metru. Ponorku zachránil před potopením pouze pomocný vznětový motor, kterým byla vybavena na Fisherovo naléhání. Varovné příznaky byly naprosto jasné. Bohužel si nikdo z toho nevzal poučení.
Tragický případ zlověstně ozačené 13 prokázal již v samotném počátku konstrukční vady této třídy. 29. ledna 1917 vydal její velitel, korvetní kapitán Godfrei Herbert v zálivu Loch Gaire příkaz k ponoření. Došlo k zaplavení strojovny a ponorka dosedla na dno v hloubce 15 metrů pod hladinou. Po zlouhavé a špatně provedené záchranné akci byl sice Herbert zachráněn, ale 25 příslušníků jeho posádjky zahynulo.
Po většinu roku 1917 si admiralita musela lhát do vlastní kapsy. V sáce byla národní prestiž i veliké zakázky, takže bylo potřeba pravdu potlačit. Podle vyjádření fregatního kapitána George Bradshawa se však na tato plavidla "pohlíželo se strachem a opovržením. Vždyť zavraždila řadu důstojníků a  námořníků. " V době od ledna do května 1917 absolvovalo zkoušky prvních třináct ponorek třídy K. U všech se vyskytly problémy. Na K2 například došlo k výbuchu a následnému požárů. Jelikož na palubě nebyly hasicí přístroje, tak se ponorka musela vynořit na hladinu, kde členové její posádky vytvořili řetěz a předávali se vědra s mořskou vodou, a tak oheň uhasili. K6 se při zkouškách potopila a musela strávit nějakou dobu na dně, než byl její vzduchotlaký systém oprven.
Do K14 teklo a docházelo k ní ke zkratům a požárům elektrických obvodů. Přes uvedené nedostatky však byly ponorky odeslány do Scapa Flow, kde se měly připojit k velké fllotile.
I nejprostší námořník by řekl jejich lordstvům, že se ponorka v bojové situaci musí ponořit do 30 sekund, nikoliv za 5 minut jako plavidla K. Mimoto trvalo dosažení potřebného tlaku páry 15-20 minut, během této doby budou ponorky třídy K proti německým torpédoborcům bezbranné.
zítra dodám druhý a poslední díl. O působení ponorek ve velké flotile
zdroje
http://en.wikipedia.org/wiki/British_K_class_submarine
Guinessova kniha Námořních omylů - Geoffrey Regan
There is only one god and his name is death.
And what we say to death ?
Not today......

Jacob94

  • RAF
  • Warrant Officer
  • Příspěvků: 200
  • Wyrd bið ful aræd. Všechno řídí osud.
Re: ponorky třídy K (GBR)
« Odpověď #1 kdy: Srpen 14, 2010, 12:09:32 »
K jako katastrofa
část druhá - Velká Flotila
 Po připojení ponorek K k loďstvu jako by se najednou otevřela Pandořina skříňka. V červnu 1917 se 12. ponorková flotila - K1, K2, K4, K7 a K8 - zůčastnilapolu s torpédoborci a konvenčními ponorkami vyčišťovací operace proti nepřátelským ponorkám v severním moři s kódovým označením "BB". V průběhu desetidenní operace Britové žádnou německou ponorku npotopili, zatímco německým U-boote se podařilo potopit přímo před zraky loďstva devět britských obchodních lodí. K7 byla jednou omylem identifikována jako nepřátelská ponorka a pronásledována dvěma britskými torpédoborci, které na ni shazovaly hlubinné nálože. O vlásek unikla, načež zpozorovala německou ponorku, na niž z bezprostřední blízkosti vypálila torpédo. To sice německé plavidlo trefilo dorpostřed trupu, avšak nevybuchlo. Nepřátelská ponorka zahájila na K7 palbu. Britská ponorka dalším torpédem nezasáhla a německá ponorka se spěšně ponořila - čehož K7 nebyla schopna - a unikla. Metitím byla ohlášena ztráta K2 se všemi muži na palubě. Osádka majáku na ostrově Fair Isle tvrdila, že viděla K2 najet na minu a potopit se. Admiralita zareagovala velice bystře a okamžitě rozeslala příbuzným kondolenční telegramy. O dva dny později vplula do Scapa Flow neznámá ponorka, která mezi loďstvem vyvolala všeobecnou paniku. Byla to samozřejmě K2. Nenarazila na minu. Strážci majáku zahlédli pouze výstřel jednoho z jejích děl ráže 101 mm, který ponorka před ponořením vypálila. Skutečnost, že si za cíl zvolila právě maják, nebyla nikde oficiálně zaznamenána. Během téže operace K1 najela na břeh a její kapitán uniklpostihu jenom díky svému tvrzení, že  mu část námořních map sežraly krysy. Ale aani ona nedopadla šťastně. O něco později do ní náhodou narazila K4 a ponorka byla natolik poškozena, že ji bylo nutné potopit.
 Kontradmirál Ernest Leir popsal své zkušenosti s těmito ponorkami následovně ? "Na ponorkách třídy K je dobré jen to, že se nikdy nedostali do střetu s nepřítelem." Ať je to jak chce, ponorky K podstoupili zkoušku ohněm, která e do historických pramenů zapsala jako "bitva" u ostrova May. V prosinci 1917  byly přemístěny ze Scapa Flow do Roysthu a admirál Beatty se je rozhodl opoužít ve významné operaci, jíž se měly zúčastnit bitevní lodi, bitevní křižníky,lehké křižníky a dvě flotily ponorek třídy K. 1. února 1918 operace "E.C.1" začala. Leir, tehdy pouze fregatní kapitán, velící lehkému křižníku Ithuriel, vedl pět ponorek K patřících ke 13. flotile zálivem Firth of Forth, přímo v kýlové brázdě bitevního křižníku Courageous, na němž vztyčil svou vlajku víceadmirál sir Hugh Evan-Thomas. Zhruba osm kilometrů za ním pluli čtyři bitevní křižníky 2. eskadry bitevních křižníků a za nimi lehký křižník Fearless vedoucí čtyři ponorky 12. flotily. Noc byla jasná, moře klidné a nikdo neočekával problémy - s výjimakou obtíží způsobených devíti ponorkami třídy K v sestavě loďstva.
Neštěstí na sebe vzalo podobu osmi ozbrojených rybářských trawlerů, které ve Firthském zálivu lovili miny. Měly základnu na ostrově May. V důsledku nedostatků ve spojení o sobě ani ony, ani důstojníci účastnící se operace "E.C.1" navzájem nevěděli. Navíc padla mlha, která snížila viditelnost do té míry, že Ithuriel nedokázal udržet kontakt s bitevním křižníkem Courageous. Jakmile začal lehký křižník ztrácet směr, propukla mezi pěti ponorkami třídy K panika. Z mlhy se vynořovaly minolovné trawlery s blikajicími navigačnimi světly, která pletla kapitány ponorek snažící se sledovat záďové světlo Ithurielu. K14 se snažila provést ostrý obrat obrat na pravobok, avšak na šest minut se jí zaseklo kormidlo a její velitel musel vypnout stroje, aby plavidlo neopisovalo kruhy. Náhle do nehybné K14 najela rychlostí 19 uzlů K22. Světla nyní blikala ze všech stran - signalista na K14 se snažil lampou přivolat pomoc. Mezitím se k místu srážky blížily čtyři mohutné bitevní křižníky, které neměly ani ponětí, co se před nimi děje.
Australia proplula kolem místa nehody bezpečně a dokonce vyslala k průzkumu torpédoborec, ale poslední ze čtyř velkých lodí, Inflexible, se zabořila přímo do K22. Ironií osudu byla K22 přejmenovaná K13, která se tak tragicky potopila v Gaire Loch.
 Leir na Ithurielu se svými zbývajicími ponorkami se snažil reagovat na volání o pomoc K14 a K22. Jeho křižník byl nyní natočen téměř v praveém úhlu k trase plavby bitevních křižníků. Třebaže se mu podařilo nebezpečí uniknout, neohrabané ponorky nebyly schopné rychlejšího pohybu v jakémkoli směru ( s výjimkou pohybu ke dnu). Australia a její sesterské lodi propluly těsně vedle K12, kterou minuly o pár decimetrů.
 Firthským zálivem se nyní přiřítil křižník Fearless v závěsu se čtyřmi zbývajicími ponorkami třídy K plujicími maximální rychlostí 21 uzlů. Se strašlivou nevyhnutelností se tato plavidla připojila ke zmatku, jenž před nimi panoval.  Fearlessnarazil přímo do K17 a těžce poškozená ponorka začala ve spirálách klesatke dnu. Velitelkřižníku nařídil zpětný chod. Mezitím se Ithuriel a K11 rychle vraceli na místo chaosu, aby poskytly pomoc trosečníkům z K14 a K22. Ani teď však neměl být všem neštěstím konec. Ponorka K6 narazila plnou rychlostí do K4, která byla z neznámého důvodu neosvětlená a nehybná. K4 se rozpadla na dvě části a téměř okamžitě se potopila. K6 se jentaktak podařilo couvnoust, jinak kby ji stihl stejný osud. Na ponor K čekal ještě jeden - a nejvážnější -protivník. Konec britské formace tvořily obrovité bitevní lodi 5. eskadry a jejich doprovodné torpédoborce. Zatímco se ostatní plavidla snažila zachránit trosečníky z poškozených a potápějicích se ponoprek K, dorazily na scénu eskortní torpédoborce bitevních lodí a propluly přímo klubkem námořníků z K17. Některá spláchly pod vodu, jiné rozsekaly jejich šrouby na kusy. Toho rána přišlo o život přes 100 mužů.
 Keyes měl v roce 1914 pravdu. Podle verdiktu komise zřízené pro vyšetření příčin katastrofy nebyly ponorky vhodné pro spolupráci s hladinovými loděmi. Projevila se i neschopnost jednotlivců, avšak v takové míře, že nebylo možné dobrat se jejích kořenů. Hlavní příčina spočívala v samotných ponorkách K. Podle názoru jejich posádek to byly "vražedkyně". Zájem o ně však kupodivu neopadl ani po skončení války. Stavěly se další - a potápěly se. 20. ledna 1921 se během cvičení potopila K5 s celou posádkou. O šest měsíců později klesla v portsmouthském přístavu na dno K15. K22 - vyzvednutá v roce 1916 ze dna zálivu Gaire Loch a poškozená u ostrova May v roce 1918 - sice přežila, ale nakonec ji potkal všemi očekávaný osud.
V roce 1921 se u západního pobřeží skotska ponořila s oběma komíny otevřenými.....
There is only one god and his name is death.
And what we say to death ?
Not today......

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1535
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: ponorky třídy K (GBR)
« Odpověď #2 kdy: Srpen 14, 2010, 07:02:31 »
Posledné štyri ponorky K-18 až K-21 boli počas stavby vybrané, aby boli vyzbrojené ťažkými delami. Dostavané boli preto s jedným 305 mm delom, ktoré však bolo možné nabíjať iba na hladine. Dokončiť sa podarilo tri ponorky, ktoré boli prečíslované na M-1 až M-3, konštrukcia M-4 bola zastavená.


The only easy day was yesterday.