Autor Téma: Talianske jednotky na východnom fronte  (Přečteno 7941 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Talianske jednotky na východnom fronte
« kdy: Červenec 07, 2010, 02:10:15 »
Neúspechy talianskej armády v boji proti najprv proti Francúzsku a neskôr aj proti Grécku nemali na ambície talianskeho diktátora Mussoliniho najmenší vplyv. Naopak na nadchádzajúcom útoku proti ZSSR sa chcel podieľať početnými expedičnými silami. Túto myšlienku sa mu podarilo presadiť napriek skeptickému postoju Hitlera a nemeckého velenia (prihliadnúc na predchádzajúce výkony Talianov oprávnenému). To bol počiatok vzniku CSI (Corpo di Spedizione Italiano – Italský expedičný zbor). Zbor vznikol 10. júla 1941 a pozostával z troch divízií. Dve z nich (9. Pasubio a 52. Torino) boli označované ako semimotorizované. Pozostávali z dvoch peších a jedného delostreleceho pluku. Treťou bola rýchla divízia Principe Amedeo Duca d Aosta, ktorú tvorili dva pluky kavalérie, jeden pluk Bersaglierov, jeden delostrelecký pluk + skupina ľahkých tankov. Sila zboru dosahovala 3000 dôstojníkov, 59 000 vojakov, 5500 vozidiel a 4000 koní a mulíc. Na pohľad impozantná sila, ktorá mala však viacero nedostatkov: semimotorizované divízie napriek svojmu názvu trpeli veľkým nedostatkom dopravných prostriedkov, množstvo z nich boli zrekvírované civilné stroje. Mobilná divízia (d Aosta) zase využívala najmä kone, bicykle a motocykle. Tankový oddiel bol vybavený zastaranými strojmi L-3 a L-6. Pre všetky tri divízie platil absolútny nedostatok účinných protitankových diel. Spolu s pozemnými silami Taliani vyslali aj menšiu leteckú jednotku s necelými 100 lietadlami. Veliteľom sa mal stať generál Zingales, ktorý však ochorel ešte počas transportu do ZSSR, a preto bol nahradený generálom Messem.

CSI dorazil na východný front v júli až auguste 1941 a spočiatku bola pridelená k nemeckej 11. armáde. V jej radoch sa prvýkrát stretli s nepriateľskými silami medzi riekami Bug a Dnestr. Následne bol CSI pridelený ku Kleistovej 1. tankovej skupine (neskôr 1. tankovej armáde) a podieľal sa na obsadení mesta Stalino a priľahlej oblasti. Po tejto dočasnej úlohe sa CSI vrátil späť pod 11. armádu a zúčastnil sa vyčistenia okolia Odessy po páde tohto mesta do nemeckých rúk. Mussoliny, ktorý nemal žiadne pochybnosti o víťaznom konci východného ťaženia rozhodol o vyslaní ďalších jednotiek. Napriek odporu veliteľa CSI (XXXV. zboru) generála Messeho do Sovietskeho zväzu dorazil II. zbor pozostávajúci z troch peších divízií (2. Sforzesca, 3. Ravenna a 5. Cosseria) a taktiež Alpský zbor, ktorý tvorili tri alpské divízie (2. Tridentina, 3. Julia a 4. Cuneense). Celková sila talianskeho kontingentu tak vzrástla na približne 225 000 mužov, čo umožnilo v júli 1942 vytvoriť 8. taliansku armádu (označovanú aj ako ARMIR - Armata Italiana in Russia). Vybavenosť jednotiek sa však zlepšiť nepodarilo. Messe bol z postu veliteľa odvolaný a na jeho miesto nastúpil general Gariboldi. V rámci Armádnej skupiny Juh sa potom Taliani spolupodieľali na novej nemeckej ofenzíve smerom na Stalingrad. Po dosiahnutí rieky Don odrazili niekoľko sovietskych protiútokov. Nasledujúce týždne sa toho veľa neudialo. V čase keď sa nemecká 6. armada pokúšala dobyť Stalingrad, bola talianska 8. armada určená k ochrane jej ľavého krídla. Jej pozície sa nachádzali na rieke Don v dĺžke približne 250 km medzi Rumunskými a Maďarskými jednotkami. 19. novembra záhajili Sovieti operáciu Uranus, ktorej výsledkom bolo obkľúčenie 6. armády v Stalingrade. Všetky nemecké jednotky v sektore talianskej 8. armády boli odoslané na pomoc kolabujúcim rumunským armádam. 11. decembra však začala nova sovietska ofenzíva pod názvom operácia Saturn. Cieľom jej prvéj fázy (Malý Saturn) bolo kompletné zničenie 8. armády. Sovieti masívne podporovani takmi zaútočili v sektore II. zboru. Ten svoje pozície dokázal udržať len dva dni a potom bola obranná línia prelomená. To spôsobilo roztrhnutie 8. armády na dve časti. Severne od miesta prielomu sa vďaka tomu málu nemeckých rezerv a úsiliu Alpského zboru podarilo vytvoriť novú obrannú líniu. Boje týchto obkľúčených jednotiek pokračovali po celý december 1942. Na juhu sa však Sovietom podarilo úplne odrezať XXXV. a časti II. zboru. Iba malým skupinkám sa za hrozných zimných podmienok podarilo ustúpiť, veľká väčšina buď zahynula alebo padla do zajatia. Po krátkej prestávke sa Sovieti rozhodli vysporiadať s Alpským zborom, a preto v polovici januára 1943 zahájili nový útok. Narazili však na tvrdý odpor. Divízie Julia a Cuneense boli z veľkej časti zničené ale Tridentine sa podarilo po sérii ťažkých bitiek preraziť obkľúčenie a zaujať obranné pozície. Každopadne predstavovala Bitka o Stalingrad labutiu pieseň pre taliansku 8. armádu. Od augusta keď sa pripojila k nemeckej ofenzíve stratila 28 000 mŕtvych, 35 000 zranených alebo trpiacich omrzlinami a 60 000 zajatých (z nich sa malo domov vrátiť len okolo 10 000 mužov). V marci a apríli 1943 sa zbytky taliansky jednotiek stiahli zo ZSSR na reorganizáciu. Pád Mussoliniho vlády však zabránil ich návratu.

Velitelia:

generál Giovanni Messe


general Italo Gariboldi


Zloženie 8. armády v predvečer operácie Saturn (zo severu na juh):

Alpský zbor
* 2. alpská divízia Tridentina,
* 3. alpská divízia Julia
* 4. alpská divízia Cuneense

II. zbor
* 5. pešia divízia Cosseria
* 3. pešia divízia  Ravenna

XXXV. zbor
* 298. nemecké pešia divízia
* 9. semimotorizovaná divízia Pasubio

XXIX. nemecký zbor
* 52. semimotorizovaná divízia Torino
* 3. rýchla divízia Principe Amedeo Duca d Aosta
* 2. pešia divízia Sforzesca

Zdroje:
www.wikipedia.org
www.axishistory.com
www.feldgrau.com
Hitlerovi renegáti - Christopher Ailsby
The only easy day was yesterday.

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #1 kdy: Červenec 08, 2010, 10:22:18 »
Alpský zbor pri Stalingrade

Ako už bolo spomenuté prvá fáza sovietskej ofenzívy (operácia Uranus) sa talianskej 8. armády nedotkla. Nasledujúci útok (operácia Saturn) však znamenala pre Talianov katastrofu, ktorá vyústila v zničenie väčšiny XXXV. a II. zboru. Napriek kritickej situácii na pravom krídle trom divíziam Alpského zboru bolo nariadené zotrvať a brániť svoje pozície. 13. januára však Sovieti zahájili ďalší masívny útok na ľavom krídle 8. armády. Výsledkom bolo obkľúčenie 2. rumunskej armády pri Svobodove a ústup zle pošramoteného XXIV. nemeckého zboru. V dôsledku toho, že Alpskému zboru sa podarilo sovietsky nápor zadržať, ocitli sa Taliani v obkľúčení. Napriek rozkazom nariadil veliteľ zboru generál Nasci 17. januára okamžitý ústup. Jedinou bojaschopnou divíziou v tom čase už bola len Tridentine. 40 000 mužov z Alpského zboru, ostatných talianskych jednotiek, Nemcov a Maďarov museli pochodovať v teplotách -30 až -40 stupňov. Muži divízie Tridentine museli vybojovať množstvo malých ale tvrdých bitiek, aby uvoľnili cestu pre ostatných. Po 200 km plahočení sa ocitli pred poslednou prekážkou dedinkou Nikolayevka, ktorá bola podobne ako okolitá oblasť obsadená sovietskymi jednotkami. Bolo 26. januára 1943. Taliani sa pokúsili dobyť dedinu z chodu, ale Sovieti svoje pozície udržali. Po niekoľkých hodinách zúfalého boja sa situácia nezmenila. Potom veliteľ divízie Tridentina generál Reverberi s výkrikom „Tridentina vpred !“ osobne viedol útok podporovaný poslednými troma funkčnými tankmi (samohybnými delami ??). K tomuto náporu sa postupne pridávali aj ďalší muži z ustupujúcich kolón. Sovieti prekonaní ľudskou záplavou opustili oblasť a viacej ústupu nebránili. 1. februára dosiahol Alpský zbor opäť nemecké línie. Cena však bola vysoká. Z divízie Tridentine prežilo 6400 mužov, z divízie Julia 3300 mužov a z divízie Cuneense 1300 mužov.
The only easy day was yesterday.

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #2 kdy: Červenec 30, 2010, 08:26:19 »
K téhle problematice je velmi zajímavá kniha Nerovní spojenci od Richarda Di Narda, která se věnuje i jiným menším armádám na východní frontě.
Pro Osu bylo velmi nevýhodné nasazení Alpského sboru na Donu, podstatně platnější by byl určitě v rámci skupiny armád "A" na Kavkaze.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

poviedkar

  • Luftwaffe
  • Oberleutnant - nadporučík
  • Příspěvků: 426
  • Pechota, Letectvo, Námorníctvo, Tanky, Panzernet
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #3 kdy: Duben 01, 2011, 03:16:34 »
Tiez si myslim ze alpsky zbor by sa viac hodil pri bojoch v udoliach Kaukazu ale po prerazeni obrany pri Stalingrade by sa aj tak musel stiahnut rovnako ako nemecke armady stojace na Kaukaze. Otazkou teda je ci by sa lepsie vybavenie v pripade talianov dalo pouzit a taliani by nim ubranili pozicie okolo Stalingradu pred kolapsom.
Anarchizmus znamená, že môžeš byť slobodný, nikto ťa nemôže zotročiť, nikto ti nemôže rozkazovať, nikto ťa nemôže okradnúť, nikto ťa nemôže využívať. Znamená byť slobodný, robiť veci ktoré chceš robiť a nebyť nútený robiť veci ktoré nechceš.             
                           Alexander Berkman

zelezny kriz

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 1443
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #4 kdy: Duben 01, 2011, 05:26:29 »
Při četbě Degrellovy  knihy z východní fronty se zmiňuje o Italech, kteří byli nedisciplinovaní, stráže spaly, mužstvo včetně důstojníků opilé a jejich zájem byl hlavně o děvčata , což se nelíbilo místním partyzánům..I přes varování zvítězila jejich bezstarostnost a po napadení partyzány se nebyli schopni jakkoli bránit a odehrál se masakr  , kdy je stříleli v ubikacích , kde odpočívali unaveni sexem a alkoholem... :(

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #5 kdy: Duben 01, 2011, 11:37:47 »
Já ti nevim, Degrell sepsal sice pozoruhodnou knihu, ale kde byla pravda se už nedozvíme. Italští vojáci se samozřejmě nomohli rovnat tvrdé disciplíně němců, ale stejně... řekl bych že němci hodili vinu za obklíčení Stalingradu právě na Italy. Přeci jen kdyby byli Italové tak neschopní a poživační jak píše Degrell, tak budou nahrazeni jinými jednotkami.
Spíš mě zaráží morálka Rumunských jednotek, které podle Degrella střílela všechny rusy, co se přšli vzdát (osobně tomu i věřím, Rumuni bylo zkrátka moc divocí)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #6 kdy: Duben 02, 2011, 12:01:30 »
To je právě ten problém. Italové nemohli být nahrazeni, protože Němci neměli dost vlastních vojsk. Fronta byla zkrátka příliš dlouhá vlivem dvou směrů útoků (Kavkaz a Stalingrad). Němci potřebovali vlastní vojska do útoku a tak umístili spojenecká vojska na kraje. Dopadlo to jak to dopadlo.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #7 kdy: Duben 02, 2011, 12:20:36 »
Aneb velice podobný příklad Napolenově grand armee, kdy francouzů bylo ve vojsku zhruba 40% - napadá mě, že jakoliv armáda není schopná utáhnout ruské poměry. I kdyby se tehdy spojila celá evropa, tak v ruských pláních uhyne... z dnešního pohledu to sice nechápeme, ale koncem roku 42 mohli rusové uspořádat ohromnou ofensivu kdekoliv na východní frontě (to že proběhla na Jihu, kde ji Němci čekali je detail) - bitvu u Kurska beru jako velké vítězství Němců, jelikož zde zničili takové množství ruských sil, že musely být jakékoliv větší ofensivy odloženy - němci zde ale utrpěli takové ztráty, že obrana se stala velice těžkou (úspěch u Charkova je spíš velkým štěstím)
Osobně si myslím, že právě u Kurska němci dokázali oddálit Ruskou ofensivu o pár měsíců - konec byl ale neodvratný...
Italům už nebylo možné pomoci ať byli udatnější sebevíc - když ustupuje celá fronta, tak utíkáte taky... (to pochopili i Kornilovici a jiné jednotky)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #8 kdy: Duben 02, 2011, 09:08:18 »
Sem to už veľmi nepatrí, ale myslím si, že pri Kursku sa Nemcom nepodarilo ani to oddialenie sovietskej protiofenzívy, ktorá začala takmer okamžite po skončení bitky.
The only easy day was yesterday.

zelezny kriz

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 1443
Re: Talianske jednotky na východnom fronte
« Odpověď #9 kdy: Duben 02, 2011, 11:22:16 »
Rase, možná máš pravdu, že se vlastně nic z knih nedá ověřit.., ale jeho informace o Italech spíš byla v tom , že nemohl pochopit jejich lehkomyslnost, která je vlastně zabila..Nešlo o jejich kritiku jako špatných vojáků a nebyla v tom politika, aspoň to na mne ten dojem dělalo..