Když sem se s tím tak prčil, tak dám bestiář i sem
.
Tady je ochutnávka toho co můžete ve světě 2022 potkat:
BestiářVojáci a milicionářiVojáci a milicionáři tvoří vaše místní armády. Jedná se v podstatě o pozůstatky z původních armád, kterým se podařilo přežít. Nachází se ale také v troskách měst, které nebyly zasaženy jadernými bombami, nebo nebyla pobořena. Je třeba zmínit že většinou mají alespoň nějaký vícvik a dokáží dobře zacházet se zbraněmi. V jejich arzenálu jsou častokrát i těžké zbraně, od děl až po tanky. Většinou disponují i chladnými zbraněmi, leč kontaktní boj není jejich silnou stránkou a proto jej nevyhledávají. Tyto jednotky se skvěle hodí k obraně měst, nebo průzkumným výpadům. Bohužel jsou závislí na zásobování municí, pohonými hmotami a elektřinou, mají tedy problém, pokud se mají přesunout na větší vzdálenosti. Pokud mají vše potřebné, představují velice obávanou sílu.
ŽoldáciŽoldáci jsou velice obávaná síla. Jedná se o vysloužilé, nebo propuštěné vojáky, kteří mají velké zkušenosti v součaných bojích. Nejraději přepadají necháněné osady, ale pokud se shromáždí ve větších počtech, jsou schopni napadat i opevněná města. V jejich výzbroji se mohou nacházet i děla, nebo dokonce těžší mechanizovaná technika. Pokud narazí na silného nepřítele, často neriskují a stáhnou se. Také se někdy nechají uplatit, aby odtáhli jinam a často tak vybírají výpalné v celých krajích. Často žijí usedle, nebo putují v rámci několika krajů. Povětšinou u nich funguje vojenská organizace a vůdcem je povětšinou ten nejschopnější nebo nejsilnější muž z jejich řad. Jim jsou pak podřízeni jak ostatní žoldáci, tak i místní obyvatelstvo (vyjímkou nejsou také otroci).
MarodéřiMarodéři jsou asi nejobávanější silou, se kterou se můžete běžně setkat. Jedná se často o mrzáky a zmrzačené bývalé vojáky. Tyto houfy často táhnou krajinou a hledají cokoliv co by jim umožnilo dál živořit. Často se pohybují v různých automobilech (na různý pohon) a vlečou s sebou i své ženy a děti. Přepadají samoty nebo nechráněné vesnice, přičemž je vyrabují a obyvatele často prodávají jako otroky. Výzbroj marodérů sestává povětšinou z několika pušek a různých chladných zbraní. Jedná se o nuzné existence, které nemají co ztratit a podle toho se také chovají v boji.
Kupci a tuláciKupce je možné spatřit po celé krajině, někdy putují osamoceně, jindy se shlukují do větších karavan, střežených ozbrojenci. Putují od města k městu a převážejí cenné zboží, ale i nejrůznější cetky. Jsou také mezi nimi různí dráteníci, brusiči atd. Další skupinou jsou tuláci, povětšinou se jedná o jednotlivce nebo malé skupinky nuzáků, kteří putují od Východu na Západ, nebo od Západu na Východ. Uvěřili fámám že někde ve vzdálené zemi je snažší žití a tak vzalí pár svých cetek, opustili domov a vydali se na cestu. Často jsou vyzbrojeni puškami a jinými kvalitními zbraněmi (utratili za ně velkou část majetku), leč munice povětšinou příliš nemají. Nejsou agresivní, jen občas kradou na polích potraviny nebo různé drobnosti. Pokud ale na ně někdo zaútočí, dokáží klást urputný, zoufalý odpor.
Kočovníci a nájezdníciKočovníci a nájezdníci se také často označují termíny Koňáci nebo Stepní lidé. Je možné se s nimi setkat povětšinou ve Východních oblastech vnitrozemí, leč pronikají i daleko na západ. Putují na svých koních a bojují z jejich hřbetů. Živí se koňským mlékem a masem, přičemž opovrhují usedlými zemědělci a lidmi žijícími ve městech. Někdy jsou agresivní, jindy jen táhnou přez vaše území jinam. Pokud se zmocní nějakého města nebo vesnice, vše zpálí a lidi buď pobijí nebo odvlečou do své domoviny na Východ. O jejich krutosti kolují opravdu děsivé zvěsti (narážejí lidi na kůly, trhají nebožáky koňmi atd.). Bojují nejčastěji luky ale někteří z nich (patrně velitelé) nosí též palné zbraně. Jedná se o velice děsivou sílu, kterou není snadné odrazit (na planině jste povětšinou odsouzeni k jasnému zániku). Jediné, čeho se tito lidé obávají a mají posvátnou úctu, jsou zamořené oblasti, kterým se velkými oblouky straní a štítí se jich. Někdo tvrdí, že se bojí duchů zemřelých, kteří podle nich přežívají v těchto oblastech a kradou lidem duše. Některé kmeny jsou přátelštější, jiné nikoliv, jsou mezi nimi velké rozdíly.
LaponciLaponci jsou kočovní lidé žijící v severní Skandinávii. Ženou s sebou početná stáda sobů, která jim dávají vše potřebné k životu. Kožešiny, mléko, maso a kosti na výrobu zbraní a hrotů šípů. Laponci žijí zcela kočovný život, ale někdy navštěvují města, aby s místními lidmi obchodovali. Také k nim často putují obchodníci, kteří s nimi vyměňují kožešiny za alkohol a ocelové nože. Pokud nejsou vyprovokování, chovají se povětšinou krotce a od putujících lidí se drží v uctivé vzdálenosti. V opačném případě si v ničem nezadají s vnitrozemskými kočovníky a nájezdníka. Jsou známy případy, kdy zajaté nepřátele polévali studenou vodou a činili tak dokud dotyční neumrzli (k čemuž dochází na chladném severu poměrně rychle). Obratně zacházejí s luky a jsou velice hbytými jezdci, jsou to vlastnosti které je cvičí jejich způsob života a práce se soby. Laponci také velice uctívají duchy zvířat, krajiny a samozřejmě duchy předků. Jsou velice pověrčiví a často zdlouhavě obchází nějaké místo jen pro to, že si nechtějí pohněvat místní bůžky. Také se vyznají v bylinkářství a prý i magii.
Inuité (Eskymáci)Tito lidé obývají ty nejchladnější oblasti na severu. Živé se rybolovem a lovem různých mořských živočichů. V době kdy neexistuje civilizace jsou poměrně nejstabilnější komunitou a dá se řici že i prosperují. Když se ochladilo klima, stáhli se více na jih a nyní obývají i některé ostrovy a oblasti severní Evropy. Povětšinou ale žijí na severských ostrovech a ledovcích. Často obchodují s Laponci, se kterými vyměňují ryby za kožešiny. Inuité se pohybují na svých loďkách a jsou velice dobrými lovci. Často bojují mezi sebou a jsou tedy velice schopní. Bojují pouze pěšky nebo ze svých loděk, používají chladné zbraně nebo luky s kostěnými šípy. K cizincům jsou povětšinou neteční ale pokud dostanou nějaký dar, jsou přátelští a velice pohostiní. Starají se ale především o sebe a tak pokud mají málo potravy sami pro sebe, nechají vás klidně umřít hlady v pustině.
Náboženští fanaticiV našem světě má velkou moc náboženství, leč původní náboženství byla nahrazena zcela jinými. Kajinou se tedy toulají nejrůznější kulty a hlásají svou víru všem kdo je ochoten poslouchat. Stává se také, že konvertují lidi na svou víru i násilím nebo pohružkami. Často se jedná o kulty smrti, animisty, nebo jiné zapálené pomatence. Dokonce kolují i historky o jedné skupině v Bourges, která uctívá nevybuchlou atomovou bombu! Sekty někdy táhnou krajinou ve velkých houfech, jindy pouze v malých skupinkách. Někdy válčí mezi sebou, jsou ale známy i případy, kdy členové těchto skupin páchali hromadné sebevraždy jen na lusknutí prstem jejich duchovního vůdce. Slepě poslouchají své proroky a vůdce, pokud jsou tito zabiti, skupiny se často rozpadají a jejich členové pak putují krajinou jakoby bez duše, jiní páchají sebevraždy. Jsou velice zapálení pro svou víru a především zcela nevyspitatelní. Pokud jednou zaútočí, často neustanou dokud nedosáhnou svého cíle, nebo všichni nezemřou. Často se vrhají na tanky jen s kameny, nebo běží přímo před hlavně kulometů. V těchto tlupách táhnou též ženy, děti a tito všichni se účastní i somotných bojů. Tyto ženy také vydávají před bitvou strašlivý jekot a křik, kterým děsí nepřítele a podlamují jeho morálku.
FlagelantiFlagelanti jsou poslední přeživší skupinou křesťanského náboženství. Putují krajinou a mrskají svá zbídačená těla, aby tak hledali odpoštění u Boha. Tito lidé opustili své domovy a táhnou za zpěvu náboženských písní celou Evropou. Chodí od města k městu, bičují se a zpívají – často se k nim přidávají i obyvatelé blízkých měst a osad. Jedná se o přísně organizované sekty, nosí bílé roucho s křížem. Nebezpečni jsou především pro to, že odčerpávají z měst lidi, což znamenalo rozpad již několika vzkvétajících měst či osad (zcela se vylidnily). Obavatelé měst tak často před těmito průvody zavírají brány a do měst je ani nevpouštějí. Leč všechna města se luxusem jakým jsou hradby pochlibit nemohou. Většina lidí i ozbrojenců se průvodům flagelantů, většinou z daleka vyhýbá (jejich písně jsou slyšet na velkou vzdálenost). Pokud jsou totiž flagelanti přepadeni, jsou extrémě fanatičtí a bojují jak kameny, tak i holýma rukama. Jelikož nic nemají, nepředstavují pražádnou kořist, což je paradoxně chrání i před těmi nejzapálenějšími lupiči.
Piráti a mořští lidéPiráti, jinak též zvaní mořští lidé obývají většinu oceánů a moří. Celý život žijí na palubách svých chatrných plavidel a putují od pobřeží k pobřeží. Někdy obchodují, jindy přepadají přímořské osady. Většinou se oběvují nečekaně, což způsobuje mezi usedlými zemědělci velký strach. Osady vyrabují, vypálí, muže pobijí, ženy a děti odvečou s sebou na moře. Jen velice těžce se s nimi dá bojovat, jelikož nikdo neví kde je hledat a kdy čekat. Mohou vás přepadnou i pokud vyrazíte na moře. Povětšinou se ale větším lodím (hlavně těm z kovu) vyhýbají. Údajně ustívají mořské stvůry a nejrůznější mořské bůžky. Říká se, že někteří z těchto mořských lidí mají mezi prsty plovací blány a nikdy nestáli na pevné zemi. Minimálně poslední fáma nejspíše nebude pravdivou, jelikož často přepadají přímořské oblasti, nebo zde připlouvají obchodovat. Tyto lidi lze snadno poznat dle velkých mušlí a lastur, které si zavěšují kolem krku.
NemrtvíNemrtví nebo též zvaní zombie, jsou velice podivnými obyvateli současného světa. Mnoho o nich není známo. Povětšinou žijí v neobydlených městech, lesích, horách a opuštěných doupatech. Nevyhýbají se ale ani zamořeným oblastem, zde se ale patrně stávají kořistí zmutovaných tvorů a divé zvěře. Nemrtví sice již nejsou lidmi v pravém slova smyslu a jejich mozky fungují jen částečně. Řídí se jen základními životními pudy nutnými k přežívání. Není známo zda se rozmnožují, nebo spí. Požírají povětšinou mršiny, ke kterým se scházejí ve větším počtu. Povětšinou ale byli viděni jen osamoceně, jak se bezcílně plouží krajinou. Patrně je vedou pouze primitivní instinky, nebo něco nadpřirozeného. Jsou známy i útoky, kdy napadli spící neopatrné poutníky. Pohybují se většinou velice pomalu a ve dne se většnou ukrývají – patrně ochraný reflex. Pokud ale ucítí krev, dokáží být velice rychlí a mnohé neopatrné poutníky tak tyto bytosti překvapí. Říká se, že to jsou lidé, kteří obývají zamořená města, což je hloupost, neb z nich nepřicházejí a povětšinou ani nežijí v jejich okolí. Jiní tvrdí, že jsou to oběti různých nekromantů a černé magie sektářů. Možná právě u již zmíněných sekt je třeba hledat jejich původ.
Mutanti a jiní nelidéMutanti pocházejí ze zamořených oblastí a tyto oblasti též obývají. Jsou mezi nimi tací, kteří se chovají rozumně a přátelsky, jiní jsou velice krvelační a agresivní. Jejich vzhled se neomezuje pouze na humanoidní formy, ale někteří mají choboty, hlavy podobné psím (nazývají se Psí hlavy), jiní mají jen jednu nohu ohromné velikosti, pod kterou se mohou schovat před rozmary přírody. Jiným vyrůstá obličej přímo ze hrudi, nebo mají více končetin. Někteří tito mutanti také pomáhají obchodníkům a vandrákům, při přechodech nebezpečnými zónami. Existují dokonce i kříženci lidí a zvířat, nebo pouze velice bizardní zvířata. Mezi nejnebezpečnější se řadí zmutovaní medvědi, kteří obývají i jeskyně ve vnitrozemí. O tyto nory často nejprve bojují s jeskyními medvědy a vlky. Kolují i historky o ohromných mořských tvorech, často s tělem hada, kteří se živí velrybami a stahují pod hladinu celé lodě i s posádkou. Některá zmutovaná zvířata mohou býti k užitku, jsou dokonce známy i farmy, kde jsou tito tvorové pěstováni, jiná představují smrtelné nebezpečí a velice vhodné se jim vyhnout. A to dokonce i jejich mršinám.
JörmungandrJörmungandr (jinak zván též Midgardsormr) je mořský had, který údajně obývá vody podél Norska. O těchto tvorech přinášejí na pevninu zpráva nejrůznější piráti a lidé žijící při pobřeží. Tito tvorové byli pozorováni již ve středověku: Ti, jež se plaví podél pobřeží Norska za obchodem či rybolovem, vyprávějí ohromující příběhy o hadech strašlivé velikosti, 30 metrů dlouhých. Za nocí tento had opouští své doupě a krmí se telaty, jehňaty a prasaty nebo se vydává na moře, kde požírá medůzy, kraby a jim podobné mořské tvory. Ze zad mu visí metr dlouhé chlupy, má ostré, černé šupiny a ohnivě zářící oči. Dokáže se vztyčit z vody jako sloup, útočí na plavidla a polyká lidi. - Olaus Magnus: Dějiny severského lidu (Řím 1555)
