Autor Téma: Masový hrob - Stalingrad  (Přečteno 23071 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Masový hrob - Stalingrad
« kdy: Srpen 06, 2010, 08:58:47 »
První část
Po neúspěchu operace Tajfun /útok na Moskvu/ a těžké zimě 1941/42 měla být Němci v létě 1942 zahájena druhá letní ofenziva s kódovým označením Fall Blau s cílem obsazení ropných polí v oblasti Baku a Bakumi  a přerušení dodávek spojenecké válečné pomoci, jejichž největší část směřovala do Sovětského svazu přes Perský záliv a Írán.  V severní Africe  měl tvořit  jižní křídlo obrovských strategických kleští postup jednotek generála Rommela, který měl prorazit britské pozice u El Alameinu a zaútočit na ropná pole Blízkého východu z jihu. Plán zahájit další útok na Moskvu byl zamítnut zčásti proto, že základní teorií německého útoku byla nepředvídatelnost a další útok na Moskvu byl až příliš očekávaný. Krom toho čas vypršel, jakmile Spojené státy vstoupily do války. Hitler chtěl ukončit válku na východní frontě dřív, než Spojené státy dostanou šanci se hlouběji zapojit do války v Evropě. Postup na jih měl zajistit kontrolu nad ropou, stejně jako zabezpečit Volhu, která byla páteří sovětské dopravy do střední Asie. Stalinovu válečnou mašinérii a ekonomiku by tento krok vážně poškodil. Další zdroj, který Němci chtěli, byla zemědělská výroba. Veškerý postup v létě 1942 měla zajistit skupina armád Jih. Skupiny armád Sever a Střed měli pouze držet své pozice. Postup do města na Volze Stalingradu byl v době před zahájením ofenzivy považován jenom za zajištění křídla pro postup směrem na jih. Město mělo být vyřazeno jako důležitý zbrojní a dopravní centrum, ale o jeho obsazení se neuvažovalo.

Hoth a Paulus
Wehrmacht byl však po zimě oslaben velkými ztráty na lidech i materiálu. Vázlo zásobování, průběžná mobilizace i udržení kvalitativního předstihu německé zbrojní technologie. V plánu  operace Barbarossa se ještě mohlo  určit dosáhnout tři cíle současně – Leningrad na severu, Moskva v středě a Kyjev s Rostovem na jihu. Nyní se ale bylo třeba vyhnout roztříštění vojska, aby nedošlo k těžkým ztrátám a vést promyšlený řad postupných vzájemně nadvázaných částkových ofenziv.  Plán operace Fall Blau byl strategicky vypracován s ohledem na danou situaci:   4.pancéřová armáda pod vedením Hermanna Hotha  měla zaútočit z prostoru Kurska přes Voroněž podle Donu a spojit se  s  6.armádou pod vedením Friedricha Pauluse postupující z Charkova na společný postup k Volze. Na jihu měli německé svazky proniknout přes Rostov na východ a probojovat se k Volze. V prostoru Stalingradu se armády měli spojit a uzavřít do kleští hlavní síly Rudé armády, které se podle očekávaní měli nacházet mezi řekami Doncem a Donem. 1.pancéřová armáda pod vedením Ewalda von Kleista měla společně se 17.armádou přicházející z Rostova  uskutečnit útok na ropní oblast u Majkopu.
Zahájení druhé letní německé ofenzivy  předcházely skvělá vítězství Wehrmachtu, i když Hitler  do plánu Fall Blau zapracoval změny, kterými zabrzdil možnost pružných reakcí ve vedení války na nižší úrovni a neustále zasahoval do dění.  Kleistova armádní skupina spolu se 6. armádou vybojovala v květnu bitvu  u Charkova a v červnu 6.armáda dobyla most přes řeku Doněc. 11.armáda pod vedením Ericha von Mansteina  obsadila v květnu poloostrov Kreč  a pokračovala v útoku na pevnost Sevastopol.  Svým vítězstvím otevřel Manstein zadní dveře ke Stalinovu ropnému ráji.  Krym byl pro Sověty ztracen a 11. armáda měla volné záda. Úspěch těchto bitev umožnil 28.6.1942 začít německou ofenzivu.
Plán Fall Blau byl však narušen nenadálou situací před bojem o město Voroněž. Hlavní sovětské vojenské síly postupovaly v souladu s novou taktikou, kterou na jaře schválila Stavka – hlavní stan vrchního velení Rudé armády a ostatních vojsk Sovětského svazu – za žádných okolností nepřipustit obklíčení větších vojenských útvarů. Velitel sovětských sil maršál Semjon Timošenko jak na severu, tak i na jihu bojoval jen na určitých významných úsecích, jinak se rozhodl přesunout hlavní síly své armády na východ a na jih. Vyhnul se hrozícímu kotli při Voroněži a stáhnul se na východ k Donu. Na středním toku Donu tedy nepřinesla obkličovací německá operace v důsledku rychlého ústupu Rusů a zdržení německých vojsk u Voroněže očekávaný výsledek, proto se  Hitler  rozhodl zničit Sověty na dolním toku Donu u Rostova a zároveň rychle postupovat na Stalingrad, přehradit dolní tok Volhy a tím vyřadit  unikajícího nepřítele. Hitler nevydal jednoznačný rozkaz, aby  Voroněž byla ponechána bokem bez boje a postupovalo se dále podle plánu na Stalingrad. Došlo k průtahům a Hitlera ovládla netrpělivost.  Viděl v sovětském ústupu jenom útěk, rozklad, morální rozpad, i když ve skutečnosti šlo o plánovitý ústup. Počátečné úspěchy 6.armády ho podnítily rozdělit armádu. Zavětřil příležitost dosáhnout najednou dva cíle, které původně měli být dosaženy  postupně a nechtěl nechat uniknou nepřítele,  aby neměl čas vybudovat obranu. Hitler tedy  21.července zastavil Hothovu 4.pancéřovou armádu před Donským záhybem a vytočil ji směrem na jih ke Kavkazu. 6.armádu nechal postupovat na Stalingrad.

T 34/76
Hitler byl v zajetí velkého omylu, že Sověti jsou na konci svých sil. I když byl varován, že hlavní sovětské síly byly přesunuty na východ za Don a další na jih ke Kavkazu, věřil, že Rudá armáda je s konečnou platností rozdrcena a na základě toho dokonce přesunul některé divize z jižní fronty  do Leningradu a do Francie. Přičemž nedostatek pohonných hmot ve Wehrmachtu a schopnost Rudé armády, která buď kladla tvrdošíjný odpor anebo se uspořádaně stahovala, museli vzbudit pochybnosti, jestli ofenzivní síly vystačí, jestli lze zabezpečit zásobování vojska a jestli Rudá armáda je opravdu na konci se silami. Hitler si však žádné pochybnosti nepřipustil a protože průtahy způsobili, že už se původní cíle i tak nemohli dosáhnout, ani nemohl být dodržen původní časový plán, v červenci zásadně změnil plán Fall Blau.
Skupina armád Jih byla rozdělena na skupinu armád A a skupinu armád B. Skupina armád A pod velením Wilhelma Lista měla obklíčit nepřátelské síly u Rostova a dobýt ropná pole Majkopu a Grozného. Tuto skupinu tvořila  1. pancéřová armáda, 17.armáda a 3.rumunská armáda. Skupině armád B velel  Fedor von Bock /následně nahrazen Maximiliánem von Weichsem/, který měl budovat donskou obranu výpadem na Stalingrad, zničit nepřátelské síly, obsadit město a uzavřít pozemní spojnici mezi Donem a Volhou i řeku samotnou.  Skupinu armád B tvořili především:  Hothova  4. pancéřová armáda, Paulusova 6. armáda, 2. armáda, 2. maďarská armáda a 8.italská armáda.

Hothovu  4.pancéřovou  armádu  tedy Hitler odklonil, protože chtěl, aby podpořila skupinu armád A.  Avšak po desíti  dnech ji Hitler musel stáhnout na podporu skupiny armád B, protože zablokovala všechny cesty a způsobila masivní dopravní zácpu. Také 6.armáda vznesla oprávněný požadavek, že cíl nemůže dosáhnout sama. Síla pancéřové armády později chyběla při Kavkaze. A to se postupně stalo pravidlem. Všude něco chybělo – letouny, tanky, pohonné hmoty, děla, čerstvé pluky, prapory, zvířata. Všude, kde válka dosáhla zenitu a rozhodující cíle byly na dosah ruky.
Válka na jižní frontě měla charakter pouštního boje – závod od jednoho zdroje vody k dalšímu. Úkolem bylo zastavit a zničit ještě v Kubáňské a Kamycké stepi, tedy před úpatím Kavkazu, ustupující ruské divize a zabránit jim v přechodu do hor a vybudování obrany. Německá armáda za těžkých podmínek statečně postupovala vpřed, až překonala řeku Kubáň. Muži 1. a 4.horské divize dne 21.srpna dobyli nejvyšší horu Kavkazu Elbrus.  Začátkem září padl přístav Novorossijsk. Potom skupina armád A uvízla na západních svazích Kavkazu a u řeky Terek. Další cesta byla blokována Sověty a řeka Terek byla dobře opevněna. Hitler odvolal náčelníka generálního štábu Franze Haldera a velitele skupiny armád A Lista. Byl posedlý získat přístup k ropě za každou cenu. Ropu pokládal za rozhodující sílu 20.století a opomíjel kvůli ní význam jaderné energie. Nařídil /už jako velitel skupiny armád A/ obnovení ofenzivy starou vojenskou cestou do Baku přes Terek. 20. září se skutečně podařilo Terek zdolat. V říjnu německé sbory ještě napředovaly , ale potom byly německé divize odříznuty od svých týlů. Museli buď částečně uniknout anebo se stáhnout a zakopat. Počasí dovršilo neúspěch. Útok na černomořské přístavy, ropná pole, Baku, Tbilisi a Batumi ztroskotal. Celá fronta stála.  Tanky z důvodu nedostatku paliva a tvrdošíjného odporu Sovětů  zastavili   před horami Kavkazu. Strategický cíl jímž mělo být město Groznyj vzdálené pouze 80 km, Kleist už neměl síly dosáhnout. Veškerá pozornost se obrátila směrem ke Stalingradu.

Terek 1942
Druhá část
Začátkem srpna se kleště dvou německých útočných armád 16. a 24.pancéřové divize sevřeli při Kalači. Triumf při Kalači byl velký úspěch na stalingradské frontě, i když to byla zároveň poslední vítězná obkličující bitva Němců v Rusku. Stalingrad měl být obklíčen ze dvou směrů: 6.armáda vyrazila od Donu na východ a směřovala na sever města. 4.pancéřová armáda přišla z jihu do města. Na sovětské straně se Němcům postavil na odpor tzv. stalingradský front pod vedením Andreje Jeremenka, který se skládal ze:  62.armády Vasilije Čujkova, 64.armády Šumilova, 57.armády Tolbuchina, později se přidala i  51.armáda Trufanova a další armády. Jedna sovětská armáda číselně zodpovídala jednomu německému zboru a když připočteme  jednotky německých spojenců - Italové, Rumuni, Chorvati, Maďaři, byly síly útočníků a obránců při Stalingradě na začátku útoku v rovnováze.

Heinkel HE 111
20.srpna nastoupila 6.armáda na úsvitě na Doně do útoku.  Překročila řeku Don. Mezi Donem a Volhou byl terén vhodný pro obranu, avšak obrana nebyla silná a jednotky se rychle probíjeli vpřed. Dne 23.srpna  Hyazinth von Strachwitz, velitel pluku, který razil cestu 16.pancéřové divizi, dosáhl jako první Volhu. Stejného dne  velitel letecké armády Wolfram von Richthofen vyslal všechny bombardéry, které měl k dispozici a uskutečnil  do té doby největší letecký soustředěný útok na východní frontě. Víc jak  1000 tun  bomb proměnilo Stalingrad na ohnivé peklo. Město bylo z 80% zničené. Německé předsunuté jednotky prorazili sovětskou obranou linii a pronikli do severních předměstí Stalingradu. Stalin bránil civilistům v opuštění města, předpokládajíc, že jejich přítomnost povzbudí k větší obraně. Stalingradský výbor obrany vydal výzvu obyvatelstvu, které zde muselo zůstat, na obranu města a vybudování barikád. Celé město budovalo zátarasy, kladlo miny, kopalo zákopy, stavělo barikády a střelecké postavení.  Nuceně všichni obyvatelé byli povoláni do zbraně, protože nikdo nesměl odmítnout. Obyvatelstvo bylo nakonec i evakuováno, přes řeku se podařilo dostat skoro 300.000 žen, dětí, starců a raněných. Někteří opouštěli město směrem na západ, kde je Němci odsouvali do táborů anebo i zastřelili.  Mnozí zůstali ve městě a pomáhali udržet zbrojní průmysl, ošetřovali raněné, sloužili v lidové obraně nebo přímo v armádě.

Pohled na jižní část města
Stalingrad byl  koncem srpna zeširoka obklíčen, no až 4.září mohli německé tanky proniknout do jižních předměstí města. O tři dni později padlo do německých rukou letiště Gumrak. 9.září byla dobyta železniční trať Astrachaň-Moskva. Původní cíl operace se prakticky dosáhl, protože dopravní uzel byl zablokován a bombardováním se ochromil i zbrojní průmysl  ve městě.  Hitler však chtěl Stalinovo město dobýt úplně jako symbolický triumf a ideologický a propagandistický tah a tím přivodil zkázu 6.armádě. Sověti se urputně bránili. Využívali sniper oddíly a chytře maskovali dělostřelecké pozice a kulometní hnízda. Za první linií sovětských vojáků byla druhá, která měla za úkol zastřelit každého, kdo chtěl ustoupit, vzdát se nebo dezertovat. V zničeném městě nastal krutý zápas o každou píď země, boj muže proti muži, o ulici za ulicí, o dům za domem, o poschodí za poschodím. Tlak na velitele byl obrovský.  U Pauluse se objevil neovládatelný tik na očním víčku, Čujkov dostal ekzém na obě ruce.
Na podzim 1942 Němci na východní frontě neměli už žádné čerstvé síly. U všech skupin armád od Leningradu až po Kavkaz vznikla vážná krizová situace. Manstein na severu čelil tvrdé obraně. Walther Model jen s velkým úsilím odvrátil průlom Sovětů. Gunther von Kluge bránil průlomu u Smolenska. Dole na jihu stála skupina armád A. Naproti tomu na západní frontě se nudilo 29 německých divizí, které měli čelit údajné spojenecké invazi, která se ovšem zatím nekonala. Sověti měli pořád k dispozici čerstvé síly a materiál. Hitlerovo rozhodnutí zaútočit v létě 1942 směrem na jih, pomohlo Stalinovi uchránit průmyslové objekty v pásu táhnoucím se mezi Moskvou a pohořím Ural. Dodávky velkého množství materiálu přicházely také v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu ze Spojených států –ocel, měď, zimní obuv, lokomotivy, kolejnice, letecký benzín, obráběcí stroje a potraviny.

Wehrmacht navzdory nepříznivým okolnostem 27.září  přemohl obranu Stalingradu. Boj byl nyní veden pouze o severní dělnická sídliště a průmyslové závody v této části města: továrna na děla – Rudá barikáda, huť – Rudý říjen, traktorový závod – Dzeržinský, chemická továrna – Lazur, železniční zařízení tzv. Tenisová raketa. V těchto objektech probíhal boj zblízka, na který nebyli Němci vycvičeni. Chyběl jim výcvik pro boj ve městě, který Sověti lépe ovládali. Také obranu Sověti kulminovali na nejvyšší možnou míru a byli neustále zásobováni přes řeku. Začátkem listopadu bylo 9/10 Stalingradu v německých rukách, ale obránci,  i když měli v rukách jenom 350 m dlouhý a 200 m široký pruh země, statečně vzdorovali chráněny příkrým břehem na pobřeží řeky. V polovině listopadu musela vyčerpaná 6.armáda  útok zastavit. Úplné dobytí Stalingradu ztroskotalo.

Mezitím Sověti plánovali obklíčení 6.armády. Georgij Žukov, který byl v srpnu 1942 jmenován náměstkem lidového komisaře obrany, řídil obranu Stalingradu. Spolu s maršálem Vasilevským a generálem Voronovem  vypracovali plán strategické operace „Uran“ jejímž cílem bylo obklíčení 6.armády. Křídla 6.armády chránily slabé síly spojenců. Rumuni byli stateční vojáci, ale jejich výzbroj byla ubohá. Ještě horší než Italů. Ale hlava rumunského státu, maršál Antonescu požadoval, stejně jako Mussolini, aby jeho vojenské síly byly zasazeny jednotně, pod vlastním armádním velením. Hitler chtěl raději nasadit střídavě malý cizinecký svazek a vedle něj německý. Avšak tento zámysl ztroskotal na národní citlivosti především Rumunů, poněvadž maršál Antonescu potřeboval, jako hlava státu, k posílení své politické pozice, vážnost a autoritu u svých vojáků. Krom toho důstojníkům rumunského vojska byla péče o vojsko zcela cizí. Také těžkopádný systém spojení, chaotické zásobování a nepochopitelná rozhodnutí velení v rumunské armádě nepřispěly ke zvýšení její kvality. Když k tomu připočteme Hitlerovo přesvědčení o slábnoucí Rudé armádě, na které rumunské síly postačí, pohroma byla nasnadě.  Situace by možná dopadla jinak, kdyby se sovětské jednotky utkali  s Němci namísto Rumunů. Avšak Sověti se už mnohé stihli naučit. Hluboký průnik s pomocí tanků, který Rudá armáda při Stalingradě udělala, byl naprosto shodný se způsobem, jakým Němci prováděli své velké obchvaty.
Sověti soustředili svá vojska severozápadně od Stalingradu na středním Donu před 3.rumunskou armádu a také jižně od Volhy. Marně Rumuni vyslali zprávy, že se před nimi hromadí mohutné sovětské síly. Generál Vatutin společně s maršálem Rokossovským a Jeremenkem  dnem 19.listopadu spustili operaci Uran. Zdolali 3.rumunskou armádu ze severu a 4.rumunskou armádu z jihu. Sovětské mechanizované sbory se 22.listopadu ze severu a jihu spojili na přechodu přes řeku Don a obklíčili 6.armádu. Němci uvázli v kotli mezi Donem a Volhou v počtu asi 270.000 mužů. V předcházejícím dni 21.listopadu ještě byla možnost z kotle uniknout, pokud by 6.armáda ustoupila na jihozápad. Hitler však vydal rozkaz, v němž nařídil 6.armádě zůstat na místě.  Paulus  22.listopadu požádal o „svobodu jednání v situaci krajní nouze“, aby mohl v případě nutnosti vykonat průlom z města, avšak Hitler odmítl.
27.listopadu převzal Manstein velení nově zformované skupiny armád Don, kterou tvořili obklíčené armády ï jednotky neobklíčené, kterých však mnoho nebylo. 6.armáda se už teď  nemohla z obklíčení probít sama. Jedinou její záchranou bylo, že k ní proniknou záchranné síly a pomohou jí probít se ven. Cílem operace Wintergewitter bylo uvolnit 6.armádu pomocí Hothovy pancéřové armády. Celá tíha útoku byla tedy na této armádě. Nejsilnější částí vyprošťovacích sil byla 6.pancéřová divize pod velením Rausse převelená z Francie, přičemž Hoth měl k dispozici  ještě zbytky 4.rumunské armády. 12.12.1942 zahájila Hothova armáda úder severovýchodním směrem. Vystartovala z Kotelnikova a měla před sebou  asi 120 km úsek ke stalingradskému kotli. Dostala se k němu na vzdálenost 48 km, přičemž ji podporovala už i 17.pancéřová divize.  V tomto okamžiku měla 6.armáda příležitost dostat se z obklíčení. Protože Manstein nedostal na svou výzvu, aby 6.armádě bylo umožněno uvolnit se,  od Hitlera odpověď, zadal sám přímé rozkazy 6.armádě, aby zahájila postup vstříc vyprošťovacím silám. Paulus se však rozhodl řídit posledními Hitlerovými rozkazy, aby Stalingrad nebyl vyklizen. Mezitím 16.prosince Sověti zahájili operaci Malý Saturn během níž napadli týl skupiny armád Don. Aby nebyli sami odříznuti, Manstein musel 23.prosince vyprošťovací operaci odvolat. 6.armáda zůstala osamocena.

Hitler se spoléhal na tvrzení vrchního velitele Luftwaffe Goringa, že dokáže Paulusovu armádu zásobovat ze vzduchu. Göring však svůj slib splnit nedokázal. Když Hitlerovi došlo, že Paulus a jeho vojska jsou ztraceni, nařídil jim, že musí vydržet co nejdéle.  13.ledna 1943 vydal Hitler směrnici, v níž bylo uvedeno: „Totální válka před nás staví těžké úkoly, jež však musí být za každou cenu a zcela jednoznačné splněny.“ 30.ledna jmenoval Pauluse polním maršálem, protože žádný německý polní maršál se nikdy před tím v historii nepříteli nevzdal. Paulus, jako hluboce věřící katolík, však tuto němou výzvu ke spáchaní samovraždy kategoricky odmítl.

„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #1 kdy: Srpen 06, 2010, 09:43:36 »
Třetí část
Paulus se vzdal 31.ledna. Do zajetí šel pouze se svým štábem, protože se držel rozkazu, že nesmí kapitulovat s armádou. Zastavení bojů dohodli na jednotlivých úsecích příslušní velitelé. V kotli u Stalingradu uvázlo asi 250.000 Němců a jejich spojenců plus asi 20.000 ruských zajatců. Z počtu 250.000 mužů jich k 24.lednu odletělo z kotle asi 42.000. Od 10. do 29.ledna bylo zajato asi 16.800 vojáků. Podle sovětských údajů se poté vzdalo asi 91.000 vojáků. Na stalingradském bitevním poli zemřelo za německou stranu asi 80.500 mužů. Rusové udávají vyšší počet asi 130.000, který souhlasí, když připočítáme zemřelé i po kapitulaci a na zranění.

Stalingrad se právem označuje za masový hrob Wehrmachtu a nejen Wehrmachtu. Bitva byla poznamenána surovostí a lhostejností k armádě na obou stranách i k civilistům. Zuřila 199 dnů. Rudá armáda utrpěla ztrátu: 480.000 mužů bylo zabito, 650.000 zraněno. 40.000 civilistů zemřelo v týdnu počátečních náletů německých bombardérů. Kolik civilistů zemřelo celkem,  je neznámo. Úhrnem si bitva vyžádala asi 1,7-2 miliony životů.
Utrpení vojáků Wehrmachtu začalo postupně se zhoršujícím se počasím a nekončícím bojem v rozvalinách města. Když pršelo, krátery po bombách a granátech se změnily na malé močály. Střelecké zákopy se plnily vodou a vojáci stáli po kotníky v bahně. Obuv byla nevhodná do vody i do mrazu. Nohy byly nejdřív studené, pak mokré a nakonec omrzli. Začátkem října napadl první sníh.  V noci 21.listopadu klesla teplota na -26°C. Na ochranu proti zimě se doporučoval novinový papír do bot, na hlavu papírová čepice a plátěný obvaz na tvář. Padlým Rusům se vyzouvali v první řadě teplé plstěné boty. Štěstí měl ten, komu se podařilo vzít jim kožešinovou vestu, čapku nebo rukavice. Rusové měli dobré i košile z hrubé látky, kterou  neprošli vši. Když ale mrtvola od mrazu ztuhla, nedala se už svléknout.
Most přes Kalač byl rozhodujícím článkem v německém zásobování. Přes něj vedl hlavní tok zásobování 6.armády. Zajišťovalo ho ale jenom 25 mužů. 22.listopadu Rudá armáda most získala pod svou kontrolu. Postupně byly přerušeny i jiné zásobovací linie. Také Němci, aby stěžili postup Rudé armády, 26.listopadu vyhodili most při Lučinskom, a tím si odřezali poslední spojení s územím na západ. Mnohé zásobovací sklady Wehrmachtu padli do rukou Sovětů. Docházela munice a benzín. Zásobovat armádu tvořenou 20 divizemi ze vzduchu nebylo možné, dopravní kapacity Luftwaffe na to nestačili. Goring sice avizoval, že denně je schopen dopravit 500 tun objemu zásob, ale  jeho odborníci uváděli nejvyšší denní množství 350 tun. 6.armáda však potřebovala aspoň dvojnásobek. Překážkou pro letecké zásobování byla vzdálenost 200 km od kotle a rovná step tj. ideální podmínky pro sovětskou protivzdušnou obranu. 25.listopadu přistálo první letadlo Ju 52 se zásobami. Všechny dopravní stroje Ju 52 byli odveleni pro zásobování a také zastaralé Ju 86. Došlo ke zdržení, protože stroje museli být vybaveny na zimní létání a vyzbrojené. Také letiště se museli připravit např. Bassargino, Pitomnik a Zverev. Za první týden přiletělo denně nejvíc 30 letadel a  přivezli souhrnně  asi 350 tun zásob. Při zpátečních letech brali poštu. Dopravních letadel bylo málo, i když byly použity všechny Junkersy. Obrana se pokládala za důležitější,  proto byla kapacita letadel využita hlavně na dopravu munice. Za první týden dopravili jenom 14 tun potravin a i později potraviny tvořili jenom 4-5% z přepravovaného materiálu. Kapacitu letadel pro zásobování snižoval náklad pro pohonné hmoty potřebné pro sebe i pro průvodní letadla.
 

Zásoby nedošli vždy na místo určení. Němci pokládali značkovací kříže a v noci ohně. Shodit náklad na místo určení byl však problém a také byl problém ho najít. Kontejnery zavál sníh, nebo Rusové zaváděli letadla falešným značením. Někdy shozený materiál tvořili nepotřebné věci, jako bonbóny, staré noviny, kravaty, lepenka, kolínská voda, knížky. Rudá armáda rušila vzdušní most. Umístnila více jak 1.000 protiletadlových děl. Letadla museli tedy létat především v noci. Němci celkově nasadily 1.550 strojů, z toho až 550 bylo zničeno.
V prosinci udeřil silný mráz. Letadlům nenaskočili motory, startovali pomocí ohřívacích aut. Olej se ředil s benzínem anebo glykolem. Takové motory však nevydrželi dlouhý let. Při vzlétnutí se letadlu klouzal zadek na zamrzlém povrchu, při přistáváni často havarovali pro zlý stav přistávacích drah. Viditelnost se zhoršila. Od 1.-12.prosince přivezli denně 100 tun, potom 140 tun,  ale množství zase kleslo na 100 tun zásob. Jenom dva dni se podařilo dovézt víc jak 300 tun 7. a 20. prosince. V lednu stroje nemohli létat z letiště Bassargino, protože se front posunul do jeho těsné blízkosti. Gumrak se předběžně nemohl používat na zásobování. 28.prosince sovětské tanky zaútočili na letiště Tacinskaja, přičemž  70 německých letadel bylo zničeno.

Vojáci se museli připravit na delší pobyt v tvrdých podmínkách ruské zimy. V rozvalinách Stalingradu leželi v ochranných zákopech, před Stalingradem na stepi ve vykopaných dírách anebo sněhových jámách přikrytých vozovou plachtou. Na začátku prosince morálka vojska ještě nebyla zlá. Všichni doufali, že do Vánoc budou z kotle ven. Ze začátku měli k jídlu celý vojenský chléb na 3 dni. Postupně se dávky jídla snížili až na 50 g chleba na den. Jedlo se koňské maso a jejich krev. Když snědli všechny koně, vyhrabávali  zmrzlé zdechliny koní, naložili do octu a uvařili. Vyhrabávali shnilé slupky od brambor. Snědli psi, vařili kosti, kůže, odpadky. Někteří uvařili olej a po jeho požití zemřeli. Objevoval se kanibalizmus.  Jeden generál u německého vrchního velitelství byl  dojat nepříjemnou situací v zásobování vojáků v kotli, že začal sám sebe limitovat denním přídělem jídla a  vyhladověl až tak, že mu Hitler osobně nařídil, aby zase začal pořádně jíst.
Boj stále pokračoval. Stuky bombardovali a ohrožovali i své vlastní kamarády, boj se totiž odehrával v těsné blízkosti Rusů. Vojáci byli špinaví, zavšivení. Objevily se infekce, které přenášeli vši a blechy. K dispozici proti nim byl jenom neúčinný prášek, vytřásali tedy košile nad ohněm, nebo seškrabovali vši z těla lopatou. Voda byla k dispozici omezeně, ze špíny a znečistěné vody každý voják trpěl na dyzentérii.
Rány se nehojily. Při -30°C, -40°C se objevili těžké omrzliny u každého. Omrzliny se nechali zaschnout, aby mrtvé maso opadalo. Když se už rány nedaly ošetřit, muselo se amputovat. Vojáci hromadně umírali hladem a z celkového vyčerpání z permanentního stresu. Anebo se po dlouhodobém hladu najedli, jenže jejich trávící systém jídlo nezvládl a zemřeli. Polní lazarety byli všude, kde dům nebyl úplně zničen. Operovalo se na stole, bez hygieny, vody. Ti, co přežili operaci, někdy zemřeli na podchlazení, protože leželi v průvanu a chladu.  Nebyli léky, obvazy, zůstalo jenom  morfium. Sláma sloužila jako podestýlka pro nemocné na tyfus a úplavici, aby měli kam odtékat výkaly. Latríny skoro vůbec nebyly. Když někdo udělal malou potřebu, zachytil moč rukama a umyl si ní tvář, aby se aspoň trochu očistil. Někteří spáchali samovraždu – podřezali si žíly. Mrtvoly se  prohledávali, jestli nemají u sebe jídlo, nebo jiné potřebné věci  a svlékali je, pokud nebyly ztuhlé. Rozkaz o tom, že v stravování mají přednost zdravější - ještě bojeschopní vojáci, vyšel v poslední fáze bojů. Proto ranění byli posíláni spět do bojujících oddílů, aby dostali jídlo, i když bojovat nemohli.

Pitomnik
Od začátku vzdušného mostu po stratu letiště Pitomnik bylo odvezeno letadlem do bezpečí několik desítek tisíc vojáků. Lékaři rozhodovali, kdo odjede, z části podle rozkazu, že poletí jenom ti, co mohou být v nejkratším čase znova schopni bojovat. Někteří se naschvál zmrzačili, když jim ale na to přišli, tak je zastřelili. Sebezmrzačení muselo být uděláno chytře.  Když bylo zranění lehké, nestačilo na odvoz, když bylo těžké – nemusel být už raněný schopen přepravy a zahynul bez pomoci. V jednom období přišel zákaz evakuovat oběti omrznutí, protože bylo podezření, že si je způsobili  naschvál. Podplácení na odvoz nepomohlo, protože na odlet bylo třeba povolení. Počet raněných a nemocných s řádným povolením byl však vyšší jako míst v letadle. Vojáci tedy naskakovali do letadel na poslední chvíli a  byli zato trestáni smrtí.  V nouzových táborech při letištích  bylo hodně raněných. Vojáci se houfně vrhali na letadla a brali je útokem. Jen co bylo letadlo naložené, začali ti v letadle střílet do těch co doráželi, jinak by neodletěli. V letadlech také ještě vojáci neměli vyhráno. Mnozí zde počas letu trpěli a umírali. Sověti dobyli postupně letiště jedno za druhým. Na Vánoce boj na chvíli přestal. Sověti vyzývali Němce, aby se vzdali, ale málokdo tak učinil – báli se sovětského zajetí.
V lednu vojáci umírali od hladu, mrazu anebo v boji. Katolický duchovní z lazaretu v jeden den udělil až 200 posledních pomazání. Mrtvoly se nemohli do zmrzlé půdy pochovat, leželi všude, zapadlé sněhem. Situace se rapidně zhoršila, morálka poklesla. Našli se lékaři, kteří si ponechávali jídlo, co měli dát raněným. Duchovní prohmatávali umírající.
16.ledna padlo letiště Pitomnik. Gumrak měl přikrátkou nouzovou přistávací dráhu, ještě se ale dal shodit nějaký náklad. 22.ledna Gumrak padl. Na okraji Stalingradu zůstalo Němcům jen malé letiště Stalingradskij. Po kapitulaci boj postupně  ustal. Do zajetí odcházel pěšky dlouhý řad zajatců  ledovou stepí.  95% obyčejných vojáků a poddůstojníků se ze zajetí nevrátilo. Vrátilo se asi 6.000 vojáků, z toho bylo  95%  nejvyšších důstojníků.

JU 52 leden 1942
Při Stalingradě /dnešním Volgogradě/ je hřbitov vojáků Wehrmachtu Rossoschka, kde je pochováno asi 40.000 Němců a asi 5.000 sovětských vojáků. V 60-tých letech minulého století byl postaven na Mamajevovej mohyle – místu nejurputnějších bojů - památník „Matka Vlast volá“ v klasickém velkolepém ruském stylu. Jde o krásnou sochu ženy – alegorie vlasti, která volá své syny do boje. Postava je 52 metrů vysoká a další 33 metrů měří její meč, který drží vztyčený v ruce.

Matka Vlast volá
I když je boj o Stalingrad považován za začátek konce vítězného tažení Wehrmachtu v Rusku a z dnešního hlediska je posuzován jako obětování 6.armády, měl i svůj význam. Vázal 60 sovětských svazů, které nemohli být v tom čase použity jinde. Při Stalingradě sice Němci utrpěli velké materiální a lidské ztráty, ale dokázali si ještě udržet strategickou iniciativu. Tu ztratili až v bitvě u Kurska a současně vyloděním spojeneckých jednotek na Sicílii a potom dalšími velkými operacemi po vylodění britsko-amerických vojsk v Normandii.

Zdroje:
      Tanková válka, Peter McCarthy, Mike Syron, vyd.Deus, r.2003
      Stalingrad – sláva a pád 6.armády, Paul Carell, vyd.Naše Vojsko, r.1994
      Stalingrad, Guido Knopp, vyd.Ikar, r.2005
       http://bitva-u-stalingradu.navajo.cz/
       http://www.kapet.ic.cz/bitva-stalingrad.html
       http://cs.wikipedia.org/wiki/Matka_vlast_volá
Dojmy z výletu do míst někdejších bitev na stalingradském frontě se můžete dočíst  v této zajímavé reportáži:
 
http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&lang=1&i=5728&mm=2&xb=2&vd=1
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #2 kdy: Srpen 06, 2010, 10:14:59 »
Poznámka:
V mých textech psaných českým jazykem se objevují pravopisní chyby, z důvodu, že ovládám slovenskou gramatiku, která je trochu odlišná od české. Píši však ráda česky, protože je to můj rodní jazyk. Ale v zaměstnání musím využívat slovenskou gramatiku, proto se nemohu hloubkově zaobírat českou gramatikou, aby mě to potom nemýlilo. Děkuji za pochopení.
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #3 kdy: Srpen 06, 2010, 10:22:37 »
Hoo, velkolepé. Řekl bych rovnou na metál.
Dozvěděl sem se v článku spoustu zajimavých věcí (Paulusův tik, příkaz zrušit dietu, proč se Paulus nezastřelil atd.) - super.
Je obdivuhodné co všechno lidské tělo dokáže. Něco podobného nesnese snaž žádné jiné zvíře nebo tvor. Užasné že se vojáci vůbec udrželi a pořád se snažili udržet. Na druhou stranu asi hrálo duležitou roli že nechtěli opustit kamarády, hrůza z Rusů a mnoho dalších faktorů. Taky je potřeba zmínit, že s jídlem a zásobami na tom němci nebyli moc dobře na celé frontě - je pozoruhodné, že vůbec dokázali sehnat palivo pro letadla a shromáždit zásoby pro město.
Je třeba říct, trochu dost nehumálně, že vojáci na sebe vázali velké množství nepřítele - když už nic jiného.
Tak mě napadá, co by se stalo kdyby Stalingrad padl...  Nic.
Taky je potřeba říct, že na Kavkaze nebyly tanky moc užitečné. Často bylo třeba tanky nejdřív nějak dostat přez kopce, aby se daly efektivně použít. Navíc v boji v lesích a pralesích taky nebyly moc užitečné. Bez tanků ale nebyly ofensivy dosta dobře možné - přeci jen něco muselo občas podporovat pěchotu. Na boj s partyzány, o zásobovací cesty, bylo třeba hlavně další a další vojáky - těch bylo bohužel pro Němce málo.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #4 kdy: Srpen 06, 2010, 10:35:32 »
Také si myslím, že když člověk čte, jak to s Wehrmachtem vypadalo od zimy 1941/42, tak se vůbec diví, kolik toho ještě dokázaly. To bude asi ta německá houževnatost a zaťatost. Měly i odvahu a skvělou taktiku a výborné velitele. Sověti na druhé straně /jak jsem četla/ byli strašně nevyzpytatelní. Třeba se vrhli do boje ohromně s vervou a zuřivou odvahou ale potom se na ně s křikem vyřítilo několik Němců a Sověti normálně spanikařili i když byli v přesile a utekli. Na druhý den ti stejní vojáci se už ale znova vrhali bezhlavě do boje. Na straně Sovětů - vědělo vedení co dělá, když hnalo vojáky pod trestem smrti do boje. Nebo třeba Němci se dívali z otevřenými ústy na špinavé zapáchající ruské vojáky na koních, kteří měli na zádech pytel. V tom pytli měli chlebové kúrky, shnilou zeleninu a to bylo jejich týlové zásobování. Nebylo možné je odříznout od týlu ani vyhladovět, protože žádnej týl za nimi nešel a hladový už byli. :D Dobrý ne?
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #5 kdy: Srpen 07, 2010, 10:39:16 »
Hitler měl i slabé chvilky, kdy by snad i ústup 6. armády povolil. V momentě, kdy se o tomto rozhodovalo však přišel Görring a Hitlerovi slíbil, že Luftwaffe je schopna zásobovat armádu. Vědomě lhal, protože neměl v rukách jedinou zprávu/informaci o tom, že Luftwaffe je schopna v krátké době shromáždit tak velkou přepravní kapacitu. Němci měli s leteckým zásobováním kotlů jisté zkušenosti a je potřeba říct, že se jim v této oblasti dařilo. Nikdy však nestáli před problémem zásobování celé armády.
V článku je zmínka o příkrém břehu Volhy. Ten měl veliký význam pro 62. armádu. To z toho důvodu, že nebylo možné dělostřelectvem tento břeh ostřelovat a tak se v tomto prostoru shromažďovali zásoby, vojsko i velitelství 62. armády. Také se osvědčil způsob ostřelování kaťušemi, kdy vyjeli z bezpečí, vypálili svou salvu směrem na nepřítele a opět využili bezpečí terénu.
Už jsem to psal jinde, ale velkou chybu vidím v použití 11. armády, která byla již v na začátku července k dispozici po dobytí Sevastopolu. Ideálním řešením by bylo použít tuto armádu jako záložní na jižním úseku fronty a řešit jí místní krize. Hitler se však rozhodl pro možnost rozkladu této armády a jednotlivé divize a jednotky použil na celé délce východní fronty. Například těžké dělostřelectvo bylo posláno na leningradskou frontu, kam se později přesunul i von Manstein.
Na závěr ještě mapy, aby bylo téma kompletní:
Útok na Stalingrad:

Sovětská ofensiva:


Německý ústup a následný protiútok u Charkova:


„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #6 kdy: Srpen 07, 2010, 08:05:39 »
Díky Kageneck za zajímavé doplnění. Také mě napadlo, co bylo s 11.armádou - kam zmizla a proč ji Hitler nepoužil. Nikde jsem se to nedočetla - aspoň ne v těch knížkách, co jsem zatím měla.
Máš pravdu v tom, že Hitler věřil Goringovi. Celkově byl hodně naměkko co se týče jeho starých kamarádů nebo zarytých nacistů. Samozřejmě měl rád i pochlebovače, tak jako každý v jeho funkci. Samy by jsme nebyli jinačí, být na jeho místě, to si jenom člověk myslí teď, že by byl proti tomu imunní.
Např. jsem se dočetla, že Himmler /úplný diletant ve vedení boje/ vedl jednu bitvu se svou nějakou jednotkou /už ke konci války/ a zlyhal na celé čáře a Hitler to prošel mlčením.
Když tak o něm člověk víc čte, tak vlastně zjišťuje, že byl paradoxně moc měkký.
A to že si nenechal poradit od zkušených velitelů, ano, to je pravda, ale ze začátku si taky nenechal poradit a udělal dobře. Použil novou taktiku boje a vyhrával. Jenže nikdo z nás není neomylný a s mocí a úspěchem roste pocit, že se mi nic nemůže stát. Ale stalo se. Narazil na Rusy.
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #7 kdy: Srpen 07, 2010, 08:10:44 »
Stuka,
napísané  to bolo velice dobre. Čítal som so záujmom, a ako povedal rase, spústu vecí som nevediel. Naozaj dobré, tiež navrhujem na odmenu.
Áno, máš pravdu, roku 1938 a napokon i v 1939-tom, Hitler robil iba podla seba, možno sá da povedať, že i riskoval, ale vyšlo mu to..... Nie tak pozdejšie....
Sláma :)

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #8 kdy: Srpen 07, 2010, 08:27:43 »
No já zírám, Slámo. Ty píšeš slovensky? Nakonec zjistíme, že jsi Rus po matce Polák momentálně žijící v Německu píšící česky pod pseudonymem,  ale jinak Slovák jak řepa s americkými kořeny.
Díky za pochvalu a tu slovenštinu beru jako poklonu, že někdo  zde na fóře ke mě promlouvá slovensky, když já ke většině česky. /A z té Suky si nic nedělám - ona každá ženská je někdy... a každej chlap.... :D/
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #9 kdy: Srpen 07, 2010, 09:17:08 »
Ja, ja. Sehr gute Sprache, meine liebe Stuka.
Ich war in dem Kunzendorf geboren.
But during WWII I was in the RAF, czech squadrons fifhting, against Nazis.....
Tože po ruski ja znaju, no ruskije bukvi nenachoditsja v mojom sčotě.......
Áno? Porozumela si?
 :D

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Tankové divize u Stalingradu
« Odpověď #10 kdy: Srpen 08, 2010, 08:26:26 »
:)
Těch chyb kolem Stalingradu bylo skutečně mnoho. V článku již zmiňuješ, že na západní frontě se nacházelo přes dvacet divizí, v okamžiku krize se zjistilo, že není kde brát a tak musely tanky rychle směřovat ze západu. 17. tanková divize snad kvůli tomu nedosáhla ani plné síly a 6. tanková divize, která se během této operace proslavila byla pod takovým časovým tlakem, že byla nucena zaútočit ihned po vyložení tanků bez jakéhokoli seřazení.
S tím souvisí i přeložení elitních divizí (Grossdeutschland a Leibstandarte Adolf Hitler) na doplnění do Francie. Tyto divize byly sice utrpěly jisté ztráty během bojů v létě 1942, ale stále měly vysokou bojovou hodnotu. Buď měla být jejich mohutná palebná síla využita u Stalingradu a nebo mohly skvělým způsobem posloužit jako záložní divize pro OČEKÁVANOU zimní ofensivu Sovětů. Německé šance na záchranu by se mnohem zvýšili, kdyby místo dvou neúplných tankových divizí útočily čtyři.
A když už jsme u těch tanků.... během bojů u Stalingradu Hitler nařídil (vzhledem k vysokým ztrátám pěchoty), aby tankové osádky bojovaly jako obyčejná pěchota. Tanky sice byly v městské zástavbě prakticky nevyužitelné, ale použít cenné tankisty jako pěchotu je diletanství nejvyššího stupně.
Přiložím ještě odkaz, kde si můžete přečíst celou historii 6. armády a také seznam zničených divizí u Stalingradu: http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=2331.0
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1722
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #11 kdy: Srpen 08, 2010, 02:22:03 »
Vážená stuko, já tušil, že Tě moje neustálé pošťuchování vyprovokuje až k takovému článku.  8) Sice už zde téma Stalingrad je, ale nelze srovnávat nesrovnatelné. Zatlačilas svým Mercedesem Trabanta mimo silnic.
Tože po ruski ja znaju, no ruskije bukvi nenachoditsja v mojom sčotě.......
Почему бы нет? Каждый на кириллице на вашем компьютере, но он должен быть использован (найти). Я, конечно, также на компьютере нет, поэтому думайте о том, где я взял его. В противном случае (sčot), является единственным счетчика.
Zpětně doplněno :
Poděkování autorce článku stuce :
Письмо Онегина Татьяне (А.С. Пушкин, "Евгений Онегин")
Предвижу все: вас оскорбит
Печальной тайны объясненье.
Какое горькое презренье
Ваш гордый взгляд изобразит!
Чего хочу? с какою целью
Открою душу вам свою?
Какому злобному веселью,
Быть может, повод подаю!
Случайно вас когда-то встретя,
В вас искру нежности заметя,
Я ей поверить не посмел:
Привычке милой не дал ходу;
Свою постылую свободу
Я потерять не захотел.
Еще одно нас разлучило...
Несчастной жертвой Ленский пал...
Ото всего, что сердцу мило,
Тогда я сердце оторвал;
Чужой для всех, ничем не связан,
Я думал: вольность и покой
Замена счастью. Боже мой!
Как я ошибся, как наказан.
Нет, поминутно видеть вас,
Повсюду следовать за вами,
Улыбку уст, движенье глаз
Ловить влюбленными глазами,
Внимать вам долго, понимать
Душой все ваше совершенство,
Пред вами в муках замирать,
Бледнеть и гаснуть... вот блаженство!
И я лишен того: для вас
Тащусь повсюду наудачу;
Мне дорог день, мне дорог час:
А я в напрасной скуке трачу
Судьбой отсчитанные дни.
И так уж тягостны они.
Я знаю: век уж мой измерен;
Но чтоб продлилась жизнь моя,
Я утром должен быть уверен,
Что с вами днем увижусь я...
Боюсь: в мольбе моей смиренной
Увидит ваш суровый взор
Затеи хитрости презренной -
И слышу гневный ваш укор.
Когда б вы знали, как ужасно
Томиться жаждою любви,
Пылать - и разумом всечасно
Смирять волнение в крови;
Желать обнять у вас колени
И, зарыдав, у ваших ног
Излить мольбы, признанья, пени,
Все, все, что выразить бы мог,
А между тем притворным хладом
Вооружать и речь и взор,
Вести спокойный разговор,
Глядеть на вас веселым взглядом!..
Но так и быть: я сам себе
Противиться не в силах боле;
Все решено: я в вашей воле
И предаюсь моей судьбе.
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #12 kdy: Srpen 08, 2010, 08:20:28 »
Milý Alligator, já také tušila, že v tobě dříme romantická duše a ejhle! Krásná báseň a ještě v ruštině a napsána v azbuce, co víc si mohu přát? Snad jen to, že bohužel nerozumím obsahu a podle slova "kompjuter" usuzuji, že si ke mě nepromlouval slovy Oněgina ani knížete Bolkonského, což je mi velice líto.  :D
Ale pokud se jedná o výzvu na letní žně, nebo opravu tvého auta - také to není marné.
Tak mi to prosím tě přelož. Nebo si to psal Slámovi? Teď mě napadalo, že asi ano a já vám dvoum dělám třetí kolo u káry. Zase jsem  přišla zkrátka.

Kageneck - ano to vím, že tankisty museli do pěchoty a celkově  bylo uděláno mnoho chyb. Hitler byl např. znám tím, že mu šlo o čísla. Pro něho byl nejdúležitejší počet např. divizí, jejich sílu a kvalitu pokládal za podružnou. Posléze vznikalo obrovské množství nových jednotek  - dali jim nové zbraně, ale neměli zkušenosti a často i potřebný výcvik. Zatím dobré jednotky, kde byly zkušení vojáci, neměli zbraně, munici - ti umírali, protože jim nebyly dodány čerstvé síly. Ale na papíře to vypadalo pěkně - myslím ty počty. Ovšem i malé dítě by si uvědomilo, že tohle není dobrý přístup.
Wehrmacht byla skvělá armáda,  asi nejlepší. Možná v rukou někoho jiného - kdo ví? Také Guderian a jiní velitelé měli velké výhrady vůči hazardérství s armádou, ale ti přihlouplí nacisti, co jim šlo jenom o vlastní kapsu a břicho a byli ve vedení - co se od nich dalo čekat? Pro ně byla válka jenom asi hra s cínovými vojáčky. Hitler se obklopil zlými lidmi.

Teď jsem si přečetla tvůj odkaz o 6.armádě. No, ten jsem před psaním článku přehlédla. Je to zajímavé.
A nečetl jsi tu reportáž kterou jsem našla? O tom jak ještě i dnes při Volgogradě hrabou Rusi v zemi a co všechno tam leží? A kolik mrtvých tam musí být - neidentifikovatelných a nepochovaných?
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková

zelezny kriz

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 1443
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #13 kdy: Srpen 08, 2010, 09:08:02 »
Jen na okraj, nevíte, zda měli rusové  kartotéku obyvatelstva, hlavně  na vesnicích ? Totalitní státy mívají přehled, ale v těch širých ruských dálavách? Jde mi o přehled o množství jejich mrtvých ..

stuka

  • Luftwaffe
  • Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 513
Re: Masový hrob - Stalingrad
« Odpověď #14 kdy: Srpen 08, 2010, 09:48:44 »
ŽK - přečti si tu reportáž co napsal jeden kluk co jel do Moskvy a Volgogradu. Je pod "Zdroje" až na konci mého článku. Píše tam, že sovětští vojáci neměli identifikační známky, nebo jenom málo. Leží jich   tam v zemi ještě hodně. A co se týče civilistů - no pokud vím v Rusku vždycky sčítaly duše, ale Stalin to tam trochu očistil a trochu je přemístil. Myslím, že nikdo neví kolik civilistů zemřelo v Rusku přes WW2.
„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt."                         
                                                            E. Vacková