Autor Téma: Němečtí váleční námořní piráti – kapesní bitevní lodě  (Přečteno 8807 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

jíra

  • ČSR
  • Rotmistr
  • Příspěvků: 148
Němečtí váleční námořní piráti – kapesní bitevní lodě

Definice pirátství
Na úplný úvod se podíváme, co to vlastně válečné námořní pirátství je a jak se projevovalo.
Pirátství je námořní lupičství a je pokládáno za mezinárodní zločin. Piráti napadají obchodní lodě a celkově škodí lodní dopravě, třebaže samotné pirátství nemusí být nutně spojeno s otevřeným mořem (může fungovat například v přístavech). Ten, kdo se dopustí krádeže na moři, zabraňuje mezinárodnímu obchodu a ohrožuje námořní komunikace, je pokládán podle mezinárodního práva za nepřítele lidstva - hostes humani generis.
To je pirátství obecně. Pirátství v době války se zúčastňují nezřídka i válčící strany s cílem poškodit protivníkův obchod a narušit jeho námořní komunikace. Tím byli pověřováni korzáři, nebo jinak privatýři, kteří měli svolení od své vlády k faktickému konání pirátství na nepříteli. Tato svolení však byla nakonec zrušena v Haagských úmluvách. S přimhouřením oka ale můžeme jako korzárství klasifikovat také německé nájezdy na obchodní lodě v době 1. a 2. světové války, neboť tyto akce dostali velitelé lodí rozkazem a měli defacto svolení k páchání pirátství.
Ničení obchodního loďstva Británie a Francie dostala Kriegsmarine jako rozkaz z nařízení Hitlera 10. 5. 1939, čímž mělo dojít k provedení odpovídající přípravy na boj proti britskému a francouzskému obchodnímu loďstvu. Právě kapesní bitevní lodě dostaly za úkol, aby se zabývaly válečným pirátstvím. Měly častým střídáním poloh vyvolat nejistotu a omezit provoz obchodního loďstva a tím uvést nepřítele ve zmatek.
Kapesní bitevní loď
Charakteristika a popis konstrukce spolu s technickými údaji je popsán zde: http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=1377.0. Takže jen ve stručnosti: „Kapesní bitevní loď“ se těmto plavidlům říkalo proto, že na svoji relativně malou velikost měly značnou palebnou sílu. Samozřejmě se nemohly rovnat skutečné bitevní lodi co do výzbroje a pancéřové ochrany, ale překonávaly jakýkoliv současný křižník. Díky dieselovému pohonu měly tyto jednotky velký rádius plavby a vysokou rychlost 28,5 uzlů.
Za zmínku také stojí, že se tyto lodě stavěly ještě v dimenzích, které povolovala Versailleská smlouva. Po nástupu nacistů k moci byla všechna omezení odhozena a trojice „kapesních bitevních lodí“ třídy Deutschland zůstala jedinými tohoto druhu.
Deutschland (Lutzow)
Deutschland byl na vodu spuštěn 19. 5. 1931 a zcela dokončen 1. 4. 1933. Loď byla postavena v loděnicích V Kielu firmou Deutsche Werke Kiel. Byla to první jednotka třídy Deutschland. Kvůli Versailleským omezením byly na lodi uplatněny nové postupy výroby, například hojně využívané svařování, namísto nýtování, čímž se šetřila hmotnost plavidla. Ovšem oproti druhým dvěma jednotkám své třídy se Deutschland trochu lišil slabším pancéřováním trupu, menším výtlakem a také jiným tvarem palubních nástaveb.
Po plavebních a střeleckých testech se Deutschland vydal v roce 1935 na dlouhou plavbu do Jižní Afriky, při které se testovala výdrž hnací jednotky. Plavba dopadla velice příznivě. Potom prováděl hlídkové plavby v Atlantiku, načež byl odvelen do španělských vod, aby zde prováděl blokádu. Operoval zde spolu s Admirálem Scheerem. Provedl několik misí, když jej 29. 5. 1937 napadlo republikánské letadlo. Jediná svržená puma prorazila palubu a vybuchla v nitru lodi, čímž způsobila jisté škody a zabila 31 námořníků, 101 zranila. Odvetnou akci provedl Admirál Scheer a vybombardoval pobřežní město Almeíra.
Mrtvá těla námořníků byla nejprve pohřbena v Gibraltaru, ale později na Hitlerův rozkaz byla těla exhumována a dopravena Deutschlandem domů, kde byl mrtvým námořníkům vystrojen vojenský pohřeb. Krátce po začátku Druhé světové války byla loď přejmenována na „Lützow“ z důvodu propagandy. Hitler prostě nechtěl riskovat, že by mohl nepřítel potopit loď, nesoucí jméno velkého Německa.
Další velké akce se Lützow zúčastnil v dubnu 1940, když byl zařazen do eskadry spolu s křižníkem Blücher, která se podílela na invazi do Norska. Lodě vpluly do Oslofjordu, kde se staly cílem palby staré pobřežní pevnosti Oscarsborg. Křižník Blücher byl palbou potopen, Deutschland pouze poškozen, protože se mu podařilo obratně z fjordu uniknout a navíc ještě předtím splnit úkol (tím bylo vysazení pěšího výsadku). Obránci mu vyřadili jednu z dělostřeleckých věží. Potom, co se dostal pryč z dosahu pevnosti, ostřeloval ji z další dělostřelecké věže. Všichni obránci ale přežili a v pořádku se z pevnosti stáhli.
Po tomto rozporuplném incidentu obdržel Lützow rozkaz k návratu do Německa. Při cestě do Kielu byl ale torpédován ponorkou HMS Spearfish. Britové mu zničili oba lodní šrouby a těžce poškodili kormidlo. Lützow se stal neovladatelným a musel být do přístavu odtažen minolovkami. Opravy trvaly až do jara 1941. Hned potom se vydal do Trondheimu, kde měl nacvičovat střelbu z torpédometů. Ale při plavbě měl podobnou smůlu jako kdysi ve Španělsku, neboť byl znovu napaden jediným letadlem. Britský Bristol Beaufort jej torpédoval a Lützow musel znova do přístavu k opravě.
Během roku 1942 prováděl operace poblíž norského pobřeží. Při jedné akci proti britskému konvoji omylem najel na písečné mělké dno v průlivu Tjeld a uvízl. Opět musel být odtažen jinými loděmi. Na konci roku 1942 se po boku křižníku Admirál Hipper a několika torpédoborců vydal zničit britský konvoj JW51B. Jenže Britové se nedali a těžce poškodili Admirala Hippera a potopili jeden torpédoborec. Tím se eskadra rozpadla a útok skončil fiaskem.
Celý rok 1943 pak Lützow kotvil v Gottenhavenu. Do dalších akcí se dostal až v roce 1944, když nejprve školil kadety, potom doprovázel transporty železné rudy ze Švédska a nakonec měl chránit evakuaci německých vojáků v Estonsku. Jenomže se jaksi nedostávalo paliva a tak byl Lützow použit jako protiletadlová baterie v přístavu Libau. Později pomáhal při ústupu německých vojáků, chránil transporty.
16. 4. 1945 byl Lützow napaden letadly RAF před přístavem Swinemünde. Loď byla zčásti zaplavena a klesla na dno, ovšem část zbraní byla stále v provozu. Zadní dělová věž ještě několik dnů ostřelovala sovětské jednotky. Ale situace už pak žádné jiné východisko než potopení lodě neumožňovala. 4. 5. 1945 jej vlastní posádka zcela potopila.
Později byl Rudoarmějci vyzdvihnut a odeslán od SSSR. V roce 1947 byl sešrotován/potopen, zdroje se různí.
Ve velení se vystřídalo 14 kapitánů:
KzS Hermann von Fischel – 1. 4. 1933 – 30. 9. 1935
KzS Paul Fanger – 30. 9. 1935 – 2. 9. 1937
KzS / KADM Paul Wenneker – 2. 9. 1937 – 16. 11. 1939 (Povýšen na KADM 1. 11. 1939.)
KzS August Thiele – 16. 11. 1939 – 18. 4. 1940
FK Fritz Krauss – 18. 4. 1940 – 23. 6. 1940
KL XXX Heller – 23. 6. 1940 – 8. 8. 1940
Na opravách – 8. 8. 1940 – 31. 3. 1941
KzS Leo Kreisch – 31. 3. 1941 – 3. 7. 1941
KzS Rudolf Stange – 3. 7. 1941 – 7. 9. 1941
KzS Leo Kreisch – 7. 9. 1941 – 17. 1. 1942
KzS / KADM Rudolf Stange – 17. 1. 1942 – 10. 11.1943 (Povýšen na  KADM 1. 10. 1943.)
FK Biesterfeld – 10. 11. 1943 – Leden 1944
KzS Bodo-Heinrich Knoke – Leden 1944 – 22. 4. 1945
FK / KzS Ernst Lange – 22. 4. 1945 – 4. 5. 1945 (Povýšen na KzS během výkonu služby.)
Tux - tux - tux - tux - ta - ta - ta - ta - zavírá všem virům vrata  /  www.ubuntu.cz

jíra

  • ČSR
  • Rotmistr
  • Příspěvků: 148
Re: Němečtí váleční námořní piráti – kapesní bitevní lodě
« Odpověď #1 kdy: Duben 21, 2010, 11:21:13 »
Admiral Scheer
Admiral Scheer byl spuštěn na vodu 1. 4. 1933 a byl zcela dokončen 12. 11. 1934. Postaven byl v loděnicích ve Wilhelmshavenu. Byl druhou jednotkou třídy Deutschland. První měsíce služby strávil v Baltském moři a v Severním moři, kde probíhal nácvik dělostřelecké palby a plavby. Poté se zúčastnil právě vypuknuvší občanské války ve Španělsku.
Zde Admiral Scheer spolu se sesterskou lodí Deutschland prováděl blokádu Republikánského Španělska a doprovázel německé dopravní lodě, které dodávaly německé zbraně španělským nacionalistům. 29. 5. 1937 byla při plavbě v republikánských vodách napadena loď Deutschland jediným republikánským letadlem, které na ni svrhlo pumu. Ta explodovala až v nitru lodi a plavidlo poškodila. A Admiral Scheer už 31. 5. 1937 podnikl odvetnou akci, když zblízka rozstřílel pobřežní město Alméria, na které vypálil přes 200 granátů. Zemřelo přitom 19 civilistů.
Takto si kapesní lodě odbyly svůj bojový křest. Po nařízení z 10. 5. 1939 byly kapesní lodě určeny k napadání obchodního loďstva budoucích nepřátel. Jenže zatímco Deutschland a Admiral Graf Spee byly odeslány přepadat obchodní lodě, zůstal Admiral Scheer kotvit ve Wilhelmshavenu. Zde jej 4. 9. 1939 napadla skupina britských bombardérů Bristol Blenheim. Jenže tři zásahy pumami nezpůsobily žádné vážné škody a sám Admiral Scheer sestřelil čtyři letadla. V první čtvrtině roku 1940 na něm byly provedeny některé úpravy. Těžce obrněná velitelská věž byla přestavěna na členitý bojový stěžeň a loď také obdržela příď kliprového typu.
Po krátkých zkušebních plavbách se vydal do Atlantiku napadat spojenecké konvoje. Prvním cílem se stal konvoj HX-84, který plul z Halifaxu v Novém Skotsku. Admirál Scheer jej objevil díky organizaci B-Dienst, která rozluštila britský námořní kód. Přesnou polohu konvoje pak zajistil hydroplán Ar-196 5. 11. 1940. Kapitán se rozhodl konvoj napadnout, jelikož se mu zdál nechráněný. To ale nebyla úplně pravda, konvoj totiž chránil pomocný křižník HMS Jervis Bay, který se však s Admiralem Scheerem naprosto nemohl rovnat. Přesto posloužil jako brzda a umožnil větší části konvoje prchnout. Admiral Scheer ale ještě dokázal potopit pět lodí z konvoje a vážně poškodit tanker San Demetrio. Pro Admiralitu tento střet znamenal změnu dosavadní taktiky a konvojům začala být poskytována mnohem větší ochrana.
Royal Navy poté začala Admirala Scheera nahánět a pokoušela se ho vlákat do pasti. Těmto pokusům úspěšně unikl a vydal se na jih. Napřed ještě doplnil palivo a zásoby od pomocné lodi Nordmark a potom konečně zamířil na jižní polokouli. Tady potopil další lodě a čas vánočních svátků strávil setkáním s dalšími piráty: s Pinguinem a Thorem. Krátce nato zajal tanker Sandefjord a vydal se do Indického oceánu.
Poblíž Mosambiku potopil jednu řeckou a jednu kandskou obchodní loď a zajal britský tanker. Jelikož jedna z lodí vyslala radiové varování, byl Admiral Scheer nucen uprchnout. Zamířil zpět na sever, ale byl objeven letounem z křižníku HMS Glasgow. Přesto, že na pátrání po něm se účastnila skupina šesti křižníků a letadlová loď HMS Hermes, dokázal jim všem uniknout a v březnu se setkal s německými korzáry Pinguin a Kormorán. Krátce potom došlo ještě k jednomu setkání, tentokrát s ponorkou U-124, která mu předala některé díly pro palubní rádiový systém. Další jeho cesta vedla přímo domů, 15. 3. 1941 překročil rovník a po proplutí Dánskou úžinou zakotvil 1. 4. 1941 v Kielu. Vykonal cestu dlouhou 46 000 námořních mil(85 000 kilometrů) a potopil celkem 14 obchodních lodí.
Až do konce června 1942 loď nevyplula na žádnou misi. Tento odpočinek skončil začátkem července, kdy se Admirál Scheer pod velením nového kapitána vydal do Trondheimu, odkud vyrazil spolu s dalšími loděmi na nepodařený hon na konvoj PQ-17. Poté byl odvelen, v rámci operace Unternemhen Wunderland, do vod Severního Ledového oceánu, aby zde napadal konvoje a pracoval proti SSSR. 25. 8. 1942 bombardoval sovětskou meteorologickou stanici na mysu Želanija krátce nato potopil ozbrojený torpédoborec Aleksandr Sibirjakov. Konvoj, který hledal, však nenašel. Pak odplul bombardovat přístav Novy Dikson, kde mu sověti starou houfnicí způsobili poškození na palubních nástavbách. Kvůli tomu dál v přístavu nemeškal a zmizel pryč. Při ústupu ještě stačil poškodit lodě Děžněv a Revolucioněr. Zamířil do Narviku.
Od roku 1943 byl ve vedení Kriegsmarine Velkoadmirál Erich Reader nahrazen Admirálem Karlem Dönitzem, kvůli Hitlerově „ztrátě důvěry“ v hladinové lodě. Od té doby sloužil Admiral Scheer ve východním Baltu jako školní loď. Na podzim 1944 podporoval ustupující německé jednotky a na přelomu roku 1944/1945 evakuoval německé vojáky z Litvy. Pak už zůstal jen kotvit v Kielu, kde jej v noci 9. 4. 1945 potopila letadla RAF při velkém náletu na přístav. Pro posádku bylo štěstím, že se většina nacházela na břehu, zahynulo 32 námořníků.
Admiral Scheer celkem potopil 14 obchodních lodí, dva pomocné křižníky a jeden ozbrojený torpédoborec. 3 lodě zajal.
Ve velení se vystřídalo 8 kapitánů:
KzS Wilhelm Marschall – 12. 11. 1934 – 22. 9. 1936
KzS Otto Ciliax – 22. 9. 1936 – 31. 10. 1938
KzS Hans-Heinrich Wurmbach – 31. 10. 1938 – 31. 10. 1939
KzS / KADM Theodor Krancke – 31. 10.1939 – 12. 6. 1941 (Povýšen na KADM 1. 4. 1941.)
KzS Wilhelm Meendsen-Bohlken - 12 . 4. 1941 – 28. 11. 1942
FK Ernst Gruber – 28. 11. 1942 – 1. 2. 1943
KzS / KADM Richard Rothe-Roth – 1. 2. 1943 – 4. 4. 1944 (Povýšen na  KADM 1. 4. 1944.)
KzS Ernst-Ludwig Thinemann – 4. 4. 1944 – 9. 4. 1945

Admirál Graf Spee

Poslední z trojice lodí třídy Deutschland byl Admirál Graf Spee, který postavila loděnice ve Wilhemshavenu. Na vodu byl spuštěn 30. 6. 1934 a zcela dokončen 6. 1. 1936.V roce 1937 se zúčastnil slavnostní přehlídky u příležitosti korunovace britského krále Jiřího VI. Pak byl nasazen, jako jeho sesterské lodi, ve Španělské občanské válce, kde se podílel na blokádě.
Ke splnění rozkazů ničit spojenecké obchodní lodě vyplul pod velením KzS Hanse Langsdorffa 21. 8. 1939 z Wilhemshavenu a zamířil spolu se svou pomocnou lodí Altmark do Atlantiku, ke břehům Jižní Ameriky. Brzy nato začala Druhá světová válka a pirát Graf Spee započal svojí činnost následujícího měsíce. První obětí této německé lodě byl parník Clement, který byl potopen pouhých 30 mil od brazilských břehů. Kapitán Clemnta byl vzat do zajetí. Několika přeživším se podařilo dostat na pevninu a o potopení parníku informovat. Pro britskou admiralitu šlo nepochybně o znepokojivé zprávy. Poté si připsal na konto další obchodní lodě spojenců v Atlantiku a zamířil do Indického oceánu. Častým měněním své pozice měl vyvolat strach u obchodníků a nastolit paniku na mořích. To se mu (stejně jako ostatním německým pirátům) dařilo a vznikl dojem, že němečtí piráti můžou být všude a nikdo si před nimi nemůže být zcela jist.
V listopadu 1939 pak objevilo hlídkující letadlo spojenců další oběť Graf Spee, tentokrát u břehů Madagaskaru. Byla to potápějící se Africa Shell, britská cisternová loď. Její kapitán byl stejně jako jeho kolegové z předtím potopených, nebo zajatých lodí, vzat do zajetí. Poté si posádka užila krátké přestávky. Po dvou týdnech Graf Spee narazil na nizozemskou loď Mapia. Graf Spee ale „dělal jen ramena“ a na loď nezaútočil. Místo toho dopustil, aby Mapia vyslala radiogram, že spatřila německou loď. Hned jak Mapia zmizela z dohledu, změnil Graf Spee kurz a zmizel neznámo kam.
V prosinci se objevil zase v Atlantiku a 2. dne toho měsíce potopil australskou Doris Star, která vezla mražené maso. Hned druhý den si připsal Graf Spee další kořist. Parník Tairoa, britská linková loď, se opovážila i přes rozkaz německého piráta použít vysílačku a zavolala o pomoc. Tím byl její osud zpečetěn. Cestující a námořníci byli shromážděni v podpalubí Graf Spee, kde se jim Kapitán Langsdorff dokonce formálně omluvil. Za další tři dny, tedy 6. 12. se Graf Spee naposledy setkal se svojí pomocnou lodí Altmark. Na její palubu přeložili zajaté cestující a námořníky. Kapitáni a několik důstojníků ale v zajetí zůstalo.
Poslední oběť si připsal 7. 12., když přepadl a potopil parník Streonshalm. A to bylo všechno.
13. 12. se uskutečnily nejhorší obavy kapitána Langsdorffa. Tři britské válečné lodě jej našly a přišly vyrovnat účet. Byly to lehké křižníky HMS Ajax a HMS Achilles a těžký křižník HMS Exeter. Objevily Graf Spee pomocí návnady, kterou se stal nedobrovolně francouzský parník Formosa. Velitel skupiny křižníků, komodor Harwood, se rozhodl zahájit boj, přestože měl Graf Spee mnohem větší palebnou sílu. Začal námořní souboj, známý jako Bitva u ústí řeky Rio de La Plata.
Graf Spee měl velkou šanci souboj vyhrát, ale ke své smůle si jako první cíl vybral nejlépe chráněný Exeter. Způsobil mu sice obrovské škody a zabil mnoho námořníků, ale tím, že se soustředil na Exeter, dovolil lehkým křižníkům aby se přiblížily a udeřily na něj. Mezitím se Exeter odpoutal z boje, krátce nato i oba lehké křižníky. Graf Spee byl poškozen, 36 jeho námořníků bylo zabito. Langsdorff zamířil do neutrálního přístavu Montevideo. Tady vyložil zajaté námořníky a pokoušel se vyjednat prodloužení 24-hodinové lhůty pro kterou bylo válečným lodím dovoleno zůstat v neutrálních přístavech.
U ústí řeky zatím hlídkovali dva polozničení vítězové – Ajax a Achilles. Němci se také obávali, že by mohly dorazit hlavní síly spojenců, nicméně stále měli možnost z přístavu uniknout a prostřílet si cestu ven. A tady se mé podklady mírně různí: Jeden zdroj tvrdí, že posádka odmítla poslušnost (opírá se o hlášení britské admirality) a tedy musel Langsdorff telefonovat Hitlerovi. Oznámil mu, že raději nechá loď zničit. A´t už tedy němečtí námořníci odmítli pokračovat v boji, nebo ne, Graf Spee opravdu naposledy vyplul. Jakmile opustil neutrální vody, vytáhl vlajky nacistického německa. Ale místo boje najel na mělčinu. Posádka loď opustila a nalodila se na německou cisternovou loď Tacoma. Později byli internováni v Montevideu. Za pár minut po opuštění lodě vyletěl Graf Spee do povětří. Zničen vlastní posádkou, nepřežil jako jediná z kapesních lodí rok 1939. Její kapitán Hans Langsdorff se pak 19. 12. zastřelil.
Ještě za války vyzvedli britští potápěči z jeho vraku pozůstatky radaru a v roce 1997 byla z vraku vyzvednuta jedna třídělová věž, která byla restaurována a je k vidění v námořním muzeu v Montevideu. Od roku 2004 probíhá celkové vytažení vraku, kvůli nebezpečnosti pro obchodní dopravu.
Admiral Graf Spee celkem potopil 7 obchodních lodí, tři britské křižníky poškodil. 2 lodě zajal.

Tux - tux - tux - tux - ta - ta - ta - ta - zavírá všem virům vrata  /  www.ubuntu.cz

jíra

  • ČSR
  • Rotmistr
  • Příspěvků: 148
Re: Němečtí váleční námořní piráti – kapesní bitevní lodě
« Odpověď #2 kdy: Duben 21, 2010, 11:38:49 »
Příloha

Zkratky hodností kapitánů:
KL = Kapitänleutnant / Kapitánporučík
FK = Fregattenkapitän / Fragtní kapitán
KzS = Kaptän zur See / Námořní kapitán
KADM = Konteradmiral / Kontraadmirál

Zdroje: I. V. Možejko: Pod pirátskou vlajkou (V Indijskom okeaně), Naše vojsko, Praha, 1983
            Google Books, Google
            www.military.cz
            english wikipedia
            www.valka.cz
            www.pamzernet.net
            vlastní poznámky
Tux - tux - tux - tux - ta - ta - ta - ta - zavírá všem virům vrata  /  www.ubuntu.cz

Kiferos

  • k.k. Landwehr
  • Infanterist
  • Příspěvků: 6
Re: Němečtí váleční námořní piráti – kapesní bitevní lodě
« Odpověď #3 kdy: Únor 27, 2012, 01:18:34 »
Dovoľ aby som ťa opravil alebo doplnil v pár maličkostiach.
Posádka lode Admiral Graf Spee nebola internovaná v Montevideu (Uruquaj). Po vyplávaní Grafa Spee do ústia La Platy posádka prestúpila na Tacomu ktorej sa podarilo previezť námorníkov do Buenos Aires (Argentína). Loď samotná bola potom navedená do plytkej vody a vyhodená do vzduchu. Dnes leží v hĺbke 7-8 metrov v závislosti od prílivu. Veliteľ Hans Wilhelm Langsdorff sa rozhodol zostať na Grafovi Spee až do jeho trpkého konca, no dôstojníci z jeho posádky ho presvedčili aby odišiel s nimi do Argentíny ktorá bola priaznivo naklonená Nemecku a pomohol svojou autoritou pri internácii posádky. Akonáhle bol osud posádky istý zastrelil sa v hoteli v Buenos Aires 19. decembra 1939. Jeho telo našli ležať na ríšskej námornej vlajke. Pochovaný bol na nemeckej časti cintorína La Chacarita v Buenos Aires so všetkými poctami. Väčšina posádky sa dostala rôznymi cestami ešte počas vojny späť do Nemecka no našli sa aj takí čo sa v Argentíne usadili natrvalo.

Inak je to pekné a ucelené čítanie.
" Viribus Unitis "