Autor Téma: Mikoljan-Gurevič MiG-3  (Přečteno 28246 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #15 kdy: Červen 02, 2007, 11:42:47 »
Citace: Whizzbang
No to přístrojový vybavení je fakt strašný.To že letadlo nemá rádio je neskutečný.U tanku je to něco jinýho ale tohle?Navíc v některejch chyběl dokonce i kompas!Já vim že s některejma z těch chudáku s přistánim ani nepočítali,ale stejně.Nechápu jak takhle mohli najít nepřítele nebo omylem nenapadat vlastní.
Proč by bylo strašné, kompas MiG-3 nepotřeboval byl původně určen jako výšková stíhačka na obranu měst a ne pro lety xdesítek km za frontu a z výšky se orientuje dobře. Rádio byl problém pro stroje vyrobené v SSSR všeobecně, pokud se budeš chvíli sovětskému letectvu věnovat poznáš, že rádio nebylo až zase tak důležité narozdíl od výzbroje a výstroje posádky. Bránit se dá i se špatně vybaveným strojem, ale horší je to pokud ten stroj má ořezanou výzbroj, což byl v počátku docela častý jev, že se zbraně ze starších typů vymontovávali a posílali se na montáž do nových mašin, takže stíhačce třeba místo 2 kulometů a kanonu zůstal jen ten kanon nebo kulomety, bylo to závislé na tom co bylo třeba.

stevosk

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 869
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 29. září 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 18. dubna 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #16 kdy: Červen 02, 2007, 11:55:17 »
Citace: [size=9pt]Jiří Fidler
Ad MiG-1
     Dostal jsem se k velice zajímavé knížce, která byla vydaná letos na jaře a jmenuje se "Na mirno spjaščich aerodromach", tedy v překladu asi "na vojenských letištích, kde na to docela dlabali". Jde tedy o to nejnovější, co dali Rusové dokupy.
     Tam je překrásné tvrzení (asi pravdivé), že letoun I-200 celý vymyslel a nakreslil Polikarpov (tvůrce I-16 a I-153) s určením jako stíhačky PVO. Ovšem v listopadu 1939, když byl na služební cestě v Německu (kámoši Hitler a Stalin po uzavření paktu), tak se další komunistický bafuňář  Anastas Mikojan (měl pod palcem zahraniční obchod) rozhodl pomoci mladšímu bráškovi, kterému to zatím v konstrukci letadel moc nešlo. Nechal vytvořit zvláštní konstrukční kancelář, brášku Arťoma Mikojana udělal jejím šéfem, Polikarpovovi sebral z rýsovacího prkna jeho nejnovější nápad a navíc přidělil bráškovi největší leteckou továrnu č. 1, která byla v té době vybavována americkými obráběcími stroji. A aby to celé fungovalo, tak ještě od Polikarpova přetáhl jeho hlavního technologa ing. Gurjeviče - no a nová značka MiG (Mikojan-Gurjevič) byla na světě.
     Letoun byl v podstatě hotov, do léta 1940 se odzkoušel a na podzim 1940 začala jeho výroba pod označením MiG-1. Během léta udělali drobní změny, které chtěli vojáci, a vznikl typ MiG-3. Protože továrna č. 1 byla na výrobu nového letounu plně připravena, podařilo se ji zahájit ještě v roce 1940 a do června 1941 dokázali vyrobit více než tisícovku MiGů. To bylo více, než měli v té době Němci bojeschopných Bf 109E/F po celé Evropě dohromady.
Zdá se, že se ještě dozvíme mnoho zajímavého[/size].
     Ešte by som dodal nasledovné:.N. Polikarpov, ktorý sa preslávil konštrukciou stíhacích lietadiel I-16, pokračoval v ich vývoji lietadlom I-17, ktorá pokračoval v roku 1935 prototypom I-19. Vďaka novému motoru A.A. Mikulina AM-34, ktorý bol ve?mi vydarenou kompiláciou najlepších technických riešení z motorov BMW VI, Rolls Royce, Hispano Suiza HS 12 a Allison, nové lietadlo malo k dispozícii výkon viac ako 1000 hp a dosahovalo podstatne lepšie výkony, ako I-16. Z nie celkom pochopiteľných dôvodov v roku 1936 Polikarpova poverili funkciou hlavného konštruktéra v súčasne dvoch závodoch, No21 v meste Gorkij a No84 v Chimki pri Moskve. Organizačné problémy zaťažili Polikarpova do tej miery, že stavba prototypu I-19 sa zastavila a Polikarpov začal pracovať v roku 1937 na prototype I-172 s motorom M-105. Jednou z možných príčin boli určite problémy s motorom AM-34. Napriek tomu, že Polikarpov koncom roku 1938 navrhol pre motor M-105 (licenčný Hispano Suiza) ďalší prototyp I-173, všetky práce boli začiatkom roku 1939 zastavené a Polikarpov dostal úlohu venovať sa konštrukcii stíhacieho lietadla s vzduchom chladeným hviezdicovým motorom. Polikarpov sa ale snažil zachrániť svoj projekt a ponúkal ho ako výškovú stíhačku PVO so silnou kanónovou výzbrojou, ktorá dostala označenie ITP. Mikulin pracoval na svojom motore usilovne ďalej a AM-37 už dosahoval výkon 1380 hp, pričom koncom roku 1941 sa očakávala modifikácia AM-39 s výkonom dokonca 1900 hp. Pre nové stíhacie lietadlo s a uvažovalo s inštaláciou dvoch turbokompresorov TK-35, s ktorými malo lietadlo dosiahnuť vo výške 11600 m maximálnu rýchlosť 717 km/hod. Ako hlavný konštruktér závodu No21 v meste Gorkij, Polikarpov navrhol prototyp I-200. V októbri 1939 Polikarpov odcestoval na študijnú cestu do Nemecka a v jeho neprítomnosti zasadla komisia, ktorá odporučila do sériovej výroby I-26 konštruktéra Jakovleva. Prítomný zástupca Polikarpova evidentne v snahe zachrániť situáciu predstavil projekt I-200, ktorý mal byť o 70 km/hod rýchlejší, ako I-26. Sovietski politickí šéfovia riešili situáciu veľmi svojrázne. V neprítomnosti Polikarpova zriadili experimentálno-výskumnú skupinu pod vedením A.I. Mikojana, v ktorej zástupcami Mikojana boli menovaní M.I. Gurjevič a V.A. Romodin. Táto skupina pracovala na ďalšom vývoji I-200 (doba bola hektická, rozhodovali mesiace a Mikojan bol v Nemecku). Kolovali dokonca povesti, že Polikarpova po návrate z Nemecka zavrú a zastrelia ! Po návrate sa Polikarpov stal obeťou intríg, pripomínali mu jeho predchádzajúce uväznenie, prakticky stranícky aparát letectva ho postupne "odstavil od vesla" a ďalšie konštrukčné práce na I-200 išli už pod vedením Mikojana. Polikarpov bol znechutený, istý čas dokonca stratil záujem o prácu. Neskôr však pomáhal Mikojanovi pri riešení problémov a bol menovaný hlavným konštruktérom experimentálneho závodu No51. V tom čase už I-200 vystupovala pod názvom stroj "K" a Polikarpov nakoniec si z celého projektu "umyl ruky" prenechal dokončenie projektu Mikojanovi. Samotný Mikojan vystupoval v tejto hre straníckeho aparátu ako šachová figúrka. Národný komisár leteckého priemyslu M.M. Kaganovič bol v roku 1940 odvolaný z funkcie a za nieko?ko dní sa zastrelil. Podobne ako čistka velite?ských kádrov Červenej armády, tieto Stalinove paranoidné hry poškodili sovietsky letecký priemysel v najcitlivejšom období tesne pred vypuknutí druhej svetovej vojny ! V tejto krutej dobe, v ktorej sám A.I. Mikojan a samozrejme ešte viac N.N. Polikarpov mohli byť radi, že prežili, nie je možné Mikojanovi nič vytýkať. Historicky je však preukázané, že prototyp I-200 bol dielom Polikarpova a iba stranícke intrigy mu zabránili dokončiť jeho vlastné dielo. Je veľmi pravdepodobné, že Polikarpov stratil Stalinovu dôveru vďaka problémom s prototypom I-180, ktorý mal byť následníkom I-16, naopak v prospech A.I. Mikojana bolo jeho príbuzenstvo s Anastasom Mikoyanom, podpredsedom Rady národných komisárov.

pan.sup

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 1506
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 19. prosince 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #17 kdy: Červen 03, 2007, 10:27:30 »
Tak tohle je naprostý kec- stroj měl vyšší cenu než pilot, s přistáním se počítalo vždy, než byly nařízeny tarany, na ty se však používala starší letadla, která měla tehdá taktéž tuto hodnotu.
Přístrojové vybavení bylo nedostatečné, ale prvky jako rychloměr na pitota, výškoměr, horizont, otáčkoměr, kompas a teplotu oleje zahrnoval.
Nezahrnoval kupříkladu věci jako stav kapaliny v podvozkové hydraulice atd.
Radiostanice se od letounů JAK-1 a La-5 montovaly standardně.

Páter

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 962
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. <br Uděleno: 20. srpna 2007 /> Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #18 kdy: Červen 03, 2007, 11:21:21 »
Ano, dokonca myslim, ze sovietske stroje mali standardne variometer, zatialco Bf-109 nie.
Ak máte v ruke kladivo, všetko ostatné
vyzerá ako klinec.

If fire fighters fight fire, and crime fighters fight crime, what do freedom fighters fight?

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #19 kdy: Červen 03, 2007, 01:40:42 »
Pane kolego dovolím si trochu oponovat, moderních strojů jako Jak-1, MiG-1 a MiG-3 byl zpočátku nedostatek a pilotů byl díky ztrátám letadel na letištích přebytek a tak nahradit pilota nebyl takový problém, problém byl pouze v tom přeškolit ho na jiný typ, ale to šlo také celkem rychle.

Nezapomínejte, že výcvik v SSSR nebyl takový jaký byl v Německu, kde se zanedbával a pak na konci války nastaly problémy, že do letadel sedali piloti co měli na daném typu třeba jen 2 hodiny, což byla katastrofa. V SSSR měl pilot, který šel do boje na typu nalétáno několikanásobně více hodin a hlavně velitelé jako Rečkalov, Pokryškin a další nepustili do boje pilota aniž by ho měli vyzkoušeného v cvičných soubojích.

Whizzbang

  • Host
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #20 kdy: Červen 03, 2007, 02:14:20 »
Citace: Hamerinski
Pane kolego dovolím si trochu oponovat, moderních strojů jako Jak-1, MiG-1 a MiG-3 byl zpočátku nedostatek a pilotů byl díky ztrátám letadel na letištích přebytek a tak nahradit pilota nebyl takový problém, problém byl pouze v tom přeškolit ho na jiný typ, ale to šlo také celkem rychle.
Nezapomínejte, že výcvik v SSSR nebyl takový jaký byl v Německu, kde se zanedbával a pak na konci války nastaly problémy, že do letadel sedali piloti co měli na daném typu třeba jen 2 hodiny, což byla katastrofa. V SSSR měl pilot, který šel do boje na typu nalétáno několikanásobně více hodin a hlavně velitelé jako Rečkalov, Pokryškin a další nepustili do boje pilota aniž by ho měli vyzkoušeného v cvičných soubojích.
Zpočátku. Ale potom? Jednou se pro ty piloty stroj najít musel a koho posadit do těch, na které už člověk s předválečným výcvikem nezbyl? A k čemu je šoupnout na špičkový stroj pilota, který předtím sloužil třeba na zastaralém průzkumném letounu? Zkušený německý pilot klidně se svým Bf 190, který už v té době nebyl špičkou, smetl rusa nováčka na stroji který mohl být třeba o úroveň výš. Dobrý pilot přece musí umět létat na doraz možností svého stroje a k tomu je nutné mít také nějaké zkušenosti.Když dáte nováčkovi špičkový stroj u kterého nedokáže využít jeho potenciál a  bude v prvním souboji sestřelen horším letadlem,tak stroji už beztak nepomůžete.Nechápu vaše tvrzení.

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #21 kdy: Červen 03, 2007, 02:31:27 »
Jde o to, že na počátku bylo zničeno obrovské množství stíhaček I-16 a I-153 a zbyli piloti a většina byla nasměrována do týla k přeškolení na novější stroje. A určitě nepustili nikoho do vzduchu bez důkladného školení a to netrvá dlouho pokud má pilot nějakou stíhačku již v ruce.

Nepsal jsem o šoupání průzkumníka na stíhačku ;), jednalo se pouze o stíhače.

Pokud se potkal zkušený stíhač, který má na Bf 109 nalétáno třeba 500 hodin a nováček v sovětské stíhačce je celkem jasné, že se může stát snadnou potravou pro jeho zbraně.

Ale v případě když se potkal nováček Luftwaffe vycvičený během války (rychlokvaška) se sovětským stíhačem, který právě přišel z výcviku měl sovětský pilot výhodu a to velkou, jeho výcvik nebyl nijak extra urychlován, protože to nebylo tolik třeba. Němcům se nedostávalo dobře vycvičených pilotů, kteří padli nebo byli zajati během prvních let války.



 :arrow: Nelze porovnávat nováčka a zkušeného stíhače, v 99% byl v souboji ve výhodě mazák díky zkušenostem :!:

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #22 kdy: Červen 03, 2007, 02:36:58 »
Citace: "Whizzbang"
A to jako na letišti dostali piloti instrukce a pro další se museli vrátit.To se mi zdá stejně jako závažnej problém to rádio.Třeba je bylo potřeba rychle někde jinde téměř hned po vzlétnutí a sdělit jim to nebylo jak.Nebo na to měli zase nějakej fígl?




Ano dostali instrukce hlídkovat v daném sektoru a to již na zemi. Pro případ, že by bylo třeba rychle stíhače ještě někde jinde byli připraveny záložní roje. Jinak komunikace ve vzduchu se odbývala kýváním křídly a přesně domluvenými gesty.

Když to šlo bez rádia za první světové šlo to i ve druhé, alespoň na počátku. Jinak se kolikrát dodatečně rádiem vybavovali stroje velitelů letek aby bylo možné alespoň trochu řídit boj ze země.

Největší problém být bez rádia spočíval v nemožnosti varovat kolegu, že po něm jdou.

Whizzbang

  • Host
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #23 kdy: Červen 03, 2007, 02:48:51 »
samozřejmě proto se tu tak dohadujem.Pan sup prohlásil že letadlo má větší cenu než pilot a to je to,proti čemu tady tak důrazně protestuji.Už jenom logicky:nováčka posadíte do stíhačky a okamžitě ho sestřelí.Stroj příjde vniveč tak jako tak..A teď sii vezměme zkušeného pilota.Sedne do letadla.Sestřelí dva bombardéry a nakonec stíhačku která přispěchá na pomoc.A pak se vrátí.S nezkušeným pilotem sme ztratili stroj a v případě že pilot vyskočil nad nepřátelským územím  nebo je mrtvý,jsme přišli i o personál.Se zkušeným stíhačem  má nepřítel o 3 letouny a možná i zkušené piloty méně a my jsme neztratili nic.A neříkejte mi že v SSSR měli po celou válku dostatek letců.Přeci jenom oni ti mazáci bez letadla zanedlouho došli.

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #24 kdy: Červen 03, 2007, 03:11:11 »
Ono v SSSR se to bralo jinak a to stylem Éto ničevo, nas mnogo. A přeci jen výcviková centra na dálném východě měla klid na práci a nebyla pod tlakem náletů a podobných věci jakými trpěli němci. A hlavně se tam cvičili stovky, ne-li tisíce členů létajícího personálu najednou.
Proto na konci války dokázali nováčci bez problémů sundavat Fw 190 a pak se sestřelený němec vyjádřil, že ho sestřelila dvě sovětská esa.
Názorný příklad z konce války.
Citace: Křídla v boji s.419
Čtyři Fw 190 proletěli k sovětským postavením a ve vzduchu byli dva sovětšští stíhači, Lukancev a Goldberg, první s pěti sestřeli a druhý nováček. Dva Fw 190 sestřelili, jeden pilotoval velitel letecké skupiny.
- "Měli jsme najít vaše letiště a zaútočit na ně. Nenašli jsme je, ale střetli jsem se s vašimi esy..... Výsledkem jsou dva naše sestřelené letouny."
Dotyčný měl železný kříž za sestřelení devíti B-17 na západní frontě

Whizzbang

  • Host
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #25 kdy: Červen 03, 2007, 03:31:02 »
Taky pravda ale to že tam byli lidé chápáni jako spotřební materála stejně nic neospravedlní.Pět sestřelů už skutečně není málo a B-17 možná vypadal impozantně ale proti malému Fw 190 který na na něj valí rychlostí hodně přes 600km/h a plné salvě z jeho zbraňového kompletu (Tu mimochodem vydrželo jen máloco)nezmohl nic.A způsob boje proti bombardérům chráněných eskortními letadly byl uplně odlišný než proti stihačkám.To bych onomu pilotovi za příklad neschopnosti nedával.Jestliže zpráva vychází z ruských zdrojů také bych si ji raději ověřil jinde.četl jsem např. Fomičova a tam  se  člověk musí zamyslet nad každou větou.Někdy mi ty hrdinské příběhy a doslova zázraky lezli krkem.Nechci říct že ruští autoři jsou lháři to nedej bože ale přeci jenom rádi se pochválí a jestli byla kniha vydaná v době budování.... Samozřejmě jedna publikace může být velice objektivní a jiná zase objektivní asi jako 4 v tanku a pes.Nechci nic zpochybňovat.

pan.sup

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 1506
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 19. prosince 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #26 kdy: Červen 03, 2007, 03:40:19 »
O ceně letounu svědčí, že se velký počet pilotů zabil při pokusu o přistání s poškozeným strojem.

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #27 kdy: Červen 03, 2007, 04:28:05 »
Ověřit by se to teoreticky dalo, část boje byla zachycena podle knihy i filmaři, kteří byli u Pokryškina na natáčení. Otázka kde skončil ten dokumentární film ;).

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #28 kdy: Červen 04, 2007, 07:39:10 »
http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_994.html
http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10951.html
Už jsem to sem možná dával, ale zde je jeden z názorů, proč byli sovětští letci takoví  jací byli.
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Sláma

  • RAF
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1015
Re: Mikoljan-Gurevič MiG-3
« Odpověď #29 kdy: Březen 04, 2011, 11:30:24 »

Na tomto obrázku lze spatřit mezi množstvím letounů v zimní kamufláži také jeden  letoun zelený. Historikové jsou vcelku zajedno, že bílá "zimní" kamuflážní barva byla na letouny nastříkána u bojových jednotek na původní kamufláž. Poměrně často byly barvy smývatelné a tedy ke konci zimy zelená kamufláž  často prosvítala. Konce křídel mnohdy byly červené, to proto, aby letoun při nouzovém přistání bylo možno lehce najít. Nebylo to ale pravidlem a můžeme najít množství dokladů o celobílém křídle letounů. Červené konce křídel při stání na zasněžené ploše polních letišť byly zakryty plachtami, nebo jednoduše zhrnuty sněhem.



Málo známá letová fotografie dvou MiGů 3. Všimněte si malých (pravděpodobně 50kg) bomb pod křídly. Opravdu někdy lze z doby bojů v SSSR obtížně určit, k jakým úkolům se daná letadla používala..


MiG 3, ukořistěný Němci. Není mně o něm nic známo. Z obrázku lze určit, že kamufláž byla pravděpodobně tvořena jednolitou zelenou barvou, přes trup byl umístěn žlutý pruh, na němž byl namalován trámový kříž. Také polovina náboje vrtulového kužele byla bílá nebo žlutá. Tento letoun s největší pravděpodobností byl letově zkoušen.


V roce 1941 byla v Kyjevě zorganizována mohutná výstavka ukořistěných zbraní Rudé armády. Zobrazený letoun MiG 3 má s největší pravděpodobností kamufláž na horních plochách tvořenou dvěma odstíny zelené barvy, celá příď byla nastříkána barvou žlutou. Žluté taktéž byly obě horní /možná též spodní/ poloviny křídel až k centroplánu. Letoun nenesl žádné identifikační znaky. Jestli byl letoun zkoušen též letově mně není známo.