Autor Téma: Alois Musil (R-U)  (Přečteno 4907 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Alois Musil (R-U)
« kdy: Srpen 07, 2010, 06:37:09 »
Músa ar Rueili
alias
dobrodruh
 
Alois Musil


"I na mé jméno zapomenou, ano – zapomenou,
ale na tom světě, na kterém všechno stojí i čas,
na onom světě Bůh zachová památku svého ctitele".


Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. V letech 1887–1891 studoval na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studí jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1885–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci. Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea (čtyří díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni.
"Procestoval Arábii Petrejskou, Arábii Pustou, Damašek, projel poušť mezi Palestinou a Babylonem, Palmáru a Mezopotámii a je potřeba především říci, že většinu těchto území zmapoval." Mapy se přitom naučil kreslit sám. Do té doby nebyla Arábie prakticky vůbec zmapovaná. Musilovy mapy však byly velmi precizní.
"To bylo velice zásadní, protože zejména v Pusté Arábii v době před Musilem zaznamenávali vědci asi třicet přesně lokalizovaných míst. Po Musilově působení to bylo tři tisíce přesně lokalizovaných míst, čili to byla naprosto přesná, podrobná mapa, která se užívala vlastně celé 20. Století (!)"  
Kromě kartografie se ale Musil během svých cest zabýval také etnografií, botanikou a studoval i místní jazyky. Byl výjimečně nadaný a kromě klasických i moderních světových jazyků ovládal pětatřicet arabských nářečí. To mu samozřejmě pomohlo i v tom, že se spřátelil s beduínskými kmeny. Beduíni ho nazývali šejch Músa. Podařilo se mu získat i důvěru náčelníka kmene Beni Sachr a mohl pak cestovat pod jeho ochranou. Náčelník dalšího kmene Ruala psal na Musila dokonce oslavné básně.
"Přičemž je třeba podotknout, že emír Núri byl velice drsný bojovník. Bylo o něm známo, že předtím, než se sešel s Musilem, zavraždil své dva bratry a dalších minimálně sto válečníků, takže to rozhodně nebyl žádný beránek."

Alois Musil (1891)
O svých cestách mezi beduínskými kmeny přednášel Alois Musil o desítky let později i v Československém rozhlase. V jeho archívu se zachovala nahrávka z roku 1936.
"Dlel jsem v táboře Talála, velkého náčelníka Beni Sachr, a chystal se na cestu. Měl mne doprovázeti náčelníkův bratr a jeho příbuzný. Jeli jsme k západu zvlněnou rovinou, spoře porostlou vytrvalými bylinami. Pásla se na nich stáda ušlechtilých velbloudic. Po mnohých velbloudech hopkali havrani. Proč je pastýři nezaženou? - Proč by je zaháněli? Jsou rádi, když si jejich zvířat všimnou. Vybírají velbloudům cizopasníky."
"Beduíni mu vyprávěli o tajemném zámečku v poušti, který je opředen mnoha pověstmi, v němž sídlí duchové a k němuž není radno se přibližovat. Musila to velice zajímalo a v roce 1898 tedy podnikl výpravu ke zříceninám zámečku Kuseir Amra na východě Jordánska. Byl úplně šokovaný z toho, co tam spatřil. Tam totiž byli zpodobněni lidé a zvířata, což vlastně islámská tradice sunna zakazovala."
Výprava do Kuseir Amra byla velice nebezpečná, území leželo na hranici dvou znepřátelených kmenů. Nájezdníci Musila připravili o veškerou dokumentaci jeho objevů, po návratu do Evropy byl proto nařčen z podvodu. Tato podezření se mu podařilo vyvrátit až po druhé návštěvě v Amře v roce 1900. Přivezl odtud průkazný materiál, fotografie a výkresy, které z něj udělaly slavného objevitele.
"Byl to v podstatě největší objev ve své době a dokonce knihovník Karbáček, který na něj nejvíce útočil, mu pak pomáhal při tvorbě jeho zásadní monografie Kuseir Amra."  
Tato kniha nejen popisuje samotnou islámskou památku, je navíc i sbírkou beduínské poezie a písní a zaznamenává zvyky kmene Beni Sachr. Své zážitky i poznatky z cest zachytil Musil ve zhruba padesáti dalších knihách. Byly to jak dobrodružné knihy pro děti, kde se snažil po vzoru Karla Maye popularizovat Blízký východ, tak vědecké studie a monografie.

Alois Musil jako náčelník kméne Beni Sachr (v r. 1901)
  "Publikoval především v němčině, ale svou velkou orientální řadu, což bylo jedenáct knih, publikoval v češtině. Nepřekládal bohužel nic, takže to, co je v němčině, není přeloženo do češtiny, a naopak. Proto svět zná také jenom část jeho díla."  
Díky pomoci T. G. Masaryka našel Musil po 1. světové válce vydavatele i ve Spojených státech.
"Prezident Masaryk seznámil Musila s americkým cestovatelem Charlesem Cranem, který se rozhodl financovat publikaci Musilových rukopisů. Ve 20. letech Musil navštívil New York, tam se mu podařilo s pomocí Americké zeměpisné společnosti publikovat výsledky svých cest v šesti dílech. Za toto svoje dílo a za celoživotní objevy byl od Americké zeměpisné společnosti odměněn zlatou medailí Charlese Dallyho a byl zapsán v New Yorku do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona."
Nebylo to ale jediné významné ocenění jeho objevitelské práce. Dostal řadu dalších mezinárodních uznání a byl členem prakticky všech evropských vědeckých společností. Od roku 1920 přednášel na Karlově univerzitě, založil například i dnešní Orientální ústav. Přesto je jeho jméno v Česku téměř neznámé:
"U nás bohužel od počátku narážel na naši všeobecnou malost a závist, takže po svých objevech byl víceméně nucen přesídlit do Vídně, kde také publikoval. Ve světě byl a je velice uznávaný a ctěný. U nás bohužel dodnes je to téměř neznámý člověk, kterého si možná někteří chlapci pamatují z dětských knih, ale málokdo tuší, že to byl významný objevitel a vědec."

Zdroj:
Bohužel sem musel text povětšinou zachovat tak jak byl psán. Důvod je ten že jiné informace sem nesehnal a všichni ostatní kopírují více méně pořád dokola ty samé informace. Pokud něco seženu nového, tak to sem dodám.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Musil
http://www.radio.cz/cz/clanek/64089
http://krajane.radio.cz/articleDetail.view?id=293
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Alois Musil (R-U)
« Odpověď #1 kdy: Srpen 12, 2010, 12:04:02 »


Ukázka Musilova díla - výňatek z nepublikovaného rukopisu „Ze světa islámu“
okopírováno z http://e-velbloud.cz/?p=55
Ať máte představu, jak Musil psal.
Všichni obyvatelé Arábie, usedlíci i kočovníci, věří v Alláha, jak říkají jedinému bohu. Neradi o něm hovoří. Dalo mi hodně práce, abych vyzvěděl, jak si Boha představují, jak ho uctívají a co od něho očekávají. Mnoho mně nepověděli ani moji nejbližší přátelé. I na těch jsem mohl vyzvídat jenom za vhodných okolností, které byly řídké.
Jednou jsem se obdivovali v pískové poušti Necud překrásnému východu slunce. Bylo po dešti, narůžovělý písek se leskl, jako by byl uměle urovnán. Keře gaza svítily mladičkou zelení, modrá obloha byla čistě umytá, ptáci zpívali a drobné, teninké paprsky mladého slunce nás něžně objímaly, ba líbaly. Bylo mi jako v chrámu, v němž hlaholilo ze srdcí vděčného lidu „Bože chválíme Tebe!“. Můj druh Názel asi cítil podobně, neboť zašeptal :
„Alláhu kabar, velký jsi, Bože, Alláhu kabar, velký jsi Bože“.
Chtěje využít jeho zbožné nálady, zeptal jsem se ho rovněž šeptem:
„Odkud víš, Námele, že je Bůh?“ Mlčel.
„V dobrém se ptám, odkud víš, že je Alláh? Což jsi ho viděl?“
„Mlč, Múso,“ bylo vše, co Názel odpověděl.
„Proč bych mlčel? Právě jsi volal : Velký jsi, Bože! – Toho soudím, že věříš, že Bůh je. Nemůžeš mně odpovědět proč v Boha věříš?“

Alois Musil jako náčelník kmene Beni Sachr (1901)
Názel se po mně ohlédl, zavzdychal a pobídl svou velbloudici k rychlejšímu kroku. Odpovědět se nenamáhal. Až po nějaké chvíli zastavil své zvíře a ukazuje před ně hůlečkou, ptal se zvučným hlasem :
„Co vidíš, Múso, v písku přede mnou?“
„Stopy.“
„Čí stopy?“
Prohlédnuv si čerstvé stopy lépe, odpověděl jsem: „Stopy pštrosa.“
„Viděl jsi někdy pštrosa v tomto Nefúdu?“
„Neviděl.“
„Odkud tedy víš, že je v něm pštros?“
„Tyto čerstvé stopy mně to povídají.“
„Div divoucí. Tyto stopy, kterých tu včera nebylo a které nejbližší vítr zahladí, ti povídají, že je v tomto Nefúdu pštros a stopy Alláhovy Ti nepovídají, že je na tomto světě Alláh?“
„Kde jsou stopy Alláhovy?“
„Ty, Múso, se ptáš mne Názela, kde jsou stopy boží? – Pohleď vpravo, pohleď vlevo, podívej se vpřed, podívej se vzad, pozoruj stopy boží a netrap mne, Názela, otázkami, odkud ví, že je Bůh.“
Služba boží se vytváří jinak u kočovníků, jinak u usedlíků. Kočovníci nemají ani posvátných míst, ani obrazů, ani kněží, ba ani bohoslužebných obřadů. Svým náboženstvím se podobají biblickým patriarchům. Za přátelského hovoru se svým bratrem Núrim, knížetem Rualů, jsem se ptal: „Jak to, Núri, že nemáte míst posvěcených službě Alláhově?“
„Vždyť jich, Múso, ani míti nemůžeme. V témže kraji pravidelně táboříme po pěti letech. Co bychom měli z posvátného místa, chrámu, vybudovaného v takovém kraji? Naši nepřátelé by ho za naší nepřítomnosti zbořili nebo zneuctili. Což není Alláh přítomen v každém místě? Vždyť nás doprovází na našich nájezdech a válečných výpravách daleko a daleko od našeho území. V cizích krajích se k němu modlíme a v cizích krajích mu sloužíme bez posvátného místa, bez chrámu.“
„Nemáte obraz nebo nějaký předmět, který vám znázorňuje Boha?“
„Nemáme. Sám jsi mně, Múso, říkal, že věříš, že Bůh je duch. Kdo by mohl znázornit ducha? Proč bychom si vybírali jediný předmět, aby nám připomínal Boha, stvořitele všech poměrů? Proč bychom nepotřebným  obrazem nebo předmětem zatěžovali při stěhování své velbloudy a vydávali se v nebezpečí, že nám bude obraz od nepřítele uloupen nebo zneuctěn?“
„Nemáte prostředníků mezi sebou a Bohem?“
„Bůh je můj otec, já jsem jeho syn.- Je potřeba prostředníka mezi otcem a synem?“
„Vaši předkové, vynikající členové vašeho rodu, ti nejsou vašimi přímluvčími  u Boha? Neuctíváte je jako svaté? Neputujete k jejich hrobům?“
„Kde jsou hroby našich předků? Nemáme starých pohřebišť. Pochováváme své příbuzné, kde umrou, a poněvadž se vracíme teprve po mnoha letech, nebuduje jim náhrobky, které by mohly být za naší nepřítomnosti objeveny a naši mrtví potupeni. Svých předků, kteří se zasloužili o kmen, si vážíme. Chováme je ve věčné paměti, přednášíme o jejich činech básně, klademe je za vzor svým dětem, ale nemáme je za světce. Vždyť byli lidé jako my. Nač se mne, Múso, vyptáváš, najdeš všechno v oázách u usedlíků. Obyvatelé osad vyhrazují určité místo službě boží. Uzavrou je zídkou, aby nebylo znečistěné dobytkem a opatří je střechou, aby bylo uchráněno od deště a horkého slunce. To je jejich modlitebna, jejich chrám. Některému členu osad svěří nad ní dozor. Čistí ji a upravuje, svolává sousedy ke službě boží a učí dítky předepsaným modlitbám.
Osadníci mají stálé společné pohřebiště, na něm pak zřizují důstojný náhrobek tomu členu, který se za života nějakým způsobem vyznamenal. Navštěvují jeho hrob a správce modlitebny na něm přináší ve význačné dny oběť ovci nebo velblouda. Obětní krev vyteče na náhrobek nebo se jí potře kamenná deska postavená u hrobu, zatímco maso se uvaří a sní. Správce modlitebny, který obětní zvíře zařezal, dostane kůži a kus masa. Stává se prostředníkem mezi osadníky a Bohem a bývá za svou službu odměňován.“
„Vy nepřinášíte oběti?“
„Přinášíme – ale jen zřídka. Obětníkem je obyčejně otec nebo náčelník, ale na jeho rozkaz může obětovati též jiný muž. Zvláštních obětníků nemáme.“
„Proč přinášejí usedlíci oběti na hrobech svého vynikajícího příbuzného?“
„Aby ho uctili a poprosili za přímluvu Boha. Považují zesnulého za svého hosta a zabíjejí pro něho zvíře, jako by je navštívil. Hledí si ho naklonit, aby jim vyžádal od Alláha, čeho právě potřebují, dávají se pod jeho ochranu, mají ho za ochránce celé osady a vypravují si, jaké zázraky pro ně se schválením Alláhovým vykonal. Některé osady mají několik takových patronů a slouží jim ochotněji než Bohu samému….“

"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Alois Musil (R-U)
« Odpověď #2 kdy: Duben 01, 2011, 06:33:27 »
Na stránce: http://www.lideazeme.cz/clanek/cesky-lawrence-z-arabie sem zjistil co dělal Musil během války. Nebudete tomu věřit, ale střetl se v zápase proti slavnému Lawrencovi z Arábie. Přesněji rodák Rychtářově u Vyškova se střetl s plukovníkem Thomasem Edwardem Lawrencem na pouštích Arábie ! 

V letech 1908–1909 za pomoci rakouských vojenských kartografů mapoval severní části Arábie. Roku 1912 se vypravil na Blízký východ potřetí. Tentokrát zamířil na území dnešní Sýrie a Iráku a doprovázel loveckou výpravu prince Sixta z Bourbon-Parmy. Po vypuknutí světové války se Musilovi otevřely nové možnosti a tehdy také otevřeně začal působit ve státních službách. Toto období je asi z jeho působení na Blízkém východě nejzajimavější a zároveň nejtajemnější. Osmanská říše se nyní stala spojencem Rakousko-Uherska. Centrální mocnosti uvažovaly o využití arabských kmenů v boji proti Britům a tak vznikla myšlenka, že Musil je tím nejvhodnějším prostředníkem. Měl získat podporu Arabů nebo je aspoň přimět k neutrálnímu postoji, ale již na počátku roku 1915 zjistil, že na scéně nalezl zdatného protihráče. Byl jím archeolog a plukovník britské armády Thomas Edward Lawrence (1888–1935), přezdívaný Lawrence z Arábie, jenž se za první světové války postavil do čela arabských vzbouřenců proti turecké nadvládě. Je třeba podotknout, že Lawrence měl snazší úlohu, neb organizovat Araby proti utlačovatelům bylo jistě snazší. Roku 1916, po smrti císaře Františka Josefa I. usedl na trůn Karel I. díky čemuž Musil získal ještě lepší postavení. V září 1917 Alois Musil podnikl svou poslední cestu na Blízký východ. Tentokráte v hodnosti podmaršála a s dalšími dvěma důstojníky doprovázel Huberta Salvátora (vnuka císaře Františka Josefa I.) Úkolem jejich mise byla propagace válečných cílů mezi katolíky v Sýrii a Palestině. Spolu s dalším katolickým knězem Schmidtem měl na mladého habsburka velký vliv. Na první pohled by se mohlo zdát, že po rozpadu Rakouska-Uherska bude kariéra muže, který v posledních letech spojil svůj život s Habsburky, definitivně u konce. Leč nestalo se tak. V roce 1938 odešel Alois Musil do důchodu. Přestěhoval se do Otryb u Českého Šternberka v Posázaví a vrátil se k zaměstnání svých předků – zemědělství. Podle jeho přání mu na náhrobní kámen rodina nechala vyrýt slova: Hledal pravdu v širé poušti arabské, bádal o ní v knihovnách a muzeích, objasňoval ji v četných knihách, zaséval ji do srdcí posluchačů a zde odpočívá spoléhaje na Milosrdenství jediné Pravdy.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757